PALBA.CZ

Vývojem nového těžkého tanku se začala věnovat v roce 1942 zvláštní konstrukční kancelář SKB-2, zřízená u podniku ČKZ (Čeljabinského Kirovského závodu). Tato skupina sestávala z pracovníků evakuovaných z LKZ (Leningradského Kirovského závodu) do Čeljabinska, do traktorové továrny ČTZ (Čeljabinskoj traktornyj zavod) J. V. Stalina, kde vznikl obrovský podnik zaměřený na výrobu tanků. Stroj vyvíjený konstruktéry SKB-2 měl být jakýsi hybrid tanků T-34 a KV, s manévrovacími možnostmi středního tanku a vlastnostmi tanku těžkého (silné pancéřování a výzbroj). Skupinu nejprve vedl S. N. Machonin a později Ž. J. Kotin, a vozidlo bylo označeno jako Objekt 233 S názvem KV-13.
Korba vozidla doplněná systémy tanku T-34 byla vyšší a užší, pancíř čela tvarově téměř shodný s KV počítal s tloušťkou až 120 mm, přičemž boky korby byly o síle mezi 75 - 85 mm. Věž vycházela z podoby T-34, avšak s pancéřováním o síle 85 mm. Podvozek měl pět pojezdových kol a tři nosné kladky na každé straně, zavěšení na torzních tyčích bylo převzato z KV. Hlavní zbraň samozřejmě ráže 76,2 mm. Při předpokladu hmotnosti 32 t a použití motoru V-2K s výkonem 447 kW(600 HP) měl nový stroj dosahovat maximální rychlosti kolem 60 km/h. Nové vozidlo obdrželo "starý" název proto, že Stalin zakázal vývoj nových zbraní, s výjimkou modernizace stávajících. Technický projekt, dřevěná maketa a dva prototypy měly být zhotoveny v Čeljabinsku, v testovacím závodě č. 100
vzniklém v rámci ČTZ. Zkoušky prvního prototypu měly začít v červenci 1942, ale průtahy je posunuly na září, při kterých se objevilo mnoho závad. Výroba dalších prototypů s větším bojovým prostorem začala v říjnu. Základna věže měřila 1 540 mm, síla horní čelní desky korby byla zvýšena ze 60 na 100 mm. Pancéřování čela věže se zastavilo na tloušťce 120 mm, tyto hodnoty zvedly hmotnost
stroje na 39,5 tuny. Jelikož oba prototypy nebyly prioritní, výroba se zdržovala. Tempo prác se zvýšilo po kapitulaci 6. německé armády u Stalingradu, neboť Sověti potřebovali do ofenzivní činnosti nové tanky, které by mohly likvidovat tanky Tiger, nasazené na frontu.

Objekt 237 č.1, vozidlo bylo vyfoceno na Gorochovském dělostřeleckém polygonu, srpen 1943.

Nařízením GKO (Státní komise obrany - gasudarstvenyj kamitět oborony) č. 2943 ze dne 24. února 1943 a komisaře tankového průmyslu I. M. Zalemana ze dne 25. února 1943 bylo nařízeno postavit dva tanky, s tím, že jeden měl být osazen kanonem F-34 ráže 76,2 mm, druhý pak houfnicí U-11 ráže 112 mm (věží z tanku KV-9). Oba stroje měly obdržet název IS ( И.В. Сталин), kde stroji s kanonem F-34 zůstal původní název Objekt 233 s označením IS-1 a stroj s houfnicí byl nazván nově, Objekt 234 s označením IS-2. Nezaměňovat s pozdějším typovým označením, šlo jen o označením prototypů. První stroj byl určen jako univerzální, druhý pak podpůrný a k 8. březnu 1943 byla vozidla kompletní. Tovární testy proběhly za dva dni a ve dnech od 22. března do 3. dubna se stroje zúčastnily spolu se sériovým tankem KV-1 testování na polygonu u Čeljabinska. Zkoušky dopadly velmi dobře, nové stroje s kvalitnějším pancířem byly rychlejší a obratnější, což rozhodlo okamžitě vyrobit 10 kusou předsérii a do 1. května zahájit velkovýrobu. Objekt 234 měl dostat novou věž, ale nejnovější německé tanky zamíchaly kartami jinak. Bylo zjištěno, že kanon F-34 ráže 76,2 mm nemůže prostřelit pancíř Tigeru ani z velmi krátké vzdálenosti a houfnice má příliš velký rozptyl, takže střelba z ní není přesná.
GKO 5. května 1943 rozhodla, o zvýšení hlavní zbraně nových tanků, s tím, že vozidla budou umístěny kanony A-19 ráže 112 mm, 52K ráže 85 mm a pozemní verze námořního děla B-34 ráže 100 mm. Rozkaz č. 233/260 vydaný společně GKO a NKTP (Lidovým komisariátem tankového průmyslu) nařizoval přezbrojení obou typů tanku IS a dvou tanků KV-1s kanony 52K ráže 85 mm. Za tři dny (8. května) vydán rozkaz č. 261, nařizující zhotovit další tři stroje IS a KV-1s uvedeným kanonem. S těmito změnami měl být také zvýšen průměr základny věže na 1 700 mm, což se odrazilo na změně dokumentace, která měla být hotova do 15. května (korba), 25. května (věž). K dalším změnám došlo po zjištění, že se kanon 52K ráže 85 mm nevejde do plánované věže, průměr věže byl opět zvýšen, na 1800 mm a také byla prodloužena korba o 420 mm. Bylo posunuto sedadlo řidiče, skloněn čelní pancíř, podvozek doplněn o šestý pár pojezdových kol, to vše se odrazilo na zvýšení hmotnosti na 40 t. Technická dokumentace tanku IS se opět měnila, a tím padla koncepce rychlých tanků se zesíleným pancéřováním.

Tank JS-2 "tank č. 2" (Objekt 234) uvnitř závodu ČKZ, jaro 1943.

Měnilo se také označení nových strojů, na Objekt 237 (oficiálně IS-3) a ihned se rozjel vývoj. Předtím v dubnu 1943 dostal nařízení závod č. 9 zkonstruovat pro tanky IS a KV-1s kanon S-31 ráže 85 mm s možností instalace do věží s průměrem 1700 a 1535 mm. Jeho umístění v tancích usnadňovala skutečnost, že to byl kanon ZIS-5 ráže 76,2 mm s novou hlavní. V souběžně vyvíjeném kanonu D-5T 85 byly použity díly kanonu F-34. V květnu byly poslány do závodu č. 100 dvě věže a počátkem června dvě korby. Prototypy strojů Objekt 237 byly tak zhotoveny ve velmi krátkém čase (45 dní).
Tovární testy tanku č. 1 proběhly v červenci (2. - 13. a 19. - 23) 1943, tank č. 2 byl prověřován ve dnech 22. až 30. července 1943. První jmenovaný stroj měl instalován nový zmenšený motor V-2-IS s výkonem 387 kW (520 HP) a oba stroje mimo drobných závad ( stanoviště řidiče, kontrolní otvory) byly hodnoceny velmi dobře. Vývoj v závodě č. 100 pokračoval, byly postaveny další prototypy. Tank č. 3 s kanonem D-5T85, dále Objekt 238 (dva stroje) a jeden Objekt 239. První z nich, označovaný také jako KV-85G, byl tank KV-1s s kanonem S-31 umístěným v obyčejné věži. Druhý, KV-85, byl přizpůsoben věži o základně 1 800 mm, s kanonem D-5T 85. Zhotoven byl pouze jeden ze dvou tanků Objekt 238 (pro druhý nebyl kanon). Tank Objekt 237 č. 3 nebyl dodělán a jeho věž byla umístěna na tank Objekt 239. I přes tyto problémy se k testům dopravily dva tanky IS a dva tanky KV-85, hotové 20. července, přičemž tank KV-85G nakonec testy neabsolvoval. Po dvou týdnech zkoušek, 8. srpna 1943, GKO rozkazem č. 3891 nařídil, že tank KV-85 může být ihned sériově vyráběn.
Zkoušky těchto tří strojů se protáhly na celý srpen. Do 15. srpna byly testovány jízdní vlastnosti, během nichž se prokázalo, že IS je rychlejší a má lepší zrychlení. Při prováděných střelbách byl hodnocen lépe kanon D-5T 85. Kanon S-31 byl namontován na IS č. 2 a na KV-85G, kanon D-5T 85 na IS č. 1 a na KV-85. Z prvního kanonu bylo vystřeleno 302 a z druhého 329 nábojů. Po testech měl být tank IS dokončen, ovšem do okamžiku zahájení jeho výroby se měla pokračovat sériová produkce tanku KV-85, od srpna do října bylo zhotoveno 148 těchto tanků. Po příznivém přijetí této verze KV nabídly závody ČKZ v srpnu ještě další, se silnějším pancířem a kanonem ráže 122 mm. Tento projekt se však z důvodu hmotnosti a slabého motoru s nepříliš účinným chladícím systémem nevyráběl. Výrobu podobného tanku se podařilo realizovat až v následujícím roce.

Zkušební tanky IS-1 (Objekt 233) a IS-2 (Objekt 244), závody č. 100 Čeljabinsk, jaro 1943.

Testy stroje IS se podepsaly na určitých konstrukčních změnách, 15. září 1943 měl tank obdržet hydraulický mechanismus otáčení věže převzatý z tanku M4A2 Sherman, protiletadlový kulomet na věžičce velitele, stabilizátor kanonu a minomet ráže 50 mm, umístěný ve věži a plánovaný k obraně, a nový kulomet s nabíjením z pásu. V prostoru pro osádku bylo plánováno prohodit stanoviště nabíječe na levou stranu a stanoviště velitele se zaměřovačem na pravou stranu. Lože kanonu mělo být univerzální, tedy vhodné pro kanony ráže 85, 100, 122 a 152,4 mm. K 1. prosinci 1943 bylo zamýšleno vyvinout nový pancíř z mnohem tvrdší oceli a později bylo ještě plánováno vyvinutí dvoutaktního dieselového motoru o výkonu 596 - 633 kW (800 - 850 HP) a vybavení sériových tanků širšími pásy s gumovými vložkami. Ve skutečnosti byla realizována pouze část těchto zamýšlených plánů.
Příprava k započatí velkovýroby se rozjela k 9. srpnu 1943. Nejdříve z nové oceli o síle 120 mm, po ustálení výroby se nakonec měly zhotovovat pouze věže. Přišly další změny, zvýšit tloušťku stropu motorové části, přesunout kontrolní otvory motorového a transmisního oddílu a osu pro napínací kola posunout o 50 mm dolů a dozadu. Na nové těžké tanky měla být vyvinuta v laboratoři CNII-48 a v závodech č. 200 ocel o síle 85 mm, s velmi vysokou odolností. V závodech ČKZ se začaly stavět dvě nové výrobní linky (MCh-1 a MCh-3), k výrobě tanku IS-85 a samohybných děl ISU-152 na shodném podvozku. V září byla zastavena výroba KV-1s, v listopadu pak výroba KV-85 a v prosinci také výroba SU-152. Než se rozjela výroba IS-85,
linky produkovaly několik měsíců jen tanky T-34.
Nový tank IS-85 měl dostal nový vznětový motor V-12, který byl variantou motoru V-2 s kompresorem AM-38. Motor V-12 měl pracovat s maximálním výkonem 596 kW (800 HP) při 2 200 ot./min. a stálým výkonem 484 kW (650 HP) při 1 900 - 2 000 ot./min. K 25. listopadu bylo v plánu dopravit pět prototypových motorů, z toho dva do závodu č. 100. Ve shodném čase měly být připraveny v závodě č. 76 tři prototypové motory vyvinuté na základě již existujícího V-6. Bylo zamýšleno, že stálý výkon tohoto motoru bude 447 kW (600 HP) při 1 900 - 2 000 ot./min. a maximální výkon 596 kW (800 HP) při 2 100 ot./min. Protože se do konce roku 1943 nebyly hotovy pancíře se zvýšenou tvrdostí, a již v listopadu mělo být hotovo pět kompletů (věž i korba) u nové oceli, dostaly tanky IS a děla ISU-152 vyráběné v tomto období jen pancíře střední tvrdosti. Od ledna se počítalo u tanků IS výhradně s touto ocelí.

Prototyp IS-122 (Objekt 240), dříve Objekt 237 č. 2, závod č. 100, Čeljabinsk, září 1943.

Testy se strojem IS-85BM v roce 1944. Protitanková střela z kanonu D-5T 85 o úsťové rychlosti 800 m/s byla schopna ze vzdálenosti 1 000 m prorazit pancéřovou desku o síle 83 mm se sklonem 30˚, avšak nestačila na nové německé tanky. Problém se řešil prodloužením hlavně, tím měla být zvýšena úsťová rychlost na 900 - 950 m/s a po změně výbušné směsi na 1030 - 1100 m/s. Již při 900 m/s prorážela střela na vzdálenost 500 m svisle postavenou desku tloušťky 131 mm a při 1 030 m/s pak desku tloušťky 160 mm. Tato nová verze kanonu, s označením D-5T 85BM, byla zkoušena na tanku IS č. 1. Jmenovaný stroj dostal název Objekt 244 a název IS-3 (nebo také IS-85BM). Nový kanon s krytem z tanku IS-122 byl nainstalován 15. ledna 1944. Změna se týkala také zaměřovacích přístrojů a vozidlo dostalo novou převodovku a planetový diferenciál. Nakonec se ukázalo, že příliš velký zpětný ráz kanonu způsobuje poškození mechanismů tanku. Tank byl upraven, ale nové zkoušky (v březnu 1944) prokázaly, že kanon má příliš malou životnost, takže další testování bylo přerušeno. Dalším testům byl IS-3 (IS-85BM) připuštěn s novými pojezdovými koly plánovanými pro tank IS-6 v období od srpna do října 1944.

Sériový IS-85, zadní pohled.

Rozbor bitvy u Kurska ze srpna 1943 ovlivnil zasedání GKO ze 4. září 1943, kde došlo k rozhodnutí, že nové sovětské tanky, označené jako průlomové, musí mít kanony schopné zlikvidovat ze vzdálenosti 1500 - 2000 m tanky Tiger a Panther, přičemž jejich pancéřování by mělo odolat na jmenovanou vzdálenost palbě z německých kanonů. Zámysl byl jasný, vybavit tyto tanky novým kanonem ráže 122 mm a novým motorem s výkonem až 745 kW (1 000 HP). Testy nového stroje s kanonem D-25 měly proběhnout v období od 1. do 15. října 1943.
Dohledem nad projektem (jehož výsledkem byl IS-122) byl pověřen generál Ž. J. Kotin, projekt řídili N. F. Šašmurin, A. S. Jermolajev. Vývoj tanku IS se stal hlavním úkolem pro celý zbrojní průmysl. I přes ztížené válečné podmínky se to ve výsledném efektu podařilo. Kompletace nového tanku IS (č. 2), do něhož byl umístěn kanon D-25, což bylo vlastně o 245 mm zkrácené pěchotní dělo A-19 vybavené úsťovou brzdou ve tvaru T a posazené na lože kanonu D-5T 85 s prodlouženým brzdovratným zařízením, byla hotova před 25. zářím a tovární testy se uskutečnily do konce září. Jako problém se jevila jen úsťová brzda, ale byla vyměněna za druhou, zhotovenou dle německého vzoru. Stroj označený jako Objekt 240 v době od 1. do 16. října projel při dalších testech vzdálenost 500 km a uspěl. Další, tentokrát zkoušky výzbroje, byly ukončeny na Gorochoveckém dělostřeleckém polygonu do 23. října a také s dobrým výsledkem. Bylo rozhodnuto ihned započít sériovou výrobu, aby do konce roku bylo hotovo nejméně 50 tanků, nesoucí oficiální označení IS-2 (dlouho se také nazýval IS-122, nebo IS-2, vzor 1943). Rozhodnutí o zařazení IS-2 (IS-122) do výzbroje armády vydal GKO k 31. říjnu 1943.
Počítalo se, že v prosinci vyrobí závod ČKZ první 35kusou sérii těchto tanků, přičemž bylo závodu č. 9 nařízeno zhotovit do 1. ledna 1944 poloautomatický klínový závěr ke kanonu D-25T (náhrada za dosud používaný tlakový závěr) a ozkoušet jej do 15. ledna. Tento nový závěr začal být instalován do tanků vyrobených od března 1944. První verzí závěru dostalo 145 tanků, druhou na 850, kde kanony s klínovým závěrem obdržely také jinou úsťovou brzdu.

Objekt 244 (nebo také IS-85BM), testován kanon D-5T 85BM, ohledně malé životnosti kanonu a velkého zpětného rázu neschváleno

První bojové zkušenosti nasazených nových tanků bylo zklamáním, zásluhou pancéřování, které praskalo i po zasažení nevelké ráže, což dokázaly i testy s kanonem ZIS-3 ráže 76,2 mm. Proto bylo v únoru 1944 nařízeno institutu CNII-48 vyvinout nový odolnější pancíř.
Dne 15. března 1944 závod ČKZ zastavil výrobu tanku T-34 a od června plánoval vyrobit 250 nových tanků měsíčně. Byla zavedena výrobní linka s automatickým svařováním, a tím se zkrátila výroba korby IS na 86 normohodin, tedy o 37 normohodin méně než u KV-1s. Nově vyvinutý čelní pancíř korby, vyráběný v závodech UZTM a označen jako ,,opravený,, (starý se nazýval ,,lámavý,,), byl hotov v dubnu. Obnášel menší úhel sklonu, měl lepší tvar a byl částečně vyroben z oceli se zvýšenou tvrdostí. V květnu bylo zhotoveno prvních 20 koreb s novým čelem. Zde (UZTM) byly obě čelní desky spojovány s bočními klíny a svařovány, zatím v závodech ČKZ bylo čelo korby odléváno a ke zbytku korby přivařeno. Od 15. července byly na přední dolní desku přidávány články pásu jako dodatečné pancéřování. Nové korby měly být vyráběny už od 1. června 1944, ale ve skutečnosti byly až do července kompletovány stroje s oběma typy čela. Nová varianta obdržela název IS-2, vzor 1944. Závody ČKZ vyprodukovaly od června 1944 do května 1945 na 2 525 těchto tanků. V březnu 1945 byla výroba IS-2 rozjeta v obnovených závodech LKZ v Leningradu, ale v březnu a červnu bylo vyrobeno celkově jen 10 tanků. Plánovaný protiletadlový kulomet DŠK ráže 12,7 mm byl na tanky montován až v listopadu 1944, kdy tyto kulomety dostalo 25 strojů, ale od ledna 1945 byly instalovány na všechny typy tanků. I když tank IS-2 úspěšně likvidoval nepřátelské tanky, byl nasazován převážně jako podpůrné vozidlo. Tankový kanon D-25T měl velmi malý rozptyl, ale možnosti kanonu byl schopen prokázat jen zkušený zaměřovač, protože zaměřovací přístroje byly nízké kvality.

Tank IS-2, zadní pohled, dobře jsou vidět podrobnosti zadní desky pancíře.

<> Pokračování <>