První operací Supermariny se 26.3. stala akce výbušných motorových člunů proti zátoce Suda na Krétě. Yorck, jediný britský těžký křižník v celém středomoří po zásahu dosedl na dno a i když jeho paluba a nástavby čněly nad hladinu byl označen jako totální ztráta. Potopen byl i norský tanker Pericles podařilo se však zachránit velkou část jeho nákladu.
Ten samý den, tedy z 26. 3. zahájili Italové operaci Gaudo. Podle plánu měla skupina křižníků a torpédoborců doplout kolem severního pobřeží Kréty až ostrovu Sofrano a poté se vrátit. Druhá skupina vedená bitevní lodí Vittorio Veneto měla doplout k ostrovu Gaudos a také se vrátit.
Vittorio VenetoBěhem cesty měly obě italské skupiny potopit vše co potkají. Jižně od mysu Matapan se měly potom spojit a vrátit na základnu. Cílem celé operace však nebyl konkrétní konvoj, jen komunikační trasa. Nebylo tedy předem jisté zda Italové na nějaké lodě narazí. Celou akci navíc popohnala zpráva z 19. března, že se X. Leteckému sboru podařilo zničit dvě ze tří bitevních lodí Středomořského loďstva admirála sira Andrewa Browna Cunninghama. Toto hlášení se však nezakládalo na pravdě, bylo to spíše jen zbožné přání. Navíc Britové díky rozvědce o celém plánu věděli už od 25.3. a měli čas připravit protiopatření. Okamžitě byla zastavena přeprava vojsk do Řecka a konvoj který byl již na cestě se vrátil do Alexandrie. Zároveň začal Cunningham shromažďovat své lodě. Svaz B opustil oblast Řecka a přesunul se do prostoru jihozápadně od Gaudosu kde měl počkat na hlavní síly. Svazy A a C vypluly z Alexandrie 27.3. po setmění. Celkem měl britský admirál k dispozici 3 bitevní a 1 letadlovou loď, 4 lehké křižníky a 13 torpédoborců.
HMS BarhamK večeru 26.3. začaly i italské lodě opouštět své základny. Vittorio Veneto s doprovodem torpédoborců vyplula z Neapole, 1. divize křižníků z Tarentu, 8. divize z Brindisi a 3. divize z Messiny, celkem 1 bitevní loď, 6 těžkých a 2 lehké křižníky a 13 torpédoborců. Celý následující den pluli Italové směrem ke Krétě, po poledni však byli spatřeni leteckým průzkumem z Malty.
Ve 22.00 přišla depeše měnící plán operace. Všechny italské skupiny které se mezitím oddělily se měly opět připojit k bitevní lodi a společně pokračovat k ostrovu Gaudos. Německý letecký průzkum zatím nic nehlásil, selhal však pokus o letecké krytí lodí, jednoduše proto že Němci italské lodě nenašli.
První hlášení o pozici Britů dostal italský admirál Iachino v 6.45 kdy hydroplán z bitevní lodě objevil svaz 4 lehkých křižníků a 4 torpédoborců (britský svaz B). Na udanou pozici okamžitě rychlostí 30 uzlů vyrazila 3. křižníková divize (3 těžké křižníky a 3 torpédoborce), zbytek plavidel ji s odstupem následoval. Podle doplňujících rozkazů z 7.34 měla 3. divize britský svaz vylákat před děla Vittoria Veneta.
Těsně před 8.00 se oba svazy spatřily. Velitel svazu B, viceadmirál Pridham-Wippell informoval o kontaktu svého nadřízeného ale boji se snažil vyhnout, jeho skupina byla totiž výrazně slabší. Měl stejný nápad jako Italové, vylákat je k vlastním bitevním plavidlům. Italské křižníky zahájily v 8.12 palbu na vzdálenost 13 – 15 mil a začaly se nebezpečně přibližovat (britský křižník Gloucester měl kvůli havárii strojovny sníženou rychlost). V 8.55 však Italové přerušili palbu (bez jediného zásahu) a začali se stahovat k západu. Pridham-Wippell je okamžitě začal pronásledovat ale v 11.00 se dostal mezi dva italské svazy. Jeho plavila byla napadena palbou nepřátelské bitevní lodě a proto vydal rozkaz ustoupit k jihu. Granáty dopadaly kolem jeho lodí asi 25 minut, na paluby však padala jen vodní tříšť (opět skvělá vizitka italských dělostřelců). Hlavní síly byly vzdáleny ještě 75 mil a proto jedinou pomoc v niž mohl Pridham-Wippell doufat tvořily letouny z Formidable a z Kréty. V 11.27 se tyto stroje objevily nad bojištěm a i když jejich cíl byl původně jiný, okamžitě zaútočíly na bitevní loď. Nepodařil se jim sice žádný zásah, admirál Iachino usoudil, že je lepší zmizet. Bylo mu totiž jasné, že letadlová loď jejíž stroje ho právě napadly neoperuje v oblasti sama a německé zprávě o zničení bitevních lodí protivníka nevěřil. Ukončil tedy boj a začal se stahovat k vlastním základnám.
HMS FormidablePridham-Wippell již Italy nepronásledoval a ve 12.30 se připojil k hlavním silám. V této době byla vzdálenost mezi nepřáteli asi 60 mil. Jedinou možností jak Italská plavidla zpomalit byly letouny z Formidable. Cunningham tedy vydal rozkaz napadnout protivníka všemi letouny které měl v oblasti k dispozici. Jeden z torpédových Albacorů zasáhl bitevní loď na zádi. Vittorio Veneto nabrala asi 4000 tun vody a v 15.30 přestala pracovat její strojovna. Opravářské čety však škody poměrně rychle zvládly a i přesto, že dva ze čtyř šroubů zůstaly nefunkční dosáhla poškozená loď brzy 19 uzlů. 1. a 3. divize zaujaly kruhovou formaci kolem vlajkové lodě a 8. divize odplula do Brindisi. Kolem 19.30 zaútočily poslední britské letouny a v 19.50 zasáhlo torpédo těžký křižník Pola.
Zprávu o poškození Poly dostal Iachino s půlhodinovým zpožděním, zároveň se zprávou z Itálie že britské lodě se nacházejí necelých 75 mil od Italského svazu. Rozhodl se odeslat k poškozené lodi těžké křižníky Zara a Fiume a 4 torpédoborce aby ji odtáhly z oblasti. Pridham-Wippellovy křižníky objevily nehybnou loď v 21.15, předpokládaly že se jedná o torpédované Vittorio Veneto a hnaly se za zbytkem italských lodí.
Britské hlavní síly mezitím pluly v pochodové formaci, Warspite, Valiant, Formidable a řadu uzavíral Barham. Každou stranu kolony kryly dva torpédoborce. Ve 22.10 se na obrazovkách radarů objevila ve vzdálenosti 8 mil stojící loď. Torpédoborce a letadlová loď se vzdálily z palebných sektorů a těžká děla bitevních lodí se začala zaměřovat na levou stranu kde se ve vzdálenosti asi 4 mil nacházela Pola. Ve 22.25 se ve tmě objevily siluety dvou velkých a několika menších plavidel italské 1. divize. Italové nevěděli o radarech na britských lodích a mysleli si tedy že jim nic nehrozí.
Ve 22.28 osvětlil blížící se lodě torpédoborec Greyhound a o několik vteřin později vypálilo 24 děl ráže 381 mm. Dělové věže Zary a Fiume byly v nulové pozici a tak napadené lodě nemohly ani odpovědět. Tato část trvala pouhé čtyři minuty a z křižníků zbyly pouhé vraky. Palba byla vedena na vzdálenost 1,5 míle a tak skoro všechny granáty zasáhly.
Ve 22.32 se na obrazovkách radarů znovu objevily italské torpédoborce a okamžitě přitáhly pozornost britských dělostřelců. Pomocné dělostřelectvo bitevních lodí vážně poškodilo Alfieri a Carducci. V té době se už bitevní lodě vzdalovaly z bojiště, rozpoutala se totiž přestřelka mezi torpédoborci a Cunningham nechtěl aby se těžkým lodím něco stalo.
Britské torpédoborce ve 22.59 torpédovaly to co zbylo z Fiume. Na křižníku ve 23.15 explodovaly muniční sklady a loď se potopila. Brzy nato kolem 2.30 postihl stejný osud i křižník Zara. Stejně tak byly doraženy i torpédoborce Alfieri a Carducci.
Podivnou shodou náhod vydržela nejdéle nehybná Pola. Její posádka viděla co se děje ale kvůli výpadku proudu se do boje nemohla zapojit. Námořníci vyrabovali lodní sklady velká část se opila a potom začali opouštět svoji loď. Britské torpédoborce je vyzvedly a v 4.03 se torpédovaná Pola potopila.
těžký křižník Pola na základně v BenátkáchMezitím dostal admirál Cunningham zprávu o pozici zbývajících italských lodí a bylo mu jasné, že je již nedokáže ohrozit. Ráno 29.3 tedy shromáždil své lodě poblíž mysu Matapan a zamířil zpět na základnu. Odpoledne ještě jeho svaz neúspěšně napadlo 17 německých Ju 88 a dalšího dne zakotvilo vítězné loďstvo v alexandrijském přístavu.
Celá bitva prokázala rostoucí význam palubního letectva a lodních radarů v bitvách. Jediné co Brity po bitvě mrzelo byl fakt, že se jim nepodařilo dostihnout Vittorio Veneto. I tak však potopili tři těžké křižníky a dva torpédoborce a torpédem poškodili bitevní loď a to jen za cenu drobných doslova kosmetických škod na vlastních plavidlech a ztráty dvou letadel a tří letců. Vyšetřovací komise na straně Osy navíc dospěla ke správnému závěru, že Britové o akci věděli dopředu. Od té doby se však oba spojenci domnívali, že v Italském štábu pracuje britský agent. Nikdo si totiž nedokázal představit, že Britové prolomili italské námořní a letecké kódy.
Tato bitva byla poslední velkou akcí které se zúčastnilo loďstvo fašistické Itálie. Společně opět všechny lodě vypluly až počátkem září 1943 aby kapitulovaly na Maltě.
