V roce 1921 byly ve Francii zadány požadavky na nový typ silně pancéřovaného pěchotního tanku, určeného k prolamování nepřátelských linií. Roku 1926 byl dokončeny první návrhy tří francouzských firem, z nichž byl vybrán Renault. Společnost dokončila svůj prototyp roku 1929 a sériová výroba byla zahájena až v roce 1934. Tank B-1 měl robustní konstrukci a jednotlivé pancéřové pláty byly spojeny nýty. V pravé přední části korby byla umístěna střílna, ve které byl instalován kanón ABS ráže 75 mm a kulomet Chatellerault ráže 7,5 mm. Hlavní zbaň byla byla pevně ukotvena v korbě a byla určena k ničení nepřátelského dělostřelectva a palebných postavení. Ovládal jej řidič pomocí složitého systému řízení, který umožňoval rychlé nasměrování vozidla do požadovaného směru. Pro boj s nepřátelskými tanky měl sloužit kanón ve věži APX-1. Poněkud archaický vzhled tanku zastíral skutečnost, že se v jeho konstrukci uplatnila celá řada pokrokových prvků, například samotěsnící palivové nádrže nebo systém centrálního mazání mnoha ložisek. Tanky se vybavovaly elektrickým startérem, velká pozornost se věnovala vnitřní požární prevenci. Pohon zajišťoval motor Renault o výkonu 250 hp a celkem bylo vyrobeno 35 tanků B-1. Roku 1937 se začala vyrábět vylepšená verze B-1 bis. Tank měl zesílené pancéřování, silnější motor o výkonu 307 hp a novou věž se silnějším kanónem SA-35 ráže 47 mm. Celkem bylo vyrobeno 403 tanků B-1 bis. V letech 1937–1940 byly sestrojeny tři prototypy dál vylepšeného tanku, který dostal označení B-1 ter, sériová výroba ale nebyla zahájena. Tyto těžké tanky byly prakticky nezničitelné konvenčními zbraněmi, leč byly konstrukčně velmi složité a vyžadovaly náročnou údržbu. Mnohé stroje zastihla závada již při přesunu na bojiště. Řadu tanků jejich posádky opustily a Němci je pak ukořistili nepoškozené. Členové posádky však byli uvnitř vozidla daleko od sebe, což ztěžovalo vzájemnou komunikaci a nebylo to bez následků na efekt bojové činnosti. Pro plné využití tanku musely posádku tanku tvořit perfektně připravení a vycvičení specialisté. Stejně jako další byly tanky Char B1 roztříštěny do malých skupin, schopných nejvýše zajistit místní obranu pěších jednotek. Po pádu Francie, byly převzaty Wehrmachtem jako Panzerkampfwagen B-2 740 (f).
Na fotografii níže můžeme vidět tři ze čtyř členů osádky francouzského tanku Char B1 bis pojmenovaného "Fleurie", krátce před německou invazí. Zajímavé je, i co mají tankisté na sobě. Většina má hnědé kožené bundy vzor 35, muž uprostřed je ale oblečen do letecké kombinézy. Muž vlevo má na hlavě tankistickou přilbu, ale jeho kolegové mají letecké přilby "Guéneau Type 11 Airaile" se sluchátky. Dne 16. května byla osádka "Fleurie" připravena zapojit se do bitvy u Stonne, leč po technické závadě musel být tank opuštěn. Muž vpravo by měl být velitel tanku, Sous-lieutenant (poručík) Soulet, jeho osud není znám. Muž vlevo je Adjutant Levasseur, padl v boji 12. června u Murmelonu. Uprostřed stojí Sergent-Chef Jacques Dumay, padl v boji 15. června u Mountsuzain. Po té co osádka přišla o "Fleurie", byl Dumay přidělen k tanku B-1 bis "Drôme", tento tank museli opustit pravděpodobně 13. června. O dva dny později se vojáci přeskupovali na jih od vesničky Montsuzain, kde byly kolony napadeny němci. Okolo 19:00, vyráží osamocený tank Char B1 bis a pásový tahač Renault TRC36 z Voué na Montsuzain. Osádku tvoří Jacques Dumay a Corentin Hervé. Urazili pouze 200 m, když je jejich tank zasažen palbou dvou protitankových kanónů Pak 36 ráže 37 mm, oba vojáci zahynuli plamenech a jsou pohřbeni na místním hřbitově. Fotografie je kolorovaná a majitelem originálu je Roger Avignon Coll.
Zdroj:
https://www.druhasvetova.com/?p=vozidla ... nk_Char_B1
https://forum.valka.cz/topic/view/501/B-1bis
https://cs.wikipedia.org/wiki/Char_B1
) a Francie prohrála.
