Německá obrněná technika se postupem doby dostávala pod stále sílící tlak taktického letectva spojenců. Na západě to byly hlavně stíhací bombardéry, na východě bitevní letectvo. Ke konci války tyto prostředky ničili více německé techniky než přímé tankové souboje (alespoň na západě). Němci se proto snažili dosáhnout lepší obrany obrněných jednotek, to ale tažené PL díky poměrně dlouhé přípravě k boji neumožňovali . Proto se začali instalovat PL zbraně na podvozky obrněných transportérů a posléze vyvíjet specializované samohybné protiletadlové děla na podvozcích tanků. Nejdokonalejší typy zůstaly ale pouze ve stadiu prototypu, některé dokonce pouze jako projekt.
Nejprve bude řeč o PL dělech umístěných na podvozcích lehkých tanků.
Flakpanzer I
Celý název zněl 2cm Flak auf Panzerkampfwagen I Ausfűhrung A (SdKfz 101)... Flakpanzer je vlastně jen přezdívka...
Jak napovídá číslo, je použit podvozek z lehkého tanku Panzerkampfwagen I (dále Pz I). Tento lehký tank ve své původní funkci nevyhovoval už na počátku války, posloužil alespoň pro nouzové řešení v oblasti stíhačů tanků (Panzerjäger I) nebo samohybných děl (15cm sIG 33 auf Pz I).
Na podvozek Pz I Ausf. A zbavený věže a větší části nástavby byl umístěn protiletadlový kanon FlaK 38 ráže 20 mm, který byl pouze chráněn zepředu štítem. Po bocích se nacházely obdélníkové desky, které však bylo nutno při střelbě sklopit od vodorovné roviny.
Bylo vyrobeno (konverze) asi 30 ks těchto samohybných PL děl. Byl to spíš nouzový prostředek, výkon motoru a konstrukce podvozku neumožňovaly zrovna solidní bojové výkony. Poslední ze strojů dosloužily koncem roku 1942.
technická data:
hmotnost – 6,3 t
délka – 4,02 m
šířka – 2,06 m
výška – 1,98 m
výkon motoru – 57 HP
dojezd silnice – 200 km
dojezd terén – 140 km
max. rychlost – 30 km/h
osádka – 3
Flakpanzer 38 (t)
Jde opět o přezdívku, oficiální název byl „2cm Flak 38 auf Selbstfahrlafette Panzer Kampfwagen 38 (t) Ausfűhrung L“ Existovala i přezdívka Gepard
Základem tohoto vozidla byl lehký tank Panzer 38 (t) Ausf. M. Nástavba s kanonem vznikla v zadní části, krytá pancířem ze stran o síle 10 mm. Shora byla otevřená, do uzavřené věže by se kanon nevešel. Lafeta umožňovala otáčení kanonu, z toho důvodu byly rozšířeny bočnice, které přesahovaly přes podvozek.
Jak napovídá oficiální název, výzbroj tvořil protiletadlový kanon FlaK 38 ráže 20 mm s palebným průměrem 540 nábojů.
Flakpanzer 38 (t) byl poměrně solidním představitelem lehkých samohybných PL děl, avšak jeden kanon ráže 20 mm se ukázal málo. Modernější německé konstrukce nesly výkonnější PL kanony.
Výroba probíhala mezi listopadem 1943 a únorem 1944. Vyrobilo se asi 150 kusů.
technická data:
hmotnost – 9,8 t
délka – 5,61 m
šířka – 2,13 m
výška – 2,25 m
výkon motoru – 150 HP
spotřeba paliva silnice – 100 l/100 km
spotřeba paliva terén – 150 l/100 km
max. rychlost – 42 km/h
osádka – 4-5
Použité zdroje:
I. Pejčoch – Obrněná technika 2
