Zoufalá zásobovací situace na Nové Guinei a menších ostrovech po Tichomoří, vedly Japonce k nápadu navýšit objem nákladu přepravitelného ponorkami. V podstatě šlo o jakýsi přívěs za ponorku. Prvním návrhem bylo Unkato, které vzniklo spojením tří tubusů. V prostředním byl naložen náklad, který mohl vážit až 377 tun a zbylé dva se částečně napouštěly vodou tak, aby celek měl mírně negativní vztlak. Zkoušky proběhly na základně v Kure někdy po listopadu 1942. Zkouška v Rabaulu v červnu 1943 ukázala velice špatnou ovladatelnost. Navzdory tomu pak byly unkato používány pro zásobování japonských posádek na Nové Guinei. Ne vždy byly jejich cesty úspěšné, ale je fakt, že značně zvyšovaly kapacitu, kterou mohla ponorka přepravit na místo určení. Použity byly i později pro zásobování Okinawy a Iwodžimy. Perličkou se může zdát, že jedno Unkato (zachráněné z korálového útesu u města Kokopo) bylo po válce používáno na Nové Británii, největším ostrově Bismarckova souostroví, v Simpson Harbour u Rabaulu jako tanker sladké vody pro zásobování plavidel. Ještě si něco krátce povíme o přívěsu známém jako Unpoto. Ten byl určen k přepravě jednoho děla a munice k němu a celková váha nákladu mohla být až 15 tun. První pokusnou plavbu v Kure s tímto doplňkem provedla I-38 v květnu 1943. Ta samé ponorka také v červnu téhož roku provedla první úspěšné použití, když z Rabaulu dopravila zásoby do Lae na Nové Guinei. Tímto způsobem byly několik měsíců unpoto úspěšně používány. Nicméně šlo jen o několik misí, nikoli desítky. Zajímavostí je, že jako pomocný pohon u těchto přívěsů sloužila dvě torpéda.
Zdroj:
https://pacificwrecks.com/subs/unkato.html
https://pacificwrecks.com/subs/unpoto.html
https://www.facebook.com/groups/1935175513178719
