PALBA.CZ

Švédsko... Při vyslovení slova Švédsko se asi většině lidí vybaví hokejisti, prohibice a sníh. Dalším skvělé osobní a nákladní auta, jiným sociální stát a neutralita. Většině příznivců vojenské techniky se dnes vybaví Gripen, jiným zase bezvěžový tank Strv 103. Ale kde je začátek vojenské výroby? Je to díky neúčasti tohoto království v obou světových válkách? To ať si každý přebere sám, dnes prostě švédský vojenský průmysl udivuje svět svými výrobky. A to není pro království s 9 060 430 obyvateli (nebo poddanými?) špatné vysvědčení. Podívejme se alespoň na vývoj stíhacích letadel, tedy na oblast, kterou může severskému království závidět mnohý vyspělý průmyslový stát.

Švédské vojenské letectvo – Flygvapnet - vzniklo 1.7.1926. Mezi typy letadel používanými v té době Flygvapnet najdeme pestrou směsici zahraničních letounů, vesměs zakoupených pouze v několika kusech. Švédové své letouny označují dle účelu. Stíhací letounu (Jakt) nesou označení J, bombardovací (Bomb) B, průzkumné (Spaning) S. Za písmenem je umístěno číslo, jednotlivé typy jsou proto označeny velmi jednoduše.

Domácí konstrukci představovala stíhačka J 6, výrobek Svenska Aero. Od roku 1930 bylo 18 kusů ve třech provedeních zavedeno do letectva. Ale letectvo bylo závislé na dovozu letecké techniky. Do výzbroje byli postupně zavedeny J 7 (Bristol Bulldog II/IIA), J 8 (Gloster Gladiator I) a J 8A (Gloster Gladiator II). J 8 tvořily základ stíhacího letectva až do roku 1940.

V té době se již jednalo o zastaralé letouny, hledalo se proto rychlé řešení tohoto problému. Stíhací letectvo mělo obdržet 264 stíhacích letadel z USA – 120 ks J 9 (Seversky EP-1) a 144 ks J 10 (Vultee 48C Vanguard). 18.6.1940 však vláda USA uvalila embargo na vývoz letadel do Evropy mimo Velkou Británii. Do Švédska se dostalo jen 60 ks J 9, další letadla si musel Flygvapnet sehnat jinde. Další nákupní mise se zaměřila na Itálii, zde bylo zakoupeno 72 ks Fiatů CR-32 a 60 ks Reggiane Re.2000. Švédské označení bylo J 11 a J 20. To stačilo na překlenutí určitého období, bylo však jasné, že v případě napadení Švédska Německem se nemůže království spoléhat na další dodávky od spojence Německa. Bylo proto rozhodnuto o vývoji a výrobě nouzového jednomístného stíhacího letounu z domácích zdrojů.

Do čela vývojového týmu byl jmenován Bo Lundberg který se v roce 1940 vrátil z USA. Byl založen Flygförvaltningens Verkstad i Stockholm (FFVS) který měl dohlížet na stavbu letounu. Jeho označení mělo být J 22. Důležitým faktorem konstrukce měla být jednoduchost výroby, ve Švédsku totiž chyběla infrastruktura pro výrobu stíhacích letounů. Na výrobě se mělo podílet cca 500 firem, mnohé z nich neměly žádné zkušenosti s výrobou letounů. Letoun měl pohánět stejný motor jako J 9, švédská verze Pratt and Whitney Twin Wasp SC-3G.

Výsledkem vývoje byl prototyp J 22 zalétaný 20.9.1942. Jednalo se o samonosný středoplošník smíšené konstrukce, trup měl kostru s ocelových trubek, potah byl vyroben z překližkových panelů. J 22 poháněla švédská verze motoru Twin Wasp SFA STWC3-G o výkony 795 kW. Problémem byla ale výroba těchto motorů, jednalo se o švédskou kopii která vznikala ve firmě Flygmotor Trollhättan bez originální dokumentace. V roce 1942 bylo dovezeno 100 originálních motorů, dodala je přes Německo vichystická Francie. Podvozek se zatahoval do trupu, ostruhové kolo bylo také zatahovací. V říjnu 1943 byl dodán Flygvapnet první sériový J 22.

První verze J 22A (143 ks) byla vyzbrojena dvěma kulomety ráže 7,92 mm a dvěma kulomety ráže 13,2 mm v křídle, verze J 22B měla výzbroj 4 x 13,2 mm. Celkem bylo dodáno 198 letounů obou verzí. J 22 vynikal obratností, kritizován byl špatný výhled z kabiny. V době započetí vývoje se jednalo o letoun s velmi dobrými výkony, po uvedení do provozu však již J 22 nedosahoval parametrů tehdejších špičkových stíhacích letounů. Jeho výroba byla ukončena v dubnu 1946.

Tento letoun je zakladatelem výroby švédských stíhacích letounů. Příště snad něco napíšu o J 21.


technická data J 22
délka – 7,8 m
rozpětí – 10 m
výška – 3,6 m
hmotnost prázdná – 2020 kg
hmotnost bojová – 2835 kg
výkon motoru – 795 kW
max. rychlost – 575 km/h
přistávací rychlost – 140 km/h
dolet – 1270 km
dostup – 9300 m
zásoba paliva – 525 l
osádka – 1

---

Použité zdroje:
Encyklopedie letadel světa
http://ipmsstockholm.org/magazine/2002/ ... il_j22.htm
http://www.canit.se/~griffon/aviation/text/22ffvs.htm
http://en.wikipedia.org/wiki/FFVS_J_22