PALBA.CZ

Německý tank z období 2. světové války

Německý střední tank PzKpfw V Panther (Sd.Kfz 171)



Svůj bojový křest si nový tank Panther odbyl v bitvě u Kurska, kde nedopadl nejlépe, převážně díky poruchám palivových systémů. I tak se zařadil mezi nejlépe hodnocené německé střední tanky 2. světové války. Byl to složitý stroj, který nebyl vyroben v takovém množství jako třeba jeho protivníci, sovětský T-34 nebo americký M4 Sherman. Tank osazený kanonem KwK 42 L/70 ráže 75 mm bez problémů ničil spojenecké tanky ze vzdálenosti jednoho tisíce metrů, přičemž jeho nejpočetnější protivníci, sovětské tanky T-34 ho nebyly často schopni zneškodnit ani na půlku této vzdálenosti. Větší vzdálenost než 500 m při palbě na Panthera vytvářela vrásky na čele i posádkám amerických Shermanů nebo britských Cromwellů, protože německý tank vynikal vhodně tvarovaným a velmi kvalitním pancířem, který prodlužoval životnost tohoto stroje na bojišti. Naopak poruchy (podvozek, převodovka) se silně podepisovaly na ztrátách tankových jednotek, hodně těchto závad bylo spojeno s šetřením barevnými kovy (wolfram, mangan) v průběhu sériové výroby.
V letech 1938 - 1939 bylo i německému velení jasné, že stávající tanky PzKpfw III (s kanonem ráže 50 mm) a PzKpfw IV (s kanonem ráže 75 mm) budou nedostačující a bude třeba tankové jednotky přezbrojit modernější technikou. Vývoji nového tanku s plánovanou hmotností kolem 20 t se němečtí konstruktéři začali zabývat v druhé polovině roku 1939, postupně byly zhotoveny tři projekty (VK 2401, VK 2002, VK 2301), ale zelenou dostal jen ten od firmy MAN. Bylo plánováno, že tank bude osazen kanonem s ráží 75 mm a jako pohon byl vybrán motor Maybach HL 116. Projekce počítala s nakloněnou čelní deskou korby, což bylo nezvyklé u německých strojů a pancéřování dosahovalo tloušťky 40 mm. Jako hlavní projekt byl určen VK 3002 a ten zadal závěrečnou podobu nového středního tanku s bojovým označením "PANTHER".
Po zahájení operace "Barbarossa" byli Němci zaskočeni sovětskými tanky T-34 a KV-1, proti kterým stávající tanky nestačily. Německé velení počítalo, že Rusové nasadí starší a lehké tanky, se kterými napadli neúspěšně Finsko. Jako další šok pro německou armádu bylo množství techniky, která byla proti nim poslána. Do konce roku 1941bylo napočítáno okolo 20 tísíc zničených a opuštěných vozidel, a to také díky slabému výcviku sovětských osádek a nevhodné taktice, ale na to nemohli Němci dlouho spoléhat. Tuto situaci se pokoušeli vyřešit modernizací tanků PzKpfw III, PzKpfw IV a výrobou strojů typu Marder. Tyto vozidla měla vydržet v boji než je nahradí nové střední a těžké tanky. Protože se situace zhoršovala, byl vyvíjen tlak na urychlení výroby prototypu nového stroje. Na ten popud byla koncem roku 1941 vyslána na východní frontu zvláštní komise, aby získala potřebné poznatky k vyrovnání tohoto stavu. V komisi byli zastoupeni mimo odborníků z WaPruf 6 (velit. plk. Fichtner), tito specialisti, prof. Porsche (Nibelungen), ing. Oswald (MAN), ing. dr. Aders (Henschel), ing. Zimmer (Rheinmetall-Borsig), Wunderlich(Daimler Benz). Skupina se nacházela u 2. tankové armády, na úseku fronty 35. tankového pluku 4. tankové divize, kde se zaobírala ukořistěnými a zničenými tanky typu KV-1, KV-2 a T-34/76. Závěrečná zpráva z 25. listopadu zněla : Okamžitě přezbrojit momentálně vyráběné tanky a urychlit vývoj nového středního tanku. Tato zpráva ovlivnila také zbrojní úřad Waffenamt, který v prosinci 1941 vyhlásil konkurz na vývoj a výrobu nového tanku, který měl vyplnit mezery ve výzbroji tankových vojsk. Aby nový střední tank zastavil lavinu protivníkovy techniky, musel být kvalitativně o třídu výš. Hlavním kritériem zbrojního úřadu byla dána taková tloušťka pancíře a účinnost hlavní zbraně, na kterou by neměly současné typy tanků. Na nabídku nakonec reagovaly jen společnosti MAN a Daimler-Benz, a obě firmy měly předvést své projekty v neuvěřitelném čase, a to, do konce března 1942.

Část první : Vznik a vývoj tanku PzKpfw V Panther


Tank PzKpfw V Ausf .A nacházející se ve francouzském vojenském muzeu. Dobře je vidět pokrytí korby a věže antimagnetickou pastou Zimmerit.

Vývoj nového modelu byl započat téměř ihned, koncem roku 1941 a dřevěné makety nových vozidel byly předvedeny již v lednu 1942. Závěrečný projekt nového tanku byl pak rozpracován ve dvou variantách. První se zaobírali v továrně Daimler-Benz AG v Marienfelde ( berlínská čtvrť ) a druhou v závodech MAN v Augsburgu. Konečné rozhodnutí měl vzít na sebe sám Adolf Hitler.
Porovnáním se jevil tank vyprojektovaný firmou Daimler-Benz, s přiděleným označením VK 3002 (DB), jako kopie sovětského tanku T-34. Byl také rozdíl v pohonu těchto variant, a to, VK 3002 (DB) měl nainstalovaný vznětový motor a VK 3002 (MAN) používal motor zážehový, přičemž ukazoval lepší jízdní vlastnosti. Projekt od DB měl plnou podporu od stávajícího ministra zbrojení Todta (březen 1942), ale po jeho smrti se nástupem nového ministra zbrojení Alberta Speera změnil názor a rozhodující podporu dostal projekt od společnosti MAN, kde byl šéfem konstrukce Paul Wiebicke. Práce na projektech se rozjely a začátkem května byly oba představeny Hitlerovi. Konečnou tečku udělal předseda klasifikační komise plukovník Fichtner podniku MAN, že Adolf Hitler dal přednost verzi vyprojektované společností MAN.


Model tanku VK3002 (DB) firmy Daimler-Benz.(silně připomíná T-34, že?)

Nyní blíže k jednotlivým variantám. Zamítnutý projekt s označením VK 3002 (DB) ve vyhotovení zaostával za svým konkurentem. Společnost Daimler-Benz doložila návrh nového tanku jen v podobě technických nákresů, a shodnost se sovětským tankem T-34 byla až zarážející. Projekt počítal s podvozkem s osmi velkými pojezdovými koly. Korba tanku měla mít skoseny všechny strany s tím, že čelní deska obnášela tloušťku pancíře do 100 mm a zbytek stěn pak 40 mm. Jako výzbroj byl plánován kanon KwK 42 L/70 ráže 75 mm s jednokomorovou úsťovou brzdou, doplněný pancéřovým krytem typu Saukopf (ozn. také jako Saukopfblende). Nainstalovány měly být také dva kulomety MG 34 ráže 7,62 mm, jeden spřažený s kanonem, druhý v čele korby. Posádka vozidla byla standardní, pětičlenná (řidič, radista nacházející se vpředu, velitel, střelec a nabíječ se stanovišti ve věži). Hmotnost tanku měla mít kolem 34 t. Na rozdíl od běžných německých vozidel byl jako pohon plánován dieselový motor MB 507, který s výkonem 650 HP měl být vyráběn společností DB. Podvozek byl také v rozporu s německým standardem, a to, že hnací kolo bylo vzadu a napínací vpředu. Jak zde bylo již uvedeno, projekt byl zamítnut a důvod nebyl jen shodná podoba se sovětským tankem T-34, která by vyvolávala chaos v rozpoznání nepřítele a tím k palbě do vlastních řad. Společnost nebyla také schopna vyrobit funkční prototyp k otestování. Jako další výtka patřila vznětovému pohonu stroje, vyvolávající problematické zásobování dvěma palivy. Velká část německého vozového parku používala totiž zážehové motory Maybach, se kterými byli navíc dobře seznámeni i mechanici.


Panther Ausf. D1 nulté předvýrobní verze, s jednokomorovou úsťovou brzdou kanonu a velitelské věžičky, která tvaruje boční stěnu věže.

Schváleným, tedy vítězným se stal projekt VK 3002 (MAN), protože již na jaře 1942 společnost MAN měla možnost ukázat dva (!) plně funkční prototypy nového vozidla. I zde to trošku zavánělo sovětskou T-34-kou, ale celková konstrukce byla originálem konstrukce firmy MAN opírající se o tradice německé tankové školy. Podvozek stroje počítal s použitím jízdního systému Ernsta Kniekampa, spočívající na nestejně daleko uložených dvojitých pojezdových kol na osách. Tzv. lichá kola zapadala mezi sudá, takže při bočním pohledu tzv. sudá pojezdová kola mírně překrývala pojezdová kola lichá. Pojezdová kola postrádala odlehčovací otvory a měla gumovou bandáž. Napínací loukoťové kolo bylo vzadu, hnací, také loukoťové se nacházelo vpředu, hned za ním byla umístěna kladka, zvedající pás, který měl šířku 660 mm. Korba tanku se skládala z různě nakloněných desek, přičemž nejvíce skosená byla deska čelního pancíře s tloušťkou 60 mm, ostatní desky měly sílu pancíře do 40 mm. Rozložení systémů bylo standardní (vpředu převodovka, bojový prostor osádky, motorová část a na konci nádrže na palivo). Plně otočná (kompletní otáčka za 17 s.) věž byla umístěna ve středu korby, poháněná přes posilovač motorem vozidla, s čelním pancířem tloušťky 80 mm, zbytek obnášel 45 mm pancéřové ochrany. Pro stroj byla určena věž vyvinutá společností Rheinmetal-Borsig, plánovaná pro nový kanon KwK 42 ráže 75 mm, ale sériové vozidla dostala jinak konstrukčně tvarovanou věž (umístění velitelské věžičky, zaoblení zadní části věže). Korby sériových tanků se od prototypu nijak velmi neodlišovaly, zato hlavní výzbroj prototypů nebyla uznána za konečnou, protože byl instalován starší model KwK 42 L/70 opatřený jednokomorovou úsťovou brzdou. S ním byl spřažen kulomet MG 34 ráže 7,92 mm, přičemž další kulomet se nacházel v korbě a používal ho radista. Posádka tanku se standardně skládala z pěti mužů, řidič a radista měly vlastní průlezy, zbytek posádky využíval dva velké kruhové průlezy (jeden na střeše věže, druhý v zadní stěně), opatřené jednodílnými poklopy. Věž byla elektricky větrána a na její levé straně byla vytvořena střílna o průměru 20 cm (pro ruční zbraně).
Jako pohon tanku byl určen zážehový kapalinou chlazený dvanáctiválec Maybach HL 210 P45 s výkonem 650 HP při 3000 ot./min.



Společnost MAN tedy obdržela zakázku na zhotovení dvou prototypů, které se od prvních vyrobených Pantherů víceméně neodlišovaly. Byly označeny V1 a V2 (V : versuch = prototyp), s tím, že první by hotov v září (vyroben z nepancéřované oceli), druhý pak v listopadu 1942 a odlišovaly se mechanismem řízení. Testování probíhalo v období od 8. do 14. listopadu na polygonu Bad Berka nedaleko Eisenachu. Prototyp označený V1 byl testován bez věže (závaží), i když se projevilo mnoho závad (někdy nepříjemných) byly nové tanky hodnoceny vcelku dobře. Komise vyslaná armádou vyjádřila uspokojení nad ukázkou vozidel VK 3002 (MAN) vydala pokyn k výrobě 20-ti kusové ověřovací série. Tyto stroje se na frontu nedostaly, sloužily pouze k zaučení posádek a dalšímu testování (až do konce roku 1942). V prosinci 1942 byly zhotoveny firmou MAN tři stroje a další jeden vznikl ve firmě DB. V lednu 1943 se linky výrobních závodů rozjely naplno, podílely na tom tyto společnosti : MAN (Norimberg), Daimler-Benz (Berlín-Marienfelde), Henschel (Kassel), MHN (Hannover) a kooperace ve Wegmane (Kassel-kompletace věží) a v Demagu (Duisburg).. První objednávka zahrnovala 1 000 tanků, z nichž 250 mělo být hotovo do 12. května 1943 (plánovaná letní ofenzíva). Cena jednoho tanku představovala částku 117 000 RM, ke které bylo nutno přidat 12 000 RM za kanon a dalších 312 RM za kulomet MG 34. Nařízením ze dne 11. května 1942 bylo oficiálně novému vozidlu přiděleno bojové jméno PANTHER. Ověřovací nultá série zastoupená 20-ti vozidly byla nejdříve označena PzKpfw V Ausf. A, později změněna na Ausf. D1, a vyznačovala se hmotností 35 tun.

Část druhá : Konstrukční verze a technická data tanku Panther



Proč byla první verze tanku Panther označena písmenem D, nezjistí dnes už asi nikdo. Další označení verzí také postrádalo abecední posloupnost, ale jedno je jisté, ještě v prosinci 1942 byla víceméně spuštěna jeho sériová výroba a první sériové stroje vycházely z vozidel nulté série. Tank obdržel novou věž, ne tak zakulacenou, spíše do tvaru šestiúhelníku, ale se zachovaným kruhovým průlezem v zadní stěně.
Dva z prvních tanků Panther převzala dne 24.1. 1943 Panzer Abt. 51 ve cvičném prostoru Grafenwöhre na zacvičení nových osádek, třetí kus byl dovezen tamtéž 26. 1. 1943. V pořadí čtvrtý tank byl odeslán do prostoru Kummersdorfu na otestování.
Další vyrobené tanky (asi 13) byly v únoru 1943 převezeny k testování také do cvičného prostoru Grafenwöhre, kde se projevilo mnoho závad, a na jejich odstranění se pracovalo během sériové výroby.
Čelo korby tvořily dvě pancéřové desky se sklonem 55˚, přičemž horní měla tloušťku 80 mm a dolní pak 60 mm. Boky korby měly sílu pancíře 45 mm se sklonem 40˚a štít kanonu dosahoval tloušťky 100 mm. Věž obnášela tloušťku pancíře takto, přední deska až 100 mm, strop 16 mm, zbytek pak 45 mm. Tanky verze D se vyznačovaly charakteristickou pozorovací věžičkou velitele, se šesti průzory s tloušťkou pancéřového skla o 50 mm.
Od května 1943 byly do tanků PzKpfw V Ausf. D instalovány nové motory Maybach HL230 P30 o výkonu 522 Kw (700 HP), které nahradily do té doby montovaný HL210 P30 o výkonu 484 Kw (650 HP). Došlo také ke změně převodovky a ventilačního systému věže. Jako problematický se jevil palivový systém, který byl častou příčinou požárů motoru, a zasekávaly se i postranní spojky.
Panther verze D byl vyzbrojen kanonem KwK 42 L/70 ráže 75 mm, ale již s dvoukomorovou úsťovou brzdou. I když se Adolf Hitler snažil prosadit nový kanon KwK 42 L/100 stejné ráže (s delší hlavní) nebylo možné mu vyhovět, neboť vývoj tohoto kanonu ještě nebyl dokončen. Stávající kanon měl velmi dobré parametry (byl možná lepší než Tigerova 88-čka), neboť standardní průbojný granát prorazil na 1000 m pancéřovou desku tloušťky 111 mm (sklon 30˚). Z kanonu Pantheru se dalo střílet mimo klasických protipancéřových nábojů PzGr 39/42 také podkaliberními protipancéřovými granáty PzGr 40/42 a tříštivotrhavými střelami Sprenggranate 34. Střelec tanku používal binokulární zaměřovač. Verze D byla v průběhu sériové výroby také různě vylepšována např. nátěr antimagnetickou pastou Zimmerit, dále instalace nízkého představného pancíře (ochrana boků podvozku).
Sériová výroba PzKpfw V Ausf. D byla ukončena v září 1943. Celkově bylo společností MAN (výroba byla přesunuta do Norimberku ) vyrobeno 242 těchto tanků, v továrnách Daimler-Benz pak 250 strojů, firma Henschel jich dala dohromady 130 (zde byly vyráběny pouze korby, věže dodávala firma Krupp ) a v závodech MNH sjelo z výrobních linek na 220 tanků této série.
I když byly při velkovýrobě skoro všechny závady následně odstraňovány (do června se napočítalo patnáct změn projektu), uspěchaný vývoj a sériové výroba měla vliv na velké poruchovosti tohoto nového stroje. Jak bylo na úvodu uvedeno, u Kurska přišli Němci v létě 1943 o tyto tanky, ne jak nepřátelskou palbou, ale hlavně vinou požárů motorů a poruch převodovek.



V srpnu 1943 byla zahájena sériová výroba tanků Panther ve verzi A, a to firmou MNH. Mezi hlavní změny se počítalo s novou věží. Před tím, dne 18. února se začala nová věž projednávat s firmou Rheinmetall. Nové prvky věže se týkaly pozorovací věžičky velitele se sedmi periskopy umístěnými do odlévané pancéřové kopuli s tloušťkou odlitku 100 mm. Věž obdržela nový dvourychlostí otáčecí mechanismus typu L4S firmy Böhringer-Sturm (komplet. otáčka o 360˚ za 15 sek.), vylepšen byl také mechanismus zvedání kanonu. Bylo také upraveno těsnění hlavního ložiska věže a lafety kanonu, což se odrazilo v lepším překonávání vodních překážek. Na velitelské věžičce přibyl kruh pro protiletadlový kulomet MG34. Od prosince 1943 byl vyměněn zaměřovač (jednookulárový TZF 12a za dvouokulárového TZF 12 od 601. vyrobeného kusu). Dále byla zavedena nová kulovitá lafeta kulometu radisty (Kugelblende 50), s úhlem střelby 5˚, ve svislici -10˚ až +15˚. Přední deska ztloustla na 110 mm a standardem se stal nízký představný pancíř na boku podvozku (síla pancéřového plechu byla 5 mm a to stačilo na iniciaci kumulativní střely). Prosincem 1943 počínaje byly zaslepeny střílny ve stěně věže, které nahradil systém blízké obrany (Nahverteidinungswaffe), jehož součástí byly granátomety, ze kterých se daly vystřelovat šrapnely, světlice a dýmovnice. O měsíc později (leden 1944) tanky dostaly systém ohřevu bojového oddílu a byl na ně instalován tzv. trojitý výfuk. Sériová výroba takto upravené verze byla ukončena v březnu 1944 a společnost MAN jich celkově zhotovila na 645 kusů. Továrny DB vyrobily 675 tanků, MNH zkompletoval 830 a malým dílem Pantherů verze A (50) se podílela firma Demag.

Charakteristické rysy tanků PzKpfw V Panther
> Silně skosené desky korby, snižující možnost proražení pancíře v případě zásahu
> specifická konstrukce pojezdového systému s překrývajícími se koly. Kola jsou zavěšena na torzních tyčích a jsou vybavena gumovými nákolky
> dlouhohlavňový kanon KwK 42 L/70. vybavený ventilací hlavně a úsťovou brzdou.



Technická data tanku PzKpfw V Panther Ausf. A :
> hmotnost : 45,5 t
> posádka : 5 mužů
> rozměry : celková délka 8 660 mm, šířka 3 270 mm, výška 2 995 mm, světlost 540 mm
> výzbroj : kanon KwK 42 L/70 spřažený s kulometem MG 34 ráže 7,92 mm, jeden kulomet MG 34 v lafetě v přední části korby, zásoba střeliva : do kanonu 79 nábojů, 4 200 do dvou kulometů MG 34 nebo 5 100 do tří kulometů
> pancíř : svařovaný z válcovaných desek o síle : korba ,čelo 60 mm/55˚ od vertikální roviny, horní deska 80 mm/55˚, boky 40 mm/40˚a 40 mm/90˚, záď 40 mm/30 dno 30 mm a 16 mm, věž : štít kanonu 120 mm, čelo 110 mm/12˚, boky a záď 45 mm/25˚, horní deska 15 mm/85˚, boční zástěry 5 mm
> motor : čtyřtaktní, zážehový, vidlicový, dvanáctiválec typu Maybach HL 230 P30, výkon 447 kW (600 hp) při 2 500 ot./min.
> pojezd : 8 párů nosných překrývajících se kol, hnací kolo se 17 zuby umístěné vpředu, napínací kolo vzadu, pás se 86 články (šířka pásu 660 mm, článek 15 mm)
> rychlost : silnice - 45 km/hod, terén - 30 km/hod.
> dojezd : 200 km, terén 100 km
> překonávání překážek : stoupání 58 %, příkop o šířce 2 450 mm, stěna o výšce 900 mm, brod o hloubce 1 700 mm.


Průřez tanku PzKpfw V Panther - pohled na konstrukční detaily vozidla.

Tank Panther ve verzi G se začal sériově vyrábět počínaje březnem 1944 a jeho největší viditelná změna se týkala korby. Bylo tedy rozhodnuto, že postranní deska se bude vyrábět jednolitá, o tloušťce 50 mm se sklonem 30˚ (předtím 40 mm/40˚). Zesílení pancíře zvýšilo hmotnost o 300 kg, pro zachování váhy tanku bylo sníženo pancéřování čela korby (ze 60 mm na 50 mm), dna korby (z 30 mm na 25 mm). Bylo zavedeno jednolité čelo, odstraněním zavíracího průzoru řidiče a celkově bylo provedeno mnoho technologických změn (korba a vnitřek), což se odrazilo ve zjednodušení výroby. Další změny se dotýkaly průlezů řidiče a radisty. Nejdůležitější změna proběhla u štítu kanonu, kde zvláštní prohlubeň velmi snížila možnost zaklínění věže při silné palbě. Úprava vnitřku věže a bojového oddílu navýšila počet vezené munice ze 79 na 82 nábojů. Nedostatek kaučuku se odrazil vyvinutí nových pojezdových kol (plná ocelová kola, ale jen malý počet takto upravených strojů) a od října 1944 byla montována napínací kola o průměru 650 mm. Průběh výroby zavedl mnoho technologických vylepšení a novinek. Jeden z hlavních byl systém nočního vidění FG 1250 ("Sperber" - krahujec) skládající se z infrareflektoru (UR-Scheinwerfer) a převaděče obrazu (Bildwandler), s dosahem kolem 400 m, tanky s tímto nainstalovaným systémem byly testovány v březnu 1945. Jako druhý, byl systém plynových filtrů (byl předpoklad, že budou užity chemické zbraně).
Počty vyrobených tanků Panther verze G byl následující : MAN - 1143 stroje, MNH - 806 tanků a poslední tank z 1004 kusů opustil společnost DB dne 25. 4. 1945.


PzKpfw V Panther Ausf. G s celoocelovými pojezdovými koly.

Tank Panther se měl stavět i dalších variantách, v prvním případě to měla být verze F. Vývoj začal v polovině roku 1944 tím, že ve firmě Daimler-Benz byla projektována nová věž tzv. Schmall Turn (štíhlá věž ). Věž měla obnášet tloušťku čelního pancíře 120 mm a na boku 60 mm s instalovaným kanonem KwK43 ráže 88 mm, s kuželovitým štítem. Přednost dostal nakonec projekt kanonu Škody Plzeň s označením KwK44 L/70 ráže 75 mm. Plánované použití noktovizorů FG 1250 do této varianty nebylo umožněno, situace se vyřešila použitím zaměřovače TFZ 13. Pro další vývoj verze F se plánovala instalace vylepšeného kanonu KwK44/2 L/70 s poloautomatickým nabíjením, kde kadence měla představovat 40 ran/min. Podvozek Pantheru Ausf. F měl být vylepšený podvozek Ausf.G, s tím, že pojezdová kola měla být výhradně celokovová. U střešní pancéřové desky měla být tloušťka pancíře zesílena z 12 mm na 35 mm. Podvozek Pantheru Ausf. F byl převzat z verze Ausf. G. Došlo pouze k zesílení střešní desky jeho trupu z původních 12 mm na 35 mm. Nový podvozek měl být vyráběn již výhradně s celoocelovými pojezdovými koly.
Sériové výroba měla započít začátkem roku 1945 a plánovaná výroba se měla pohybovat kolem 730 strojů měsíčně. Velkovýroba tanku Ausf. F měla probíhat ve firmách Krupp-Gruson v Magdeburgu a Nibelungen-Werke ve St. Valentinu. O bojovém použití tanku verze F nejsou žádné záznamy, pravděpodobně byl smontován jeden prototyp a vyrobeno několik věží.


Pancéřová kopule chránící velitele tanku byla montovaná na tanky verze A a G. Je vidět kryty periskopů a půlkruhová lišta, sloužící k montáži kulometu MG 34.

Další variantou Panthera, která se nedočkala ani kompletního prototypu, byl Panther II. Tato verze byla vývojově započata ve společnosti Henschel už v polovině roku 1943. Stroj měl mít řadu shodných základních dílů s tankem Tiger II. Pancéřování korby dosahovalo těchto hodnot : čelo 100 mm, boky 60 mm, horní deska až 40 mm (nad motorem a stanovištěm řidiče). Vyzbrojen byl kanonem KwK43 L/70 ráže 88 mm s plánovanou hmotností až 50,2 t. Hmotnost nutila nasazení nové motorové jednotky, bylo počítáno s motorem Maybach HL 234 s výkonem 633 kW (850 HP), byl dokonce přijat projekt stroje se vznětovým motorem.
Společnost MAN v polovině roku 1943 dostala zakázku na výrobu dvou prototypů. Upravený podvozek se shodnými ocelovými pojezdovými koly jako u tanku Tiger II (také sedm párů), zavěšení sólo na jedné tyči, nové měly být i Stroj prozatím dostal standardní věž tanku Panther a v hodnocení měl silně převyšovat standard veškerých středních tanků nasazených v 2. světové válce. Jako pohon bylo počítáno s několika možnostmi, jako největší kandidát byl motor Maybach HL 234 s výkonem 850 HP. I když překračoval hmotnost středních tanků (např. PzKpfw IV) skoro dvakrát, stále byl Panther II brán jako střední. Věž se měla podobat verzi F, s tloušťkou čela až 150 mm a instalací kanonu KwK 43 L/71 ráže 88 mm. Do konce bojů v Evropě se nepodařilo sestrojit ani kompletní prototyp (podvozek s věží tanku Ausf. G) a ten pak padl do rukou Američanů, pravděpodobně v Pattonově muzeu (USA). Kdyby se jej podařilo vyrábět sériově, asi by krutě zatápěl spojeneckým jednotkám. (!?)


Detail kulometu umístěného na pravé straně korby tanku, je vidět zaměřovač na levé straně zbraně. Plechové víčko, připomínající stínítko lampy, bylo umísťováno na hlavu radisty obsluhujícího kulomet, díky němu mohl pohybovat zbraní při střelbě.

> Pokračování <