Jak již bylo zmíněno v článku Obecné bilancování(viz odkaz na konci stati), boje začaly 6.10.1973 v 14h.
Sýrie od 6.ti denní války vybudovala 3 odstupňovaná obraná postavení, za tzv. „Purpurovou linií“, ustanovenou mírovou dohodou z r.1967. V nich se před útokem shromáždilo 5 divizí, které čítali dohromady 1400 tanků,z nichž 400 bylo typu T62 a zbytek T54/5. Na 30km fronty bylo rozmístěno 950ks dělostřelecké techniky v rážích od 85 do 203mm.
Cílem útoku bylo ochromit velení hustým odstřelováním, zničit co nejvíce obrněné techniky a obsadit Golanské výšiny.Popřípadě, podaří li se průlom, dosáhnout i dalších územních zisků.
Na izraelské straně linie byla zbudována protitanková bariéra, která měla zdržet nápor tanků do doby,než dorazí zmobilizované zálohy. Syrský útok mohl díky členitosti terénu(až 200m vysoké vyhaslé sopky), nadmořské výšce(800-1000m) a převzaté sovětské útočné taktice, proběhnout jen na omezeném množství míst.
Většina Izraelských aktivních tankových sil byla vázána na Sinaji a pro obranu Golan zbyla pouze 188. „Barakova“ brigáda která měla 2 prapory vybavené modifikovanými Centuriony Mk5. V záloze pod Golany byly byli další 2 prapory Centurionů.
V okamžiku útoku tedy proti sobě stálo cca 180 tanků Izraelských a 1400 Syrských.
Izraelcům se naštěstí krátce před útokem povedlo jednotky ze shromaždišť přesunout do bojových postavení a letecký i dělostřelecký přepad je nezasáhl. Ty byly nyní rozmístěny na náhorních plošinách nad útočnými voji syrského útoku.
V čele útoku byla ženijní technika,snažící se odminovat přechody a posléze zahrnout protitankový příkop. Za ní se hromadila obrovská masa techniky,která nemohla dál,vytvářela obrovskou zácpu a snažila se žen.techniku krýt palbou po tancích na rampách. Izraelská přesná palba způsobovala žen. technice i ostatnímu vojsku velké ztráty,ale v poměru techniky 1:10-15 to na zastavení postupu nestačilo.
Syřané za velkých ztrát prorazily a postupovali dál. To již byla noc a Izraelci byli díky absenci noční optiky v nevýhodě. Boje se postupně ze vzdálenosti 2000m přesunuli na pár stovek a syřané za stálých ztrát stále postupovali. Ztráty na izraelské straně se též vršily a s ohledem na počty byli o to citelnější. Když už se situace stala kritickou a vzdálenost činila mnohdy jen 50m,rozsvítili Izraelci xenonová pátrací světla a „blikače“ pro identifikaci „vlastních“. Následně vydaný rozkaz k protiútoku spustil tak razantní protizteč dolů z kopce, to Syřany vyvedlo tak z rovnováhy ,že se dali na ústup. Izr.tanky se stáhly zpět na rampy a pronásledovaly ustupující Syřany palbou. Noční krize tak skončila.
Ráno však následoval útok 500 tanků 3.obrněných brigád a ten tlačil zbytky izr.tanků na západ.
Tanků zbyla jen hrstka a tak se jen snažili taktikou ústupového boje co nejvíce zpomalit postup a způsobit útočníkům co největší ztráty. Na pomoc se přidávalo i letectvo a i přes velké ztráty díky vysoké koncentraci PL zbraní,pomáhali zpomalit proud syrských tanků.
Hrálo se o čas,než přijedou mobilizované zálohy.
Když již byla situace kritická a jednotlivé bojující tanky byly zatlačeny k perimetru tábora Nafalk, začali přijíždět první tanky ze záložních brigád. Ty okamžitě zahájily palbu na první čelo tanků T 54 a po cestě plné hořících trosek zatlačovat zpět na východ. Byl odražen i vrtulníkový přepad vysazený do týlu. Izraelské ústupové boje trvali nepřetržitě více 36h a většina osádek původních tanků i Golanské pěchoty za to zaplatila životem. Když se pak dorazivší zálohy podívali dolu do údolí, doutnalo tam více jak 300 syrských tanků a mnoho set kusů další techniky.Vojáci toto bojiště nazvali „Údolí slz“. (Nenaplnilo se tak očekávání Syřanů,že Izrael potřebuje k mobilizaci více jak 24h – první skupiny byli připravené již po 15h.)
Dorazivší zálohy před sebou tlačili zbytky obrněných divizí a Syřané začali být z jihu i severu obkličováni. Pokusy o protiútoky za cenu velkých ztrát selhaly a Syřané se přes Purpurovou linii stahovali na své území.
Izraelské letectvo si sice udrželo vzdušnou nadvládu nad svým územím,s podporou pozemních jednotek ve frontové linii však byl problém.Hlavně hvůli Syrským (i Egyptským) raketovým „deštníkům“,které tvořily komplexy SAM, aby kryl postup vlastních jednotek. Proto letectvo od 7.10. útočilo na postavení syrských PL raket a již 9.10. bombardovalo syrský armádní štáb v centru Damašku.
Po odrážení prvotního útoku a vytlačení Syřanů z území Izraele se izraelské velení 10.10. rozhodlo využít situace a uskutečnit mohutný protiútok do nitra Sýrie a to dříve, než by mohli zasáhnout přibližující se irácké a jordánské posily.
(téma Protiútok Izraele, postup do Sýrie a ohrožení Damašku se pokusím zpracovat v nejbližší době)
Tento článek navazuje na článek Obecné bilancování viz ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=831
Údolí slz
