Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 151.

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 151.

Mapa se všemi letišti



na ostrově Singapur, je zakreslen i obvod města Singapur /viz City/, mapa je volně přístupná na několika webech.
Při náletu 24 japonských bombardérů G3M z leteckého pluku Mihoro toho dne, 17. ledna 1942, na Sembawang, bylo zasaženo a těžce poškozeno i několik letištních budov. Těžce byl poškozen i rozvaděč vody, což znamenalo, že byla, na nějaký čas, rozvrácena letištní služba jako celek (zde viz foto



, pod kterým popisek zní, letiště Sembawang 17_january_ (ledna)1942, rozbité Buffalo po japonském náletu, v pozadí jsou zasažené budovy letiště, foto je volně přístupné na několika webech.). To že letiště mělo dobře vybudované zákopové ukrytí pro personál však znamenalo, že ztráty na lidech nebyly nijak tragické (foto, na kterém jsou zákopové úkryty



, byl zde popisek, zákopové krytí pro piloty a personál, letiště Sembawang, 1942, foto je volně přístupné na několika webech.) . Ještě než nálet Japonců skončil, osazenstvo a hasiči hasili požáry a byly odstraňovány nevybuchlé pumy. Anglo-japonská trojice historiků pak na str. 310. a 311. ještě dodává, cituji:

"Sgt. Ray Wheatley z RAAF se vrhl do hořícího hangáru, nedbaje na možnost exploze munice, která zde byla uskladněna, a úspěšně zorganizoval přepravu tří nizozemských Brewsterů. V jednom letounu byl objeven zraněný pilot (zřejmě to byl Ens Frits Pelder z 2-VIG-V), který byl zasažen výbušnou střelou; Wheatley mu pomohl do bezpečí, a tím mu pravděpodobně zachránil život.
Když se útočníci přiblížili, okamžitě proti nim odstartovaly tři nizozemské Brewstery z 2-VIG-V a všechna dostupná Buffala 243. peruti (foto



, pod kterým jsem nalezl popisek, dvanáct Buffal z 243. sguadron, foto je volně přístupné na několika webech.) startovala po nich. Flg. Off. Holder (W8187) a Sgt. Fisken (W8147/O) se dostali mezi jednu sekci G3M (zde viz foto



, pod kterým je popisek, G3M_type_96_Attack_Bomber_Nell, foto je volně přístupné na několika webech). Fisken k tomu řekl:
'Blondie Holder (a já) jsme sestřelili tři bombardéry - měli jsme štěstí, vypadli jsme z mraků 3-4 000 stop nad nimi. Po celou dobu střemhlavého letu jsme stříleli. Potom jsme letouny otočili a s přebytkem rychlosti ze střemhlavého letu jsme zaútočili zespodu - dva letouny spadly do džungle a z několika dalších se kouřilo.'"

Jeden z pilotů a byl jím Plt. Off. Bonham (V8164) pak 50 mil pronásledoval prchající japonské bombardéry, ze kterých jeden G3M sestřelil a další poškodil. Japonští střelci z těchto bombardérů do hlášení uvedli, že prý sestřelili jednu ze tří útočících stíhaček, což byl zřejmě jeden z nizozemských Brewsterů, jak vše potvrzuje Sgt. Weber (zde viz foto



, na kterém je Rex_Weber, foto je volně přístupno na několika webech v souvislosti se Singapurem 1942.), cituji:
"'Fisken a Holder zaútočil zprava na formaci bombardérů a tři z nich sestřelili (nebo je sestřelili pravděpodobně) a ostatní poškodili. Jeden ze zbývajících Holanďanů byl zabit a druzí dva byli těžce zraněni. My ostatní jsme utrpěli jen oděrky.'
Pilotem nizozemského Brewsteru, o kterém se zmiňuje Weber, mohl být Sgt. A. Voorbij z 2-VIG-V. Jeho letoun (B-3105) havaroval do moře v blízkosti ostrova Biliton, několik mil od Singapuru (ačkoliv jeho ztráta je zaznamenána 15. ledna)."

Již bylo řečeno, že se jednalo o první a skutečně vážný nálet na letiště Sembawang. Tento nálet měl za následek, že se veškeré pracovní jednotky, najaté z Malajců do jednoho muže rozutekly. Pro letiště to znamenalo velké problémy, neboť veškeré opravné práce na letišti museli provádět opraváři a pomocný personál. Stejně tak se z personálu RAF a RAAF museli vyčlenit lidé, kteří vařili a uklízeli. Museli také při tom zastávat své práce pozemního personálu, ale i personálu obslužného, jak u přístrojů, tak i u ostatních svých důležitých funkcí. Ale vykonávali i takové nezbytné práce jako bylo zahrnování kráterů po pumách a veškerou údržbu provozu letiště. Všeobecně se jednalo o velmi těžký úkol, protože obslužného personálu bylo méně než jejich práce. V Sembawangu také byli pro obsluhu vyčleněni lidé, kteří jezdili jako řidiči šesti vozidel, jeden řídil ruční válec a šest obsluhovalo buchary, které měla k dispozici letištní údržba.

"Ve chvíli, kdy začal útok na Sembawang, napadly doprovodné A6M Tengah a jejich piloti si nárokovali zničení osmi bombardérů. Ve skutečnosti byly zničeny tři atrapy Blenheimů a tři Blenheimy z 34. peruti byly těžce poškozeny. Vedle těchto letounů byly dále poškozeny dva Sharky a jeden Swordfish 4. AA-CU. Ostatní letouny utrpěly jen malou škodu. Protiletadlová obrana zasáhla při nízkém průletu nad letištěm tři stíhačky.
Trápení a ničení však ještě neskončilo. Asi za hodinu, v 11.10 hod., bombardovali Ki-21 ze 60. peruti Velitelství armády Dálného východu. Ki-43 z 2. letky 64. perutě jim k tomu poskytovaly vrchní krytí. Lt. Masabumi Kunii a Sgt. Maj Šokiči Ómori zaútočili na kotviště létajících člunů v Seletaru. Zde japonští piloti chybně zaměnili Cataliny z 205. perutě za Sunderlandy, z nichž čtyři měly zapálit a jeden poškodit. Čtyři letouny však byly skutečně zasaženy; hořící W8429/P a Z2151/Y se potopily a W8406/T a Y52/W byly poškozeny. Jeden ze střelců jednotky, Sgt. Joe Arch, který byl na palubě FV-Y, neustále střílel na útočníky z kulometné věže, ale při potopení letounu zahynul. Další z letců jednotky, AC2 Frank Edwards, byl také zabit na palubě tohoto letounu. Během útoku doběhl velitel 205. peruti Wg. Cdr. Councell do postavení s kulometem Lewis, které bylo vybaveno telefonem, aby informoval velitelství letectva o nebezpečí útoku."

Na letišti Seletar po popsaném japonském náletu, zůstaly bojeschopné jen tři Cataliny, ale již další den byl zprovozněn, díky vytrvalé práci osádky, poškozený FV-T. Na základně Seletar ještě také sloužil i obojživelný Walrus (viz zde foto




, pod kterým byl popisek Submarine Walrus - námořní Walrus, foto je volně přístupné na několika webech.) z potopené bitevní lodi Prince of Wales (zkáza svazu Z); jeho posádka, jak bylo již na jiném místě řečeno, byla přidělena k 205. peruti; Lt. Clem Bateman o tom později řekl, cituji:

"K posádce mého Walrusa byl přidělen Lt. Jim Longman a jeden ze střelců, se kterým jsem se ubytoval v Seletaru. Pouze jednou jsem byl požádán, abych provedl průzkumný let - mezi ostrovy na jihu se objevila nějaká cizí 10 000tunová válečná loď. Ukázalo se, že je to 1 200tunová šalupa, vzdálená pouze 10-15 mil od základny.
V Seletaru mě navštívil velitel peruti (připlul do Singapuru na palubě Prince of Wales), aby se mě zeptal, zda bych byl ochotný provádět pátrací a záchranné práce pro stíhací piloty RAF. Řekl jsem mu, že ochotný jsem, ale že k této práci je třeba napřed získat požehnání štábu námořnictva, který by jistě souhlasil. Víc jsem už o tom návrhu neslyšel. Pravděpodobně to bylo proto, že jsem byl vyřazen z bojového létání, neboť v mé blízkosti explodovala puma."

Pilot tohoto Walrusu Bateman, se při náletu ukryl v zákopovém krytu. Zákopy, jako takové, byly vysypány štěrkem - to kvůli odvodnění při bouřích. Na konci byly zákopy otevřené, jejich střední část byla vyztužena dřevem, které podpíralo vlnitý plech a nahoře pak byly drny. Bateman pak ještě pokračoval o dalším dění v zákopu slovy, cituji:

"Brzy jsme uviděli formaci 27 dvoumotorových bombardérů, které směřovaly přímo k nám. Bylo zřejmé, že zaútočí na Seletar. Nasadil jsem si přilbu až na uši a potom jsem se nahnul k nově příchozímu letci, který řekl: 'Uslyšel jsem je právě včas.'
Rámus se zvyšoval, trám ze střechy krytu mě udeřil přes záda, všude byl jen prach a špína a další výbuch zasáhl mé plíce. Potom všechno utichlo, my jsme opouštěli kryt a letec řekl: 'Máš záda celá od krve.' Udělalo se mi špatně, asi to byl šok. Další z letců se nabídl, že skočí pro nosítka.'
Blízký výbuch pumy, která dopadla asi 4 stopy od hrazení, zvedl kameny a trám, kterým byl Bateman zasažen. Byl jediným zraněným v zákopu, i když jeho zranění nebylo vážné. Na doléčení byl přijat na ošetřovnu základny, kde se připojil k dalším obětem náletu, z nichž někteří na tom byli dost špatně."

Na konci tohoto velice vypjatého dne, soboty 17. ledna, byl ve vzduchu také Plt. Off. Frank Johnston, který pilotoval Buffalo (W8138) ze 488. perutě a náhle mu vysadil motor. Bylo to v době, kdy hlídkoval nad Palau Batu. Pilot Johnson byl nucen z letounu vyskočit a padákem se dostal na ostrov, odkud pak doplaval k sampanu. Na sampanu se dostal až k dosahu záchranného člunu RAF.
Ke stejnému dni 17. ledna 1942 se dále od anglo-japonské trojice historiků na str. 312. a 313. ještě dozvídáme, cituji:

"Vzhledem k velkému stupni opotřebení se nedalo očekávat, že opravovaná Buffala budou k dispozici dříve, než za několik dnů. Stav několika stíhaček se během dne snížil, když 5 Brewsterů 339 z 2-VIG-V odletělo do Palembangu (ostrov Sumatra) a odtud příštího dne na Jávu. Zde se zformoval zbytek Brewsterů z různých nizozemských jednotek. V Semplaku se stal velitelem jedné takové jednotky o osmi letounech Kapt van Helsdingen.
Pomoc pro unavená Buffala však už byla na obzoru. S 21 Hurricany, které již byly složeny a právě byly zalétávány, byla 232. (prozatímní) peruť z velké části připravena zapojit se do boje. Jednotka Sqn. Ldr. Landelse byla rozdělena do tří letek: letka 'A' byla pod velením Flt. Lt. Farthinga i s bývalými piloty 17. perutě umístěna na základně v Seletaru; sem byli přiděleni i původní piloti z 232. peruti Plt. Off. Parker a Sgt. Hardi; letka 'B' operovala ze Seletaru také, velel jí Flt. Lt. Taylor a sloužili v ní bývalí piloti 136. peruti plus Plt. Off. Marchbanks a Sgt. Christian. Letka 'C' měla sídlo v Kallangu, kde bývalí piloti 135. peruti plus seržanti Nicholls a Lowe sloužili pod velením Flt. Lt. Cooper-Slippera. Trvalo však ještě dva dny, než se peruť stala plně operační. Jeden letoun však byl téměř okamžitě vyřazen. Plt. Off. Parker totiž jen tak tak zabránil srážce s velkým vozidlem naplněným uhlím, které se objevilo na letišti právě ve chvíli, kdy Parker přistával. Pilot se pokusil vyhnout se mu, ale zachytil křídlovým obloukem o zem a jeho BG828 se otočil kolem osy. Levá podvozková noha se námahou ohnula.
Od Hurricanů se očekávaly velké věci, jak ve svém deníku napsal Sgt. Weber z 243. peruti:
'Pocítili jsme velké rozechvění, když jsme nad sebou poprvé uviděli Hurricana. A nyní, když se ve vzduchu objevila celá peruť, bylo radost sledovat je. Mají opravdu úhledné tvary - jsou aerodynamické, prostě zosobňují rychlost.'
Britský HMS Jupiter, který do Surabaye doprovázel americkou transportní loď Mount Vernon, dostal rozkaz, aby pátral po ponorce, která se podle hlášení měla pohybovat v jejich blízkosti. Byla to odezva na úzkostlivou žádost obchodního plavidla, které se obávalo útoku ponorky. Po dvou hodinách pátrání pomocí tzv. asdicu objevil torpédoborec u západního přístupu k Sundské úžině na povrchu japonskou ponorku I-160. Po vystřelení dělostřeleckých granátů a torpéd se ponorka potopila i s celou posádkou. Byl to první britský úspěch tohoto druhu."

Zde viz foto



, na kterém byl popisek Hurricane z 232. squadrone 1942, foto je volně přístupné na několika webech,
a zde je foto



, na kterém byl popisek, Buffalo2_232_squadrone, oboje viz text nad tím, foto je volně přístupné na několika webech.

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 152.


Neděle, 18. ledna 1942.
Z letiště Tengah, a to hned brzy za svítání, odstartovaly v neděli, 18. ledna tři Blenheimy Mk IV (zde viz foto



, na kterém je popisek - Bristol_Blenheim_Mk_IV., foto je volně na několika webech.) ze 34 peruti k náletu na železniční stanici v Gemasu. Doprovod jim dělaly 4 stíhačky Buffalo z 21/453. peruti a velel jim Flt. Lt. Kirkman. Když úspěšný útok z malé výšky skončil, odletěly Blenheimy k západnímu pobřeží oblasti Johor, aby zde provedly průzkum, zda se nevyloďují nějaké další konvoje Japonců. Doprovodná Buffala pak napadla motorová vozidla na silnici do Gemasu. Do zápisu přispěl Flt. Off. Sproule, který ve vzdušném souboji sestřelil jeden Ki-27. Od anglo-japonské trojice historiků se na str. 313. a 314. ještě dozvídáme, cituji:

"Při letu nad mořem ve výšce 1 500 stop jižně od Mauru Blenheimy nešťastně narazily na čtveřici Ki-43 (zde viz foto



, na kterém je Nakajima Ki-43 IIa, foto je volně přístupné na několika webech.) z 59. peruti, které hlídkovaly pod velením Maj Hirobuniho Muty nad výsadkem na řece Muar. Dva bombardéry byly zasaženy; jednomu se podařilo stíhačům vyhnout, ale jeho pilot byl po příletu do Tengahu přinucen nouzově přistát. Další letoun, který pilotoval Plt. Off. Lyttle, pronásledování neuniknul.
Ve chvíli, kdy Lyttle na plný plyn unikal střemhlavým letem k hladině moře těsně sledován stíhači, zasáhla levé křídlo jeho letounu kulometná dávka. Flt. Sgt. Frank Calthrope, střelec RAAF, palbu opětoval a věřil, že tři z útočníků zasáhl. Přesto na Blenheim dopadaly další a další střely, které vyřadily pravý a posléze levý motor. Prostřílený bombardér se odrazil od hladiny moře a potom na ni opět dopadl. Ki-43 na něj ještě jednou zaútočily a pak odletěly. Osádka bombardéru nafoukla člun a brzy dosáhla pobřeží, kde jim před cestou na jih pomohli čínští rybáři. Doufali, že se jim podaří spojit se s britskou hlídkou a že se snad vyhnou Japoncům, kteří se v blízkosti vylodili. Brzy však narazili na trojici japonských vojáků vyzbrojených samopaly a byli nuceni se vrátit do vesnice. Podařilo se jim od vesničanů získat malý sampan, na kterém podnikli plavbu podél pobřeží. Cestou na ně nalétávali japonští stíhači, ale nezaútočili na ně."

Pak si tito tři letci všimli, že japonské střemhlavé letouny stále útočí na kopce v okolí majáku Batu Pahat a tak se rozhodli u majáku přistát (zde viz mapu



, na které je Malajsie nejen s letišti a městy, ale i s daty, kdy Japonci které místo od 8. prosince 1941, do 25. ledna obsadili, foto je volně přístupné na několika webech.). Věděli, že tam někde určitě jsou, a také tam byli britští vojáci. Jednalo se o četu Britů z Cambridgeshireského pluku. Pak se zdařila akce při které byla i Lyttlova osádka Blenheimu převezena na ostrov Singapur.
V 11.20 hod. odstartovala ze Sembawangu dvě Buffala z 21/453. peruti, která měla doprovázet tři Hudsony 8. perutě RAAF (zde viz foto



, pod kterým byl popisek RAAF, Lockeed Hudson, 8. squadrona, foto je volně na několika webech.) k náletu do oblasti Muar, kde byly objeveny další bárky. Ki-43 Maj Muty zde stále ještě hlídkovali a piloti útočníky identifikovali tři Hudson ´Lockhheedy´a dvě Buffala. Flt. Lt. Plenty (pilotující A16-87) řekl:

"Flt. Lt. Bell vedl Hudsony s Flt. Lt. Arnoldem, který letěl jako číslo 3. Já jsem letěl jako číslo 2 a poblíž řeky Muar jsem se v zatáčce od nich trochu vzdálil. V tu chvíli ´Zera´zaútočila. Bell v pravé zatáčce prudce otočil, ale neměl dostatek rychlosti, aby vnější zatáčkou udržel formaci. Neviděl jsem, co se potom s oběma v boji stalo - všechna ´Zera´ po mně střílela, a tak jsem letoun potlačil o 1 000 stop níž, až nad stromy. Zanechal jsem Bella a Arnolda nad Malackou úžinou a na plný plyn jsem letěl nad vrcholky stromů do Singapuru.
Jednou z prvních obětí bylo Buffalo (Sgt. Norman Champan), které padalo v plamenech asi půl míle přede mnou. Když jsem přelétal nad hořícím vrakem, vzpomněl jsem si na putování nedlouho předtím, které mě potkalo za stejných okolností. Nyní jsem však letěl mezi kopci a ta sebou jsem měl tři ´Zera´ , která na mě, než otočila k návratu, 20 mil neustále útočila. V Hudsonu nebyl objeven jediný průstřel."
Pilot zbývajícího Buffala (AN170) Sgt. Henry Parsons pronásledoval Ki-43, který útočil na Plentyho letoun, a při jednom ze zastrašovacích útoků jej pravděpodobně sestřelil."
Dva Hudsony "Lockheed" (Bell a Arnold) v té době sklouzly nad vrcholky mořských vln, a tak se snažily svým pronásledovatelům uniknout Za nimi prý to vypadalo tak, že japonské Ki-43 mezi sebou soutěžily, který z nich si získá lepší pozici pro sestřel. Hudsonem, který řídil Arnold prolétly svazky střel a první z dávek pravděpodobně zabila střelce Sgt. J. McNeilla, jehož věžové kulomety už jen trčely k nebi. Zasažen byl i jeden z motorů, který kouřil a Arnold se začal druhému Hudsonu (A16-82) vzdalovat, protože se na něho zaměřil jeden z japonských pilotů.
Když se jeden z Ki-43 přiblížil k Bellovu letounu, střelec Sgt. Scott na japonský letoun vypálil a byl zřejmě úspěšný a zasáhl jej, protože se Japonec odvalil bokem a zmizel. Bell pak uviděl, jak Arnoldův letoun zápasí s řízením těsně nad vlnami, a tak se k němu začal přibližovat, aby mu aspoň poskytl nějakou útěchu svou přítomností a také trochu ochrany.

"Po přeletu severního pobřeží Sumatry se Arnold snažil ´přemluvit´svůj stroj, aby je dovezl domů. Pozdě odpoledne se oba letouny přiblížily k Sembawangu; Arnoldův A16-43 narazil do malého kopce na okraji letiště a okamžitě explodoval. Všichni na jeho palubě zahynuli."
Cataliny 205. peruti (zde viz foto



, na kterém je popisek, Catalina_off_Singapore_1942, foto je volně přístupné na několika webech.) se stále podílely na průzkumných letech s Hudsony.
Během dopoledne (18. ledna) Flt. Lt. Garnall a jeho osádka z Z2144/R hlásili souboj s námořním bombardérem typu ´96´ (ve skutečnosti to byl G4M /zde viz foto



, na kterém je popisek G4M_Betty, foto je volně přístupné na několika webech./ z pluku Kanoja). Létající člun byl lehce poškozen, osádka si však nárokovala těžké poškození japonského bombardéru, který s hořícím levým motorem přerušil souboj a odletěl. Velitelství letectva vydalo pro letce Buffal rozkaz letět Catalině na pomoc, a ta pak byla přivedena zpět do Seletaru."

Bylo těsně před polednem stejného dne, když opět začaly těžké nálety na Singapur. Většina zařízení byla již poškozena, a ta která fungovala opouštěl obslužný personál, který utíkal do úkrytů, schovat se před bombardováním, což říkají věty: "Pozorovací sbor opustil svá postavení a radarové vykrytí neposkytovalo dostatečné varování. Bombardéry se běžně přibližovaly ve výšce 24 000 stop. K vystoupání do této výšky Buffala potřebovala 30 minut. Nejen stíhači, ale i protiletadlové dělostřelectvo se ocitlo v nevýhodě. 30 třípalcových zbraní instalovaných na ostrově bylo pro takovou výšku nepoužitelných, a také malé boforsy ráže 40 mm byly účinné jen proti nízko letícím cílům. Pouze obsluhy 50 děl ráže 3,7 palců naváděných radarem, která bránila Singapur, mohly doufat, že se jim podaří zásah, nebo alespoň udržovat dostatečně přesnou palbu, aby v této výšce bombardéry znepokojovaly."

Již prvý nálet tohoto dne byl pro obránce Singapuru naprostým neštěstím:

"Proti blížícím se 26 G4M z leteckého pluku Kanoya, doprovázeným 11 A6M a dvěma průzkumným C5M (zde viz foto



, na kterém je popisek - Ki-15_C5M_21, foto je volně přístupné na několika webech) ze stíhací skupiny 22. letecké flotily, vedl Flt. Lt. Hutcheson formaci složenou z Buffal z 243. a 488. peruti (zde viz foto



, na kterém je poplach pro piloty 488. perutě, popisek říká Buffalos_488_squadron, foto je volně přístupné na několika webech.). Drápaly se do výšky, která by jim umožnila zaútočit na bombardéry. Přitom se minuly s několika stíhači při průletu mrakem. Když se konečně dostaly nad mrakovou přikrývku, spatřily před sebou několik letounů, ale japonští stíhači - v síle asi devíti letounů - byli nyní pod nimi, a tak na ně zaútočily. Tohle byla jediná příležitost během celé války o Singapur, kdy se piloti Buffal dostali do tak výhodné pozice. Plt. Off. Sharp a Sgt. Killick sestřelili po jednom ´Zeru´, zatímco Hutcheson a seržanti Meaclem a MacIntosh ze 488. perutě si nárokovali pravděpodobné sestřely; o ty se ale hlásili i Sgt. Kronk a Plt. Off. Marra z 243. peruti.Ten později řekl:
´Se mnou letěly ještě další dva letouny, se kterými jsme se snažili dosáhnout dostatečnou výšku, abychom mohli napadnout bombardéry. Nepřátelští stíhači se objevili před námi, ale protože jsme byli v mraku, pokračovali jsme ve stoupání. Mraky byly velmi silné - jejich vrstva byla asi 2 000 stop. Po vylétnutí z mraku Sgt. Arthur řekl, že na ´6 hodinách´nahoře vidí 12 banditů a zaútočil. Měli jsme štěstí, že první bandity jsme objevili pod námi ´na 11 hodinách´.
Bylo to poprvé za celé tažení, kdy jsem se objevil nad nepřátelskými stíhači, přestože další japonští stíhači byli nad námi. Předtím než se objevilo vrchní krytí, zaútočili jsme na ty dole. Po prvním útoku vznikl skutečný zmatek. Kam se člověk podíval, tam byly nepřátelské letouny. Myslím, že jich bylo tolik, že si navzájem překážely a pronásledovaly se . V tomto boji mi byl přiznán pravděpodobný sestřel.´"

Proniknout japonskou stíhací clonou se podařilo pouze Plt. Off. Pevrealovi, když odtud ohlásil rádiem, že se mu podařilo zaútočit na jeden bombardér, který mu byl přiznán, jako pravděpodobně sestřelený. A poté je to již jedna ztráta za druhou. Např. letoun Plt. Off. Sharpa (W8138) byl velice těžce poškozen. Japonským stíhačům se podařilo mu ustřelit téměř celá kormidla, pilot s tím přistál. Když pak byl jeho letoun prohlédnut, byl tento stroj odepsán. Japonská 22. letecká flotila v tomto boji ztratila jen dva ze svých A6M ("Zero"), který pilotoval NAP 2/C Jošihiró Sakuruba, který byl při havárii zabit. Japonci si v celém souboji nárokovali sestřelení pěti Buffal a také pravděpodobné sestřelení dvou dalších.
Od anglo-japonské trojice historiků ze str. 317. se dál ke dni 18. ledna ještě dozvídáme, cituji:

"Za dvě hodiny začal další nálet, a to ze severu. Ki-21 Ze 7. leteckého pluku tentokrát napadení unikly, protože silná formace doprovodných stíhačů zaútočila až nad zemí na Buffala, která se snažila stoupat do výšky. 3. letka ze 64. perutě hlásila útok na 10 Buffal nad městem a nárokovala si sestřelení všech letounů (dva z nich měl sestřelit Lt. Kunii). Ki-27 ze 12. leteckého pluku bojovaly ve stejné oblasti s pěti Buffaly, ale bez výsledku, ačkoliv Ki-44 ze 47. samostatné letky, které s nimi bojovaly, společně nárokovaly sestřel jednoho letounu. Flt. Lt. Hutcheson opět vedl do vzduchu smíšenou formaci 243. a 488. peruti, ale tentokrát bylo 12 Buffal zaskočeno při stoupání v 16 000 stopách. Hutchesonův letoun (W8177) byl těžce poškozen ve chvíli, kdy ho kontrolor (návodčí) žádal, aby mu udal svoji pozici. 'Vzhůru nohama!' zněla jeho klidná odpověď v okamžiku, kdy se snažil zmizet útočníkům, kteří mu letěli těsně v patách. Potom se mu podařilo nouzově přistát na malém ostrůvku západně od Samboe, odkud se vrátil na člunu Letecké záchranné služby do Singapuru. Plt. Off. Ernie Coks ze 488. perutě byl také sestřelen. Jeho letoun (W8141) havaroval v úžině Phillips; pilot zahynul. Čtyři letouny 243. peruti (W8145, W8162, W8201 a W8242) byly těžce poškozeny. Mezi nimi byly stroje, se kterými letěli Plt. Off. Marra a Plt. Off. Sharp. Sharp tohoto dne už podruhé nouzově přistál. Zjistilo se, že letoun je neopravitelně poškozen. Terry Marra řekl:
'Tentokrát činil plný stav bojeschopných letounů 243. a 488. perutě dvanáct strojů. Letouny typu 'O' se ve výšce asi 18 000 stop objevily nad letištěm. Poslali nás, abychom je napadli. Nepřátelé se drželi ve své výšce, dokud jsme nebyli 2 000 stop pod nimi; potom zaútočili. Dostali jsme se do velice nepříjemné situace. Měli jsme vysoké ztráty.'
Plt. Off. Graham Bonham se pokusil vmísit se mezi útočníky, ale jedna střela mu roztříštila koleno. Ve velkých bolestech a se ztrátou krve se mu však podařilo s těžce poškozeným letounem (W8164) vrátit do Kallangu. Sgt. Weber, který se tohoto letu nezúčastnil, napsal:
'Když byl Bonham zraněn, bylo jeho rádio přepnuto na vysílání, a co řekl je známé ve všech jazycích světa. Byla to jedinečná ukázka, jak dostat bednu při takových potížích bezpečně na zem. Málokdo může říct, že má na něco takového žaludek.'
Jediný úspěch v tomto jednostranném boji zaznamenal Sgt. Eddie Kuhn ze 488. perutě, který tvrdil, že sestřelil nad mořem jeden Ki-43, který identifikoval jako námořní 'O'."

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 153.

Pondělí, 19. ledna 1942.
Bylo pondělí dne 19. ledna 1942 a Singapur měl jen velmi krátký oddech od japonského bombardování, neboť většina letecké japonské podpory se soustředila na pozemní boje nad oblastí Muar. V permanenci však byla Buffala z 21/453. perutě, která bojovala prakticky celý tento den, jako pomoc bránících se britsko-indicko-australských pozemních jednotek. Již za úsvitu odstartovaly dvě Buffala, které pilotovali Flt. Lt. Kinninmont a Plt. Off. Livesey a kteří doprovázeli dva Albacory, které měly zaútočit na Gemas a poté měly provést průzkum jižně od Melaky. Během letu k cíli napadl a sestřelil Kinninmont jeden japonský dvoumístný letoun. 488. peruť vyslala také dvě Buffala nad Merisng. Při letu Flt. Lt. MacKenzie a Sgt. Mehari spatřili dva japonské letouny. Když se obě Buffala pokoušela na Japonce zaútočit, nepodařilo se jim to, neboť oba japonské letouny zmizely v mraku a nebylo možné je objevit.
Od anglo-japonské trojice historiků se na str. 318. ještě dozvídáme, cituji:

"V 6.45 hod. odstartovala ze Sembawangu další letka osmi Buffal RAAF, aby doprovázela tři Glenn Martiny (zde viz foto



, na kterém je popisek, Glenn_Martin_B10_wh_139, foto je volně přístupné na několika webech.) z 1-VIG-3 (startovaly ze stejné základny) k útoku na Muar, kde se pozemní boje vyvíjely pro obránce velmi nepříznivě. Japonský 5. gardový pluk znovu zaútočil na 29. prapor bránící Bakri a japonský 2. prapor 4. gardového pluku zaútočil na 19. prapor. V průběhu boje japonští dělostřelci přímo zasáhli velitelství 45. brigády; byla zabita nebo zraněna většina štábních důstojníků a omráčen brigadýr H. C. Duncan (padl příštího dne při protiútoku). Japonci zničili také veškeré spojení.
Buffala také poskytla ochranu pěti cvičným Wirrawayům (zde viz foto



, pod kterým byl popisek _Wirraway_AWM_AC0141, foto je volně přístupné na několika webech.) z perutě 'Y' z Kluangu, které byly nyní vrženy do boje jako bitevní bombardéry. Měly za úkol zničit tři sklady paliva, které zde zanechaly ustupující jednotky. Měly zaútočit také na říční dopravu a na silnici Muar-Gemas. Každý Wirraway byl vyzbrojen dvaceti 40librovými pumami proti živé síle. Obsazeny byly takto:
Flt. Lt. Park Thomas a Sgt H. Colebrook, RAAF
Plt. Off. A. R. Hemus, RNZAF a Sgt. A. Moritz, RAAF
Plt. Off. G. W. Annand, RNZAF a Sgt. A. Salter
Sgt. E. M. Castles, RNZAF a Sgt. J. E. Fellowes, RAAF
Sgt. G. B. Steele, RNZAF a Sgt. J. F. Victorsen, RAF
V blízkosti cílové oblasti spatřili piloti doprovodných Buffal tři jednomotorové japonské letouny. Útočníci byli identifikováni jako námořní ´96´. Sestřel jednoho z nich si nárokoval Flt. Lt. Kirkman, druhé dva, kteří se pokoušeli uniknout, pronásledovala Buffala. Stíhačky byly ve skutečnosti jednomotorové bombardéry Ki-51 (zde viz foto



, pod kterým byl popisek- Mitsubishi_Ki-51, foto je volně přístupné na několika webech.) z 27. perutě, jejichž osádky hlásily objevení čtyř Blenheimů (domnělé Glenn Martiny) a šest Buffal Jeden Ki-51 byl okamžitě sestřelen a zřejmě to byla Kirkmanova oběť. Flt. Lt. Vanderfield a Sgt. Gorringe pronásledovali zbývající dvojici a každý z nich si nárokoval vítězství. Jeden z letounů byl hlášen jako střemhlavý bombardér a druhý jako námořní typ ´96´; druhý Ki-51 byl v této akci skutečně zničen. Na pomoc nešťastným posádkám 27. perutě přispěchalo pět Ki-43 z 59. perutě, které sestřelily Sgt. Henryho Parsonse; pilot zahynul, když jeho letoun (AN170) havaroval v blízkosti Batu Pahat."

V době probíhajících soubojů vedl Flt. Lt. Park Thomson do útoku všechny Wirrawaye proti člunu, který vlekl přes řeku dvě Barkasy plné japonských vojáků. Piloti na ně okamžitě zaútočili. Když pak Wirrawaye začaly po útoku stoupat, stříleli na lodě zadní střelci zdvojenými kulomety zn. Vickers. Pumy shozené letouny tehdy bohužel své cíle minuly.
Ani jeden z útočících Wirrawayeů z útoku nevyšel aniž by nebyl poškozen pozemní palbou Japonců: A20-43, který pilotoval Park Thompson, měl prostřílená kormidla, A20-87, pilotovaný Plt. Off. Hemusem, byl krátce po shození pum zasažen do zadní kabiny:
"Když jsem po útoku zvedl letoun, abych dal možnost pálit Abemu(Sgt. Moritz), byli jsme zasaženi zbraněmi malé ráže. Abe na mě zakřičel, že je zraněn; proto jsem dal plný plyn, přitáhl řídící páku a dostal se mimo dostřel. Brzy jsem však zjistil, že nemohu pohybovat řídící pákou ani dopředu ani dozadu. Stoupání nebo klesání letounu jsem mohl řídit pouze přidáním, nebo ubráním plynu, a tak jsem zamířil k blízkému kopci, kde jsem viděl, že na nás čeká Flt. Lt. Thompson. Signalizoval jsem mu své problémy a potom jsme společně zamířili do Kluangu, kde jsem provedl dlouhé přiblížení a pomocí přidávání a ubírání plynu se mi podařilo měkce přistát.
Zpáteční let trval tři čtvrti hodiny, během nichž Abe trpěl velkými bolestmi. Lékařská služba ho po přistání okamžitě vynesla z letounu a odvezla na ošetření."
No a k tomu všemu pak samotný Sgt. Abe Moritz později vypověděl:
"Útočili jsme z výšky 400 stop několika pumami a palbou kulometů. Během útoku jsem byl zraněn na hlavě - pravděpodobně kulometnou palbou, která zasáhla kovové části letounu a potom mě zasáhla do hlavy, rozbila mi čelo a roztrhla pravou tvář. Hned nato můj pilot otočil letoun k návratu."

Když se letoun vrátil do Kluangu, byl střelec Moritz převezen do australské všeobecné nemocnice u Johor Batu a odtud pak, po prvém ošetření, do Singapuru, kde mu muselo být vyoperováno zraněné oko. Dalším z poškozených Wirrawayeů byl letoun A20-83, pilotovaný Sgt. Grahamem Steelem, který měl za střelce Sgt. Johna Victoruse, který k akci později vypověděl:
"Japonští vojáci, které jsme bombardovali, se většinou dobře schovali pod stromy a spíš viděli oni nás než my je. V našem případě to s určitostí byla pozemní palba, která nás zasáhla, ale až do přistání jsme o tom nevěděli.
Ani jsem necítil, že by mou holenní kost zasáhla kulka nebo střepina. Vůbec jsem si neuvědomil, že jsem zraněn. Teprve po přistání si jeden z mechaniků všiml, že mi z letecké boty vytéká krev. Pilot zůstal nezraněn, ale patrně byl zasažen podvozek letounu, protože po dokončení přistání a následném výběhu letounu se zavřela pravá podvozková noha."

Sestřelení svého Wirrawaye jen s velkým štěstím, které vždy musí pilot mít asi unikl i Sgt. Castles se svým A20-72. Byl totiž jediný na kterého zaútočil japonský stíhač. Střelec letounu Fellowes, o všem co se stalo pak řekl:
"Letoun byl zasažen pozemní palbou, která zničila kompas. Zaletěli jsme hluboko nad území okupované Japonci a dostali jsme se do protiletadlové palby. Tehdy jsme si uvědomili, že letíme špatně. Během letu zpět na nás zaútočilo ´Zero´. Já minul a on minul nás. Zamířili jsme dolů až nad stromy a ztratili jsme se mu."
Přes to, že mnohé Wirrawaye byly poškozeny z akce se nevrátil jen jeden a to A20-58, který pilotoval Plt. Off Annandem, který byl zasažen naplno pozemní palbou do motoru a asi pět mil západně od Perit Sulongu musel nouzově přistát. Jeho střelec Sgt. Tony Salter přečkal nouzové přistání, ale pilot Annand utrpěl několik řezných ran na čele a na noze a později střelec vyprávěl:
"Řekl jsem, že projdeme plantáží a krátce nato jsme se setkali s britskými vojáky, kteří nás odvedli k silnici u vesnice. Zde nás jeden armádní poručík posadil do automobilu a zamířil do Kluangu. Poblíž řeky stále živě vidím jednosměrný proud na visutém dřevěném mostě a mávající vojáky, kteří volali, že se japonské letouny připravují na most zaútočit.
Poručík, který řídil automobil, byl pro to, abychom z bezpečnostních důvodů vozidlo raději opustili a ukryli se ve výkopech podél silnice. Když jsem letouny pozoroval - byly to armádní ´97´- uvědomil jsem si, že stále krouží a v tuto chvíli ještě na most nezaútočí.. Na mé naléhání poručík velkou rychlostí most přejel a asi 100 yardů za ním jsme z automobilu vyskočili a ukryli se ve výkopech právě ve chvíli, kdy japonské letouny zahájily útok.
Nebýt mé duchapřítomnosti a poručíkova rychlého jednání zůstali bychom na špatné straně mostu a situace by se vyvíjela k horšímu. Do Kluangu jsme se vrátili v pozdních hodinách."
Když se doprovodná Buffala, která doprovázela Wirrawaye na jejich bombardovací akci, vracela do Singapuru, narazila v blízkosti Batu Pahat, na šest japonských letounů, které byly považovány za námořní ´O´, a které útočili na pozemní cíle. Flt. Lt. Kirkman na jeden ze šestice letounů zaútočil a byl přesvědčen, že japonský letoun havaroval. Potom dál pokračoval zpět na své letiště v Sembawangu.
Od anglo-japonské trojice historiků se na str. 322, dál ještě dozvídáme, cituji:

"Glenn Martiny bombardovaly z výšky 6 000stop předpokládané území japonského armádního velitelství. Při odletu z oblasti - bez stíhací ochrany - byly téměř okamžitě napadeny stíhačkami Ki-43. Jeden bombardér, který pilotoval Ens Samboedjo Hoerip, byl pronásledován až nad moře, kde mu stíhačky zapálily oba motory a letoun havaroval. Celá osádka zahynula. Druhý letoun, pilotovaný Ens G. M. de Vriesem, havaroval na gumovníkové plantáži. Dva členové osádky při havárii zahynuli (včetně pilota), dva další letci byli zajati. Ostatní tři členové osádky se s pomocí armádní hlídky posléze vrátili do Singapuru.
243. peruť na žádost Glenn Martinů opožděně vyslala na pomoc dvě sekce Buffal, ta však přiletěla pozdě. Sgt. Arthur (W8179/W) po návratu hlásil, že z velké dálky viděl, jak dvě japonské stíhačky útočí na jeden bombardér, který šel dolů příkrým střemhlavým letem. Spíš se dalo říct, že to byl vertikální let, při němž byl následován dvěma Japonci. Jeden ze stíhačů se potom otočil proti bombardéru a po celé délce jej prostřílel, přičemž zasáhl dlouhou kabinu na trupu. Po dopadu na zem letoun v záplavě plamenů explodoval.
Po návratu Wirrawayeů do Kluangu začal nálet, a přestože způsobil jen nepatrné škody, bylo rozhodnuto, že letka bude evakuována na letiště Kahang, kde bylo mnohem bezpečněji."
Odpoledne, v pondělí dne 19. února 1942 ve 13,30 hod odstartovalo z letiště Sembawang na ostrově Singapur, celkem pět Brewwster Buffal, z 21/453. peruti, pod velením Sgn. Ldr. Harpera. Cílem Buffal byl nálet nad řekou Muar na japonské oddíly. K pětici těchto letounů se měla ještě připojit další 4 Buffala ze 488. peruti. Když přiletěli do cílové oblasti objevili tam v menší výšce než měli sami formaci japonských námořních ´O´ a ve chvíli, kdy se připravovali na ně zaútočit, spatřili pak, v mnohem větší výšce než měli sami, 40 dalších japonských letadel. Japonská letadla, která měla větší výšku okamžitě na Buffala zaútočila a ihned byla sestřelena dvě novozélandská Buffala. Plt. Off. Keith McAneny (3871) byl zabit, Sgt. Chartres, kterému se z jeho rozstříleného AN189 vyskočit a na padáku přistát, byl zajat. ˇÚtoku japonské letecké, neobyčejné, přesile, se mohl tak postavit jen Flt. Lt. Kinninmont.
Od anglo-japonské trojice historiků se na str. 322. ještě dozvídáme, cituji:

"( Flt. Lt. Kinninmont) sestřelil jedno ´Zero´, - bylo to jeho druhé vítězství toho dne. Útočníky byly opět Ki-43 v čele s Maj. Mutou, Buffala zastihly v malé výšce nad Batu Pahat. Ohlásily sestřelení čtyř letounů proti ztrátě jednoho vlastního.
Přestože australská formace tehdy vyvázla bez úhony, incident způsobil, že Sqn. Ldr. Harper poslal leteckému velitelství memorandum:
'Jak se ukázalo při dnešním odpoledním stíhacím svípu, je nezbytné, aby perutě byly zajištěny před nečekaným útokem z výšky; několik sekcí by mělo celou operaci krýt z větší výšky. Bylo navrženo, aby byla 488. peruť prostřednictvím velitelství základny požádána, aby během operací létala - kdykoliv to bude možné - jako vrchní krytí o 2 000 stop výše.
Peruť, která zajišťovala výškové krytí, však létala na stejné úrovni s hlavní formací, nebo i pod ní a vzhledem k naladění různých vlnových délek rádií mezi velitelským letounem (Harper létal se strojem 21. perutě) a 453. a 488. perutí, velitel nebyl schopen jednotlivě poskytnout vrchní krytí a se svými pouhými pěti letouny se nemohl svého úkolu úspěšně zhostit. Jakousi vrchní ochranu zajišťovala jedna sekce 453. peruti a její velitel si vždy našel někoho, kdo by jí s ním prováděl. To však bylo nedostatečné a perutě byly vždycky z výšky zaskočeny nepřátelskými stíhači ve chvíli, kdy se pokoušely napadnout nepřátelské letouny pod sebou.' "


Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=120

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=140