PALBA.CZ

I když nás už Akvaman oblažil „článkem“ o čs. kolohousenkách, přece jen si palba zaslouží trochu obsáhlejší článek o těchto značně nekonvenčních obrněných vozidlech.

Po první světové válce je u nás nastolena otázka směru vývoje obrněné techniky. Kolové obrněné vozidla se příliš nehodí to terénu, pásové vozidla nedosahují odpovídající spolehlivosti. Proto se armáda začíná zajímat o vozidla s kombinovaným podvozkem, které by vyráběl domácí průmysl. Domácí firmy mezitím nakupují v zahraničí licence na výrobu pásových a kolových tahačů. Ty posléze testuje i armáda. Jednalo se o výrobky německé firmy Hanomag, kde po válce působí ing. Vollmer. Ten za války pracoval na vývoji německých tanků.

Společně s firmou Hille-Werke z Drážďan (motory) byl po válce vyvinut z traktoru Hanomag WD-50PS kombinovaný podvozek – pásy a zvedaný čtyřkolový podvozek. Ten byl v roce 1923 odkoupen čs. armádou za 1.300.000 korun. V důsledku omezení výroby v Německu byly dva prototypy vyrobeny na základě licence u pražské firmy Breifeld-Daněk, která vlastnila licenci na výrobu traktorů. Vznikly tak prototypy označované jako KH-50, tj. kolohousenka s motorem o výkony 50 HP. Jeden prototyp byl vyroben jako obrněné vozidlo, druhý jako dělostřelecký tahač

Zkoušku pod dohledem VTÚ prokázaly nedostatky a KH-50 nedosahovala očekávaných výkonů. Proto bylo v roce 1927 rozhodnuto o úpravách kolohousenky, byl použit výkonnější motor WD-60PS. Ani tato úprava neprokázala při zkouškách nějaké výraznější zlepšení. Proto ČKD v roce 1929 provedla další přestavbu s motorem WD-70 označovanou jako KH-70.

Jak zde bylo již řečeno, vozidla KH měly základ v německém pásovém traktoru Hanomag WD-50PS, který byl doplněn o kolový podvozek. Prototyp KH-50 byl vyroben z obyčejné oceli, na korbě byla umístěna nýtovaná válcová věž. Síla „pancíře“ se pohybovala od 6 do 14 mm. Konstruktéři vycházeli z tehdy nejrozšířenějšího tanku, Renaultu FT-17. Posádku tvořili dva muži, řidič a velitel-střelec ve věži. Prototyp dělostřeleckého tahače měl jen místo pro řidiče.

Podvozek KH-50 tvořili pásy i kola. Pásový podvozek měl zadní kolo hnací, přední bylo vodící a současně napínací. Nahoře na rámu bylo pět nosných kladek, dole deset odpružených pojezdových koleček. Pás se skládal ze 48 dílů a měl šířku 300 mm. Kolový podvozek měl ocelová disková kola s pryžovými obručemi, přední náprava byla neodpružená a řiditelná, zadní byla zdvojená a odpružená listovými pery. Motor WD-50PS byl umístěn klasicky vzadu, jeho objem byl 8229 ccm, převodovka měla tři stupně vpřed a jeden vzad. Kolový podvozek se řídil volantem, pásový pomocí spojek. Změna podvozku se prováděla vně vozidla za pomocí kliky, trvalo to cca 20 minut.

Vozidlo KH-60 se odlišovalo kromě silnějšího motoru jiným krytem motorového prostoru, vzrostla taky celková hmotnost. Převodovka měla již čtyři stupně pro jízdu vpřed a došlo k zvýšení maximální rychlosti.

KH-70 již neslo známky konstrukce ČKD. Byl vylepšen systém zvedání kolového podvozku, stroj má vyšší korbu a novou věž. Nový motor WD-70HP umožňoval zvýšení rychlosti na kolech až na 60 km/h. Vzadu se objevila ostruha pro zlepšení překonávání zákopů. Inovovaný systém zvedání podvozku umožňoval výměnu za 10 až 15 minut.

Ještě něco k výzbroji. KH-50 měl mít ve věži zamontován kanon Škoda ráže 37 mm, popřípadě měl výzbroj tvožit těžký kulomet vz. Š-24 (Schwarzlose vz.24) ráže 7,92mm. KH-60 měl mít ve věži lafetován kanon Vickers ráže 47 mm, popřípadě dva kulomety Š-24.

A celkové hodnocení projektu KH? Zastaralá koncepce která se neosvědčila. Přesto se i po neúspěchu KH snažilo MNO a VTÚ o vyzbrojení čs. armády vozidly s kolohousenkovým systémem Vollmer.



technická data KH-50/60/70:
hmotnost – 7,9/8,5/9 t
délka – 4,5/4,5/5,4 m
šířka kola – 2,39 m
výška kola – 2,53 m
výška pásy – 2,38 m
výkon motoru – 50/60/70 HP
max. rychlost kola – 35/45/60 km/h
max. rychlost pásy – 15/18/18 km/h
zásoba PHM – 160 l
osádka – 2

---

Použité zdroje:
Pejčor / Pejs – Obrněná technika 6
kolektiv - Umlčené zbraně


KH-60


KH-60 tahač


změna pojezdu