Chtěl bych vás tedy seznámit s jedním typem, který neprávem zůstává ve stínu těchto medializovaných letadel. Navíc to ani není příliš vzdálené mé orientaci na námořní techniku neboť se jedná o taktický bombardér operující z palub letadlových lodí.
Verze A-6E na plošině výtahu letadlové lodě
Jeho vznik pod označením G-128, později A2F se datuje do roku 1957. Námořnictvo vyhlásilo soutěž do níž bylo přihlášeno dvanáct projektů. Mělo jít o letoun který by na palubách letadlových lodí nahradil dosluhující pístové útočné stroje Douglas A-1 Skyraider a příliš rozměrné bombardéry A-3 Skywarrior a A-5 Vigilante.
První let pozdějšího vítěze se uskutečnil 19.4.1960. Letoun plně vyhovoval hlavnímu požadavku námořníků jímž bylo ničení pozemních a hladinových cílů za ztížených meteorologických podmínek a proto byla s Grumman Aircraft Engineering Corporation podepsána smlouva na dodávky stroje jež dostal označení A-6 a bojové jméno Intruder. Vznikl letoun který se stal jedním z tahounů války ve Vietnamu. Spolu s F-4 Phantom a F-8 Crusader ovládl nebe nad bojištěm v jihovýchodní Asii.
Verze A-6A - někde na zemi asi nebudou mít radost až to vysype
Intruder je, nebo spíše byl, podzvukový dvoumotorový taktický bombardér, konstrukčně středoplošník, používaný americkým námořnictvem a Sborem námořní pěchoty.
Trup z lehkých slitin má v přední části dvoumístnou kabinu pro pilota a operátora. Ti na rozdíl od většiny jiných letadel sedí v rozměrném opancéřovaném kokpitu vedle sebe v katapultovacích sedačkách Martin-Baker Mk. GRU7 s parametry 0/0. Těsně před čelním štítkem kabiny je pevný nástavec pro tankování paliva za letu. V přídi je umístěn radiolokátor AN/APQ-148 (u pozdějších strojů je to modernější verze 156). Velkou část trupu za kabinou vyplňují nádrže s kapacitou cca.8480 litrů paliva (některé zdroje uvádějí až 9030 litrů).
Šípovité křídlo s úhlem náběžné hrany 25° a odtokové 10° má záporné vzepětí 1°. Tři čtvrtiny jeho odtokové hrany zaujímají vztlakové klapky na koncích přecházející v křidélka a téměř celá náběžná hrana je vybavena sloty. Na samotném konci křídla jsou dvoudílné brzdící štíty (mimo verzi A-6A která je měla v zadní části trupu). Takto vybavená křídla tomuto stroji dávají výborné letové vlastnosti už od nízkých rychlostí. Pro lepší skladování v rozměrově přeci jen omezených podpalubních hangárech se křídlo v polovině délky sklápí směrem nahoru. Ocasní plochy jsou klasické kostrukce, vyniká rozměrná lichoběžníková SOP.
Hydropneumaticky odpružený podvozek je běžného příďového typu. Hlavní podvozkové nohy vybavené kotoučovými brzdani se zatahují do motorových gondol. Přední noha se dvěmi koly se sklápí směrem dozadu do trupu. Její součástí je i trn za nějž je letoun při startu ukotven do jezdce parního katapultu. Na spodku zadní části trupu je sklopný přistávací hák.
Pohonná jednotka je tvořena dvojicí proudových motorů Pratt&Whitney J52-P-8 o tahu 41.1 kN (každý) umístěných po stranách poměrně zavalitého trupu. Kromě vnitřních nádrží je možno na závěsné body připevnit až pět přídavných (každá o kapacitě 1136 l).
A-6E na katapultu letadlové lodě CVN-65 Enterprise
Letoun samotný nemá žádnou trupovou výzbroj ani vnitřní pumovnnici. Čtyři křídelní a jeden trupový závěsý bod (každý s nosností až 1633 kg) však mimo palivové nádrže umožňjí upevnění široké škály pumové a raketové výzbroje.včetně taktických jaderných a termojaderných pum, nebo střely AGM-123A Skipper II , AGM 88 HARM, AGM 86 ALCM, AGM 84E SLAM, AGM 84 Harpoon, AGM 65 Maverick, AGM-62 Walleye, AIM 9 Sidewinder, laserem naváděné pumy GBU-10, 12 nebo 16, pumy Mk. 82 (až 28 kusů) a mnoho dalších typů munice. Na pravý vnější závěsník je možno uchytit kontejner ALQ-167 určený pro radioelektronický boj. Prakticky, kromě střel AIM-54 Phoenix je možno na Intrudera navěsit do hmotnosti 18000 liber (8165 kg) téměř vše čím disponuje námořnictvo.
Stroje A-6 Intruder se během své bojové kariéry zúčastnily několika menších či větších konfliktů. Ve svém největším bojovém vystoupení, ve Vietnamu směřovaly jeho útoky jak na jednotky nepřítele tak i na cíle v severním Vietnamu. Díky schopnosti nosit i napalmové pumy Mk.77 byl pro komunistické jednotky velmi nebezpečným protivníkem. Nadneseně se říká, že společně se stroji B-52 se jim málem podařilo vrátit Vietnamce do doby kamenné. Oficiálně za celou válku USNavy a USMC ztratily v boji pouze 68 strojů (nepodařilo se mi nalézt údaj o nebojových ztrátách) a to hlavně díky kvalitní a odolné konstrukci a celkem slušnému pancéřování. A-6 bojovaly i v Libanonu v roce 1983 a jejich posledním vystoupením byla operace Pouštní bouře počátkem roku 1991.
A-6E na katapultu letadlové lodě CVN- 73 George Washington
Letouny ukončily svoji službu 19.12.1996 a poslední Intruder byl vyřazen 28.2.1997. Jeho roli útočného letounu plně převzaly víceúčelové stroje F/A-18 Hornet.
Existující verze a počty:
YA-6A
8 prototypových a předsériových kusů. Byly použity pro letové zkoušky a odolnostní testy.
A-6A
Základní verze – 488 kusů. Vzhledově se vyznačují hlavně trupovými brzdícími štíty. Stroj je vybaven navigačním a bojovým systémem DIANE, umožňujícím i samostatné navedení na přistání.
A-6B
Tato varianta už mohla nosit protiradarové střely AGM-45 Shrike a AGM-78 Standard ARM. Celkem 19 letounů bylo takto v letech 1967-70 vybaveno a vyzbrojeno pro operace Wild Weasel.
A-6C
Celkem 12 (13 ?) strojů A-6A bylo modernizováno na tuto verzi. Jejich posláním byly noční údery a pro tuto činnost byly vybaveny televizní aparaturou a detekčními systémy FLIR a TRIM.
A-6E
Finální a nejrozšířenější útočná verze. Celkem vzniklo 445 strojů, mnoho z nich (kolem 240) však přestavbou z variant A, B nebo C. Stroj byl vybaven navigačními systémy AN/ASN-92 a CAINS, multisenzorovým vyhledávacím a útočným systémem TRAM.
A-6F a A-6G
Mělo jít o stroje s elektronikou a avionikou kompletně nahrazenou nejmodernějšími systémy. Počítalo se se zástavbou nového radaru AN/APQ-173 a s vybavením kokpitu multifunkčními displeji. Počet závěsných bodů se zvýšil na sedm a letoun měl být schopen nosit střely AIM 120A AMRAAM. Mělo dojít i k zástavbě výkonnějších motorů, pravděpodobně General Electric F404 s tahem až 78.7 kN. Obě tyto verze však byly odmítnuty i proto, že se námořnictvo zajímalo o letoun nové generace vyvíjený konsorciem McDonnell Douglas a General Dynamics. Projekt označovaný jako A-12 Avenger II však byl v lednu 1991 zrušen.
KA-6D
Tankovací verze vzniklá přestavbou 78 kusů A-6A a 9 (12 ?) kusů A-6E. Letoun má upravené závěsníky na nichž může nosit větší přídavné nádrže (5 x 1514 litrů). Mírně jsou však zmenšeny trupové nádrže, letoun i tak může nabrat 14800 litrů paliva z čehož 9500 litrů je možno předat jiným strojům. Tankovací hadice je svinuta v zadní části trupu.
EA-6A a EA-6B
Výrazně upravený stroj pro radioelektronický boj, chystám samostatný článek.
TA-6A
Třímístná cvičná verze, nedošlo k realizaci.
Celkový počet vyrobených kusů se uvádí 636 strojů. To by měl být počet vyrobených draků, nelze však sečíst jednotlivé verze protože mnoho strojů bylo postupně upravováno na modernější varianty a tak se objevují letouny např. verze A-6A a A-6E se stejným výrobním číslem (ve skutečnosti však jde o jeden modernizovaný stroj).
Alespoň základní rozměry a výkony:
délka....................................16.65 m
rozpětí..................................16.15 m – po složení křídel 8.43 m
výška....................................4.9 m
hmotnost prázdného stroje...11630 kg
max. vzletová hmotnost........27520 kg
rychlost.................................563 uzlů – 1036 km/h
dostup..................................14600 m
dolet.....................................1733 km s výzbrojí, nebo 5220 km maximální
