Zde viz foto náčrtu
, Bitvy u ostrova Midway_1, dne 4. června 1942, od 4 hodin do 10 hodin 30minut, jako prvá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných náčrtů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen. Opravu letadlové lodi Yorktownu (zde je si také možno přeložit:
https://shipyardblog.wordpress.com/2016 ... of-midway/
zde viz foto
, pod kterým byl popisek_USS_Yorktown_CV_5_Coral_Sea_Korálové_moře_april_1942, foto je volně přístupné na několika webech a muselo být několikrát zmenšeno.), v posledních třech dnech měsíce května 1942, dosti podrobně, i s návaznými problémy, popisuje český historik Miloš Hubáček. Musím říci, že použité další dva historické zdroje se opravám věnují spíše jen povrchně, a jen v několika větách.
Český historik začíná větami o skutečném mraveništi, které na letadlové lodi, vytvořili technici a pracovní čety, které se ve třísměnném provoze začali doslova rojit v útrobách i na palubě lodi. Všichni si uvědomovali důležitost, která spočívala na jejich bedrech, a hned připomene, že pro blízké Honolulu to znamenalo, že „po dvě noci byla přerušována dodávka proudu v jedné čtvrti za druhou“ (zde pak je ještě foto
, kde je Bitva u Midway_2, s vývojem událostí 4. června od 10 hodin 30 minut, až do 6. června 1942 do 00,00 hodin, tedy druhá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných nákresů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen.). Doslova pak, z nalezených historických textů, píše ve své knize – Pacifik v plamenech, na str. 358., a dále, cituji:
„Obyvatelé havajského hlavního města žehrající na elektrárnu a na poruchy, jež jim působily řadu nepříjemností, nevěděli, že výpadky proudu nejsou způsobovány poruchami, že příčina je úplně jiná. Velitelství základny se obrátilo na ředitele elektrárenské společnosti s naléhavou žádostí o mimořádné zesílení dodávky proudu, který byl v obrovském množství spotřebováván v suchém doku číslo 1 a na jehož zvýšeném příkonu závisel plynulý chod prací Yorktownu. Ředitel vyhověl a elektřina získaná ´poruchami´ v Honolulu šla na základnu.
V 11.00 dopoledne 29. května, dva dny poté, co ochromený Yorktown vplul do přístavu, byl suchý dok opět zaplaven (to neznamená, že by práce na letadlové lodi skončily, končily ty nejtěžší práce v podpalubí). Zázrak se podařil. Letadlová loď se ocitla na hladině zátoky. Hlavní opravy byly sice skončeny, na palubě ale ještě zůstávalo několik set elektrikářů a mechaniků, kteří v největším možném tempu dokončovali práce.
V době, kdy na palubě a v podpalubí Yorktownu k smrti unavení muži vedli heroický boj s ubíhajícím časem, v ranních hodinách 28 května opustil základnu 16. operační svaz (TF 16). Jako první vypluly torpédoborce, následovaly dva tankery, potom křižníky a nakonec Enterprise s Hornetem (zde viz foto
, pod kterým byl popisek USS_Enterprise_April_1939_foto bylo volně na několika webech, muselo být několikrát zmenšeno.) a Hornet (zde viz foto
, pod kterým byl popisek USS_Hornet_28CV_829_Doolittle_Raid_on_18_april_1942, foto je volně na několika webech). Na můstku Enterprise stál admirál Spruance (zde viz foto
, na kterém je admirál Raymond Spruance, foto je volně přístupné na několika webech) a dočítal poslední instrukce, kterou před několika minutami odeslal oběma velitelům svazů určených k zastavení nepřítele. Nimitz (zde viz foto
, pod kterým byl popisek, admirál Chester W. Nimitz, foto pochází z amerického námořního archivu.) přikazoval:
´Při provádění úkolu stanoveného operačním plánem vrchního velitele číslo 29-42 budete vedeni zásadou kalkulovaného rizika, které je třeba rozumět tak, že se vyhnete ohrožení svých lodí útokem na silnějšího nepřítele, nebude-li existovat rozumný předpoklad, že výsledkem tohoto ohrožení bude způsobení podstatnější škody nepříteli´.“
Tímto rozkazem se riziko přenášelo na admirála Spruanceho, který měl celý pokyn splnit co nejlépe. Spruance prý tehdy věděl, co vše bylo v sázce proti mnohem silnějšímu nepříteli, a věděl, že jej velení postavilo před obrovský úkol. Cituji ze str. 359., co k tomu dále historik:
„Složil dokument, zastrčil jej do kapsy a s nehnutou tváří sledoval, jak v 11.59 Enterprise míjí ústí vjezdu do zátoky a nabírá kurs na severozápad k Midway.
V časných ranních hodinách dne 30. května přišel Nimitz na palubu Yorktownu znovu. Vysilující závod s časem byl vítězně dobojován, a admirál tak mohl japonskému náporu postavit do cesty třetí letadlovou loď. Nyní přišel popřát posádce hodně štěstí. V 9.00 se ozval temný hukot mohutných turbín a loď již vyplouvala ze zátoky. V podpalubí ještě pracovaly poslední skupiny mechaniků a elektrikářů a loď již vyplouvala na širé moře, když sešplhávali do motorového člunu, který je v poslední chvíli převážel na břeh. Udělat víc již nebylo v lidských silách.
Ze stožáru vlála vlajka kontradmirála Franka Jacka Fletchera (zde viz foto
, pod kterým byl popisek_admiral_Fletcher_Frank_J_foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zmenšeno). Fletcher, služebně starší než Spruance, byl určen za velitele obou spojených svazů. Spruanceovi byla ponechána maximální velitelská samostatnost a třeba říci, že Fletcher v rozhodujících dnech střetnutí, tj. 4. – 6. června, nikterak nezasahoval do rozhodování svého formálního podřízeného. Jak ukázal vývoj událostí, důvěra, kterou ve Spruance vložili Nimitz i Fletcher, byla oprávněná.“
Dále je také třeba říci, že admirála Chester Nimitz si ponechal vrchní velení nad celou operací, a to včetně velení nad leteckými, pozemními silami na Midway. Ponechal si také velení nad ponorkami a svazem admirála Theobalda, tedy severní svaz na Aleuty, vše pak řídil přímo z velitelství v Pearl Harbor, což se později ukázalo jako velice prozíravé a přispívající k celkovému vítězství americké strany. Český historik Hubáček pak na str. 361., vysvětluje proč tomu tak bylo, cituji:
„Zatímco Nimitz mohl koordinovat úsilí všech sil po celou dobu operace, jeho protivník Jamamoto (zde viz foto
, na kterém je admirál Jamamoto, foto je volně přístupné na několika webech), uzavřen masou oceli vlajkové lodi Jamato (zde viz foto
, pod kterým byl popisek, přeloženo, Japonská loď YAMATO, Jamato, říjen 1941, foto je volně přístupné na několika webech, a byla zde upravena jen velikost fota.) a nucen zachovávat rádiový klid, se stal divákem pasívně přihlížející bitvě, kterou měl vlastně řídit.“
A takto pomalu začínala grandiózní a ještě po letech vždy připomínaná, a vlastně zlomová, Bitva u ostrova Midway. V nadcházející bitvě admirál Nimitz začal podstupovat obrovské riziko, když musel do boje poslat prakticky všechny bojeschopné těžké lodi svého Tichomořského loďstva, z nich pak jediné tři letadlové lodi. Tedy jediné možné, které tehdy v Tichomoří měl. Vše tak posílal do „mlejnice“ - do Bitvy u ostrova Midway. Mnoho a mnoho desetiletí po této, dnes již legendární bitvě, se stále spekulovalo a spekuluje, co by se stalo, kdyby byly 16. a 17. operační svaz zpozorovány Japonci? Spekulaci kdyby „tedy kdyby byly oba svazy, tedy TF 16 a TF 17 zpozorovány“, provedl i český historik, který svou „spekulaci kdyby“, dává na str. 360., těmito větami, cituji:
„Kdyby se stalo a Japonci se dozvěděli o jejich přítomnosti dříve, než oni sami budou zpozorováni Fletcherem a Spruancem, zřejmě by došlo k nevyhnutelné katastrofě. Nagumo byl s to z palub svých čtyř letadlových lodí vrhnout proti nepříteli mohutné letecké síly, což by jistě udělal okamžitě a útok na Midway odložil až po vyřízení účtu s Enterprise Yorktownem a Hornetem. A jak Nimitz pravil: ´Tyto tři letadlové lodi jsou vše, co stojí mezi nepřítelem a pobřežím Spojených států´.“
My však, ze všech historických pramenů, dnes již po 78 letech víme, že se Japonci tehdy, jako první o US Navy, o lodích Tichomořského loďstva a oněch třech letadlových lodích nedozvěděli. Víme, že Nimitz riziko přijal, spolehnul na své šifranty, spolehnul na to, že i z dalších průzkumů se o Japoncích dozví dřív, než oni o jeho TF 16 a TF 17. , a také že to budou letadlové lodi Enterprise, Hornet a Yorktown, které pošlou, spolu s letadly z Midway, pohromu na japonské letadlové lodi! Ale co řeší velice správně český historik, na str. 360. a 361., sem dám tak jak napsal, tedy doslova, neboť vše je pokračováním stejného textu k předchozímu myšlení a spekulaci Miloše Hubáčka, cituji:
„Proto bylo místo setkání Spruance s Fletcherem zvoleno v pozici 350 mil severovýchodně od Midway, mimo dosah průzkumných letounů blížícího se nepřítele. Bylo označeno kódovým názvem ´Point Luck´, tedy ´bod štěstí´; jak vidno, Nimitz si dobře uvědomoval, co v nadcházejícím střetnutí bude zapotřebí ze všeho nejvíc. Z midwayského atolu denně vzlétaly desítky průzkumných letounů, které pokrývaly oblast do vzdálenosti 700 mil ve směru předpokládaného přiblížení Japonců s úkolem najít jejich loďstvo a informovat Midway, Pearl Harbor a především Fletcherovy lodě (pro průzkum /Cataliny, a ponorky/, po informacích z rozluštěných japonských depeší, bylo z americké strany uděláno vše, navíc na letadlových lodích i na Midway, byly radary, když na Midway ty radary byly dva, a štěstí přeje vždy více připraveným).
Jediné výhody, které měl na své straně Nimitz, představoval jednak samotný atol Midway, na jehož vzletových drahách stálo víc letounů, než mohla nést kterákoli letadlová loď, a navíc na rozdíl od ní byl nepotopitelný, a jednak radar. Na Midway byly urychleně vybudovány dvě radarové stanice a z Fletcherových lodí měly radiolokátory Enterprise, Hornet, Yorktown a několik křižníků. Japonci neměli radar vůbec.“
