PALBA.CZ

Při mé práci o hradišti z doby eneolitu, tedy doby měděné, na ostrožně zvané Rmíz poblíž malé obce Laškov nedaleko Prostějova jsem nemohl nenarazit na hradiště ze stejného období a to hradiště zvané Obrova noha poblíž obce Otaslavice, taktéž poblíž Prostějova. Bohužel moje prvotní interpretace byla mylná. Tato lokalita totiž byla kulturou v době eneolitu osídlena, ale není jediný důkaz, že by zde vybudovaná opevnění patřila do této doby. Naopak při důkladném zjišťovacím průzkumu v rámci projektu Ministerstva republiky nazvaného „Pravěká a časně historická hradiska na Moravě III“. bylo toto hradiště velmi pečlivě geodeticky zaměřeno, a současně byl proveden zjišťovací výzkum všech tří v terénu identifikovatelných pásem opevnění.

Pomineme-li nalezený materiál ze středního eneolitu patřící ke kultuře nálevkovitých pohárů druhé fáze a kultuře s kanelovanou keramikou první fáze, ze všech tří pásem byly získány střepy keramiky únětické kultury a toto je spodní hranice jejich datovaní. Přesto ale nelze nějakou lehčí formu opevnění části hradiště eneolitickými kulturami vyloučit, jisté náznaky zde jsou. Mohl k němu patřit mělký příkop na vnější straně terasy, lemující částečně od jihu a od východu umělou terasu, která souběžně s ním lemuje sídelní plošinu. Ale pro potřebu této práce se tedy nebudeme věnovat době měděné ale době bronzové a tím se přeneseme trochu blíže k současnosti.

Je to velmi zajímavá lokalita a zaslouží si pozornost a to nejen profesionálů. A já se vás pokusím přesvědčit, aby pokud budete mít možnost, jste se sem podívali. Napřed ale musím vysvětlit, kde se vzalo to zvláštní jméno Obrova noha. Je to podle zajímavého přírodního výtvoru.
Tuto lokalitu uvedl do odborné literatury už v roce 1888 Vítězslav Houdek. Tento rodák z Náměště na Hané, kde se 27. července 1856 narodil, vystudoval c. k. Slovanské gymnázium v Olomouci a po maturitě vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Po studiích vstoupil do státní správy. Brzy se stal okresním komisařem, potom přešel na ministerstvo vnitra a nakonec se přes funkci sekčního a ministerského vypracoval k funkci dvorního rady.
Ve Vídni byl pověřen řízením departmentu pro záležitosti Zemí Koruny české. Dne 29. ledna 1908 byl ustanoven viceprezidentem c. k. moravského místodržitelství v Brně. Zde působil až do roku 1914, kdy odešel pro nemoc do penze. Byl to aktivní vlastivědný pracovník a jedna z jeho zájmových oblastí byla i archeologie.
Zemřel ve svém rodném městě 1. června 1916 a zde je také pochován.

V letech 1896 a 1902 toto místo popsal Innocenc Ladislav Červinka. Takže pár slov o této přední osobnosti moravské archeologie. Narodil se 1. února 1869 v Břestu na Moravě. Střední školu vystudoval v Přerově. Byl to zcela jistě nejvýznamnější moravský archeolog konce 19. a první poloviny 20. Století. Byl také sběratel, popularizátor a organizátor archeologických výzkumů na Moravě. Díky svému vzdělaní, kdy vystudoval zeměměřičství v Uherském Hradišti a Kojetíně, se z něj stal zkušený terénní praktik - pozitivista s velkou znalostí materiálu, tedy artefaktů i terénu. Od 90. let 19. století vytvořil jednu z největších soukromých archeologických sbírek na Moravě. Možná i díky tomu patřil k zakladatelům české numismatiky. Dále se zajímal o vlastivědu a historickou topografii.
Byl zakladatelem Moravského archeologického klubu. Od roku 1920 pracoval jako státní konzervátor pro Moravu a Slezsko ve Státním archeologickém ústavu, od roku 1924 potom v Moravském zemském muzeu nejprve jako smluvní úředník pro první odbornou instalaci pravěku. Jeho pracovní zařazení se měnilo a jeho věhlas rostl. V roce 1927 získal na Masarykově universitě doktorát filosofie, ne však zde později zřizovanou katedru archeologie.
Dne 14. prosince 1927 se stal z rozhodnutí vlády vrchním komisařem správní osvětové služby.
Zemřel 3. října 1952 v Brně. Pochován je v rodném Břestu. Pro nás je důležité, že v roce 1899 na Obrově noze provedl menší výkop, při kterém nalezl artefakty, které zařadil do pozdní doby kamenné.

Ve výzkumech pokračoval další lokální patriot a to Antonín Gottwald. Takže abychom byli spravedliví tak i zde napíšeme pár slov. Narodil se 16. ledna 1869 v Prostějově. Městu kde nyní žiji i já zůstal věrný celý život.
V roce 1887 maturoval na prostějovské vyšší reálce. V letech 1889 až 1990 studoval na učitelském ústavu v Brně a po jeho absolvování rok učil v Mostkovicích. Od roku 1891 do 1925 byl řídícím učitelem na chlapecké obecné škole v Prostějově a odtud odešel do penze.

K archeologii které se věnoval už od svých studií, ho přivedly tehdejší významné osobnosti moravské archeologie, jako byli Jindřich Wankel, Inocenc Ladislav Červinka a Jaroslav Palliardi.

Od počátečního sběratelství přešel k systematickému archeologickému průzkumu Prostějovska. Vedle mnoha povrchových sběrů, které vedly k objevu mnoha archeologických lokalit z různých období pravěku, se věnoval i klasickému archeologickému výzkumu. Jeho nejintenzivnější činnost spadá do 20. a 30. let minulého století. V roce 1921 v rámci těchto prací provedl i výkopy ve vnitřní ploše hradiště Obrova noha, kde tak jako jeho předchůdce objevil artefakty z pozdní doby kamenné.
Vedle výzkumu eneolitických mohyl u Slatinek, Ohrozimi a na Kosíři zkoumal pohřebiště lidu lužických a slezských popelnicových polí v Čelechovicích, Domamyslicích, Hrubčicích, Kostelci na Hané, Ptení, Seloutkách, Slatinkách a v Určicích. Právě takzvaná ohrozimská fáze kultury nálevkovitých pohárů se pak stala součástí evropského archeologického názvosloví. Tím tento Prostějovák, dostal malou moravskou obec Ohrozim do celoevropského archeologického povědomí.
Velkou váhu mělo a má i jeho zmapování rozšíření laténských sídlišť na střední Moravě. Množství prozkoumaných lokalit i získaných nálezů je však mnohem větší - počet jím získaných předmětů je spočten na neuvěřitelných 24 000. Jeho mimořádně pečlivé nálezové zprávy jsou i dnes stále použitelné a využívané odborníky domácími i zahraničními.
Archeologickému průzkumu a záchraně archeologických památek, jejich konzervování, evidence i průběžnému publikování věnoval nejen energii a čas, ale obětoval mu i zdraví a velkou část majetku. Zemřel 9. srpna 1941.

Gottwaldovi nálezy ale Červinka odmítl přiřadit k nalezenému opevnění a zařadil je k době slovanského osídlení Moravy. Potom se na dlouhou dobu na Obrově noze nic nedělo. Až v roce 1979 vykopal Miroslav Šmíd v menší sondě materiál kultury nálevkovitých pohárů z pozdní doby kamenné. Každé pásmo opevnění bylo prozkoumáno jedním řezem kolmým k podélné ose fortifikace. Zatímco v případě vnějších dvou pásem opevnění byla odkryta kamenná destrukce někdejší hradby, vnitřní pásmo opevnění, které má charakter terasovitého útvaru ohraničujícího z východní a jihovýchodní strany plató sídliště, mělo zcela odlišný charakter. Terasa byla z vnější strany lemována mělkým příkopem a předsazenou dřevěnou palisádou. Pomineme-li materiál ze středního eneolitu – KNP II/KKK I – lokalita Obrova noha byla až do těchto výzkumů řazena právě k této kultuře – byl ze všech tří pásem opevnění získán materiál únětické kultury, což je spodní hranice jejich datování.
Za pozornost stojí pozice 7., která ukazuje část kamenného sekeromlatu, tedy ukázku kamenné broušené industrie ale hlavně položka 9., která ukazuje velkou vzácnost, měděnou sekerku. Ale nesmíme zapomenout, že tato lokalita a její okolí v určitých obdobích životem přímo kypěla. Proto následuje další mapka, která ukazuje osidlovací aktivity na Obrově Noze a v jejím okolí tak jak se kultury střídaly.
To stojí za pár řádků navíc. Čistě žluté kolečko udává, že na opyši ostrožny celého masivu bylo zkoumáno sídelní místo kultury spadající do doby pozdní doby kamenné. Tvoří tak vlastně další výšinnou osídlenou polohu. Ale na tomto opyši nebylo nalezeno žádné, tedy ani lehké opevnění.

Trojbarevné kolečko ukazuje, že na sídelní plošině byly nalezeny artefakty kultur pěti období pravěku. Eneolitu, tedy pozdní doby kamenné, doby bronzové a halštatské a nakonec doby laténské a doby římské. Ovšem ty artefakty posledně jmenovaných kultur byly nalezeny pomocí detektorů a jen na předhradí, tedy mimo opevněnou plochu. Zjišťovací výzkum zde nebyl proveden.

Poslední červené kolečko se žlutým obrazcem uvnitř, které se nachází vlastně přímo na okraji obce Otaslavice, tedy mimo areál Obrovy nohy, potom ukazuje polohu dalšího pravěkého hradiště, patřícího do doby bronzové v lokalitě zvané Kopaninky. Taková existence dvou hradišť z jednoho období ve vzdálenosti necelých 800 metrů od sebe - bráno vzdušnou čarou – je nezvyklá. Ale ne výjimečný. Je ale zapotřebí uvést, že při povrchových sběrech zde byly nalezeny i artefakty z pozdní doby kamenné a proto ta žlutá výplň.
Zde je černobílá letecká fotografie hradiště Otaslavice 1, na lokalitě Kopaninky při pohledu od jihu. Je na ní vidět její rovinu, které se mírně svažuje k jihu. Samotná ostrožna je vytvořena říčkou Brodečkou a Drahanským potokem. Na přístupné severozápadní straně je hradiště opevněno dodnes dochovaným valem ve výšce od 1 až 1,5 metru. Jeho části už díky tisíce let dlouhé zemědělské činnosti chybí, ale je stále identifikovatelný. Ostatní obvod hradiště je tvořen poměrně strmými, i když nevysokými svahy. Po tomto obvodu asi byla plocha hradiště opevněna lehkou formou fortifikace, tedy palisádou. Na jižní straně by potom mohl být i původní vstup do hradiště přirozeným nebo naopak umělým žlíbkem, tak jak ho ukazuje červená šipka na dalším obrázku. Pomocí této šipky tuto možnou cestu naleznete i na předchozí fotografii. Dále si všimněte pozůstatku hradního bergfritu , jediného kusu zdiva který stojí za pozornost, který zůstal zachován ze dvou otaslavických středověkých hradů.


A následuje další kousek historické dokumentace.


A abychom dořešili otázku hradiště Otaslavice 1úplně, je na řadě pár fotografií.
Tyto obrázky ukazují, jakou kvalitní přírodní ochranu mělo toto hradiště na severovýchodní straně a na východní straně. Výška převýšení mezi rovinou potoka a plošinou hradiště kolísá, ale je v průměru 15 metrů a svahy jsou jak je vidět příkré.
Tyto dva obrázky ukazují podoby roviny hradiště v dnešní době – v minulém století zde byl třešňový sad. A druhý obrázek ukazuje pohled z hrany mezi svahem a plošinou hradiště k úpatí svahu. Takový pohled by měl v dávné době obránce na obvodové fortifikaci, která zde se vší pravděpodobností byla.
A nakonec zde máme dnešní leteckou fotografii hradiště Otaslavice1, lokalita Kopaninky.

A nyní se vrátíme zpět k pevnosti na Obrově noze.



Toto výšinné a mohutně opevněné sídliště se nachází asi jeden a půl kilometru západně od středu obce. Chlum, na kterém se nachází, patří do Konické vrchoviny, která je součásti Drahanské vrchoviny. Jeho obrázek viděný od Otaslavic ukazuje úvodní fotografie. Průměrná nadmořská výška je 370 metrů. Leží na severním výběžku hřebene obtékaném ze sevru potokem zvaným Brdečka a ze západu a jihu potom menšími vodními toky.


Na severu je hradiště přirozeně chráněno kolmou skalní stěnou, jejíž převýšení je místy až 100 metrů. Stěna v některých místech přechází do převisu a je tak dokonalou přírodní překážkou. Obrázek vlevo ukazuje, jak vypadá skalní stěna na severní straně, když stojíte na jejím úpatí a díváte se od západu na východ. Je to dnes vyhledávaný horolezecký terén. V pravěku to byla dokonalá přírodní překážka. Obrázek vpravo potom ukazuje, jaký pohled se nabízí návštěvníkovi při pohledu dolů ze severní strany opevněné plochy. Už tyto fotografie naznačí, že z této strany by asi hradiště nebylo jednoduché dobývat.

Na západě je hradiště chráněno příkrým svahem, opět místy s převýšením až 100 metrů. Zde se už vylézt dál a proto zde hradiště muselo být chráněno nějakým lehkým opevněním a jeho stopy zde také byly nalezeny, jak uvidíme dál.
Tyto dvě fotografie ukazují charakter přírodní ochrany hradiště na straně západní. První vám dá představu, co viděl obránce na předpokládané palisádové stěně při pohledu dolů. Druhý obrázek potom ukáže opačný pohled. Toto viděl potenciální útočník, pokud by se pokusil zaútočit z této strany. Opět zde příroda pro ochranu hradiště opravdu udělala maximum.

Na jihu je hradiště nejsnáze přístupně povlovným asi 400 metrů dlouhým svahem, který se potom prudčeji svažuje do jakéhosi sedla, které celý výběžek s hradištěm odděluje od zbytku hřebene.
Obrázek ukazuje široké sedlo, které odděluje výběžek hřebene od jeho hlavní masy, která leží dále na jihozápad. Sedlem stoupá jedna z novodobých cest přístupových cest k Obrově noze. My vidíme křižovatku, na které když se odbočí doprava, tedy do směru ze kterého byla pořízena tato fotografie, stanete na cestě, která vede přímo k hradišti a protíná všech pět viditelných fortifikačních prvků.

Na východě je hradiště přístupné prudším svahem zdolatelným bez nějaké zvláštní námahy. Tento svah se potom lomí do vrcholové plošiny, která se směrem na východ na třetině své plochy také svažuje, i když ne tak prudce.

Samotné hradiště má oválný půdorys o celkové chráněné ploše necelých 9,5 hektaru. Na přístupných stranách, tedy od jihu a východu je opevněno třemi valy a dvěma příkopy. Ty tvoří, pokud bych použil běžnou terminologii dvě linie opevnění. Bylo tedy opevněno těžce a následují dva obrázky, které ukazují můj pokus o rekonstrukci opevnění v jeho nejsofistikovanější podobě. Byla to spíše taková rozcvičku, byl jsem zvědavý, jak se oba pokusy o rekonstrukci budou lišit. Když jsem totiž lokalitu navštívil poprvé, bylo mi jasné, že Červinkův plán je sice relativně přesný, ale pomíjí řadu důležitých terénních podrobností. I tak ale jeho plán plně dostačuje pro základní orientaci a dává představu o této pravěké pevnosti.


Už na první pohled je vidět jak moc se liší plán pana Červinky od plánu získaného pomocí moderních geodetických metod. Díky tomu i samotný rekonstrukční pokus doznal mnoha změn. Odhaluje mnoho podrobností, které v minulosti unikly pozornosti výzkumníků a myslím si, že je díky této skutečnosti asi realitě bližší. Ale pro oba tyto plány platí jedno. Je to pouze a moje vypodobnění skutečností zachycených v plánu a v terénu, tak jak jsem to na vlastní oči viděl. Ale upřímně řečeno, je to subjektivní práce a tedy obsahuje subjektivní chyby. Ty padají na moji hlavu.

V další kapitole se podíváme na jednotlivé kultury, které byly na lokalitě Obrova noha u Otaslavic nalezeny.