Psi v zákopové válce

[Rase]

Odvod psů pro vojenské účely v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě. Jednalo se především o tažné psy drobných živnostníků (pekařů či mlékařů). Rakousko-uherská správa, ač postižená válečným nedostatkem, dokázala odvody plánovitě provést a zajistit po celé říši a vyplatit bývalým majitelům kompenzace s příslibem návratu psa po válce. Svého jubilejního 5000 psa odvedla německobrodská odvodní komise 13. prosince 1916.
Psi po odvodu sloužili u vojáky neoblíbeného "Hundetrain" jako soumaři k tahání zraněných či zásobování fronty a blízkého týlu proviantem. Jako všechna zvířata trénu byli často podvyživení, špatně ošetřovaní a měli velké ztráty. Na dalších fotografiích jsou pak tito a další psi již na frontě.

https://www.facebook.com/Muzeumlegii/ph ... 138392499/

[Vlastimil Čech]

Úžasné! Sice si pamatuju, jako chlapec, JEDNOHO tažného psa s vozíkem, ale využití v armádě evropské je pro mne ohromným překvapením!

(Mimo téma) : Pane Rase, na třetí fotografii má voják nějaké neobvyklé kamaše(?). Co to je?

Jasně, psové jsou jako potah využitelní, ale jsou to masožravé šelmy, čím, a jak je chtěla původně armáda živit? - Ovšem, pochcípali většinou hladem, jak píšete... ale jaký mohla mít armáda plán?
Jsou psové ještě dnes nějakou armádou jako potah užíváni dodnes? Tázal jsem se svého zetě, důstojníka armády kanadské, a ten mi řekl, že psí spřežení jsou kvůli hluku (!) ze služby v kanadské armádě už vyloučeni.

mimochodem: to muselo být pláče, když odváděli psy! Představa, že by moji milovanou Lindu (viz profilový obrázek) někdo odvedl, aby tahala po zgarbách jakýchsi vozík...!!!

[IgorT]

V nejakom dokumente som videl psov ťahať guľomety na vozíkoch v belgickej? armáde aj v II. SV!

[Rase]

Vlastimil Čech:
jsou to kožené spinky (holenice, návleky atd.), tyhle většinou nosili důstojníci - hnědé s oním dlouhým řemenem. Po válce nosili černěné i českoslovenští četníci. Jedny mám doma a párkrát jsem je i nosil .))

[Rase]

Americký psí hrdina seržant Stubby

Seržant Stubby se účastnil 4 ofenzív, 17 bitev, zachránil celý pluk, chytil německého špiona a setkal se se třemi prezidenty. Zde je neuvěřitelný příběh nejvíce dekorovaného psa v historii. V americké armádě za první světové války, na rozdíl od ostatních spojeneckých vojsk, nebyli oficiálně využíváni psi jako bojová zvířata. Jedinci, kteří se pak dostali do armády Spojených států, sem byli bez výjimky propašováni tajně – jakožto společníci svých pánů či nalezenci z evropských bojišť. Většinou však byli odsouzeni do role pouhých maskotů vojáků a jednotek. I mezi americkými čtvernohými vojáky se však našly zářné výjimky. Kříženec Stubby se toulal ulicemi New Havenu a vybíral popelnice s odpadky. Zde si jej v červnu 1917 povšiml pětadvacetiletý vojín Robert Conroy ze 102. pěšího pluku a začal se o psa starat. Pro svou přítulnost a poslušnost se rychle stal miláčkem jednotky, naučil se dokonce salutovat. Právě tato superschopnost mu zachránila život, když byl, během nelegální cesty do Evropy, nalezen velícím důstojníkem. Byl tedy jmenován oficiálním maskotem jednotky a svou přirozenou inteligencí a dobrými smysly prokázal schopnosti skvělého bojového zvířete. Například jednou v noci jej vzbudil pach bojového plynu, načež zburcoval osádku celého zákopu. Naučil se hledat zraněné vojáky, krýt při svistu přilétajících granátů a s lepším sluchem zaregistroval ohrožení dělostřelbou dříve než vojáci, kteří se pak mohli řídit jeho reakcemi. Celkem v zákopech strávil 8 měsíců, byl několikrát zraněn a zasažen hořčičným plynem (později dostal vlastní protiplynovou masku). Roku 1918 si v Argonne všiml podezřelé osoby a začal štěkat aby varoval své vojáky. Německý špion se sice dal na útěk, ale Stubby se mu zakousl do kalhot a držel jej až do příchodu vojáků. Za tento čin byl povýšen do hodnosti seržant a vyznamenán další medailí. Právě pro jejich nošení mu ženy z vesnice Domremy ušili speciální vestičku. Ke konci války byl ještě raněn dělostřeleckou střepinou do hrudi, ale zotavil se. Po válce se účastnil vítězného večírku i přehlídky v Paříži, kde dokonce zasalutoval prezidentu Wilsonovi. Seržant Stubby se stal americkým hrdinou a se svým páníčkem Robertem Conroyem prožil ještě mnohá dobrodružství. Zemřel mu v náručí 16. března 1926. Byl vycpán a spolu s osobními věcmi věnován Smithsonovu institutu. V dnešní době je k vidění v národním muzeu amerických dějin ve Washingtonu.

https://www.historyextra.com/period/fir ... ElYeQ5qZiw
https://www.stoplusjednicka.cz/psi-voja ... OFmCZGTK78

[vodouch]

Jasně, psové jsou jako potah využitelní, ale jsou to masožravé šelmy, čím, a jak je chtěla původně armáda živit? - Ovšem, pochcípali většinou hladem, jak píšete... ale jaký mohla mít armáda plán?

Armáda (hlavně rakouská) třeba jasnozřivě plánovala, že psi se budou živit potkany v zákopech. Ale jak už na Palbě bylo diskutováno, tažní psi (větší, těžší zvířata) by na chytání potkanů byli neobratní (to třeba armáda jasnozřivě nedomyslela).

[Vlastimil Čech]

můj soused měl svoji nemovitost opravdu zamořenu potkany. Kočky nepomohly. Pomohl pražský krysařík! Velmi efektivně! To znamená rychle a lacino! DOPORUČUJU! Probato est.

[Rase]

Pes Budapešťského 1.honvédského pešího pluku (1.Honvéd Infanterieregiment), který se zúčastnil třiceti bojových střetů a byl čtyřikrát raněn.
Pluku dělal natolik dobré jméno, že v roce 1916 byl vyfotografován pro Kriegsarchiv.

[Rase]

Rakousko-uherský voják na vozíku taženým psím spřežením, používaným pro přepravu zboží. Snímek pochází z městečka Cârlibaba, poblíž hranic s Rumunskem, roku 1917.

Před válkou bylo v Evropě psích spřežení hojně využíváno ku transportu nejrůznějšího vybavení a zboží. Žádná z armád se neobešla ani bez zdravotnických psů. Během první světové války museli všichni majitelé psů přivést své miláčky do vojenských veterinárních středisek, kde se rozhodovalo o jejich dalším osudu. Zpravidla byli povoláni jako Sanitats und Kriegszughund (tažní a sanitační psi). Ve Vídni byly otevřeny dvě školy pro výcvik psů a výcvik jejich psovodů (Kriegshundeführer). Jedna byla na Herbeckstrasse 66 v okrese XVIII, kde bylo asi sto psů a kde jejich štěkání vyvolalo protesty obyvatel, a v Schafbergu, kde bylo cvičeno 200 zvířat. Obě školy měly kasárna, veterinární kliniky, psí kuchyně, koupaliště pro psy, sklady, řeznictví a tak dále. Ubikace pro psy byly dřevěné se slaměnou podlahou, která se podle potřeby měnila každý týden. Každý pes dostal výběh o velikosti jednoho metru čtverečního a místo na venčení. Ke každému psovi byli přiděleni dva psovodi, a to z toho důvodu, že v případě smrt nebo ztráty jednoho z nich by si pes nemusel zvyknout na nového pána.
Nápad využít k přepravě zboží psy přišel hned s vypuknutím války, protože koně nemohli být všude. Noviny začaly vydávat inzeráty na nákup psů od obyvatelstva pro potřeby armády. Pro tažné psy se v roce 1915 začaly vyrábět speciální vozíky pro jejich provozování párem psů. Tato výroba byla situována ve Wieselburgu v Dolním Rakousku v závodě, kde se již vyráběly dřevěné protézy. Na jejich výrobě se podílela asi stovka ruských válečných zajatců a 20 vojáků rakousko-uherské armády. V době nejvyšší dosažené produkce dosáhla výroba vozíků 120 kusů týdně a cca 500 měsíčně. Do roku 1918 se i přes potíže Rakouska-Uherska na frontě výroba zvýšila o dvacet procent při zachování stejného počtu pracovníků.

[Vlastimil Čech]

Pane Rase, jsem Vaším obdivovatelem! Kde jste tu fotočku našel? A ještě k tomu barevnou! Žasnu, žasnu, žasnu!!! Veliká poklona, pane Rase!

[Vlastimil Čech]

Hmmm... ale jak zvláštně jsou ti chudáci zapřeženi! Ten náruční je hubený, že mu žebra lezou a ten duhý je příkladem toho, kdo "má jazyk na vestě" Oni snad tahají ten vozík za oje? Ta dvě oje mi připadají, jakoby by vozík byl určen pro jednoho psa. A ten levý je připřáhnut zvenku a zase na oje...Nikde nevidím traky, neboli postraňky, vahadla čili brca... A jak se vlastně správně zapřahají psi ? Třeba do saní? Saně ale nemají oje. Není zde nějaký mašér? (Hundeschlittenführer)

[jarl]

V době kdy Rakousko-Uhersko nebylo schopné zajistit ani zásobování civilního obyvatelstva potravinami, byli dozajista i ti zrekvírovaní psi velmi špatně krmeni, takže není divu, že ten levý je vyhublý doslova na kost. Ta fotografie je s největší pravděpodobností dodatečně kolorovaná.

[Rase]

Vlastimil Čech:
moc děkuju za pochvalu. Fotka je kolorovaná pomocí počítače, přičemž autorem je Doug (DBColour). Od něj mám i tuto pěknou kolorovanou fotku (Belgičtí vojáci v roce 2014) viz níže. Je potřeba to brát tak, že v roce 1917 už lidé v zázemí trpěli hladem a centrálními mocnostmi se prohnala "tzv. tuřínová zima", kdy lidé i umírali hlady. Silně podvyživení byli i naši vojáci na italské frontě, kdy dospělí chlapi vážili jako dnešní malé holky (nevzpomenu si přesně, ale tuším že do padesáti kil).



IgorT mě požádal o vložení tématické fotky, tak tady je i pěkný odkaz:
https://dobrodruh.sk/clanok/o-psoch-zachranaroch

[Zemakt]

Já četl i pod padesát kilo. Masakr. Jinak fotky s psisky super Rase

[Vlastimil Čech]

Jako milovník psů tyhle články miluju. (Psy mám rád, přesto preferuju hovězí...)

[Rase]

Mě se hodně líbí ona fotka odpadků ve škarpě podél silnice. Málo se o tom mluví, ale na místech kudy prošli vojáci byla vždycky spousta poházených zbytků (rozbitá výstroj, obvazy atd.), krom různých obalů od jídla i velké množství výkalů a mršin koní atd. V jedněch pamětech z roku 1914 německý voják z druhé vlny zmiňuje i velký zápach z tisíců zpocených vojáků, kteří neměli čas se vykoupat nebo převléct. Musel to být neskutečný nářez. Vybavily se mi fotky z bojůvek v Sýrii (i jinde) kde se všude válí petky, hadry, pytlíky od jídla atd. zkrátka brajgl kam se podíváš. Taková odvrácená strana války.

[Vlastimil Čech]

Jo, v naší knihovně jsme měli přednášku, a lektor poukázal na instrukci, že zesláblí vojáci R-U mají svou pušku natahovat NOHOU!! Prostě sešlápnout páku uzávěru!! Pušku měl ssebou a tak jsme zkoušeli, jaká síla je nutná k natažení-nabití jejich pušky. Chudáci naši dědečkové.
Prý ale vojáci dohody ve válce dokonce i zesíleli. Hovězí konzervy svou výživností překonávaly jídlo, na kterém vyrostli kluci v chudobných rodinách. Je to možné?

[Rase]

Jj Francouzi měli docela dlouho problém s potravinami, ale situace se podařili postupně zlepšit se vstupem USA do války, americké konzervy s hovězím byly značně populární. Francouzští vojáci tak byli mnohem lépe živení než v míru a řekněme že díky tomu i nabrali "hmotu" (svaly). Vojáci centrálních mocností časem strádali a byť se jim podařilo zabrat a vydrancovat Ukrajinu, tak to bylo pořád málo - jen se podařilo zabránit totálnímu hladomoru, což i oddálilo válku.

Pokud jde o natahování pušek, tak Mannlicherky byly poměrně citlivé na nečistoty a asi i mráz. Minimálně během bojů v Karpatech jsem to natahování nohou rovněž zaznamenal. Tehdy to bylo ale spíš kvůli zaseknutí, než slabosti vojáka.

[Zemakt]

Jednalo se o přímotažný systém, tudíž opravdu choulostivější na bordel a údržbu. Ze spoda otevřená nábojová schránka, kudy vypadává rámeček tomu rovněž moc nepřidávala.

[Vlastimil Čech]

Ten pes na obrázku s kulometem nemá v misce nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo maso... A taky jsou jinak zapřaženi, tentokrát vidím i postraňky i vahadlo... takže jinak jsou zapřeženi i psi v saních...