PALBA.CZ

Mladá Československá republika patřila po dobu své krátké existence mezi největší světové exportéry zbraní na světě. Je to až s podivem, jak vcelku malá republika dokázala díky svým velmi dobrým výrobkům předehnat i světové velmoci, označení „Czechoslovakia“ na vojenské technice znamenalo známku nejvyšší kvality. Například stovky tisíc pušek a desítky tisíc exportovaných zbrojováckých lehkých kulometů se nám v dnešní době mohou zdát jako sci-fi... Československé, i když by se dalo možná napsat spíše České, firmy, dokázaly vyrábět široké spektrum výrobku, určených pro vojenský i civilní sektor. Jedním ze zajímavých exportních artiklů byly také tanky a tančíky. O těch bude dnešní článek.

Tanky u nás vyráběli dvě velké firmy, ČKD a Škoda, firma Tatra se o jejich výrobu pokoušela. Záměrně dávám na první místo firmu ČKD, považuji ji za „leadera“ vývoje domácích tanků. Koncern ČKD dokázal vyvinout ve své době špičkové obrněné vozidla, schopná uspět na zahraničních trzích. Škodovka sice výhrála ze svým Š-II-a armádní soutěž na standardní lehký tank naší armády, mimo jeho export 126 tanků do Rumunska (označení R-2) se další export škodovce nedařil.

Koncern ČKD se angažoval ve vývoji a výrobě obrněné techniky již od svého vzniku v roce 1927. Zprvu to byla poněkud kontroverzní konstrukce kolopásových vozidel, KH-50, 60 a 70, později jsou sériově vyráběny v licenci tančíky Carden Loyd Mk VI. Tovární označení je P-I, do výzbroje naší armády je zaveden jako Tančík vzor 33. Ale v té době již probíhá vývoj vlastní konstrukce lehkého tanku pod továrním označením P-II, armádní označení tohoto prvního československého tanku je lehký tank vzor 34 (LT vz.34). Proti škodováckému tanku Š-II-a staví do soutěže ČKD jednodušší, ale plně srovnatelný tank P-II-a. Ten v soutěži neuspěje, konstrukční skupina SPE pod vedením inženýra Alexeje Surina v té době již pracuje na tančíku a tanku zcela nové generace. Jedná se o tančík AH-IV a lehký tank TNH. Tento typ lze jednoznačně označit za praotce moderních lehkých tanků se značkou Praga, překonávajících ve své době jakoukoliv zahraniční konkurenci.



U zrodu tanku TNH stála dnešní „říše zla“, Írán, v té době ještě císařství, kterému vládl od roku 1925 Rezá Šáh Pahlaví. Ten se snažil Írán (Persii) modernizovat, samozřejmě se to neobešlo bez modernizace armády. Írán od roku 1931 dovážel velké množství pěchotních zbraní, do roku 1941 bylo do Íránu dodáno více jak 300.000 pušek a 6000 lehkých kulometů, Škoda dodala okolo 350 děl. Díky této spolupráci byly na počátku roku 1935 íránskou nákupní komisí, sídlící v Paříži, osloveny dvě naše firmy, Škoda a ČKD. Íránská armáda hodlala zakoupit asi 100 tančíků (hmotnost 2-3 tuny), společně s dodávkou obrněné techniky mělo dojít i k zajištění logistiky a organizace tankového vojska. Škoda nabídla Íráncům svůj tančík Š-1, ČKD odeslalo společně s nabídkou nově projektovaných tanků AH-IV a TNH i malou „pozornost“ pro císaře – jeden z prototypů tančíku P-I.

Tento dar asi vyvolal sympatie u císařova dvora, již v polovině května 1935 dorazila do Prahy objednávka na 30 tančíků a 26 lehkých tanků. Ty měly být vyzbrojeny kanonem Škoda a kulometnou výzbroj měla dodat brněnská Zbrojovka. Počátkem září 1935 si již nákupní komise, vedená generálem Ismailem Khanem, prohlíží prototypu tanků. I bez výzbroje je komise velmi spokojena s předvedeným materiálem a téměř okamžitě se objednávka navýšena na 50 tančíků a 50 lehkých tanků. Sériové tanku nesly tovární označení TNH-P, P zde znamenalo „Persie“.





Nyní k technickým parametrům „praotce“ TNH. Na první pohled nešlo o nějakou extravagantní konstrukci, šlo o klasický tank s otočnou věží. Za převratný se ale dá ve své době označit podvozek. Ten měl na každé straně čtyři jednoduché pojezdová kola o průměru 775 mm s gumovými bandážemi (šířka 120 mm). Kola byla upevněna na čepech kyvných ramen, dvě kola měla společné odpružení svazkem listových pér. Pás byla nahoře nesen na dvou kladkách s gumovou bandážím vpředu byl pás unášen dvojitým ozubeným hnacím kolem (d=637 mm), vzadu potom dvojitým ozubeným napínacím kolem (d=535 mm). Pás měl celkem 93 článků, ozuby na jeho bocích tvořily korýtko s dvěma hřebeny po celé délce pásu. To umožnilo pohyb pásu mezi vnitřními stranami dvojitých hnacích a napínacích kol, pojezdová kola a kladky se oproti tomu pohybovaly uvnitř korýtka. Tento systém prakticky znemožňoval vysmeknutí pásu z pojezdového ústrojí.

Pohon zajišťoval u prototypu kapalinou chlazený řadový zážehový šestiválec Praga TN 3. série. Při objemu 7793 ccm dával při 1700 ot/min maximální výkon 92 HP. U sériových vozidel byl použit motor Praga TN 100 o objemu 7942 ccm, jeho výkon byl 104 HP při 2000 ot/min. Přenos zajišťovala u prototypu převodovka Praga s pěti stupni pro jízdu vřed a jedním pro jízdu vzad. Sériové vozidla byly již osazeny poloautomatickou planetovou převodovkou Praga-Wilson, stavěnou v ČKD v licenci. Konfigurace převodovky zůstává stejná (5/1), je však již vybavena předvolbou s možností řazení pomocí pedálu. Právě použitá převodovka společně s konstrukcí podvozku stojí za dalším úspěšným vývojem obrněné techniky na základě tanku TNH.

Tank byl montován tehdejší nejobvyklejší technologií, pancéřové plechy byly spojeny nýty s kostrou z ocelových profilů. Síla pancéřových plechů byla od 8 do 15 mm. Hlavní výzbroj byla soustředěna samozřejmě do otočné věže kuželového tvaru. Tam byl lafetován protitankový kanon Škoda A4 Beta ráže 37,2 mm, vpravo od něj byl umístěn těžký kulomet ZB-53 ráže 7,92 mm. Stejný kulomet byl umístěn v korbě vedle řidiče. Palebný průměr pro kanon byl 60 granátů, pro kulomety to bylo 3000 nábojů. Na pozorovací kopuli věže šlo díky pomocnému držáku využít kulomet pro střelbu proti letounům.



Osádku tvořila čtveřice mužů, ve věži měl své místo velitel-střelec a nabíječ, v korbě seděl řidič a radista. Narazil jsem i na údaj o třech mužích, ve věži byl pouze velitel. Obě varianty jsou asi pravdivé, podle všeho k doplnění osádky o nabíječe došlo až v průběhu služby.

Výroba tanků probíhala v pobočném závodě ve Slaném, prvních zásilka byla vyslána lodí z Brém až v srpnu 1936. Zkoušek prototypů se zúčastnila početná skupina íránských techniků a důstojníku, v průběhu zkoušek došlo k několika technickým úpravám. Poslední tanky byly do Íránu dodány v květnu 1937. Prodlužovaní doby výroby prý mělo i jiný důvod – Íráncům se u nás líbilo a ukončení činnosti jejich komise se proto prodlužovalo jak jen to šlo... Veřejnosti se poprvé československé tanky představily 22.2.1937, jedenáct československých tanků zde demonstrovalo moderní výzbroj íránské armády. Organizace a výcvik íránských tankistů rovněž probíhala pod vedením zástupců výrobce. V Íránu zastupoval firmu ČKD až do roku 1943 ing. Jean Wasgitian, coby zástupce výrobce byl ministerstvem války pověřen dozorem nad opravami a účastnil se vypracování plánů organizace opravárenských kapacit místní armády.

Lehké tanky TNH byly společně s tančíky AH-IV přiděleny k 1. a 2. divizi, šlo vždy o 25 tanků TNH a 25 AH-IV. Později byla v Teheránu budována mechanizovaná brigáda, jejím základním kamenem byly dva prapory československých tanků. Ty se v náročném perském terénu osvědčily, v roce 1938 se plánoval nákup dalších tanků. Mělo jít až o 300 vozidel obou typů, tento lukrativní kontrakt však překazila začínající druhá světová válka. Cena jednoho tanku TNH byla 3570 £ za kus.



Pokusil jsem se popsat začátek cesty na výsluní našeho nejlepšího předválečného tanku. Zvolená koncepce se prosadila bohužel až v rukou našeho protivníka, nacistického Německa. Ale to je jiná kapitola vývoje tanku TNH....
Příště opustíme Evropu a na aktivity ČKD v Jižní Americe.

Technické data tanku TNH
délka – 4,55 m
šířka – 2,08 m
výška – 2,30 m
hmotnost – 8,2 t
pancéřovaní – 8-10-12-15 mm
výkon motoru – 104 HP
maximální rychlost – 37,8 km/h
dojezd – 160 km
osádka – 3/4

---

zdroje:
Ivo Pejčoch – Tanky Praga – Historie obrněných vozidel ČKD 1918-1956
Ivo Pejčoch, Oldřich Pejs – Obrněná technika 6
Vladimír Francev, Charles K. Kliment – Československá obrněná vozidla 1918-1948

---

obrazová příloha:
http://mailer.fsu.edu/~akirk/tanks/