Prototyp 50cm minometu Storek
Poprvé se minomet objevil v rusko-japonské válce jako zbraň zkonstruovaná z nouze při obraně přístavu Port Artur. Tehdy ruští obránci použili hlavně lodních kanonů Hotchkiss ráže 47 mm osazené na lafety čínských polních děl a stříleli z nich vrchní skupinou úhlů 11,5 kg těžké miny. Z této války se poučilo Německo a již v roce 1909 vyvinula zbrojovka Krupp tzv. "Bombenkanone" ráže 5,3 cm. V palebné pozici vážil 480 kg a střílel 85 kg těžkou nadkaliberní minu (bombu) do vzdálenosti až 300 metrů. Na počátku první světové války mělo Německo jako jediné ve výzbroji velké množství různých minometů. Konkrétně šlo o 44 kusů těžkých minometů 25 cm Schwerer Minenwerfer a 116 středních minometů 17 cm Mittlerer Minenwerfer. V roce 1914 pak zavedlo lehký minomet 7.58 cm Minenwerfer. V rakousko-uherské monarchii se ještě před válkou zabývala vývojem a výrobou minometů plzeňská Škodovka, která v roce 1908 přichází s prvním vlastním minometem ráže 32 cm. Vážil 370 kg a střílel 55 kg těžkou minu. Zbraň prošla zkouškami, avšak do výzbroje zavedena nebyla. Společnost pak nabídla Technické vojenské správě ve Vídni další prototypy, ale ani ty zavedeny nebyly. Většina států před válkou minometům všeobecně velkou pozornost nevěnovala a jejich případné použití se uvažovalo spíše při obraně pevností. Vše se změnilo v okamžiku, kdy se válka stala poziční.
Německo zde mělo jasný náskok a začalo minomety dodávat na frontu ve velkém množství. Ostatní státy reagovaly různými improvizovanými minomety a vrhači pum. Velení armád si však rychle uvědomilo význam této zbraně, na zbrojní průmysl byl kladen další požadavek na hromadnou výrobu a dodávku profesionálně navržených minometů. Mezi prvními oficiálně zavedenými minomety v rakousko-uherské armádě byl 9 cm Minenwerfer M 14, který koncem roku 1914 navrhla technická vojenská správa ve Vídni. Tento minomet ale fungoval na klasický střelný prach a vzniklý dým prozrazoval polohu zbraně. Selhávala munice a rovněž bylo nutno po každém výstřelu pro znovunabití sklopit a znovu zamířit. Tyto nedostatky řešila modernizovaná verze z roku 1916, ale ani ta nebyla dokonalá. Armáda tedy zavedla německý lehký minomet systému Lanz, ale na frontu se dostaly až v dubnu 1917.
Vzhledem k tomu, že minomety byly výrobně levné a konstrukčně nenáročné, zadávala se jejich výroba rovněž menším společnostem, kterým bylo blízké strojírenství a zpracování kovů. Jednou z těchto společností byla Brněnská Storkova strojírna, oficiálně známá jako "Ignaz Storek, ocelárna, slévárna měkké litiny a železa", která vyráběla řadu minometů zcela původní konstrukce. Nadkaliberní minomet firmy Storek vzor 15 si pro svou jednoduchost a nízkou hmotnost získal u vojáků velkou oblibu a v roce 1917 přišla společnost s další zajímavou konstrukcí. Jednalo se o minomet ráže 50 cm, který měl střílet především miny obsahující otravný plyn. Náboj o váze 270 kg byl jeřábem spouštěn do výklopného závěru minometu. Mohutná konstrukce s nízkou rychlostí střelby a problematickou dopravou zůstala jen ve stádiu prototypu. Jediný vyrobený prototyp byl v letech 1917 až 1918 zkoušen rakouskou i německou armádou na střelnici ve Steinfeldu a v Husovicích u Brna. Zavedení do výzbroje se však nedočkal a dnes je tato unikátní zbraň součástí sbírky VHÚ Praha a lze ji spatřit ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech.
Zdroj:
http://www.vhu.cz/zakopove-delostrelect ... ky-2-cast/
https://galerie.vojsko.net/displayimage.php?pid=21382
https://www.facebook.com/search/top/?q= ... SEARCH_BOX
fotografie z nádvoří karlínské Invalidovny
minomet při výstřelu během zkoušek v Německu
