Možnost zachování samostatného Uherska
Docela mě zaujalo, že Velká Británie a Itálie dlouho chtěly podepsat mírovou dohodu pouze s Uherskem, které mělo zůstat zachováno. Oba státy totiž primárně chtělo rozbít německou moc ve Střední Evropě a měly v plánu podpořit "negermánské národy". Pokud by bylo po jejich, Uhersko by zůstalo zachováno, odtržen by byl od monarchie Halič a vzniklo by Polsko. Rovněž by vznikla Jugoslávie, jen s osekaným Jadranským pobřežím ve prospěch Itálie. Otázkou ale je, co by bylo s Rakouskem, Čechy a Moravou - tedy zbytkem předlitavska. Přeci jen i po válce nechtěli aby se Německo rozrostlo o Rakousko, pokud by ale k tomu došlo, tak by nejspíš pohltilo "sudety". Nejsem si ale jistý, co Itálie a Británie zamýšleli s námi, jelikož by zde nejspíš vznikl stát, s hranicemi jako pozdější Protektorát čechy a morava. Na východě by sousedil s Uherskem a Slováci, jako národ by brzy přestali existovat.
Pokud jde o samotné Uhersko, tak zde je nutno podotknout, že celou historii bylo království součástí Habsburské říše s velice specifickou pozicí. Oblast měla svébytnou kulturu uznávanou i v zahraničí, strategickou pozici a především velkou rozlohu, což vždy dávalo mnohem lepší šanci na možnost osamostatnění se, než kupříkladu Českým zemím. Obyvatelé Uher se rovněž pravidelně bouřili proti Habsburské vládě a Rakouská monarchie se pomalu začala stávat neudržitelnou ve stavu, v jakém byla. Počátkem 19. století bylo Uhersko zemí značně zaostalou, lidé v ní nesvobodní, nemající žádná občanská a politická práva. Velká francouzská revoluce ovlivnila maďarské obrozence touhou změnit tento systém, odtrhnout se od Rakouského císařství a vyhlásit samostatnou Uherskou republiku. Během 30. let bylo reformní hnutí zaměřeno především na reformu hospodářského života, jak ji představovaly návrhy hraběte Istvána Széchenyiho. Rakouský kancléř Metternich spatřoval v těchto reformních snahách počátky revolučních nálad a v květnu 1836 vůdce pozatýkal. Zlom nastal začátkem roku 1848. Dne 11. března 1848 bylo vypracováno formou petice Uherského sněmu 12 hlavních revolučních požadavků maďarského národa. Byť měla nová Uherská republika zůstat v personální unii se zbytkem Říše, jednalo se v podstatě o vyhlášení nezávislosti. Pod hrozbou ofenzívy Chorvatů a vládních vojsk byl vytvořen výbor národní obrany v čele s Lajosem Kossuthem. Maďarská armáda porazila v bitvě u Pákozdu 29. září 1848 vojska chorvatského bána Josipa Jelačiće. V revoluční armádě bojovali mnozí evropští demokraté a revolucionáři, zejména Poláci. Maďarskou revoluci podpořilo říjnové povstání ve Vídni, které bylo krvavě potlačeno. Na rakouský trůn nastoupil František Josef I. V Uhersku však nebyl nový císař uznán. Sněm, který zasedal 14. dubna 1849 v Debrecínu, zbavil Habsburky trůnu a vyhlásil nezávislost země, republiku však ne, a hlavou států se stal Lajos Kossuth. Vídeňská vláda musela k potlačení revoluce zavolat na pomoc ruskou carskou armádu. Ta vtrhla do Uher v červnu 1849 a revoluce utrpěla porážku. Mnoho vlastenců, jako například básník Sándor Petöfi, v bojích zahynulo. Lajos Kossuth emigroval do zahraničí. Více než tři sta rozsudků smrti vynesly rakouské soudy nad vojenskými a politickými vůdci revoluce. Obětí krvavých represálií se stal také první uherský ministerský předseda Lajos Batthyány. Žaláře Rakouského císařství byly přeplněny maďarskými povstalci.
Vnitřní situace monarchie ale nebyla stabilizovaná a kromě finančních problémů se začínala výrazněji otvírat i národnostní problematika. Nová ústava vydána v únoru 1861, ale nesplnila očekávání a došlo k projevům nespokojenosti prakticky všech národností vyjma Němců. Na nejsilnější odpor narazila nová ústava v Uhersku, které požadovalo návrat ústavy z roku 1848. Maďaři prosadili dualistickou koncepci státu, který dle ústavy z prosince 1867 měl společnou osobu panovníka, zahraniční politiku, armádu a finance. Každých deset let docházelo ke stanovení poměru financování společných výdajů, což vedlo k poměrně ostrým sporům. V roce 1867 se Uhersko rozrostlo o Sedmihradsko. Osud Uherska po prohrané první světové válce je všeobecně znám. Troufnu si ale zaspekulovat, že tak tomu nemuselo být a stačilo jen razantní vystoupení Uherských zástupců proti Vídni. Jak sme si řekli již v úvodu, Itálie a Británie byly nakloněny zachování samostatných Uher. Přeci jen se Uherští politici mohli inspirovat těmi Českými a ve správný čas vyhlásit samostatnost. Koncem války se očividně připravovali na samostatné fungování - shromažďovali potraviny, vojenský materiál a rovněž jako první stahovali domů své vojáky z fronty. Člověk si až říká, zda válka neskončila dřív než Maďaři očekávali. Pokud by Uherské (maďarské) jednotky v čas vojensky vystoupily proti Vídni, s největší pravděpodobností by došlo ke zhroucení fronty a následoval by rychlý rozpad monarchie. Otázkou je, zda by byl Uhersku připsán status vítězné mocnosti podobně jako Československu. Podporu by nalezli u zmíněné Británie a Itálie, problémem by byl ale postoj USA. Přeci jen tamní vláda podporovala nároky středoevropských národů na sebeurčení což by se týkalo rovněž Uherska. Dle mého názoru zde ale byla šance na vznik Uherské federativní republiky, která by přiznala menšinám práva a vedoucí role by dál zůstala v rukou Maďarů. Přeci jen pokud se ohlédneme na naše dějiny, tak i vláda v Československu byla pevně v rukou Čechů a velmocem to nijak zvlášť nevadilo.
rozložení národů v Zemích Svatoštěpánské (Uherské) koruny roku 1880
Honvédská vlajka se státním znakem používaná během revoluce
