X. díl. Jugoslávie, Řecko 1941. Č 16.

[michan]

X.díl. Jugoslávie, Řecko 1941. Č 16.

Válečná kampaň - duben 1941 na Balkáně.



Po 6. dubnu 1941 bylo do útoku na Balkáně zapojeno ze strany Německa a Itálie celkem 11 tankových a motorizovaných divizí, které měly k dispozici okolo 2 200 tanků.
Na německé straně bylo do bojů zapojeno v roli velitelských a průzkumných tanků malé množství PzKpfw. I.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=14
a II.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=15
Nasazené PzKpfw III. měly již po francouzské kampani kanón 50 mm KwK 39 L/42
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3309
a samozřejmě nasazeny byly také tanky PzKpfw IV.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3200
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3213
jejichž výzbroj se zatím neměnila. Němci na Balkáně již měli jako přímou podporu pěchoty i tankových jednotek zapojeny hojně – ve větších sériích – samohybná děla – StuG III.
Viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=877
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=881

Ne ze všech směrů zaútočila ihned všechna vojska stojící za hranicemi Jugoslávie a Řecka ve stejnou hodinu - ve stejný den .
Tady si řekněme, že Italové dychtící dočkat se odplaty, za předcházející nezdařený vpád do Řecka, museli čekat na rozkaz, aby zahájili postup na severu z oblasti Istrie a z italské enklávy obklopující dnešní chorvatský Zadar, když jejich cíl útoku mělo být Dalmátské pobřeží Jugoslávie. Čekat museli i Maďaři, kteří měli zasadit úder tak, aby obsadili tehdy jugoslávský Banát a dál pak pomohli německé armádě v postupu na Bělehrad..

Mapa německých útoků v rámci „ Operace Marita“ proti Řecku od 6. dubna 1941.




Němci měli „Operaci Marita“ naplánovanou dobře.
Řekli jsme si, že Jugoslávie chtěla koordinovat obranu - a pak v případě, že by se dařilo i útok – s řeckou armádou…
To Němci věděli a tak úvod „Operace Marita“ začínal tak, že německý 40. motorizovaný sbor z 12. A zaútočil na jih a to směrem na makedonské město Skopje, kde se měl rozvinout vějířovitě – s cílem odříznout případné spojování, nebo ústup jugoslávských jednotek do Řecka.
A tak 6. dubna 1941 ráno - po leteckém bombardování – útočil německý 40. motorizovaný sbor pod velením generála Stummeho na jih se svou 9. td, motorizovanou brigádou „SS Liebstandarte Adolf Hitler“ a 73. pěší divizí směrem na Skopje - s cílem zničit v Makedonii jugoslávská vojska
http://www.vojska.net/eng/world-war-2/k ... tion/1941/
a později navázat kontakt s italskými jednotkami v Albánii (to je to vějířovité rozvinutí 40. motorizovaného sboru, celou útočnou operaci viz základní mapa). Tento útok odřízl cestu jugoslávským jednotkám, které se měly v případě neúspěch v bojových operacích ( v obraně) přesunout do Řecka.
Na německém pravém křídle 12. A pak útočil 18. as svou 2. td do Makedonie a to ve směru na Strumicu s cílem obejít řecká opevnění Metaxasovy linie.
Německý 40. motorizovaný sbor a 2. td (18. as) splnily svůj úkol již druhý den, tedy 7. dubna 1941, když prolomily jugoslávskou obranu. Německý 40. motorizovaný sbor zároveň do 7. dubna dobyl Skopje (ponechal zde zajišťovací jednotky) a přesunul se na jih směrem k řecké hranici a přitom navázal kontakt s Italy na jihovýchodě.
Německá 2. td (z 18. as) dobyla již třetí den útoku (po obejítí Metaxasovy linie), tedy 8. dubna 1941, první řeckou obrannou linii ležící v oblasti údolí řeky Vardar a tím otevřela cestu na Soluň (Thessaloniki).
Ten samý den 8. dubna 1941 ráno v 5 hodin 30 minut vyrazila 1. tsk generálplukovníka von Kleista z míst soustředění – což bylo severovýchodně od Sofie v Bulharsku – směrem na Niš a dále na Bělehrad.
Z 1. tsk - generála von Kleista - tak německá 5. td, 11. td a 60 motorizovaná divize útočily podél hlavní silnice z bulharské Sofie do jugoslávského Bělehradu - viz mapa a na ní Pz Group I ( Kleist):




A hned prvním útokem prorázily obranné linie jugoslávské 5. armády.

Do pohybu se 8. dubna 1941 dal na severu Jugoslávie také 46. motorizovaný sbor – 2. A v Rakousku a Maďarsku – který byl právě zformován. Dne 8. dubna 1941 se Němcům podařilo bez boje obsadit předmostí na řece Drávě.
Proč se tak stalo?
Totiž v jugoslávských jednotkách - v tomto úseku na řece Drávě - došlo ke vzpouře chorvatských Ustašovců, kteří opustili své obranné pozice a při ústupu ještě vyzývali všechny obránce, aby složili zbraně (a bohužel v mnoha případech úspěšně).
Je jasné, že výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Tankové předvoje německých jednotek pronikly hned v prvních dnech svého útoku hluboko na chorvatské území ze severozápadu a severu. Cesta útočných německých jednotek na Záhřeb byla tak zcela otevřena.
Právě do těchto míst směřovala německá 14. td z 46. as.
Ještě k 9. dubnu 1941 je si třeba říci, že již ten den dobyla 1. tsk Niš, prošla údolím Moravy a z jihovýchodu se připravovala k útoku na Bělehrad, který bránily svazky jugoslávské 6. armády.

Mapa situace na jihu k 9. dubnu 1941 – německá 2. td obešla Metaxasovu linii a odřízla řeckou armádu „ Východní Makedonie.




Ten den, tedy 9. dubna 1941, prorazil německý 18. as generála pěchoty Böhme, se silnou podporou letectva, tvrdě řeckou armádou bráněné, horské opevnění Metaxasovy linie, čímž odřízl „Armádu východní Makedonie“ a její velitel, řecký generál Bakopulos, dostal od generála Papagose, vrchního velitele řecké armády rozkaz, aby se svými 70 000 muži kapituloval.
(Tady je ještě třeba říci, že dne 9. dubna 1941- jako odplatu za bombardování Bělehradu – provedly britské bombardovací letouny nálet na střed Berlína – shodily zde tříštivé a zápalné bomby – následkem náletu bylo, že byly zničeny některé veřejné a významné budovy. Dle historiků musel Adolf Hitler strávit část noci v leteckém krytu.).

K 9. dubnu 1941 si ještě řekněme, že jedna britská hlídka překročila ten den na severním úseku řecké fronty u Monastiru hranici s Jugoslávií. Při postupu narazila na demoralizovanou skupinu jugoslávských vojáků, kteří se trousili neuspořádaně do Řecka.
Britská hlídka po svém návratu k jednotce podala hlášení, že veškerý odpor Jugoslávců na jihu země ustal. V té době v horách padal sníh, v údolích pršelo a britské letectvo v těchto povětrnostních podmínkách nemohlo provádět letecký průzkum.
Na základě nepříznivých zpráv, které přinesla britská hlídka, bez možnosti leteckého průzkumu dalších oblastí – bez ověření zpráv průzkumných hlídek - zahájil dne 10. dubna 1941 „Britský expediční sbor“ stahování ze Soluňské fronty (pozor - velitelé „Britského expedičního sboru“ věděli samozřejmě i o tom, že se „Armáda východní Makedonie“ vzdala, i proto začalo stahování „Britského expedičního sboru“, aby se ten nedostal postupně do obklíčení a v tuto dobu také napadení - ze svého pohledu - pravého boku).

Dne 10. dubna 1941 večer vstoupila německá 14. td z 46. motorizovaného sboru (2. A) za přispění chorvatských nacionalistů do Záhřebu. V tu dobu německá 8. td a 16. motorizovaná divize z 46. sboru postupovala od severozápadu na hlavní město Jugoslávie Bělehrad. Mimo všech těchto jednotek pak na hlavní město Jugoslávie Bělehrad postupovala od jihovýchodu 1. tsk generálplukovníka von Kleista a od severovýchodu pak smíšené maďarsko-německé jednotky.
Těmito útočnými manévry je pomalu jugoslávská armáda prakticky zničena.
To ještě ve čtvrtek 10. dubna 1941 překročily německé svazy řeku Vardar, čímž vytvářily propojení s Italy na Ochridském jezeře a dosáhly příznivého výchozího postavení pro vpád do Řecka ze severu.
Ten samý den večer, tedy 10. dubna 1941, obsazují – dostávají plně pod kontrolu – německá vojska Záhřeb.

O obraně jugoslávské armády v dubnu 1941 se většina historiků vyjadřuje skepticky (jak rozdílné je to proti pozdějšímu působení partyzánských jednotek v Jugoslávii pod vedením pozdějšího maršála Tita – jedny vůbec z nejlepších partyzánských oddílů v okupované Evropě).

Královská Jugoslávská armáda v dubnu 1941 prý prakticky prováděla jen přeskupování – plané přemisťování jednotek z místa na místo – a se skutečným bojem armády – armády, která měla bránit svoji zem – to nemělo nic společného (opět – je zde projev mnohonárodnostního státu – je zde projev nacionalistických sil mnohonárodnostního státu – projev mnohonárodnostního státu, v jehož armádě je většina vyšších důstojníků z jedné národnosti – zde srbské).

Obrovskou ranou v obraně státu Jugoslávie je ten moment, že dne 10. dubna 1941 je vyhlášen nezávislý nacionalistický - Chorvatský stát – stát vzniklý pod německým patronátem. Do čela samostatného státu Chorvatů se dostane chorvatský nacionalista – Poglavnik Ante Pavelič.

[michan]

X.díl. Jugoslávie, Řecko 1941. Č 17.

Byla noc z 10. na 11. dubna 1941, když se podařilo celkem 10 jugoslávským hydroplánům uletět ze své základny v Boce Kotorské na Krétu, přesněji do Sudského zálivu na Krétě. Také jugoslávským motorovým torpédovým člunům Kajmakčalan a Durmitor




, jakož i jugoslávské ponorce „Nebojša“ se podařilo uniknout do Alexandrie. Hydroplány, motorové torpédové čluny a ponorka se staly základem nově se tvořícího jugoslávského exilového královského námořnictva.

Doba okolo 11. dubna 1941, je vlastně doba „posledního tažení“ Jugoslávie jako státu.
A právě v době „posledního tažení“ Jugoslávie se o svůj podíl na kořisti hlásila Itálie a Maďarsko.
Italové dne 11. dubna obsazují hlavní město Slovinska Lublaň a maďarská vojska zahajují postup na severu Jugoslávie – na středisko oblasti Bačka – na Novi Sad. Téhož dne, tedy 11. dubna 1941, překračují italská vojska albánsko-řeckou hranici a znovu obsazují oblast, ze které je tak ostudně v předchozích měsících vyhnala, početně slabší, hůře technicky vybavená – řecká armáda.
Ze Záhřebu v Chorvatsku vyrazila 11. dubna 1941 německá 14. td (z 46. motorizovaného sboru – 2. A generála von Weichse) směrem do Karlovace, s cílem odříznout jugoslávská vojska, která ustupovala z italsko-rakouského pohraničí. Když německá 14. td obsadila Karlovac, postupovaly její tanky směrem do Bosny, kde vlastně narážely jen na sporadický odpor. Bylo to jen pár improvizovaných, narychlo sestavených oddílů jugoslávské armády, které se pokoušely o odpor. Německá palebná síla předvoje pak odpor slabý jugoslávských oddílů rychle smetla.
V té době se také německá 5. td (1. tsk generálplukovníka von Kleista – která postupovala na Bělehrad – z 12. A polního maršála von Lista) – oddělila od 1. tsk a zaútočila na Prištinu hlavní město Kosova (jihozápadně od města Niš).
Další den, tedy 12. dubna 1941, italské jednotky zahájily postup ze severu - podél Dalmátského pobřeží a obsadily ostrov Uljan a německé motorizované jednotky pronikaly ze tří stran na okraj Bělehradu.

Nedá mě to a musím zde vložit – k 12. dubnu 1941 jednu velice důležitou událost, která byla sice trochu mimo tento konflikt, ale je velice důležitá - k dalšímu průběhu 2. světové války.
O co šlo?
Američtí vojáci obsadily dánskou kolonii - Grónsko…!
Tento tehdy „protiprávní krok“ (ale co bylo právní a protiprávní v době války – Dánsko bylo protiprávně obsazeno Hitlerovským Německem - lépe řečeno - kdo se vlastně v té době choval právně a kdo protiprávně?) byl jen dalším krokem na cestě vedoucí Spojené státy americké k postupu, který znamenal ve svém důsledku poskytnutí pomoci Velké Británii v oblasti Atlantiku. A to v době, kdy bylo třeba rozšířit ochranu konvojů, ochranu společných americko-britských základen. V době, kdy bylo třeba rozšířit zóny námořního hlídkování, neboť německá Kriegsmarine svými ponorkami potápěla desítky, ba stovky tisíc tun vojenského materiálu - materiálu potřebného pro život – potravin a surovin – přepravovaného z USA do Velké Británie.
Ten samý den, tedy 12. dubna 1941, oznamuje prezident USA Roosevelt Churchillovi, že Spojené státy rozšiřují své bezpečnostní pásmo a oblasti hlídkování v Atlantiku směrem na východ až k 25 stupni západní délky (v dubnu 1941 byla situace Britů těžká, jen za tři dny od 10. dubna 1941 včetně - německé ponorky potopily 31 000 tun materiálu tolik potřebného Velké Británii).

V Řecku, v místech obrany „Britského expedičního sboru“ – na řece Aliakmon – prorazila - po těžkých leteckých náletech a prudkém dělostřeleckém ostřelování - německá armáda obranné linie Australanů a Australané byli nuceni ustupovat.

V časných ranních hodinách dne 13. dubna 1941 vjely do Bělehradu – hlavního města Jugoslávie – první tanky 8. td (46. motorizovaný sbor, 2. A) ze severozápadu a tanky 11. td (z 1. tsk, 12. A) z jihovýchodu. Do večera toho dne sem pak dorazily i další útočící německé jednotky.
V celé jugoslávské armádě zavládl zmatek. Již jsme si říkali, že jugoslávské jednotky se stále jen přeskupovaly, jednotky chorvatských Ustašovců se vzdávaly a zapojovaly se do bojů na straně OSY. V jugoslávské armádě zavládl ohromný chaos. Celé jednotky a prakticky většina jugoslávských vojáků - si za týden trvajících bojů vůbec ze své zbraně nevystřelila. Jugoslávští vojáci, jako jednotlivci, ale i celé oddíly – skupiny - opouštěli své jednotky a bezcílně se toulali po cestách, kde padali do rukou Němců, nebo chorvatských fašistů. Jednotlivá uskupení jugoslávské armády byla od severu na jih na ústupu - ale cesta do Řecka byla předchozími manévry německé armády odříznuta. Stalo se to, že německý 40. motorizovaný sbor ( 12. A) měl během necelého jednoho týdne od začátku bojů - pod kontrolou prakticky celou jižní Jugoslávii.

Tady je dobré říci ještě jednu důležitou věc, kterou jsme si ještě neřekli.
Totiž v Moskvě večer 5. dubna 1941 ještě Stalin sliboval jugoslávskému velvyslanci Gavriloviči, že v případě napadení Jugoslávie - zaujme SSSR postoj vyjadřující dobrou vůli, jenž se bude, cituji:

„Opírat o přátelské vztahy.“

Na otázku velvyslance Gavriloviče – „A co když se nespokojení Němci obrátí proti vám?“
Tehdy Stalin se sebevědomým tónem odpověděl, cituji:

„Jen ať si přijdou!“

No a když pak došlo ke kapitulaci – zatím jen města Bělehradu - dne 13. dubna 1941 - událo se v Moskvě toto:
Stalin pociťoval útok – především Německa na Jugoslávii - jako křivdu a ve snaze zabránit „ráně zasazené do zad“ – nechal podepsat japonsko-sovětskou smlouvu o neutralitě s platností na 5 let (smlouva o neutralitě byla podepsána za sovětskou stranu Molotovem – ministrem zahraničí SSSR a za japonskou stranu japonským ministrem zahraničí Macuokou).

Byl to dokument, který poskytoval oběma smluvním stranám určité výhody:

- SSSR mohlo soustředit svou pozornost na případnou německou hrozbu, která jakoby se rýsovala přes všechny smlouvy na západě od hranic SSSR.

- Japonsko zase mělo kryté severní křídlo a mohlo soustředit svou pozornost na oblast jihovýchodní Asie a na Tichomoří.

Jak byl Stalin v té době rozrušen, tak o tom svědčí i to, že při loučení s japonským ministrem zahraničí Jósukem Macuokou na Kazaňském nádraží v Moskvě, ve svém projevu na rozloučenou dokonce řekl, cituji:

„Jsme oba Asijci.“

No a pak, aby vše diplomaticky zaretušoval – ve svém rozrušení - přistoupil k německému velvyslanci, který byl také přítomen a řekl mu, cituji:

„Musíme zůstat přáteli a vy teď proto musíte udělat všechno.“

No a pak dokonce přistoupil k německému důstojníkovi, kterého nikdy předtím neviděl (byl to plukovník Krebs) a poté co si Stalin ověřil, že je to skutečně německý důstojník, vykřikl a všichni okolo prý to slyšeli (zprávu o tom podali diplomaté i z neutrálních států), cituji:

„Zůstaneme s vámi přáteli – za všech okolností!“


No a pak Stalin nařídil, po 14. dubnu 1941 – konečně – aby se do pevností Stalinovy linie dodala děla, která bohužel neměl sovětský průmysl ještě vyrobená. Přesto se jich z 2 300 potřebných děl - dostalo do 22. června 1941 necelý 1 000 - do kasemat pevností.

Ke 14. dubnu 1941 je třeba si také připomenout hrůzné události.
Totiž v severních oblastech Jugoslávie, které byly okupovány Maďarskem, se 14. duben 1941 stal prvním dnem rozšířeného teroru zaměřeného proti civilním obyvatelům na čerstvě dobytých územích, neboť maďarské ozbrojené oddíly pochytaly 500 Židů a Srbů a postříleli je, nebo je povraždili bodáky.

Ten samý den – 14. dubna 1941 – v době, kdy Němci dobývali na řece Aliakmon jeden opěrný bod za druhým, začali někteří řečtí vojáci, demoralizovaní bezprostředně hrozící katastrofou, střílet na své vlastní – řecké – důstojníky.

[michan]

X.díl. Jugoslávie, Řecko 1941. Č 18.

Bylo 14. dubna 1941, když vyslal jugoslávský generál Kalafatovič svého zplnomocněnce na německé velitelství 2. A s úkolem zahájit jednání o příměří. Jugoslávský generál se totiž domníval, že další odpor jeho armády nemá smysl, neboť jí chybí jakékoli zálohy. Jednání o příměří, která vlastně byla jednoznačnou kapitulací královské Jugoslávie, trvala do 17. dubna 1941 a jugoslávský generál ji jako bezpodmínečnou kapitulaci dne 17. dubna 1941 ve 21 hodin v Bělehradě podepsal.




Jugoslávská kapitulace měla vejít v platnost 18. dubna 1941 ve 12 hodin.

Samozřejmě po celou dobu německá a italská vojska prováděla obsazování Jugoslávie a přeskupování svých jednotek pro útok na Řecko.
My si k tomu ještě řekněme, že obsazování Jugoslávie, za nepříliš těžkých bojů, trvalo jen 9 dní. Porážka v tak krátké době nebyla způsobena jen německým útokem, ale již vzpomínanou dezercí chorvatských vojáků, kteří po opuštění jugoslávské armády, buď přímo ukazovali agresorovi cestu postupu, nebo se přímo zapojili do bojů po boku německých, italských, maďarských jednotek - proti své vlastní armádě.
Některým jugoslávským vojákům se sice podařilo, většinou jednotlivě, nebo v malých skupinách, dostat se do Řecka, ale tam je později Němci pochytali a vzali do zajetí.

Celkem německá armáda zajala 6 298 jugoslávských důstojníků a 337 864 poddůstojníků a vojáků srbského původu.

Slovinští, chorvatští a makedonští vojáci byli propuštěni.

Okupační zóny – mapa rozdělení Jugoslávie mezi agresory.





Jugoslávská armáda – srbští vojáci – skládají zbraně.




Jak jsme si řekli, tak v době, kdy již bylo jasné, že je porážka Jugoslávie neodvratná (pádem Bělehradu po 13. dubnu 1941) začala také řecká a britská vojska v Makedonii přeskupovat své jednotky. To, aby vytvořily nový obranný pás mezi Prespanským jezerem a řekou Aliakmón.
Protivník – Wehrmacht – jeho divize a na jih postupující italské jednotky, se v té době připravovaly ke konečnému - Útoku na Řecko - když již k 14. dubnu 1941 byla Thrákie a východní Makedonie pod německou kontrolou. Jak víme, tak se německá 2. td (z 18. motorizovaného sboru 12. A) nacházela v Soluni (Thessaloniky), kde čekala na další rozkazy. Německá 5. td (z 1. tsk generálplukovníka von Kleista – z 12. A polního maršála von Lista) zamířila po dobytí Prištiny hlavního města Kosova, směrem na jih, to aby zaujala výchozí pozice k útoku na řecko-britskou obrannou linii. Na stejném místě se pak po zničení jugoslávské armády v Makedonii připravoval německý 40. motorizovaný sbor (což byla 9. td, dále motorizovaná brigáda „SS Liebstandarte Adolf Hitler“ /motorizovaná brigáda SS LAH měla sílu prakticky motorizované divize/ a 73. pěší divize).
Všechny tyto operační pohyby - přípravu německých jednotek k útoku do Řecka - pečlivě sledovala britská rozvědka – znala je i z rozluštěných depeší ULTRA. V důsledku toho již 15. dubna 1941 rozhodl generál Wilson velitel „Britského expedičního sboru v Řecku“ ( W-Force
http://orbat.com/site/ww2/drleo/017_bri ... force.html

- díky kolegovi Farky je zde i jeho složení), že ustoupí do Thermopyl a začal postupně provádět přeskupování.

Polní maršál von List, velitel 12. A, také zaregistroval svým průzkumem (radiovým odposlechem a leteckým průzkumem) pohyby řecko-britských jednotek a vydal rozkaz, aby 2. td, jako součást 17. horského sboru útočícího podél pobřeží Soluňského zálivu, ovládla předmostí na řece Aliakmón a následně obsadila město Larissa v Thesálii. Německý 40. motorizovaný sbor (což byla 9. td, dále motorizovaná brigáda „SS Liebstandarte Adolf Hitler“ /motorizovaná brigáda „SS LAH“, která měla sílu prakticky motorizované divize/ a 73. pěší divize), do kterého byla nově začleněna 5. td, měl za úkol ovládnout území mezi jugoslávskou hranicí a středním tokem řeky Aliakmón.
Německý prudký útok způsobil další ústup spojeneckých sil. Ústup a přeskupování, které po celou dobu kryla britská 1. tanková brigáda. Britská 1. tanková brigáda ústup a přeskupování kryla tak, že vždy zaútočila na hrot německých postupujících oddílů.
Německý 17. horský sbor rychle obsadil dolní tok řeky Aliakmón a postupoval dále na jih.
První oddíly německé 2. td, které dorazily již 14. dubna 1941 ke střednímu toku řeky Aliakmón jí již předtím překročily a obsadily předmostí.
Zesílená brigáda „SS LAH“ útočila jihozápadním směrem k dolnímu toku řeky Aliakmón a pak k městu Ióannina.
V těchto místech byla velkou nevýhodou pro útočící německé divize řídká síť silnic a také hory, které nedovolovaly rozvinutí tankových divizí. Tanky, obrněná vozidla a ostatní vozidla musela postupovat v kolonách. Při takovémto postupu začaly vznikat na velmi úzkých soutěskách a spojeneckými ženisty zničených cestách - velké zácpy. Němce to zdrželo a právě to byl důvod, a také všechny předchozí neúspěchy Britů – aby britský generál Wilson rozhodl, že od 15. dubna 1941 ustoupí W-Force k městu Thermopyly, kde vybuduje obranu a zastaví útočící německé jednotky.

Situace k 15. dubnu 1941 – vlevo odříznuté řecké armády „Epirus“ a Západní Makedonie“.
Jen W-Force dosahuje stanovené linie a je bojeschopný.




Začala práce pro britské ženisty, kteří za sebou ničili komunikace (můstky, zavalovali soutěsky a další) a to tak důkladně, že Němci skutečně museli při svém postupu mnohokrát zastavit postup a ženisté museli vybudovat komunikace. Do této práce zasahovaly zadní oddíly ustupujících řecko-britských sil, které Němce napadaly při každé příležitosti.
Z německých zápisů plyne, že velitelé Wehrmachtu museli mnohokrát povolat své letectvo, aby napadalo právě tyto řecko-britské zadržovací oddíly.
Přesto, v jedné chvíli, při německém postupu, došlo k situaci, že postupovat mohla tehdy jen německá 5. td, protože některým jednotkám 2. td, při neustálém manévrování, došlo po cestě palivo a mnohým vozidlům pak ztížila cestu oprava mostu přes řeku Péneios. Německá 9. td byla zablokována v zácpě, kterou způsobily německé pěší jednotky.
V té době muselo dojít k reorganizaci 40. motorizovaného sboru, ke kterému byla přiřazena 2. td.
Cílem všech německých divizí se nyní staly Athény, ale jak jsme si řekli, postup se zpomalil, neboť úzké horské silnice zablokované německými jednotkami nedovolovaly rychlé splnění tohoto rozkazu.

Přes všechny tyto popsané potíže ve středu fronty, se podařilo německým jednotkám k 16. dubnu 1941 dosáhnout průsmyku Metsovon a zablokovat řecké „Armádě Epirus“ (levé křídlo řecko-německé fronty ze strany Řecka) cestu nazpět - na nově určenou linii, kterou měla řecká armáda zaujmout do 17. dubna 1941.
Zablokována byla i armáda „Západní Makedonie“. Nyní tedy obě řecké armády („Západní Makedonie“ i „Epirus“) byly uzavřeny v horském masivu bez možnosti úniku a musely čelit útokům Italů ze západu a Němců z východu.
Na obrannou linii u Thermopyl se tak dostaly vlastně jen britské oddíly „Expedičního sboru“( viz mapa k 15. dubnu 1941).
V řecké armádě nastávala panika, zvláště u těchto dvou řeckých armád.
Když se o tom dozvěděl vrchní velitel řeckých ozbrojených sil maršál Papagos, začal již právě 16. dubna 1941 - uvažovat o možnosti kapitulace Řecka - a jako první krok začal naléhat na řecké politiky, aby zajistili úplný odchod „Britského expedičního sboru“ (W-Force) ze země, aby prý se tak zabránilo – „úplné zkáze Řecka“.

Než budeme pokračovat dalším vývojem na frontě v Řecku, řekněme si, že večer 16. dubna 1941 se také ve vodách Středomoří urputně bojovalo.
Ten večer dostihly britské torpédoborce „HMS Janus“, „HMS Mohawk“




a „HMS Nubian“ ze 14. flotily torpédoborců (pod velením – kapitán Mack) „svazu K“ poblíž ostrova Kerkenach
http://www.hmscavalier.org.uk/G31/
http://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_ ... igo_Convoy

nepřátelský konvoj, který se skládal ze 4 parníků německé 20. přepravní eskadry a z italské nákladní lodě „Sabaudia“ (1 590 BRT), který převážel posily a zásoby určené pro DAK v Africe. Italskému eskontnímu torpédoborci „Tarigo“ (kapitán Cristofaro) se podařilo v přestřelce, která nastala, zasáhnout torpédem britský torpédoborec „HMS Mohawk“.
Rozpoutal se boj, při kterém byly všechny 3 doprovodné italské torpédoborce, včetně již vzpomínaného „Tariga“ buď potopeny, nebo těžce poškozeny. Také konvoj přepravních lodí byl zničen. Byl to vlastně takový první velký souboj torpédoborců ve Středomoří. Z 3 000 německých přepravovaných vojáků DAK jich přežilo jen 1 248.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Průběžně tématické články: www.Palba.cz
A
http://en.wikipedia.org/wiki/Invasion_of_Yugoslavia

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4228