Zde viz mapu
japonské expanze do Tichomoří roku 1942, mapa je volně přístupná na několika webech.
Japonské obsazení města Rabaul a ostrova Nová Británie, od ledna 1942.
Vraťme se opět zpět po časové ose. Když Japonci začali, po 7. prosinci 1941, dobývat státy Asie, nezapomínali, při svém hlavním cíli, získání nafty vojensky v Nizozemské Východní Indii, na zajišťování svých křídel. Již bylo řečeno, že prvé vějířovité útoky, směřovaly jak na východ Asie, východ Pacifiku, tak i na západ, aby byla zajištěna křídla. Viz útoky ve směru Wake, dále Malajsie, Singapur, Filipíny a další Barma, když hlavním směrem útoku byla nejprve Nizozemská Východní Indie (jihozápad od Japonska). Takto japonský generální štáb nezapomínal například na fakt, že musí obsadit Rabaul, který leží na východním konci ostrova Nová Británie. Rabaul byl v té době hlavním městem australského území Nové Guineie.
Z historie je známo, že Nová Británie byla v roce 1914 obsazena Němci, ale v březnu roku 1941 poslali Australané do oblasti Rabaulu malou posádku, která město obsadila, neboť napětí v Asii říkalo, že Japonsko začíná agresivně obsazovat místa nejen v Číně, ale může se rychle pokoušet obsazovat ostrovy i ve svém okolí.
A tak byla, malá australská jednotka v síle 1 400 mužů, z 23. brigády, která podléhala 8. australské divizi, ze kterého byl vyčleněn 2/22. prapor, pod velením plukovníka Howarda Carra, když 2/22. praporu velel plukovník John Scanlan, poslána na ostrov Nová Guinea, aby obsadila Rabaul. Proti-Invaznímu praporu byla podřízena pobřežní obranná baterie, protiletadlová baterie, protitanková baterie a 2/10 polní ambulance (Field Ambulance) a praporní kapela. Velitelská jednotka 130 a New Gunea Volunter Rifles (NVGR). Celá jednotka byla známá jako Lark Force. Nové Irsko měla pak na starosti jednotka Commandos, konkrétně 2/1st Independent Company.
Již v roce 1941 totiž spojenecké státy (USA, Velká Británie, Austrálie, Nový Zéland) plánovaly, že vybudují v okolí Rabaulu radarovou stanici, a celé okolí města směrem k moři mělo mít minová pole. Rabaul měl sloužit jako námořní pevnost pro spojenecké loďstvo. K dokončení spojeneckého plánů Spojenců na pevnost však nedošlo, neboť jejich plánovači zjistili, že pro své plány nemají ani větší posádky, které by bylo nutno vždy ještě rozšířit, ani dostatek materiálních, technických i vojenských prostředků, které by mohli použít. Bylo příliš mnoho takových míst, která by Spojenci v roce 1941 měli opevnit a zabezpečit. Všechny plány proto musely být odloženy. A tak zůstala v Rabaulu jen australská posádka, která sloužila jako přední pozorovací stanoviště pro případný útok Japonců do prostoru Nové Guineje. Posádka měla jako hlavní úkol ochranu letiště Vunakanau, což bylo hlavní letiště Royal Australian Air Force (RAAF), které leží poblíž Rabaulu. Dobudováno bylo i přístaviště Simpson pro obojživelné letouny, které měly provádět průzkum jakéhokoliv japonského dění v celém regionu Nové Británie. Peruť pod velením Johna Lerewa měl jen malou ofenzívní schopnost, neboť měla pouze 10 výcvikových, stíhacích letounů CAC Wirraway / "CAC Wirrawaye", byly víceúčelové letouny používané též jako stíhací/ (zde viz foto
, pod kterým byl popisek – Whirraways_21_Squadron_RAAF, foto je volně přístupné na několika webech) a také 4 lehké bombardéry Lockheed Hudson 24. letky (zde viz foto
, pod kterým byl popisek RAAF_Lockhed_hudson_8_sqn., foto je volně přístupné na několika webech.). Japonci si Rabaul při plánování vyhlédli také kvůli tomu, že byl blízko Karolínských ostrovů, které měly být místem jejich hlavní základny námořnictva na ostrově Truk. Zpravodajské informace Japoncům říkaly, že pokud se jim podaří obsadit Rabaul na Nové Británii, získají tak velmi dobrý přístav, ve kterém budou moci operovat i s velkými bitevními loďmi, stejně jako s letadlovými loděmi. Budou moci odtud zajišťovat obranu Truku a zároveň mohou odtud napadat spojenecké komunikační linky mezi USA a Austrálií. Byla naplánovaná operace „R“, kde po obsazení Guamu, byl velením pověřen generálmajor Tomitaro Horii, který měl obsadit Kavieng a Rabaul.
Když v roce 1941 začali japonští plánovači připravovat plán na obsazení Rabaulu, vyslali nejprve do oblasti letecký průzkum, jehož úkolem bylo zjistit obranné pozice Australanů v oblasti. Stejně tak měl průzkum zjistit i možnosti obrany přístavu. Plánovači, kteří se průzkumných letů účastnili, byli pak letecky přemístěni z Guamu na ostrov Truk. Zde poté vytvořili tři varianty plánu na násilné obsazení prostoru Rabaulu.
1/ Násilné vylodění poblíž Kokopu. Cílem zde bylo pak vytvořit předmostí a z něho pak útok do oblasti Rabaulu a obsazení města a přístavu.
2/ Vylodění na severním pobřeží u Rabaulu, vytvořit obranu a pak zaútočit směr Rabaul a obsadit jej, postupně pak i celou oblast.
3/ Přistání u Rabaulu na několika místech v oblasti tamějšího letiště, a ihned provézt jeho rychlé obsazení. Odtud provézt obsazení centra města Rabaul a celé oblasti.
Po konzultacích všech tří variant, byl zvolen útok dle varianty 3/. Poté plánovači štábu provedli součty potřebných sil a tehdy týlového zabezpečení, dnes Logistiky. Pro potřebu invaze do Rabaulu na ostrově Nová Británie, byla vytvořena, z japonské 55. divize, vyloďovací brigádní skupina, ve které základ tvořil 14. pěší pluk. Ten se skládal z velitelství jednotky, dále měl 3 pěchotní prapory, několik dělostřeleckých baterií, signální jednotky, muniční roty a několik čet z 55. jízdního pluku. K vyloďovací skupině patřil i horský dělostřelecký pluk a části z 55. ženijního pluku. Vše pak měla na místo odvézt, a tam při vylodění podpořit „Námořní uskupení“, které bylo soustředěno kolem dvou letadlových lodí - a to Kaga a Akagi - sedm křižníků, 14 torpédoborců, několik ponorek a většího množství dopravních a zásobovacích lodí, jakož i několik tankerů. Celému vylodění pak mělo předcházet těžké bombardování, zaměřené na zničení všech spojeneckých leteckých sil v regionu, ale i zničení všech hnízd odporu, zjištěných u bránících se jednotek. Mělo tak být především zničeno letectvo, které nemělo mít možnost pomáhat bránícím se oddílům Australanů.
Bitva o Rabaul, leden 1942.
Když bylo jasné, že je japonská agrese možná, či spíše ze strategického hlediska nevyhnutelná, tedy v prosinci 1941, byla většina civilistů, kteří nebyli nezbytně nutní pro chod města a přístavu, z Rabaulu evakuována. Stalo se tak ještě během měsíce prosince 1941, a to takřka těsně do doby, než začalo být město Rabaul Japonci bombardováno. Samotné město, letiště a přístav, tamější obranu, začalo japonské námořní letectvo bombardovat z pozemních základen od 4. ledna 1942. Australská obrana byla do ledna 1942 dokončena a jako výraz, že chtějí Australané město bránit, odeslal velitel RAAF Lerew, na Velitelství v Melbourne, latinské heslo z dávné historie římských Gladiátorů, kteří šli do boje - „Nos Morituri Te Salutamus ( „My, kteří jdeme na smrt, Vás zdravíme“). Jeden z historických pramenů pak přinesl i fotografii, na které je jediný Hudson, který Australané měly na svém letišti, a který ještě, 9. ledna 1942, z velké výšky, vyfotografoval na ostrově Truk, japonskou invazní flotilu, která se tam shromažďovala a připravovala k vyplutí (zde viz foto
, pod kterým bylo napsáno –, volně přeloženo - japonská flotila se v lednu 1942 shromažďuje u ostrova Truk, foto je volně přístupné na několika webech.).
Dne 14. ledna 1942, „vyloďovací brigádní skupina japonských sil“, jako součást námořního uskupení, opustila ostrov Truk a zamířila za svým cílem, kterým byl ostrov Nová Británie a oblast Rabaul. V předchozím textu bylo řečeno, že japonské námořní uskupení bylo vytvořeno okolo dvou letadlových lodí, a sice Kaga a Akagi. Řečeno též bylo, že uskupení velel Vice admirál Shigeyoshi Inoue. Již dne 20. ledna zaútočilo, z letadlových lodí, celkem 100 letadel a to v několika vlnách na průzkumem zjištěnou australskou obranu. Protiúdery pak provedlo 8 australských Wirrawayů, které v následných bojích s japonskými stíhači přišlo o 3 letadla sestřelená, dvě havarovala a ostatní byla poškozena. Zahynulo celkem 6 australských pilotů přímo v akci a pět jich bylo zraněno. Australskému protiletadlovému dělostřelectvu, jako součásti PVO oblasti Rabaul, se podařilo sestřelit jeden z útočících japonských bombardérů.
Dvojice japonských autorů, Micuo Fučida a Masatake Okumiya v knize Midway, na str. 45 a 46., o celém útoku na jižní část operační oblasti, útoku, ve kterém měl Nagumův svaz úkol přemístit se na jih a podporovat chystanou invazi na Rabaul a Kavieng v Bismarckově souostroví, útoku, kterého se sám Fučida účastnil jako velitel leteckého svazu, popsal těmito slovy. Popisuje jako úvod k celé akci i stav po odplutí od Pearl Harboru a zakotvení části loďstva u Haširadžimy a i přijímání holdu domácího obyvatelstva v Japonsku. Načež následoval rozkaz, který Nagumův svaz dostal, dle již dříve vyhotovených japonských námořních plánů, cituji:
„Když se viceadmirál Nagumo vrátil uprostřed celonárodního jásotu nad japonskými úspěchy v jiných oblastech, byly už hotovy plány dalšího nasazení jeho svazu. Jak námořní generální štáb, tak Velitelství Spojeného loďstva byl plně uspokojeny výsledky dosaženými v Pearl Harboru a další neutralizační akcí proti Tichomořskému loďstvu Spojených států nepovažovaly za nutnou. Proto rozhodly okamžitě Nagumův svaz přemístit do jižní operační oblasti a jako první úkol mu uložily podporovat chystanou invazi na Rabaul a Kavieng v Bismarckově souostroví.
V souladu s tím vyplul Nagumův svaz bez jednotek, které byly vyčleněny na podporu invaze na Wake, dne 5. ledna 1942 z Vnitřního moře, krátce se zastavil u Truku a pokračoval v plavbě na jih, aby provedl předinvazní letecké útoky. 20. ledna vzlétly úderné skupiny ze čtyř letadlových lodí severovýchodně od Nového Irska a udeřily na Rabaul. Příštího dne byl zasažen Kavieng (zde viz foto náčrtu
, na kterém je vidět Rabaul, a na druhém konci ostrova je vidět i město Kavieng, a směry lednových leteckých úderů Japonců z letadlových lodí, foto náčrtu je volně přístupné na několika webech) a letouny ze Zuikaku a Šókaku současně zaútočily na letiště v Lae a Salamaua na východním pobřeží Nové Guineje, aby je neutralizovaly.
Nikde však nebyly zjištěny podstatnější síly nepřátelského letectva.“
A Fučida a Masatake Okumiya dál pokračují, cituji:
„ Když jsem vedl silnou skupinu 90 bombardérů a stíhaček k útoku na Rabaul, spatřil jsem jen dva nepřátelské letouny. Pokoušely se vzlétnout, ale naši stíhači se s nimi rychle vypořádaly. Druhé letiště bylo prázdné. Střemhlavé bombardéry pohřbily ve vlnách nákladní loď, kterou zastihly v přístavu, a moje skupina horizontálních bombardérů, když nenašla hodnotnější cíl, svrhla nakonec celý náklad 800 kg pum na postavení pobřežního dělostřelectva u vjezdu do přístavu. Další útok na Rabaul byl uskutečněn 22. ledna, ale byl zcela zbytečný. Příštího dne obsadily naše výsadky Rabaul a Kavieng bez boje. Vcelku jsem považoval nasazení Nagumova svazu v této operaci za neúčelné a zbytečné. Jestliže se kdy šlo na vrabce s kanónem, pak to byl tento případ.“
