Na základě jeho názoru předložil 17.2.1916 šéf konstrukční kanceláře admiralitě šest projektů nové lodě. 7.4. byl jeden z nich určen k realizaci a ještě téhož dne byly objednány tři jednotky, Hood (loděnice John Brown v Clydebanku), Howe (Cammell Laird v Birkenheadu) a Rodney (Fairfield v Govanu). V červenci byl přiobjednán ještě Anson v loděnici Amstrong v Elswicku. Mělo jít o čtyři největší plavidla na světě s plánovaným výtlakem 36300 tun, výkonem strojoven 144000 koní a s rychlostí 32 uzlů. Výzbroj měla odpovídat velikosti, 8 děl 381 mm a 16 děl 140 mm mělo být důstojným protivníkem plánovaným německým bitevním křižníkům třídy Mackensen. Ovšem kvůli obrovské strojovně a mohutné výzbroji mělo být výrazně omezeno pancéřování. Boční pláty měly mít sílu pouhých 203 mm a například čela dělových věží mělo chránit jen 280 mm oceli.
Stavba první lodě Hood začala v Clydebanku 31.5.1916. Téhož dne se však v Severním moři stalo něco co otřáslo Velkou Británií. Bitva u Jutska svými ztrátami změnila názor právě na kategorii bitevních křižníků. Všechny práce na nových jednotkách byly ukončeny a projekt se vrátil zpět konstruktérům na přepracování. Studie zabývající se potopením tří těžkých lodí došla k závěru, že hlavní příčinou zkázy Indefatigable, Queen Mary a Invincible byla nedostatečná ochrana muničních skladů a muničních výtahů a podavačů. Byly změněny předpisy týkající se manipulace se střelivem a požadavky na pancéřování věží a barbet.
Nové položení kýlu pouze jedné lodě s označením 51 (zbylé tři objednávky byly později zrušeny), již podle přepracovaného projektu proběhlo 1.8.1916. Změny se týkaly hlavně zesíleného pancéřování. Již to nebyl čistokrevný bitevní křižník, pojetím se blížil slaběji pancéřované rychlé bitevní lodi. Až do předání plavidla do služby na něm byly neustále prováděny změny podle průběžně upravovaných plánů.
Slavnostní spuštění proběhlo 22.8.1918. Tradiční láhev šampaňského rozbila o příď lodi vdova po admirálu Hoodovi který zahynul u Jutska na palubě Invincible. Nové jméno lodi bylo zároveň uctěním rodiny která dala Anglii pět skvělých admirálů.
V první čtvrtině roku 1920 proběhly zkoušky nové lodě a 15.5. byla zařazena do stavu Royal Navy.
Od listopadu 1923 do září 1924 vykonal Hood společně se skupinou křižníků a torpédoborců cestu kolem světa při níž urazil přes 74000 km a navštívil desítky přístavů na všech kontinentech. Celý jeho život až do druhé války byl vlastně vyplněn jen návštěvami jiných zemí, námořními cvičeními a přestavbami. Na rok 1939 byla naplánována celková rekonstrukce, k té však vzhledem k vypuknutí války nakonec nedošlo. A tak se 24.5.1941 dočkal své první a zároveň poslední námořní bitvy. Jeho konec znamenaly granáty páté salvy německé bitevní lodě Bismarck. jež dopadly pod strmým úhlem na palubu a pronikly do nitra trupu kde způsobily výbuch muničních skladů věží X a Y. Ten roztrhal celou záď lodi která se během tří minut potopila i s celou posádkou (pouze tři muži přežili.).
A ještě něco ke konstrukci Hooda.
Celková délka byla 262,3 m, šířka paluby 29,9 m, největší šířka trupu 32,08 m, maximální ponor 8,91 m a plný výtlak 42470 tun ( tato hodnota v době zániku lodě dosahovala až 48360 tun). Na dlouhý štíhlý trup byly položeny nástavby se dvěma vysokými komíny, lehkým pomocným řídícím stanovištěm vzadu a mohutně pancéřovanou velitelskou věží na přídi. Vzhledově se podobal spíše než bitevnímu plavidlu lehkému křižníku. Také pancéřová ochrana odpovídala době vzniku plavidla. Hlavní pancéřový pás rozkládající se mezi věžemi A a Y měl tloušťku 305 mm a shora na něj navazovaly další dva o síle 178 a 127 mm. Celý boční pancíř byl navíc ještě vykloněn ven v úhlu 12° což ještě zvětšovalo jeho horizontální tloušťku. Mnohem hůř však byl Hood chráněn shora. Jako materiál byla použita pouze ocel o zvýšené odolnosti mající daleko do klasického pancíře. Všechny paluby měly sílu 25 mm a v prostoru muničních skladů 50 mm (jen hlavní paluba měla nad muničními sklady 76 mm). Protitorpédovou ochranu tvořily výdutě které byly integrální součástí trupu. Pancíř dělových věží měl sílu 381 mm ze předu, 228 mm z boků a 127 mm shora, Barbety chránilo až 305 mm oceli.
Pohon zajišťovalo 24 kotlů Yarrow a 4 turbíny Brown-Curtis (americká konstrukce vylepšená britskými inženýry v loděnici John Brown) o celkovém výkonu 107500 kW (144000 koní) pohánějících přes jednostupňové reduktory šrouby o průměru 4,5 m. Loď s těmito stroji dosahovala rychlosti 31 uzlů.
Výzbroj tvořilo osm děl 15''/42 (381 mm) Mk 1 ve čtyřech věžích rozmístěných na přídi a zádi. Střední dělostřelectvo bylo původně zastoupeno dvanácti samostatně lafetovanými děly 5,5''/50 (140 mm) Bl Mk 1 stojících na bocích střední části trupu. V roce 1940 byla všechna střední děla sejmuta a nahrazena univerzálními dvojhlavňovými komplety 4"/45 (102 mm) QF HA Mark XVI. Lehkou výzbroj tvořily původně čtyři salutní děla Hotchkiss ráže 47 mm a čtyři protiletadlové kanóny 4"/45 (102 mm) QF Mark V (i tato všechna děla byla v r 1940 odstraněna a nahrazena výše zmíněnými. Při přestavbě koncem třicátých let byly na lodi osazeny dva osmihlavňové komplety 2-pdr (4 cm/39) Mark VIII (známé pom-pomy). V roce 1937 byla přidána ještě jedna sestava. Na lodi bylo ještě 16 půlpalcových (12,7 mm) kulometů lafetovaných po čtyřech a šest trupových torpédometů ráže 533 mm (je zajímavé, že torpédomety nebyly nikdy uváděny v sestavě výzbroje a byly určeny hlavně pro testování nových způsobů odpalování torpéd – byly však plně funkční). V letech 1931/1932 probíhaly pokusy s palubními katapulty. V době svého potopení nesl Hood pět dvacetihlavňových protiletadlových raketometů UP AA Mk 1.
A jedna zajímavost na závěr. V několika předválečných vydáních oficiální ročenky Jane's Fighting Ships se v souvislosti s Hoodem objevila informace, uniklá prý přímo z admirality, že pokud nedojde k celkové přestavbě, bude loď nejpozději v průběhu roku 1941 vyřazena ze služby. Vzhledem k tomu, že šlo o nejmodernější jednotku (mimo bitevní lodě Rodney a Nelson) je to velmi zvláštní. Myslím, že i špičky Royal Navy si už uvědomovaly jak nevhodná je tato loď pro podmínky moderního námořního boje. I přes svou popularitu to byl konstrukčně jenom "zastaralý" bitevní křižník z první světové války se silnou výzbrojí, průměrným pancířem a opotřebovanou strojovnou. A jeho sláva nemohla nahradit chybějící ocel.
V albu jsou známé fotografie této lodě. Proto sem dám několik méně známých detailů
Spuštění.
Záď s katapultem
cvičné střelby z 4'' PL děl.
