Zde viz náčrt

, na kterém malíř Roz., z mnoha map, nakreslil Barmu i s Barmskou cestou, včetně velkého množství letišť, tehdy používaných. Náčrt byl nakreslen pro Palbu.
Barma, sobota 7. února 1942.
Ještě během noci na 7. února 1942 přiletěly nad prostor Rangúnu, v jehož nejbližším okolí bylo sedm leteckých bází, celkem čtyřikrát bombardovat japonské bombardéry.
Při druhém japonském náletu měli noční pohotovost Sqn. Ldr. Carey a Plt. Off. Storey, ale při zásazích proti japonským bombardérům neměli úspěch. Storey tehdy pro zápis uvedl:
Cituji z Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, jejich knihy - Krvavá jatka II. pod titulem - Barma - Pád Rangúnu, na str. 265 a dále, těmito slovy:
"Hned po půlnoci přiletěly čtyřikrát japonské bombardéry. Při náletu byl opět zasažen sklad paliva v Zayatkwinu, který byl zasažen předtím, a podruhé byla bombardována naše základna, na níž byla poškozena vzletová dráha a její osvětlení, z něhož zůstaly celé jen tři lampy. Nepřátelské letouny jsme vůbec neobjevili, protože selhala kontrola stíhacího navádění."
Japonští piloti ze 31. sentai, kteří prováděli se svými bombardéry Ki-30 (lehké bombardéry Ki-30 - zde viz foto

, pod kterým byl popisek - Mitsubischi_Ki_30_Ann, foto je volně přístupné na několika webech - poznámka autorů.), tehdy čtvrtý nálet, si nárokovali zapálení 4 letadel na zemi. Naopak, spojenecké zápisy v denících říkají, že k žádné ztrátě letadla na zemi během čtvrtého náletu Japonců, nedošlo.
"Tak jako předcházejícího dne se Ki-27 (zde viz foto

, pod kterým byl popisek - Nakadzima_Ki_27, foto je volně přístupné na několika webech) z 50. a 77. sentai spojily do svazu. 22 pilotů ze 77. sentai hlásilo u Rangúnu setkání s deseti P-40 (zde viz foto

, na kterém je popisek, RAF_P-40_Tomahawks_1941, foto je volně přístupné na několika webech). Capt. Tojoki Eto a Lt. Jun-Iči Ogata sestřelili údajně po jednom letounu, zatímco Lt. Kuwabara a Sgt Niino nárokovali po jednom pravděpodobném sestřelu. Jednotka utrpěla podobné ztráty jako předcházejícího dne; Lt. Kisaji Beppu byl sestřelen a zabit a Lt. Nakao byl přinucen přistát v Moulmeinu. Piloti z 50. sentai nárokovali další dvě vítězství a jedno pravděpodobné opět bez vlastní ztráty."
Na japonský bombardovací svaz s doprovodem odstartovalo celkem 10 Hurricanů (Zde viz foto

, na kterém byl popisek Hurricane z 232. squadrone 1942, foto je volně přístupné na několika webech), ale jen čtyři piloti se s nimi ve skutečnosti utkali v soubojích a uplatňovali nároky na sestřely.
"Sgt. Tex Barrick nárokoval sestřelení dvou Ki-27 a třetí pravděpodobně, zatímco jeho americký přítel Flt. Off. Lloyd Thomas nárokoval jeden pravděpodobný sestřel. Další dva byly nárokovány piloty 136. perutě, Plt. Off. Brownem a Sgt. Tingem Buntingem, který hlásil:
V 9.00 hod jsem u snídaně vystřídal Boba Payna; v 9.05 nám vyhlásili poplach, ale Maurice Cuthbert, mé číslo 2, se mi v prachu ztratilo a já zase ztratil ostatní.
Vystoupal jsem do 18 000 stop a spatřil jsem před sebou tři Hurricany, ke kterým jsem se chtěl dotáhnout. Přidal jsem plyn, ale ve stejnou chvíli jsem pod sebou uviděl 15 Japonců.
Do rádia jsem zařval: ´Tally-ho!´, a už jsem zezadu a trochu z boku z převýšení útočil na číslo 2 na pravé straně formace. Ze vzdálenosti 400 stop jsem vypálil a uviděl jsem, jak mé střely zasahují letoun přímo za kabinou. Přemístil jsem palbu trochu dopředu a vznášející se letoun začal padat. Musel jsem ho zasáhnout, když se začal převracet.
Brown šel dolů ve stejnou chvíli jako Barrick a jeho číslo 2 (Thomas). Vystoupal jsem do slunce a provedl další čtyři útoky na tuto formaci, ale tentokrát, jak jsem viděl, bez úspěchu. Po posledním útoku jsem je ztratil z dohledu, ale objevil jsem něco jako souboj na severu. Zamířil jsem tam a dostal se za ocas ´97´, ale zjistil jsem, že můj Hurricane je jediný v celém klubku I-97!
Ze všech stran ke mně mířily trasy střel a jeden chlapík se usadil za ocasem a jeho projektily začaly bubnovat do pancéřového plátu za mým sedadlem. Bylo to hodně nepříjemné, a protože mi chvíli předtím došla munice, přetočil jsem letoun na záda a střemhlav upaloval do mraků."
Sgt. Tex Barrick později hlásil, že viděl, jak jeden z pilotů RAF, sestřelil stíhačku, která spadla do jezera. Jenomže následné pátrání nic neobjevilo a tak nebyl sestřel uznán.
Britští stíhací piloti při těchto chaotických soubojích žádné ztráty na životech neutrpěli a ani nebyla hlášena žádná vážnější poškození jejich strojů.
"Během dne přišla zpráva, že Sqn. Ldr. Frank Carey má být okamžitě povýšen do hodnosti Wing Commandera a velet 267. wingu. O dva dny později byl do hodnosti Sqn. Ldr. povýšen Flt. Lt. Barry Sutton a ze 136. perutě byl přeložen do velení 135. perutě. 135. peruť nedávno ztratila jednoho ze svých nejzkušenějších pilotů, Plt. Off. Alfa Whitbyho, který za své bojové výkony ve Francii a v Bitvě o Británii v řadách 79. perutě obdržel vyznamenání DFM, a který byl nyní pro zdravotní potíže uzemněn.
Po návratu ze svého nouzového přistání na břehu řeky Irrawady vedl Sqn. Ldr. Stone několik pilotů 17. perutě na strategický nálet na Moulmein, kde zaútočili na železniční stanici a nákladní čluny. Sgt. Tex Gibson hlásil, že když začal na čluny střílet, jejich posádky začaly skákat do řeky. Příštího dne vedl Stone další nálet na Moulmein."
Všechny Hurricany které vedl nad Moulmein Sqn. Ldr. Stone byly vyzbrojeny po domácku vyrobenými jednolibrovými zápalnými pumami, které byly uváděny v činnost osvětlovacími flérami letounů. Operace se nějak zvlášť nepovedla. Stone k tomu řekl a napsal:
"Výsledky bombardování byly zklamáním - kdybych alespoň viděl hořet!
Když jsme se z letu vrátili, požádal jsem ALO (Army Liasion Officer - armádní styčný důstojník) o spojení s armádou v Martabanu, jestli viděli, že Moulmein hoří - ne, Moulmein nehořel - proklatě!
Během těchto dvou dnů 2. peruť AVG dvakrát doprovázela Blenheimy útočící na Pa-An na Salveenu a na kolony, které se přesouvaly dál z Moulmeinu. Výsledek těchto akcí - Sqn. Ldr. John V Newkirk navržen na dekorování Britským DSO. 8. února však 2. peruť odletěla na odpočinek, část se přemístila do Loiwingu, část do Magwe a pár příslušníků pozemního personálu do Kunmingu. K tomuto datu přistálo v Toungoo 10 Lysanderů 28. perutě, kde doplnily palivo a připravily se k náletu na Mehongsohn. Po jejich příletu začal japonský nálet, čtyři Lysandery byly poškozeny a jejich bojový let zrušen.
Letouny z 10. leteckého praporu byly odpovědny za útok proti britské pěchotě v oblasti Pa-An, zatímco další letouny ze 4. leteckého praporu bombardovaly a potopily v Martabanu dvě středně velké lodě a tři menší plavidla."
Barma, pondělí, 9. února 1942.
V tyto dny zuřila pozemní bitva spojeneckých a japonských oddílů kolem Moulmeinu a Pa-An. Ve stejné bitvě zaútočila japonská 8. sentai celkem dvakrát pod ochranou Ki-27 z 50. sentai na britskou pěchotu v oblasti Pa-An. Stejně tak 4 Hurricany ze 135. perutě, které doprovázely 3 Blenheimy (zde viz foto

, na kterém je Bristol Blenheim Mk. IV, foto je volně přístupné na několika webech.) a Lysandery doprovázené AVG, zaútočily ve stejné oblasti na japonské úderné oddíly pěchoty.
Barma, úterý až pátek, 10. až 20. února 1942.
V titulku napsaných deseti dnech se japonské armádní letectvo objevovalo ve vzduchu velice málo. Byl to patrný rozdíl, neboť malé formace spojeneckých letadel, ať již menší jednotky Blenheimů, nebo Lysanderů a Hurricanů bombardovaly a postřelovaly japonské pozemní jednotky a další cíle, které souvisely s pozemními boji každý den. Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka II. pod titulem - Barma - Pád Rangúnu, na str. 269., pokračují k některým dnům těmito slovy, cituji:
"Několik letounů bylo ztraceno při operačních nehodách nebo jiných neštěstích, mezi nimi byl i Blenheim 113. perutě, který havaroval 10. února (Sgt. Webster a jeho posádka byli nezraněni), další nehoda se udála 14. února, kdy letounu V5627 Sqn. Ldr. P. R. Forda při startu vysadil jeden motor a při havárii se zranil střelec. Ke třetí nehodě došlo 17. února a peruť ztratila Z7916, při níž posádka Sgt. Lloyda byla nezraněna. 11. února došlo jednomu indickému Lysanderu palivo a posádka ho ve vzduchu opustila.
Flt. Lt. N. Prasad a jeho kanadský střelec, Sgt. E. S. Moyer, se později vrátili k jednotce, zatímco jeden stroj z 28. perutě (P1686) byl 17. února zničen na zemi. Během startu se mu odpoutala americká puma a při následné explozi zahynuli Plt. Off. C. C. Dickson a jeho střelec Sgt. E. B. G. Sedgwick.
Asi ve stejnou dobu zformoval Air Vice-Marshal D. F. Stevenson ´X´ Wing Headquarters (Velitelství X. wingu), které mělo řídit všechny operace stíhačů a bombardérů, kterými měla být podporována armáda, do jeho velení byl postaven Grp. Capt. Singer. 221. skupina byla ve stejnou dobu přejmenována na Norgroup. Tři perutě Hurricanů nyní vlastnily 26 letounů, zatímco 67. peruti se stav služby schopných Buffal snížil na pět strojů. V současnosti sem přelétlo 27 Blenheimů 45. a 113. perutě a 22 Lysanderů zde bylo rozděleno mezi 28. peruť a 1. peruť indického letectva. 1. peruť IAF se rozdělila na odloučené jednotky se základnami v Lašou (pro průzkumné úkoly v zájmu čínské armády), v v Toungoo a v Mingaladonu.
17. února už několik formací provedlo bombardovací nálety. 28. peruť dostala rozkaz k návratu do Indie, ale zanechala zde odloučenou skupinu tří Lysanderů a dvou pilotů, kteří měli být přecvičeni na Hurricany. Flt. Lt. Mann a Plt. Off. C. D. C. Dunsford - Wood (později se k nim připojil Plt. Off. Doug Harris), kteří měli provádět taktický průzkum ve vypůjčených letounech 17. perutě. Odloučená jednotka (dva letouny) perutě umístěná na Andamanách, která přežila bombardování z 13. února, o pět dní později své letouny zapálila a všechen její personál byl odtud evakuován na palubě lodi HMT Neuralia."