Den 23. prosince 1941, byl den, kdy na Rangún a na letiště v jižní části země (zde viz náčrt
, na kterém malíř Roz. z mnoha map, nakreslil Barmu i s Barmskou cestou, včetně mnoha letišť. Mapa byla nakreslena pro Palbu.), podnikali Japonci těžké nálety, Od rána se 15 pilotů AVG (později, jak již bylo v předchozím řečeno, známá letka ´Létající tygři´) rozdělilo na 2 letky. Jednu z těchto letek, která měla 8 letadel vedl Flt. Ldr. George McMillan a druhou letku o 7mi letadlech, vedl Flt. Ldr. Parker Dupoy. Ve výšce 18 000 stop spatřila McMillanova letka první vlnu japonských bombardérů, která se velmi rychle začala přibližovat od Martabanského zálivu. Letka MacMillana na ni okamžitě zaútočila. Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, na str. 246., a dále napsali, cituji:
"Flt. Ldr. Charlie Older (P-8157) sestřelil vedoucího formace, jehož letoun po chvíli explodoval, a vzápětí R. T. Smith (v letounu 77) sestřelil další stroj, který, jak později řekl, ´explodoval přímo přede mnou a v plamenech padal k zemi´; on a McMillan pak sestřelili další letoun.
Smith hlásil útok na pět letounů (jedním z nich mohl být letoun, sestřelený Flg. Off. Lambertem ze 67. peruti), ale sám byl zasažen palbou jednoho z bombardérů, na který útočil. McMillanův letoun byl také poškozen a při následném nouzovém přistání byl zničen; pilot vyvázl nezraněn.
V této chvíli již Older sestřelil druhý letoun, zatímco další byl přiznán Flt. Ldr. Tomu Haywoodovi, jenž už předtím jeden letoun poškodil. Flt. Ldr. Bob Hedman hlásil útok na dva další bombardéry nad Rangúnem a Ed Overend dosáhl pátého ověřeného sestřelu letky severovýchodně od Syniamu. Potom zaútočili doprovodní stihači a Henry J. Gilbert byl sestřelen a zahynul. Paul Greene s nimi bojoval a podařilo se mu jednoho stíhače poslat k zemi a jednoho sestřelit pravděpodobně. Oba byli identifikováni jako námořní ´typ 96´. Potom byl sám zasažen a musel letoun opustit. Greene zraněn nebyl, ale vrchlík jeho padáku byl proděravěn kulometnými střelami japonských stíhačů. Výsledkem byl tvrdý dopad na zem a zranění páteře. Hedman, jehož kabina byla prostřílena obrannou palbou jednoho bombardéru, byl také stíhači napaden, ale podařilo se mu uniknout a dál pronásledoval bombardéry až daleko nad moře. Potom byl nucen se vrátit."
Také druhá letka z rozdělené AVG ve stejné době zaútočila na druhou vlnu japonských bombardérů. Flt. Ldr. Dupoy do boje vedl trojici P-40 (zde viz foto
, na kterém je popisek, RAF_P-40_Tomahawks_1941, zde je tedy P-40 v britských barvách , foto je volně přístupné na několika webech), a to čelním útokem. Ostatní P-40 útočili do boku Japonců.Velitel Dupoy (v letounu 72) brzy sestřelil dva japonské bombardéry.
Neštěstím bylo, že letoun Neila G. Martina dostal náhle zásah a pilot zahynul (letoun Martina byl sestřelen ještě před Gilbertem z prvé letky a byl zaznamenán jako první padlý AVG v akci). Další z pilotů druhé letky AVG, a byl jím Flt. Ldr. Ken Jernstedt, zaútočil na opozdilý japonský bombardér, který, jak poté hlásil, explodoval, a poté ještě sestřelil další dva letouny. Další piloti, Flt. Ldr. Bill Reed, Flt. Ldr. Bob Brouk a Ralph Gunvordahl pak hlásili každý jeden, pravděpodobně zničený japonský bombardér. Bob Brouk pak navíc hlásil ještě jeden pravděpodobně poškozený bombardér.
"´Hells Angels´(Pekelní andělé) ohlásili sestřelení deseti bombardérů (plus pět pravděpodobných sestřelů) a jedné stíhačky při vlastní ztrátě čtyř P-40 a dvou pilotů. Dohromady s 67. perutí bylo celkem sestřeleno 13 bombardérů jistě a sedm pravděpodobně, dále jedna stíhačka a jedna pravděpodobně.
Během útoku na doky ztratila 98. sentai dva Ki-21 (zde viz foto,
pod kterým je popisek - Mitsubischi_Ki-21_Sally, foto je volně přístupné na několika webech), na levé straně druhé části vlny a 62. sentai přišla nad letištěm o dalších pět Ki-21 a dalších deset letounů této formace bylo poškozeno. Velitel 98. sentai, Maj. Micuru Acumi, který letěl ve vedoucím letounu 1. letky, byl zabit zbloudilou kulkou. Střelci této peruti si nárokovali sestřelení 12 útočících stíhačů a čtyři pravděpodobně sestřelené stroje! Stíhací piloti 77. sentai, kteří neočekávali, že se setkají s AVG a identifikovali P-40 jako Spitifiry, ohlásili sestřelení sedmi Spitfirů a dvou Buffal, další letoun měl být zničen na zemi při hloubkovém útoku a čtyři další měly být zničeny pravděpodobně. Piloti, kteří dosáhli úspěchu v leteckém boji, byli: Maj. Jošio Hirose (dva), Capt. Kaoru Kakami, Lt. Šindžirou Nagoši, Capt. Micuhiró Macuda, Wt. Off. Saburó Hagiwara, Lt. Joširó Kuwabara, Lt. Šigeru Suzuki a Wt. Off. Honma; stíhači žádné ztráty neutrpěli, zrovna tak jako osádky Ki-30 (lehké bombardéry Ki-30 - zde viz foto
, pod kterým byl popisek - Mitsubischi_Ki_30_Ann, foto je volně přístupné na několika webech - poznámka autorů) z 31. sentai."
Japonský těžký nálet dne 23. prosince 1941 znamenal, že byla vybombardována operační místnost v Mingaladonu, přičemž tam zahynuly tři osoby a několik jich bylo zraněno. Mezi těmi, kteří byli zraněni, byl i Sqn. Ldr. Milward. Byl zraněn na stehně. Wg. Cdr. Rutter, operační velitel, se po bombardování dostal ze sutin, oprášil jen uniformu a pokračoval ve velení. Pokoušel se tak udržet morálku, jenomže na operačním prostoru vládl velký chaos. Dvě Buffala byla totálně zničena na zemi a dva Blenheimy, které se zde zastavily na své cestě do Singapuru, byly poškozeny. Zabiti byli tři příslušníci BVAF, mezi nimi byl i civilní instruktor (H. P. Ealey). Zničeny tam byly i dva další letouny - Gipsy Moth Z-00 (dříve XY-AAA) a Tiger Moth Z-007 (zde viz foto
pod kterým byl popisek, Tiger_Moth_A_17_543, foto je volně přístupné na několika webech). Bylo také zabito dalších 17 mužů a skoro stejný počet jich byl zraněn. Mezi mrtvými byl i lékař operační základny a šest příslušníků bylo od pozemní služby RAF. Mimo letiště v Mingaladonu bylo zasaženo i hlavní město Barmy, Rangún.
"Dobrovolná varovná služba pracovala výborně, ale pro indické pracovníky v docích nebyly zbudovány protiletecké kryty, a ti nyní (při náletu) začali utíkat z města. Asi 1 000 civilistů bylo zabito a dalších 1 000 bylo zraněno. Bylo oznámeno, že hloubkoví stíhači napadli různé části města a ´stovky civilistů - žen a dětí - bylo povražděno na ulicích´.
Když stíhači zamířili nad záliv, aby zde zaútočili na zakotvená obchodní plavidla, obsluha děla z paluby americké obchodní lodě City of Tulsa nárokovala sestřelení jednoho z útočníků, který spadl do moře; letoun, který zde havaroval, zřejmě považovali za svou oběť.
Po večerním průzkumu japonské osádky opět hlásily přítomnost letounů na základnách v Mingaladonu a v Toungoo, a tak byl připraven další nálet.
Rozkaz k odletu do Don Muangu dostaly příštího dne Ki-21 z 21. sentai, Ki-43 ze 64. sentai a Ki-44 (zde viz foto
, pod kterým byl popisek – Nakajima Ki-44- Shoki – Tojo, foto je volně přístupné na několika webech) ze 47. samostatné letky. Dvě první jednotky - 64. sentai, letěla z Kota Baharu v Malajsku - dorazily na místo v pořádku, ale tři letouny ze 47. samostatné letky při přeletu nouzově přistály. Mezi těmito piloty byl i velitel letky, takže se nemohl příštího dne zúčastnit boje."
Barma, čtvrtek, 25. prosince 1941.
Nálet, který provedli Japonci na Rangún, dne 25. prosince 1941, byl mnohem horší než ten, který předvedli 23. prosince. Již jen množství letadel, které se jej účastnilo, byl ohromující. Podívejme, co napsala o množství trojice historiků - Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, na str. 248 a také dále, cituji:
"Letouny japonského 7. leteckého pluku odstartovaly jako první, 27 Ki-21 ze 13. sentai a 36 Ki-21 ze 60. sentai byly doprovázeny 25 Ki-43 ze 64. sentai. Po nich následoval 10. letecký pluk s osmi Ki-21 ze 62. sentai, 27 Ki-30 z 31. sentai za doprovodu Ki-27 (zde viz foto
, pod kterým byl popisek - Nakadzima_Ki_27, foto je volně přístupné na několika webech) ze 77. sentai. Čtyři zbývající Ki-44 hlídkovali nad Don Muangem pro případ, že by nepřítel zaútočil během startu nebo přistání. Během letu měl vedoucí Ki-21 z 12. sentai závadu na motorech a musel se vrátit. Ostatní bombardéry ho následovaly, ale pak si uvědomily, že se něco děje, vrátily se na původní kurz a samostatně pokračovaly za hlavním svazem a několika Ki-43."
Bylo řečeno, že již 23. prosince byla operační místnost na Mingaladonu zničena, spojenečtí stíhači proto nedostali vůbec žádné včasné varování a tak většina z nich odstartovala proti záplavě japonských letadel velice pozdě.
"Tři P-40 však již byly na hlídce a hlásily, že se blíží silná formace bombardérů. Odstartovaly další tři, které se s útočníky setkaly asi deset mil od Mingaladonu. Japonská formace se opět rozdělila na dvě části.
Jedna zamířila k letišti a druhá k městu. AVG zaútočila na druhou skupinu a Flt. Ldr. Haywood a Older (P-8157) sestřelili po dvou letounech, zatímco Flt. Ldr. Hedman a McMillan nárokovali samostatné sestřely tří letounů. Obrannou palbou byl však zasažen McMillanův letoun (roztříštěné čelní sklo kabiny a poškozený motor) - takže pilot byl přinucen nouzově přistát jihovýchodně od Rangúnu. Střely poškodily křídlo Haywoodova letounu. Po rozbití formace bombardérů začaly zbývající P-40, ke kterým se nyní připojily další nabírat výšku, aby mohly znovu střemhlav zaútočit na roztroušené dvojice a trojice bombardérů. Piloti spatřili, jak se přibližuje dalších 20 bombardérů doprovázených osmi stihači. Američané upustili od útoku na už rozbitou první formaci a zespodu zaútočili na přibližující se letouny.
Flt. Ldr. R. T. Smith (letoun 77) jeden bombardér zasáhl, začalo se z něj silně kouřit, otočil se přídí k zemi a zřítil se k zemi. Hedman po sestřelení tří bombardérů zaútočil na další tři, které opustily formaci, a hlásil, že jeden z nich po zásahu ve střední výšce explodoval. Potom začal pronásledovat stíhačku, kterou identifikoval jako námořní ´Zero´, a po deseti mílích honičky letoun sestřelil. Bylo to jeho páté vítězství v tomto boji. S doslova ustřelenou kabinou potom přistál na břicho na satelitním letišti v Pegu. Overend ohlásil sestřelení dvou bombardérů, přičemž tomu druhému ustřelil křídlo; potom však na něj zaútočil japonský stíhač a on sám musel nouzově přistát v rýžovém poli. Letoun byl plný děr. Smith byl mezitím upoután čelním soubojem se ´Zerem´, dokud jak řekl, ´nebylo v plamenech a nezapadlo do zálivu´; potom ohlásil sestřel jednoho bombardéru a poškození dalších dvou strojů nad zálivem Martaban; jeho jmenovec Curtis E. Smith (který provedl první a poslední let u AVG), také poškodil dva bombardéry.
Piloti tří hlídkujících P-40, kteří už byli ve vzduchu, spatřili nad Mingaladonem, ve výšce 18 000 stop 27 bombardérů, doprovázených stíhačkami. Identifikovali je jako ´Zero´(pravděpodobně to byly Ki-43 ze 64. sentai). Flt. Ldr. Dupoy a Fred S. Hodges na stíhačky zaútočili. Dupoy jeden stroj, o kterém si myslel, že je to ´Messerschmitt 109´, sestřelil; Hodges pravděpodobně sestřelil další stíhačku - označil ji jako ´model O´. Flt. Ldr. Reed, který také sestřelil ´model O´, poté napadl bombardér a zřejmě zabil zadního střelce, ale vzápětí zaútočilo na tento letoun Buffalo a zapálilo pravý motor. Dupoy a Reed potom nad Martabanským zálivem pronásledovali tři stíhačky a Reed záhy jednu sestřelil. Dupoy, kterému se zadřely kulomety, zasáhl křídlem svého letounu druhou stíhačku. Dupoyuyův letoun přišel o čtyři stopy svého křídla (´72´); pilot hlásil, že jeho protivníkovi se ulomilo křídlo a že viděl, jak se letoun dostal do vývrtky a dopadl na zem."
