PALBA.CZ

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 43.

Mapa protiútoků německých oddílů z 352. pěší divize v "Den D" - 6. června 1944.





Když generál Kraiss, velitel německé 352. pěší divize, okolo poledne "Dne D", vyhodnocoval se svým štábem vzniklou situaci, došel k závěru, že Spojenci vlastně provádějí v okolí Bayeux útoky dva. Jeden spojenecký útok vycházel z oblasti St. Laurent/Colleville (od oblasti OMAHA) a ten druhý vycházel z britského sektoru GOLD. Prostředky na to, jak zastavit oba útoky ze sektoru Grandcamps a z pláže oblasti OMAHA, měla německá 352. pěší divize velice omezené. Kraiss přesto nařídil 14ti SHD PzJg 38 (t) Ausf. M. Marder III. ze svého protitankového oddílu a 7. rotě z GR.916, které byly rozmístěny jižně od pláže, poblíž Trevieres, aby se přesunuly vpřed k plážím. Již kolem poledne se pěšáci a SHD v oblasti za roklí D-3 Les Moulins spojili. Také v sektoru jižně od rokle St. Laurent a Colleville generál Kraiss vydal rozkaz 5. rotě z GR.916, aby vyrazila ze svých kasáren v Surrainu, a 2. praporu z GR.915 z Bojové Skupiny Meyer nařídil protiútok. Bojová Skupina Meyer měla problémy s přesunem a tak se její útok pozdržel, což Kraissovi nebylo hlášeno. Generál Kraiss proto odpoledne uvěřil, že má situaci v oblasti OMAHA pod kontrolou a ve 13 hodin 35 minut hlásil na německý 84. as, že invazní síly byly všude odraženy, když prý výjimkou je jen oblast Colleville, kde se v této době německé jednotky pokoušejí o protiútok. A hlášení z 84. as bylo ve stejném znění předáno německé Skupině armád B polního maršála Erwina Rommela, kde tehdy při pohledu na mapy, na dobře viditelnou těžkou a složitou situaci, vyvolala, jedna dobrá zpráva naději.
Faktem jen zůstávalo, že německé roty z GR.916 ještě držely obranné pozice za útesy, většinou však podél cesty rovnoběžně s pláží, a to přesto, že GR.916 nebyl ve spojení se svou mateřskou 352. pěší divizí generála Kraisse. V poledne a těsně po poledni ještě nebyly americké průniky natolik silné, aby dokázaly celou německou obranu oblasti OMAHA prolomit, i když již za plážemi docházelo k místním bojům.
V tu dobu všichni američtí vyšší velitelé vyčkávali znepokojeně na lodích na širém moři a byli stejně špatně informováni o situaci na plážích v oblasti OMAHA, jako tomu bylo u německých vyšších velitelů.
I když se později odpoledne začala situace na plážích v oblasti OMAHA vylepšovat, docházely na lodě stále špatné zprávy. Generál Bradley, velitel americké 1. A, již dopoledne vyslal na pláže svého pobočníka, který mu velmi rychle poslal znepokojivé zprávy o tom, co viděl - dopoledne v 11 hodin 30 minut to byly zácpy, velké oběti a zmatek panující na plážích. Proto i na vyšších štábech vznikal v 11 hodin 30 minut závěr, že, cituji.

"neštěstí se blíží."

Skutečnost však již okolo poledne byla jiná a stále se měnila ve prospěch Spojenců, později, a to již brzy odpoledne, se začala velmi rychle zlepšovat. I když posily ze 115. PBS (29. pěší divize) a 18. PBS (americká 1. divize) postupovaly pomalu, podařilo se jim upevnit celkem 4 průchody skrz písečné duny. Také palba amerických torpédoborců ničila německé opěrné body WN a německým kulometčíkům, z důvodů těžké palby, kterou prováděli dopoledne, docházela munice (zvláště to byl problém u kulometů Mg-42).
Ač se v oblasti OMAHA stále jednalo o těžkou situaci, přesto se vítězství začalo klonit na stranu Američanů.

Boj Rangers na Pointe-du-Hoc.
Velmi těžké a izolované od ostatních vyloděných jednotek, byly ranní a dopolední boje, které svedly 3 roty ( roty D, E a F





) z 2. praporu Rangers, kterým velel podplukovník James Rudder.





Všechny 3 roty byly vyslány, aby zničily dělostřelecká postavení, včetně děl na útesech Pointe-du-Hoc. ( letecký pohled na Pointe-du-Hoc





). Skalnatý útes byl již předtím takřka rozbit nočním bombardováním, a ranním námořním ostřelováním. Jen bombardéry zde v časných ranních hodinách shodily 698 tun bomb.
Přibližně 200 příslušníků Rangers, kteří tvořili úderný svaz, se nalodil na britské LCA a doprovázen dalšími čluny vyplul k pobřeží. Již samotná plavba, tedy počátek mise, nezačala dobře, protože LCA, která převážel velitele roty D, se spolu se zásobovacím člunem potopil hned v místě nalodění. Zbytek flotily, kde v čele plul motorový člun typu Fairmile Royal Navy, jako palebná podpora, doprovázel dvojici britských LCS, které se vydaly s vojáky Rangers splnit úkol. Vedoucí čelní člun Fairmile byl však poněkud dezorientován a než si to podplukovník Rudder uvědomil, byla flotila nasměrována na západ, což znamenalo, že jednotky Rangers zamířily k Pointe-et-Raz-de-la-Percée, což bylo východně od skutečného cíle Pointe-du-Hoc. Vzniklá navigační chyba stála jednotky Rangers 40 minut času, když navíc musely proplout hustou německou palbou z útesů, odkud německý 20 mm kanón potopil jeden DUKW a jeden LCS. Právě přestávky mezi námořním ostřelováním Spojenců a příjezdem výsadkových člunů s Rangers, využila německá posádka na vrcholku Pointe-du-Hoc a opustila bunkry a přesunula se ke hraně útesů.
U Pointe-du-Hoc, podél jeho východní strany, přistálo 9 LCA a jejich posádky Rangers využily doby během přistávacího manévru a vystřelily speciální rakety s kotvicemi. Víme také, že časné ranní ostřelování lodních děl z bitevní lodi "USS Texas"





způsobilo sesuv velké části útesu. Sesunutý útes vytvořil 12 metrů vysoký násep z hlušiny, který byl pro Rangers na jedné straně prokletím, na druhé straně požehnáním.





Sesuv sice způsobil, že nešlo z DUKW v těchto místech použít výsuvné žebříky, ale na druhé straně mohli Rangers využít téměř poloviny útesu k zdolání bez použití žebříku a lan (některá lana se ukázala jako kluzká





).
Když se Rangers vylodili, ihned se na okrajích útesů začali objevovat Němci, kteří pálili z kulometů, samopalů a pušek a zabili 15 mužů. To se však již k útesu přiblížil torpédoborec "USS Satterlee", který začal ostřelovat jeho vrcholek a donutil německé obránce stáhnout se zpět do kráterů a bunkrů. Již 5 minut po vylodění se první vojáci Rangers dostali na vrchol útesu. To, co spatřili, vypadalo jako měsíční krajina s hlubokými krátery po bombách a těžkých dělostřeleckých granátech. Krátery poskytly Rangers dostatečný úkryt. Terén však byl tak rozsekaný tak, že útočící Rangers měli problémy s vlastní komunikací, ale i se shromažďováním. Když většina Rangers dosáhla vrcholu, zjistila, že němečtí obránci jsou ukryti v rozvalených bunkrech. V době, kdy začalo bombardování, měla německá posádka na Pointe-du-Hoc 125 vojáků, kteří pocházeli z německé 716. divize. Již před třemi dny odtud odešlo 85 dělostřelců.
I když měla noc před invazí spojenecká zpravodajská služba informace, které naznačovaly, že děla byla z útesů stažena, akce se neměnila, neboť tak závažnou zprávu bylo nutno ověřit. Když se ráno vojáci Rangers přiblížili k německým bunkrům, zjistili, že údaje rozvědky jsou skutečně pravdivé. Jediné, co nalezli na Pointe-du-Hoc, bylo velké množství dřevěných maket znázorňujících děla.
Po většinu dopoledne zůstaly v obraně na Pointe-du-Hoc dvě skupiny německých vojáků, z nichž nejnebezpečnější byla pozice německého protiletadlového dělostřelectva na jihozápadním okraji postavení dělostřeleckých baterií. Tahle pozice protiletadlového dělostřelectva se stala místem prvních útoků Rangers. Němci odolávali.
Druhým místem německé obrany byl pozorovací bunkr na špici útesu Pointe-du-Hoc, který bránila hrstka německých pěšáků, a také v ruinách muničních a pěchotních bunkrů se skrývalo několik malých skupin německých vojáků.
Němečtí obránci z opěrného bodu na východě útesu po celé dopoledne "Dne D" ostřelovali okolní prostor, až do doby než si toho všiml britský torpédoborec a palbou svých děl srazil německou obranu do moře.
Po malých skupinách se Rangers pomalu přesouvali na východ, aby mys Pointe-du-Hoc zajistili, když asi přibližně 50 Rangers, po přestřelce s dvěma německými obrannými pozicemi na východním okraji základny, dostalo krátce po 8 hodině ranní k hlavní silnici. Malé hlídky Rangers pronikly do polí dále na východ, kde pátraly po chybějících německých dělech. Tak se stalo, že jedna dvoučlenná hlídka Rangers nalezla nehlídaná, ale plně střelbyschopná německá děla v jabloňovém sadu v Criqueville-en-Bessin, což bylo přibližně 600 metrů jižně od betonových postavení dělostřeleckých baterií na Pointe-du-Hoc. V jabloňovém sadu nalezená děla byla namířena na pláž UTAH a vedle sebe měla munici připravenou k palbě. Hlídka Rangers, která děla nalezla, dala do dvou děl granáty a zničila zaměřovače. Definitivní zničení všech děl( zde je zničené prvé dělo






a zde druhé




bylo možno provést po příchodu druhé hlídky, která přinesla mnohem větší počet granátů.
Úkol zničit děla na Pointe-du-Hoc tím Rangers splnili.
Ostatní části skupin Rangers, které byly v té době na moři, nevěděly nic o tom, že roty Rangers podplukovníka Ruddera svůj úkol splnily. K nim se dostala jen v 7 hodin 25 minut zpráva, že Rangers dosáhli útesu Pointe-du-Hoc, druhá zpráva vyslaná v 7 hodin 45 minut, která hovořila o tom, že byl mys Pointe-du-Hoc obsazen, doručena nebyla. Příslušnici Rangers se proto domnívali, že úkol splněn nebyl a v 7 hodin 30 minut, spolu se 116. PBS vstoupili na břeh. Pro Rudderovu jednotku Rangers to mohl být velký problém, neboť v 8 hodin 30 minut se její síla na Pointe-du-Hoc rovnala sotva rotě a Němci o ně projevovali čím dál tím větší zájem. Přibližně 60 Rangers zůstalo na útesu a v jeho okolí a poblíž východního konce baterie vytvořili slabě bráněnou obrannou rojnici. Ve stejnou dobu vyslal Rudder několik hlídek, každou čítající 6 mužů, aby vypátraly a zlikvidovaly izolované skupiny německých pěšáků, kteří se kvůli bombardování stáhli z oblasti baterie.

Německé velitelství 352. pěší divize generála Kraisse vědělo o útoku Rangers na Pointe-du-Hoc již od rána, ale protože těch míst, která vyžadovala okamžité protiútoky bylo moc, nebyli Němci schopni rychle reagovat. Totiž již v 8 hodin 5 minut ráno hlásil GR.916 svému diviznímu velitelství 352. pěší divize, že, cituji:

"...slabá jednotka pronikla na Pointe-du-Hoc."

A zpráva také říkala, že byla do protiútoku vyslána jedna četa 9. roty z GR.726 (ze 716. divize). A právě útok téhle čety donutil Rangers vybudovat obrannou linii jižně, ale i východně od opevnění na Pointe-du-Hoc. Větší a významnější protiútok Němců podnikla začátkem odpoledne již nikoliv četa, ale celá 9. rota z německého GR.726 ze směru od St. Pierre-du-Mont po východní straně obranné linie Rangers. Německý útok odrazila palba automatických pušek obránců Rangers. Ještě nebezpečnější útok na obranu Rangers začal kolem 16 hodin odpoledne "Dne D" na západní straně obrany Rangers, poblíž okopu protiletadlové obrany. Rangers německý útok zastavili jedním funkčním 60 mm minometem, který jim jako jediný ještě zůstal.
Velitelství amerického 5. as tehdy ráno o osudu vojáků Rangers nic nevědělo, a to až do doby, dokud mu torpédoborec "USS Satterlee"





, který zůstával po většinu dne na širém moři, a který poskytoval Rangers palebnou podporu, nepodal zprávu. Tu zprávu podával podplukovník James Rudder, velitel 2. praporu Rangers, který měl na svém velitelském stanovišti na hraně útesu Pointe-du-Hoc, několik dní po vylodění, tedy i v "Den D", signální svítilnu EE-84, kterou kvůli ztrátě většiny vysílaček používal pro komunikaci s loděmi na moři. Zprávu, kterou podával přes torpédoborec "USS Satterlee" zněla stručně a věcně, cituji:

"Pointe-du-Hoc zajištěn - úkol splněn - potřebujeme posily a munici - velké ztráty."

Vojáci z 2. praporu Rangers zůstávali prakticky celý "Den D" izolováni a každou chvíli očekávali, že je posílí jednotky ze 116. PBS a jejich 5. praporu Rangers. Skutečnost však byla taková, že až ve 21 hodin dne 6. června se do obranných pozic dostala malá skupina 25ti vojáků z roty A z 5. praporu Rangers, kterou vedl poručík Charles Parker. Parkerova úderná skupina byla součást jednotek, které již dopoledne prolomily německou obranu u Vierville a nyní postupně pronikaly německou obranou na Pointe-du-Hoc, kde překvapivě čelily jen malému odporu Němců( postupně večer a za tmy, i po 23 hodině, ještě přicházely malé skupinky Rangers).
Na německé straně se po zjištění, že GR.726, její 9. rota, zaútočila neúspěšně, rozhodl generál Kraiss, že v 18 hodin 25 minut zaútočí 1. rota z GR.914, aby znovu získala kontrolu nad celým mysem Pointe-du-Hoc. V těchto místech se stmívalo pozdě, a to až okolo 23 hodiny. V době útoku Němců tvořilo linii obrany Rangers 85 vojáků, kteří byli roztaženi kolem řady živých plotů jižně od dělostřelecké baterie a samoty Au Guay. Němci začali zkoušet pevnost obrany Rangers již krátce po setmění, ale k prvnímu vážnějšímu útoku došlo až kolem 01,00 hodiny noční, již tedy 7. června. Velký koordinovaný útok začal v 03,00 hodin a Němci se dostali až do vnějších obranných postaveních Američanů, kde zajali 20 příslušníků Rangers. Německý útok na vnější obranné linie znamenal, že Rangers musela stáhnout svou obranu z ovocných sadů zpět do pozic baterie za cestou. Svítalo dne 7. června, když částečně doplněnou (mimo oněch 25ti vojáků, přišli další skupinky Rangers, kteří zvětšili obranu až skoro na více než 140 vojáků Rangers) a zase zajetím a palbou oslabenou obranu Rangers podplukovníka Ruddera tvořilo 90 mužů, kteří byli schopni boje a měli okolo sebe několik desítek zraněných a i mrtvých. Jen námořní ostřelování zadržovalo německou 1. rotu z GR.914, a to po celé odpoledne dne 7. června, než konečně přistál výsadkový člun se zásobami, municí a posilovou četou Rangers. Znamenalo to, že prakticky celý den vojáci Rangers na Pointe-du-Hoc nemohli útočit a jen čekali na posily. Během noci ze 7. na 8. června konečně dosáhla mysu i posilová hlídka ze 116. PBS, která obsadila St. Pierre-du-Mont vzdáleného pouhých 1 000 metrů. A samotné posily pro Rangers nakonec dorazily ráno 8. června, tedy 2 dny po invazi, když jim cestu prorazily tanky 743. tankového praporu. Tolik o dobývání Pointe-du-Hoc.

Konsolidace předmostí oblasti OMAHA.
Až prakticky do odpoledne "Dne D", neměli vyšší velitelé oblasti OMAHA přesné a úplné zprávy o tom, co se děje u vyloděných jednotek. Předsunutá informační jednotka plukovníka Talleyeho poslala první příznivou zprávu na velitelství amerického 5. as generálmajora Gerowa, který se nacházel na "USS Ancon", až ve 12 hodin 25 minut. Zpráva se vyjadřovala poměrně nejasně o, cituji:

"mužích šplhajících do strání a mužích na obzoru, kteří jsou určitě naši..."

Bylo 13 hodin 09 minut "Dne D", když plukovník Talley poslal první optimistické hlášení, cituji:

"Jednotky, které se z pláží 'Easy Red', 'Easy Green' a 'Fox Red' zprvu nemohly hnout, nyní postupují na vrcholky za plážemi."