Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 321.

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 321.

Zde viz foto náčrtu



, na kterém je Bitva u ostrova Midway_1, dne 4. června 1942, od 4 hodin do 10 hodin 30minut, jako prvá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných náčrtů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen. V konci minulého článku (Č 320.), je patrné, že nejen na letadlové lodi Akagi, ale když na ní, tak i na ostatních lodích, vládl dne 4. června 1942, po sedmé hodině ranní, velký chaos způsobený americkými létajícími čluny, které pozorovaly japonskou hlavní flotilu. Japonští stíhači, kteří chránili svou flotilu, nevěděli kam dřív skočit. Zde pak je ještě foto



, kde je Bitva u Midway_2, s vývojem událostí 4. června od 10 hodin 30 minut, až do 6. června 1942 do 00,00 hodin, tedy druhá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných nákresů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen.).
Japonští historici, Micuo Fučida a Masatake Okumiya, v článku - Vzdušné napadení z pobřežních základen, v knize - Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku, na str. 146. a dále, uvádějí, cituji:

„Na velitelský můstek Akagi (zde viz foto



, na kterém je japonská letadlová loď Akagi v roce 1939, foto je volně na mnoha webech.), došlo v sedm hodin hlášení kapitána Tomonagy, doporučující druhý úder na Midway. Náš svaz stále ještě nebyl napaden ani jediným nepřátelským letounem, ale těsně nato bylo Tomonagovo doporučení podtrženo prvním ze série rozhořčených útoků letounů z pozemních základen, které Nagumovi dostatečně potvrdily, že nepřátelské letecké síly na Midway zničeny nebyly.
V 7.05 zatroubila polnice ´vzdušný poplach´ a na řídícím letovém stanovišti upřel každý zrak k jižní obloze. Podařilo se mi se pozvednout, abych se také rozhlédl, a spatřil jsem, že se nádherně vyčasilo. Asi ve výši 6 000 stop byly sice husté mraky, ale vzduch byl jasný a viditelnost dobrá.
Jeden z torpédoborců v přední části našeho kruhového tvaru najednou vztyčil vlajku: ´Nepřátelské letouny v dohledu´! Aby výstrahu zdůraznil, vypustil chumáč černého kouře a zahájil palbu z protiletadlových děl. Brzy jsme spatřili čtyři letouny, jak se přibližují zleva v úhlu 20°. Vypadaly jako torpédometné bombardéry, ale než se k nám přiblížily tak, abychom je mohli identifikovat, naše stíhačky se na ně vrhly a tři z nich sestřelily za nadšeného jásotu všech mužů na palubě. Zbylý letoun se už zteče neodvážil, začal se vzdalovat a naše Zera (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_Zero_Sokaku, tedy Zero na letadlové lodi Šokaku, foto je volně přístupné na několika webech.) se dravě pustila za ním.
Chvíli nato se opět ozvalo volání pozorovatele z velitelského můstku: ´Šest středních pozemních letounů se přibližuje zprava v úhlu 20° stupňů. Na obzoru´. Přejížděl jsem očima po obzoru v udaném směru a opravdu jsem uviděl nepřátelské letouny, jak letí v zástupu. Nepřítel zřejmě plánoval soustředěné napadení z obou boků, ale naštěstí mu nevyšlo časování.“

Po postupně střílejících torpédoborcích, zahájily proti přilétávajícím letounům svou palbu i křižníky, ke kterým se po chvilce přidala i japonská bitevní loď Kirišima, plující napravo od letadlové lodi Akagi. Americké letouny stále držely výšku nízko nad hladinou oceánu. Postupně byla protiletadlová palba velice hustá, jasně viditelná, dle černých chomáčků v oblastech příletu, „ale ani jediný z útočících letounů nebyl sestřelen“.

„Když zahájila palbu děla na Akagi, prolétla tři Zera naší vlastní palebnou přehradou a vrhla se na Američany. Ve chvíli se tři nepřátelské letouny vzňaly, spadly do oceánu a svůj pád vyznačili vysokým sloupcem černého kouře. Zbylé tři letouny statečně vytrvaly, až svá torpéda vypustily, otočily se prudce doprava a rychle zmizely, kromě vedoucího letounu, který se mihl nad Akagi od pravého k levému boku a téměř narazil na velitelský můstek. Na trupu letounu typu B 26 bylo zřetelně vidět bílou hvězdu. Sotva loď přelétla, vzňal se a spadl do oceánu.
Asi v téže době se zleva blížilo k Akagi několik torpéd; jejich pohyb byl vyznačen matnými bělavými stopami. Loď se však pohybovala tak obratně, že nás ani jedno torpédo nezasáhlo, a každý si s ulehčením oddechl.
Náletu se zúčastnilo šest torpédových letounů (TBF Avenger, zde viz foto



, pod kterým byl popisek_Avenger_TBF_8_T_1_VT_8_June_4_1942, foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zvětšeno.) a čtyři letouny B 26 (Marauder, zde viz foto



, pod kterým byl popisek_B_26_torpedo, autor je na webu viz zde:
https://forum.il2sturmovik.com/topic/27 ... ay/page/6/
, foto bylo zvětšeno.), všechny byly vyzbrojeny torpédy a vzlétly z Midwaye bez doprovodu v 6.15. Podle amerických záznamů se z náletů vrátily pouze dvě B 26 a jedno TBF.“

Tento nálet B 26 a TBF Avenger přispěly k rozhodnutí admirála Naguma, že vydal rozkaz k znovu napadení Midwaye, druhou vlnou. Štábu i admirálovi se prý tehdy zdálo, že mohou druhou vlnu určitě poslat, neboť o nějakých nepřátelských plavidlech nebylo žádnému japonskému průzkumu nic známo. Nagumo tak nařídil, aby ty letouny, které byly již vyzbrojeny k útoku na lodě, se místo toho připravily k dalšímu pozemnímu útoku na atol Midway. Což v podstatě pro techniky znamenalo, že horizontální bombardéry z Akagi a Kagy, které byly již vyzbrojeny torpédy, tak jim musela být torpéda odmontována a technici je museli vyzbrojit pumami (Tady je přiložena poznámka redakce vydání knihy, které píše: „Lodí Hirjú a Sórjú se to netýkalo, protože, jak bylo uvedeno, skupina torpédových lodí druhé útočné vlny byla složena jen z letounů z letadlových lodí Akagi a Kaga, kdežto Hirjú a Sórjú dodaly skupinu střemhlavých bombardérů. Torpédové bombardéry z Hirjú a Sórjú vzlétly s první útočnou vlnou, pro niž opět skupinu střemhlavých bombardérů dodaly Akagi a Kaga.).

„Letouny, které už byly na letové palubě, byly jeden po druhém znovu spuštěny do hangáru a tam se začalo s výměnou výzbroje. Letecké i údržbářské posádky pracovaly úporně na tomto namáhavém úkolu.
Po krátké přestávce byl Nagumův svaz znovu napaden. Těsně před osmou hlásil pozorovatel na Akagi, že nepřátelské bombardéry napadly Hirjú. Bylo vidět, jak se kolem letadlové lodi zvedají bílé vodní sloupy a v příštím okamžiku se podobné vodní sloupy zvedaly kolem Sórjú (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_Japanese_aircraft_carrier_Soryu_1938, foto bylo zvětšeno a je volně na několika webech). Nebylo však vidět černý kouř, jenž by byl znamením, že některá z lodí byla přímo zasažena. Když se vodní clona rozptýlila, viděli jsme, že obě dvě letadlové lodi stále plují kupředu, zřejmě nepoškozeny.

Již tehdy se Fučida, jak napsal, podíval do příručky, která v japonském námořnictvu sloužila k rozpoznávání letadel, aby v ní zjistil, že letadlovou loď Sórjů, napadlo 14 létajících pevností B 17 (zde viz foto



, pod kterým byl popisek, Boening B-17E_1941., foto je volně přístupné na několika webech), což si tehdy zapsal, jako poslední typ amerických bombardérů.

„Při poválečném zkoumání amerických záznamů se ukázalo, že tyto letouny vzlétly z Midwaye před svítáním, aby napadly japonský transportní konvoj, ale pak dostaly rozkaz, aby místo toho napadly letadlové lodi. Když svrhly celý náklad pum – přes 4 pumy z jednoho letounu – z výše 20 000 stop, vrátily se v pořádku na základnu a optimisticky hlásily čtyři zásahy dvou letadlových lodí.
Rozhořčilo mě, že žádná z našich stíhaček se za B 17 nepustila. Když jsem si však připomněl, jak jsou prý tyto velké letouny odolné, uvědomil jsem si, že by je naši stíhači stejně sotva mohli sestřelit. Mezitím se ´pevnosti´ hlučně a přezíravě vzdalovaly. Naše protiletadlová děla na ně soustředila palbu, ale žádnou nezasáhla.

Ve stejné době, ve které je řeč o B 17, startovala Zera japonské druhé útočné vlny, která posílila vzdušnou bojovou ostrahu nad svazem Naguma, jako její PVO. Tehdy pozorovatel hlásil, že se blíží skupina malých letadel směrem od Midwaye. Nejpřednější japonský torpédoborec tehdejšího zajištění, který byl přeložen jako „vůdčí torpédoborec“, vypustil sloup kouře na zamlžení, a poté zahájil okamžitě na letouny palbu.

„Metoda jejich náletu byla záhadná, protože pro torpédovou zteč byly příliš vysoko a pro střemhlavé bombardování příliš nízko. Celkem šestnáct letounů s velkými odstupy nalétalo s mírným klesáním přímo na Hirjú. Byly napadeny deseti či více Zery a jeden po druhém padal vývrtkou do moře. Polovina jich byla sestřelena, ostatní přesto statečně pokračovaly v letu, nakonec svrhly pumy a zdálo se, že určitě letadlovou loď zasáhly. Když se však uklidnila hladina, rozčeřená pumami, a když se rozptýlil kouř, byla Hirjú stále nedotčena a chrabře pokračovala v plavbě. Zdálo se mi podivné, že americké letouny nepoužily, při této zteči své obvyklé vysoce účinné techniky ´perfektního střemhlavého letu´.
To se vysvětlilo při poválečném zkoumání amerických záznamů o této akci. Velitel těchto 16 střemhlavých bombardérů námořní pěchoty /SBD/ ( zde viz foto



, pod kterým byl popisek_Douglas_SBD_2_Dauntless, dál pak přeloženo volně - z letadlové lodi USS Enterprise v říjnu 1941, foto je volně přístupné na několika webech, bylo zde několikrát zmenšeno. Pro atol Midway ještě také létaly Vindicatory, zde viz foto, pod kterým byl následující popisek



A U.S. Marine Corps Vought SB2U-3 Vindicator dive bomber of Marine scout bombing squadron VMSB-241 taking off from Eastern Island, Midway Atoll, during the Battle of Midway, 4-6 June 1942.

US Marine Corps Vought SB2U-3 Vindicator střemhlavý bombardér námořní průzkumné bombardovací letky VMSB-241 vzlétající z východního ostrova na atolu Midway během bitvy o Midway ve dnech 4. – 6. Června 1942.

https://www.warhistoryonline.com/instan ... d-you.html

https://pacificparatrooper.wordpress.co ... ne-1942-4/

, který jsem nechal v překladači přeložit a dodal jej ještě s dvěma odkazy, které říkají, že Vindicatory na atolu Midway létaly mezi 4. a 6. červnem 1942… V Č 309., viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8876

, je pak popsán správně Hubáčkem nálet.) vzlétl z Midwaye asi před hodinou, jsa si dobře vědom, že jeho piloti nemají se střemhlavým bombardováním dosti zkušeností. Proto se rozhodl pro bombardování z klouzavého letu. Polovina letounů se na základnu nevrátila a z druhé poloviny bylo šest letounů tak poškozeno, že už nemohly být opraveny (pravda bude ještě jednou, nebo dvakrát řečena).“

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 322.

Po méně zdařilé akci střemhlavých bombardérů (čímž neříkám - nedůležité), amerických SBD z Midwaye, již nebylo mnoho, co by mohlo zaútočit z atolu na Nagumovo flotilu. Vyzkoušeny byly v té době všechny možné druhy bombardování, tedy – torpédové, bombardování z horizontálního letu i střemhlavé bombardování, ale svaz admirála Naguma zatím neměl žádný šrám. Tehdy prý neměl Fučida (zde viz foto



mladého Micuo Fučidy, a zde je foto



Micuo Fučidy po válce, kdy publikoval, fota jsou volně přístupná na několika webech.) o amerických pilotech, žádné valné mínění…! Dále japonští historici, Micuo Fučida a Masatake Okumiya, v článku - Vzdušné napadení z pobřežních základen, v knize - Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku, na str. 149., a dále, doslova napsal a já cituji:

„Upřímně řečeno, dospěl jsem k názoru, že nepřátelští letci neprokázali vysokou úroveň bojového umění, a toto mé hodnocení sdílel i viceadmirál Nagumo (zde viz foto



pod kterým byl popisek_admiral_cuichi_Nagumo, foto je volně přístupné na několika webech) a jeho štáb. Dospěli jsme ke shodnému názoru, že se nepřátelské útočné taktiky nemusíme příliš obávat. Třebaže to zní paradoxně, právě tato dosavadní neúčinnost nepřátelských náletů nemalou měrou přispěla ke konečnému americkému vítězství. Zanedbávali jsme některá základní bezpečnostní opatření, která mohla zabránit fiasku, jež následovalo o několik hodin později. Oběti na nepřátelských pozemních letounech, které se zdály marné, nakonec nebyly přineseny nadarmo.“

Když americké bombardování „z klouzavého letu“ skončilo, dal opět přední japonský torpédoborec, „z vnějšího kruhu“, kouřem znamení, že zpozoroval další nepřátelské letouny. A bylo jich hned napočítáno více než sto. V rozrušení předchozími událostmi, spustil proti nim torpédoborec palbu. Již ale po několika salvách zjistil, že se jedná o návrat japonské prvé vlny od Midwaye. Na hodinách byl v té době čas 8 hodin 30 minut ráno.
Po předchozím boji s americkými letadly z Midway, kdy musela většina lodí vést protiletadlovou palbu, a zároveň provádět úhybné manévry, ale zároveň se letadlové lodi musely pohybovat tak, aby umožnily vzlet a přistání letadel chránících svaz, bylo uskupení admirála Naguma „rozházeno a rozptýleno“ na velkém prostoru. Proto přestávka v náletech, tehdy vzniklá, měla být využita k opětovnému přeskupení. Jenomže to se nestalo, neboť bylo přednější nechat přistát letouny prvé vlny, které přivedl velitel kapitán-poručík Tomonaga. Tehdy však i piloti prvé vlny byli většinou zkušení, a tak i přistání na palubách letadlových lodí, kdy se musely dodržovat přísné bojové předpisy, pro ně nebyl problém.

„Stačilo 15 minut od chvíle, kdy se loď natočila proti větru, aby, za dokonalé souhry našich expertů, byly všechny letouny shromážděny na palubě.
Bez ztráty jediné minuty byly zahájeny přípravy. Na každé letadlové lodi byl dán rozkaz: ‚Připravte paluby k přistání letounů!‘ Akagi se opět změnila v rušné mraveniště. Neúnavné posádky se pustily do práce bez reptání s úžasnou energií. Za několik minut byla letová paluba připravena a na předním stožáru se objevil světelný signál: ‚Zahájit přistávání!‘ Vracející se letouny se po kruhovém obletu snášely na palubu v rychlém sledu.
Krátce po deváté byly všechny letouny na palubách svých čtyř lodí.
Naše tři poškozené bombardéry oblétly jednou Hirjú (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_Japanese_aitcraft_carrier_Hiryu_1939, foto je volně na několika webech, zde bylo zvětšeno.), než začaly přistávat. Korvetní kapitán Kavaguči, jenž velel záchranným akcím, okamžitě povolal k velitelskému stanovišti lékaře. Jeden z letounů musel přistát na jednom kole. Kapitán poručík Kadono ztratil vědomí ve chvíli, kdy se letoun prudce zastavil. Byl zasažen do nohy kulometnou střelou, když byly naše letouny blízko cíle napadeny stíhačkami. Přestože ho rána hrozně bolela, zůstal ve svazu, zúčastnil se útoku a dokázal se vrátit na letadlovou loď. Letoun kapitána Tomonagy měl prostřelenou benzínovou nádrž v levém křídle, ale také jemu se podařilo dostat se zpět. Podal mimo jiné hlášení o hrdinné smrti poručíka Rokura Kikučiho, pilota bombardéru z Hirjú, jehož letoun byl sestřelen protiletadlovou palbou z ostrova. Kikuči otevřel kryt, zamával přátelům na rozloučenou, pak kryt pevně zavřel a střemhlav se zřítil k zemi.“

Americké letadlové lodi zpozorovány.
Přibližně hodinu předtím než se prvá vlna letounů vedená kapitán-poručíkem Tomonagou vrátila z náletu od Midwaye a přistála, se bojová situace v západním Tichomoří změnila. Totiž japonský průzkumný letoun mající číslo 4, který vzlétl z Tone, a to o celou půlhodinu opožděně, byl konečně, v 7 hodin 20 minut na své trase v třistamílové hranici průzkumu, ve směru 100°, poté se otočil na sever, aby pak letěl po šedesátimílové kolmé trase. Pak se teprve vracel směrem k letadlovým lodím. Asi po osmi minutách letu náhle jeho pozorovatel spatřil, daleko nalevo, skupinu asi deseti lodí, které pluly k jihovýchodu.

„Posádka nečekala, až si bude moci prohlédnout lodi zblízka, a okamžitě vyslala Nagumovu svazu depeši s hlášením: ‚Zpozorováno deset lodí, pravděpodobně nepřátelských. Směr 010°, vzdálenost 240 mil od Midwaye, směr plavby 150°, rychlost přes 20 uzlů. Čas 7.28´.
Tato životně důležitá depeše došla na vlajkovou loď teprve po několikaminutovém zpoždění, způsobeném retransmisí přes Tone (v poznámce redakce, která prováděla překlad je napsáno – přesný čas, kdy depeše byla na vlajkové lodi přijata, nelze s jistotou určit, protože záznamy si navzájem odporují. Oficiální záznam Nagumova svazu obsahující celkové vylíčení operace tvrdí, že depeše byla přijata asi v 5.00 /8.00 midwayského času/. To však je zřejmě nepřesné, neboť podrobné záznamy obsažené v témže dokumentu ukazují, že v 7.45 a znovu v 7.47, jak bylo okamžitě zaznamenáno, vydal viceadmirál Nagumo rozkazy, které jasně svědčí o tom, že měl hlášení z průzkumného letounu v ruce. Z tohoto podrobného záznamu též vyplývá, že jiné depeše z průzkumného letounu, u nichž byl zaznamenán čas vyslání i čas příjmu, byly přijímány v téže době, kdy byly vysílány, a jen v několika málo případech byly přijaty se zpožděním ne větším než desetiminutovým, způsobeným zřejmě retransmisí. Historickým podkladem zde je - Podrobná bojová zpráva 1. leteckého loďstva č. 6, 15. června 1942, str. 6, 28-32.).
Na velitelském můstku Akagi, kde byl Nagumo se svým štábem, depeše zapůsobila jako blesk z čistého nebe. Do té chvíle nikdo nepředpokládal, že by se nepřátelské lodi mohly objevit tak brzy, a tím méně že jsou už nablízku a čekají, aby nás mohly zaskočit. Teď se celá situace změnila.“

Zprávu o objevení svazu deseti amerických lodí, začal hned, dle souřadnic dodaných vzdušným průzkumem, prověřovat zpravodajský důstojník, korvetní kapitán Ono. Na navigační mapě změřil vzdálenost, která dělila Nagumův svaz od nepřítele, a zjistil, že je dělí jen 200 mil. Což znamenalo, že americké lodi byly na dosah japonských letadel. Zpráva zároveň znamenala, že pokud tam jsou i americké letadlové lodi, jsou i Japonci na dosah jejich letadel. Bylo nutno okamžitě zjistit, jestli v objeveném svazu jsou letadlové lodi.

„Nagumo, náčelník štábu Kusaka a ostatní štábní důstojníci byli znepokojeni a podrážděni tím, že hlášení průzkumného letounu neobsahovalo bližší informace. ´Deset lodí pravděpodobně nepřátelských´- to nebyl příliš výmluvný popis. Lodi zřejmě nepřátelské byly, ale jakého typu? V 7.47, byl letounu z Tone, vyslán kategorický rozkaz: Zjistěte typy lodí a udržujte dotyk´.
O dvě minuty dříve vydal už Nagumo rozkaz, který byl po zpozorování nepřítele nutný. Na lodích Akagi a Kaga byly torpédovým bombardérům, které měly tvořit druhou údernou vlnu, nakvap připevňovány místo torpéd osmisetkilogramové pumy pro další úder na Midway. U poloviny letadel už byla výměna provedena, ale teď bylo naléhavě zapotřebí udržovat letouny v pohotovosti, aby mohly napadnout nepřátelský svaz, jestliže další informace z průzkumného letounu potvrdí, že je Nagumův svaz opravdu ohrožen. Proto v 7.45 Nagumo nařídil, aby výměna výzbroje torpédových bombardérů, na obou letadlových lodích, byla okamžitě zastavena, a vydal rozkaz, aby se celý svaz připravil na možné napadení nepřátelských lodí.“

Již o několik minut později, průzkumný letoun z Tone hlásil, že nepřátelský svaz změnil směr plavby na směr 080°, ale znovu radiotelegrafista neuvedl typy lodí…! Dle Fučidy štábní důstojníci již přímo zuřily zlostí a netrpělivostí. Proto byla v 8.00 znovu odeslána další depeše, která ukládala průzkumnému letounu, „aby ohlásil složení nepřátelského svazu neprodleně“!

„Konečně v 8.09 došla odpověď: ´Skupinu nepřátelských lodí tvoří pět křižníků a pět torpédoborců´.

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 323.

Jakmile došla druhá zpráva – „Skupinu nepřátelských lodí tvoří pět křižníků a pět torpédoborců“, okamžitě začalo další dohadování, když např. korvetní kapitán Ono ihned triumfálně prohlásil –„Přesně jak jsem předpokládal, letadlové lodi tam nejsou“. Ono pak podal depeši náčelníkovi štábu kontradmirálovi Kusakovi.
Další dohad pak říkal – „´Jestliže nepřítel nemá letadlové lodi, tak usoudil Kusaka (zde viz foto



, pod kterým byl popisek, Ryunosuke Kusaka, autorem fota je Wikipedie, foto bylo několikrát zvětšeno.), ´bude možné se s ním vypořádat později a nejprve by Nagumův svaz měl zničit zbytek nepřátelských leteckých sil na midwayských základnách´.“

Určitý pocit bezpečnosti na lodích Nagumova svazu neměl mít dlouhého trvání, když již v 8 hodin 20 minut se průzkumný letoun přihlásil s novou zprávou. Radista hlásil: „Nepřátelský svaz je vzadu doprovázen lodí, jež vypadá jako letadlová loď.“ Je určitě pochopitelné, že z toho předchozího klidu a sebejistoty, byl tato zpráva ohromující… Japonští historici, Micuo Fučida a Masatake Okumiya, v článku – Americké letadlové lodi zpozorovány, v knize - Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku, na str. 152 a dále píší, cituji:

„Ale ještě tu zbývala troška pochybností způsobovaná slovy ´jež vypadá jako´. Letadlová loď nebyla identifikována s určitostí, a kdyby v nepřátelském svazu letadlová loď byla, proč pak její letouny dosud nezaútočily na Nagumův svaz? Tak uvažovali optimisté.
V 8.30 došla z průzkumného letounu další depeše. Obsahovala hlášení: ´Zpozorovány dvě další nepřátelské lodi, zřejmě křižníky. Směr 008°, vzdálenost 250 mil od Midwaye. Směr plavby 150°, rychlost 20 uzlů´.“

Jak se pak dozvěděl od štábu, admirál Nagumo, v tom momentě nahlas pronesl myšlenku, že usuzuje, „že tak velký nepřátelský svaz nepochybně obsahuje alespoň jednu letadlovou loď“.
Z toho důvodu rozhodl, že bude skutečně nezbytné napadnout průzkumem ohlášené lodě dříve, „než bude podniknut další nálet na Midway“. Jenomže jeho rozkazu bránily vážné překážky“; a zásadní slova a věty raději cituji:

„Ale okamžitému vzletu bránily vážné překážky. Nejenže už většina torpédových bombardérů z Akagi a Kagy byla vybavena pumami, když Nagumo v 7.45 nařídil, aby byla výměna výzbroje zastavena, ale kromě toho byla všechna Zera z výškového zajištění druhé úderné vlny vyslána do vzduchu, aby posílila naši ostrahu, kdybychom byli znovu napadeni nepřátelskými letouny z pobřežních základen. Tím se stalo, že pro napadení nepřátelských lodí bylo příslušně vyzbrojeno a seřazeno na letových palubách jen 36 střemhlavých bombardérů z Hirjú a Sórjú.“

Viceadmirál Nagumo se v těchto chvílích, v této době, dostal do těžkého dilematu, nejen ve své kariéře, ale i ve svém životě, jak stejně popisují všichni historici, kteří se dobou a admirálem zabývají…! Japonští historici, kteří v „padesátkách“ tuto situaci vznesli do historie doslova na str. 153., píší, cituji:

„Jestliže budou střemhlavé bombardéry vyslány k preventivnímu úderu na nepřátelský operační svaz, nebudou mít výškové zajištění a mohou utrpět těžké ztráty. Dále tu byl problém, zda použít torpédových bombardérů, které byly seřazeny na letových palubách Akagi a Kagy (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_Japanese_aircraft_carrier_Kaga, foto bylo zvětšeno, je volně přístupné na několika webech.), ale byly vyzbrojeny pumami (V poznámce redakce překladu a vydání bylo uvedeno: Když byla na těchto letounech vyměněna výzbroj, byly znovu vyzdviženy na letové paluby obou letadlových lodí a zřejmě tam zůstaly, i když byla další výměna výzbroje zastavena. Letouny, jimž ještě nebyly vyměněny pumy za torpéda, zřejmě zůstaly dole na hangárové palubě.). Tyto pumy, třebaže při napadení lodí byly méně účinné než torpéda, mohly přesto způsobit značné škody, kdyby zasáhly cíl. Ale torpédové bombardéry potřebovaly ještě naléhavěji výškové zajištění stíhaček než střemhlavé bombardéry. Aby bylo bombardování účinné, musejí zachovávat přímý vodorovný směr a jsou tak zbaveny možnosti úhybných pohybů. Bez ochranného doprovodu by se staly snadnou kořistí hbitých nepřátelských stíhaček.“

V popisované době se musel admirál Nagumo velice intenzívně zabývat otázkou co podniknout nyní a co později, když jako prvé se rýsovalo rozhodnutí co s letouny kapitán-poručíka Tomonagy, které se vrátily z náletu na Midway. Některé se vrátily z náletu poškozeny, doprovodným stíhačkám zas docházel benzín. Což zároveň znamenalo, že přistávaní nesmělo být opožďováno, aby nevznikly zbytečné ztráty. Rozhodnutí bylo, buď musely být letové dráhy uvolněny tím, „že odstartují střemhlavé a torpédové bombardéry, aby napadly nepřítele i bez výškového zajištění, nebo musejí být letouny odsunuty, aby uvolnily místo pro přistávání“. Což samozřejmě znamenalo, že na nějaký čas bude znemožněno všem letounům vzlétat.

„Kontradmirál Jamaguči, agresivní velitel 2. divize letadlových lodí, si vybral tuto chvíli k naléhavému doporučení Nagumovi. Na své vlajkové lodi Hirjů, která byla od Akagi poněkud vzdálena, napjatě sledoval postupně docházející pozorovací hlášení průzkumného letounu z Tone (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_křižník_Tone_, foto je volně přístupno na několika webech a muselo být zvětšeno.) a považoval za nerozumné a nebezpečné, že Nagumo okamžitě nenařídil útočnou akci proti nepřátelskému operačnímu svazu. Teď vyslal svému nadřízenému signál předaný torpédoborcem Nowaki. Obsahoval toto doporučení: ´Považuji za vhodný okamžitý start letounů k napadení nepřítele. ´
Podle Nagumova názoru bylo však příliš nebezpečné vyslat letouny do útoku bez výškového zajištění. Osud amerických letounů, které už půl druhé hodiny byly jeden po druhém sestřelovány, když bez doprovodu napadaly naše lodi, byl odstrašujícím příkladem. Podle jeho názoru bylo rozumnější, aby nejprve přistály jak letouny vracející se z náletu na Midway, tak stíhačky druhé vlny, které byly přiděleny vzdušným bojovým hlídkám, mezitím, aby se celý svaz přesunul na sever, aby se tak vyhnul dalšímu vzdušnému napadení, tam se zreorganizoval a konečně, až budou všechny přípravy dokončeny, se vrátil a zničil nepřátelský operační svaz úderem, k němuž budou nasazeny všechny síly.
Nagumovy úvahy nepostrádaly logiky. Jeho síly byly dobře vyváženy a zřejmě měly značnou převahu. Bylo by snadné nepřítele zničit, kdyby všechna úderná síly byla soustředěna k jednomu drtivému úderu. Takováto strategie byla ortodoxní, měla však jednu slabinu – nepočítala s prvkem času. Vítězství v boji nezískává vždy ten, kdo je silnější, nýbrž často ten, kdo se rychleji rozhoduje, jedná odvážně a rázně, hbitě reaguje na nepředvídaný vývoj, využívá prchavých příležitostí.“

Bylo krátce po půl osmé ráno, když admirál Nagumo rozhodl, že nejprve musí přistát midwayská prvá útočná vlna, čímž prakticky padlo rozhodnutí, že bude použit ten druhý, opatrnější plán jeho úvah. Na letadlové lodi Akagi byly, po vydání rozkazu, okamžitě zahájeny práce na uvolnění paluby pro přistávání. Unavené údržbářské čety tak znovu začaly spouštět torpédometné bombardéry na hangárovou palubu. Na hangárové palubě pak musely, dle rozkazu, znovu odstraňovat pumy a nahrazovat je torpédy. Fučida si z té doby zapamatoval, že letecký důstojník Masuda, který snad za žádných okolností neztrácel dobrou a bezstarostnou náladu, všechny tehdy ohromil tím, jak blahosklonně a vesele rozkaz přijal. Prý hlasitě zvolal: „A znovu do toho! To je závod v převlékání“.

„Zatímco vracející se letouny přistávaly jeden po druhém na letové palubě, pokračovala na hangárové palubě práce na výměně výzbroje torpédových bombardérů zběsilou rychlostí. Posádky, oblečené jen do tropických šortek a košil s krátkými rukávy, rychle uvolňovaly těžké pumy a skládaly je zatím jen vedle hangáru, protože nebyl čas je ukládat do muničního skladiště. Později, když na Akagi dopadaly nepřátelské pumy, jsme si žalostně připomněli, jak ledabyle se zacházelo s těmito smrtonosnými nástroji.“


Použité podklady:


Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl), Edwin P. Hoyt.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=240