Náčrt trasy japonského Úderného svazu v Pacifiku
, během jeho cesty k Havajským ostrovům a pak zpět, za novými agresemi a do domovských přístavů. Je zde nejen cesta tam i zpět, ale jsou tam i pohyby amerických LL Enterprise a Lexington, které naštěstí v onu osudnou neděli v Pearl Harboru nebyly, mapa je volně přístupná na několika webech.
Bylo krátce po půl jedenácté dopoledne, když uviděl Úderný svaz, a poté i svou mateřskou loď Akagi, velitel první úderné vlny letadel na Pearl Harbor, korvetní kapitán Micuo Fučida. Pilot výškového bombardéru s Fučidou zvládl přistání na kymácející se Akagi bravurně, po několika desítkách metrů letoun zastavil a vypnul motor.
Co bylo dál se dozvíme od: Miloš Hubáček, Pacifik v plamenech, str. 161 až 166, Ivan Brož, Pearl Harbor, str 7. až 190. (kniha vyšla v roce 2011 a pod Lektorace, schémata a doprovodné texty, je mnou oblíbený - PhDr. Jiří Fidler, PhD., Ilustrace: ak. malíř Jindřich Žáček a - Mapy: RNDr. Jaroslav Synek, některé informace jsou pak také i od pana Prof. PhDr. Aleše Skřivana, CSc., jeho knihy - Japonská válka 1931-1945, na str. 247 až 251, Edwin P. Hoyt, Japonsko ve válce, Velký pacifický konflikt, str. 220 až 237., americký historik Hrowe H. Saunders ve své knize Duel nad Pacifikem, na str. 24 až 30, Micuo Fučida, Masatake Okumiya, kniha - Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku, kde je vše na str. 36 až 44, a mé již řečené poznámky a další historické zdroje z Použité podklady, chci podotknout, že takto, třeba jen méně slovy, popisují situaci všecny dostupné historické podklady, - cituji dále, zatím nejprve z Miloš Hubáček, ze str.161, 162, 163 a 164:
"Pozdravován ostatními osádkami, technickým personálem i námořníky vystoupil Fučida (zde viz foto:
, Micuo Fučidy, foto je volně přístupné na několika webech.) z kabiny a první, kdo si s ním nadšeně stiskl ruku a blahopřál mu, byl fregatní kapitán Minoru Genda (zde viz foto
, Minoru Gendy, foto je volně přístupné na několika webech). Pak vyběhl Fučida na můstek podat hlášení viceadmirálu Nagumovi (zde viz foto
admirála Chuichi Naguma, foto je volně přístupné na několika webech.). Oznámil veliteli Úderného svazu a shromážděným důstojníkům, že vše nasvědčuje tomu, že při náletu první vlny byly nejméně dvě americké bitevní lodi potopeny a čtyři těžce poškozeny. Zdůraznil, že jeho letci získali naprostou nadvládu nad vzdušným prostorem Havajských ostrovů a kromě protiletadlové palby není nepřítel schopen se účinně bránit ani zorganizovat odvetný úder. Se vší výmluvností, které byl schopen, Fučida viceadmirála přesvědčoval o nutnosti konečného, třetího útoku. Byl přesvědčen, že je třeba využít situace, kdy jsou Američané v podstatě vydáni na nemilost svazům útočících letounů, a jejich lodi, letadla a zařízení základny totálně zničit. Nagumo Fučidu propustil se slovy chvály a uznání, ale brzy bylo zřejmé, že ani jeho naléhání, ani stejný názor řady dalších důstojníků nepřimějí velitele úderného svazu, aby zpustošení hlavní tichomořské základny dokončil. Svůj úkol považoval za skončený a teď bylo jeho jedinou snahou vrátit se do Japonska bez úhony co nejrychleji.
Přestože kontradmirál Tamon Jamaguči, velitel 2. divize letadlových lodí, do které náležely Sórjú a Hirjú, hned po návratu letounů druhé vlny signalizoval ze své vlajkové lodi ´Vše připraveno k dalšímu útoku!´, přestože fregatní kapitán Genda vehementně doporučoval, aby byl vyslán letecký průzkum k nalezení amerických letadlových lodí a aby byl proveden třetí nálet na Pearl Harbor, Nagumo už byl rozhodnut: žádné další akce podnikat nebude a odpluje do domácích vod. Jediný, kdo v tuto chvíli mohl viceadmirála Čuičiho Naguma přimět, aby znovu vyslal letouny nad Pearl Harbor a začal pátrat po nepřátelských letadlových lodích, byl jeho přímý nadřízený, velitel Spojeného loďstva admirál Isoroku Jamamoto, který plán napadení americké základny vypracoval a s takovými obtížemi prosadil."
Zde se pak většina historiků shoduje na tom, že nejen, že byl Jamamoto mnoho set mil vzdálen od průběhu praktického provedení jeho plánu. Byl na své vlajkové lodi Nagato, která dočasně kotvila ve Vnitřním moři. Admirál ani nechtěl vůbec zasahovat do pravomocí toho, kdo akci prováděl. Navíc probíhalo několik dalších námořních operací, tedy nejen Pearl Harbor a admirál se musel starat i o ně. Z dění nad Pearl Harboru slyšel jen útržkovitá radiová hlášení letounů, která na přístav a okolí útočila. Slyšel sice i zoufalé depeše vysílané zaskočenými Američany, ale to nestačilo, aby zasahoval do rozhodnutí co má dělat velitel na místě bojů...!
"Ve stejnou dobu se Spojené loďstvo podílelo na řadě dalších významných útočných akcí a Jamamotovi, přestože považoval konečný výsledek napadení Pearl Harboru za nesmírně důležitý, za této situace nezbývalo než nechat rozhodnutí na podřízeném veliteli. A na Nagumův rozkaz na stožár Akagi vylétly signální vlajky nařizující všem lodím Úderného svazu návrat."
V dalším pak historické zdroje poměrně shodně uvádějí profil viceadmirála Naguma. Je líčen jako člověk, který patřil ke staré gardě vysokých námořních důstojníků, který patřil do éry bitevních lodí. Byli to důstojníci a admirálové, kteří ještě plně nedůvěřovali námořní letecké zbrani, kterou byly LL a nedokázali zcela využít jejich předností. V tomto případě se dokonce o síle Nagumo sám přesvědčil, ale byl to právě on, který se od počátku stavěl proti útoku na Pearl Harbor a vždy zdůrazňoval, že se jedná o hazard, který může skončit pohromou...!
"Navzdory jeho obavám se však svaz dostal bez úhony až k cíli, dvě útočné vlny palubních letounů zasadily Američanům těžké údery, z hlášení navrátivších se letců věděl, že se podařilo vyřadit nepřátelské bitevní lodi a zničit velké množství letadel. To za cenu zanedbatelných ztrát a jeho lodi neutrpěly ani škrábnutí. Po dosažení tohoto výsledku považoval za svoji prvořadou povinnost přivést loďstvo, na které čekaly další naléhavé úkoly, domů netknuté. Svoji roli jistě sehrála i ta skutečnost, že Nagumo, jako každý z japonských admirálů, si plně uvědomoval omezené možnosti císařského loďstva. Schopnost Japonska stavět nové lodi, zejména hlavních kategorií, podvazoval nedostatek strategických surovin, kapacita loděnic, byl i nedostatek pohonných hmot a limitované možnosti náhrady zkušených a vycvičených námořníků, leteckých osádek a technického personálu. Japonští velitelé si prostě nemohli dovolit útočného ducha za každou cenu; jestliže Spojené státy ztratily lodě a letouny, jejich průmyslový potenciál umožňoval zakrátko postavit a vyrobit nové a lepší, to japonský průmysl nedokázal. Jak výstižně napsal americký publicista Gordon W. Prange: ´Nagumo se cítil jako muž v herně, který vsadil celoživotní úspory na jedno obrácení karty - a vyhrál. Jeho jedinou myšlenkou nyní bylo vrátit se s výhrou domů.´"
Když vše po válce popisovaly japonští autoři, objevovala se u nich snaha Nagumovo jednání a řečené rozhodnutí všelijak omlouvat a nebo vysvětlovat. Mnozí japonští autoři jednak psali, že Nagumo byl spokojen, že svého cíle dosáhl - akceschopnost Tichomořského loďstva byla přece zničením a poškozením bitevních lodí, i podle jejich názoru zcela ochromena a levému křídlu a středu budoucích útoků Japonců, přestalo hrozit nebezpečí nenadálého útoku Američanů. A kdyby dal Nagumo rozkaz k novým náletům byli by Američané způsobili Japoncům velké ztráty, které by nemuseli vyvážit úspěch. Nagumo prý měl tehdy takové zprávy od svého průzkumu, že Američanům zůstalo nejméně 50 letadel, která mohla bezprostředně ohrozit jeho Úderný svaz, pokud by se ještě nějakou dobu zdržoval v oblasti Havajských ostrovů. Mimo toho prý stále zůstávala hrozba nedotčených amerických LL a ponorek, které se mohly kdykoli nenadále objevit. A spory o tom jestli udělal Nagumo dobře, že neposlal třetí vlnu, a že správně od Havajských ostrovů odjel se táhly až do konce 20. století.
Skutečností pak ale dodnes je, že v jednu hodinu 30 minut odpoledne se přídě japonských lodí obrátily ke zpáteční cestě.
"Z palub letadlových lodí již zmizely bombardéry a stíhačky, jež splnily svůj úkol. Výtahy je svážely do podpalubí, kde mechanici okamžitě přikročili k opravám. Z 350 letadel, která napadla Pearl Harbor, se na šest letadlových lodí nevrátilo 9 stíhaček, 15 střemhlavých a 5 torpédových bombardérů; ztráty na jejich osádkách činily 55 mužů. Ve srovnání se ztrátami, jež utrpěli Američané, dosáhli Japonci skutečného vítězství."
Nyní ještě pojďme na chvíli podívat k pronikání informací z Washingtonu na Havajské ostrovy. Bylo řečeno, na jiném místě, že náčelník štábů armády Spojených států generál Marshall nechal v poledne 7. prosince (washingtonského času) 1941 odeslat generálporučíku Shortovi varování o možném napadení. Jenomže radiotelegrafická společnost Western Union neměla přímé spojení s Havajskými ostrovy. A tak bylo telegrafováno generálporučíku Shortovi nejprve z Washingtonu do San Franciska a teprve odtud agenturou RCA bylo varování postoupeno do Honolulu...!
"Kouř se stále ještě vznášel nad Oahu, když od honolulské kanceláře Western Unionu vyjel na motocyklu doručovatel Tadao Fuchikami a s obtížemi se přes silniční zátarasy a hlídky propracovával k velitelství generálporučíka Shorta (zde viz foto
generálporučíka Waltera C. Shorta, zde na fotu je uvedeno autorství - Státní archiv USA) ve Fort Shafteru, několik kilometrů od Honolulu.
Jeho cestu podstatně ztížilo to, že byl Japonec, několikrát musel před hlavněmi namířených pušek rozčíleným a podezíravým americkým vojákům vysvětlovat, kdo je a proč a kam jede. Až sedm hodin po začátku japonského útoku (samozřejmě na Pearl Harbor) bylo ve Fort Shafteru Marshallovo varování dešifrováno. Spojovací důstojník neměl odvahu je velícímu generálovi předat, proto se slovy 'když na tebe vyletí, tak ty si už poradíš' požádal generálova přítele plukovníka R. J. Fleminga, aby tak učinil on. Fleming depeši odnesl do generálovy pracovny. Short si ji přečetl a vztekle odhodil na stůl. 'K čertu s tím,' procedil. Kopie byla odeslána admirálu Kimmelovi. Admirál se na ni podíval a řekl kurýrovi, že už mu k ničemu není. Pak papír zmačkal a hodil do koše."
Bylo odpoledne 7. prosince 1941, když se v operační kajutě vlakové lodi Akagi shromáždili důstojníci Nagumova štábu, i s veliteli leteckých formací k tomu úplně prvému vyhodnocování výsledků útoku na Pearl Harbor. Nejprve se chvíli diskutovalo o otázce má-li se zaútočit na americké LL. Byly to především samotní letci, kteří navrhovali, aby je Úderný svaz, místo toho, aby se vracel, začal okamžitě hledat, našel je a novými leteckými útoky je zničil.
"Správně odhadovali, že alespoň některá z nich se bude nacházet v oblastech jižně od Oahu, a tvrdili, že obrátí-li (Úderný) svaz nyní na jih, směrem k Marshallovým ostrovům, může se průzkumným letounům podařit Američany vypátrat.
Nagumo a Kusaka návrh, i když jistě s těžkým srdcem, zamítli jako neproveditelný. Hlavním důvodem byly zmenšující se rezervy pohonných hmot, a také místo setkání s tankery bylo už předem stanoveno na severní trase, kde již tankery čekaly. Kdyby svaz nyní obrátil na jih, lodi by zakrátko zůstaly s prázdnými nádržemi. Bylo tedy s konečnou platností rozhodnuto."
