PALBA.CZ

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 88.

Ještě než uzavřeme boje na americké a britské frontě a zároveň tím i



celkově boje v Normandii, do 1. července 1944( viz mapa bojů od 6. června 1944 do 1. července 1944. Na mapě je vidět i postavení jednotlivých armádních sborů americké 1. A a také armádních sborů britské 2. A ke stejnému datu.), řekněme si něco bližšího o vývoji situace u Američanů, směrem na jih, na St. Lö, když jsme směr na úplný jih trochu opomíjely, vzhledem k prioritě, která na Americké frontě zněla - přetnout urychleně Cotentinský poloostrov a poté dobýt město a přístav Cherbourg!

Nejprve bychom si však měli říci něco o nedostatku PHM u jednotek Wehrmachtu v Normandii po vylodění Spojenců, neboť se prolíná historií oněch bojů a ovlivňoval veškerá německá konání.. Totiž v počátečních měsících roku 1944 nechalo OKW soustředit největší množství PHM severně od řeky Seiny, v oblasti Calais, v prostoru, který obsadila 15. A, tedy v místech, kde Němci očekávali Hlavní vylodění Spojenců. I když Hitler později, někdy v květnu 1944, trochu "intuitivně", začal přemýšlet, že by mohlo dojít k vylodění v Normandii (nechal tam pak přeci přemístit některé své divize), bylo již pozdě zásoby PHM nějak radikálně přeskupit. Němci začali spoléhat na to, že v případě vylodění v Normandii budou schopni v železničních cisternách a po silnici doplnit PHM z hlavního zásobovacího střediska poblíž Paříže. Tahle možnost byla "smetena ze stolu" spojeneckou vzdušnou převahou ihned na začátku invaze, když silniční a železniční konvoje s PHM mohly jezdit jen v noci a nebyly vůbec schopny dodat požadované množství nutné k operačním přesunům, ale i k boji. A v samotném prostoru bojů, v Normandii, se pak stalo rozdělování stávajícího PHM velice těžkým a špatně proveditelným problémem.
Víme, že spojenecké stíhací bombardéry útočily na všechno, co jen trochu připomínalo cisternu, benzínovou pumpu, nebo skladiště PHM.
Problém PHM znamenal, že německá 7. A trpěla, již od 7. června, ale hlavně od 10. června nedostatkem PHM, když právě 7. 6. a pak 10. června, nemohla, např. 12. td SS Hitlerjügend, z ní vytvořená "Bojová skupina Meyer", zaútočit se všemi tanky pro nedostatek PHM ( viz Č 75. http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5513
O útocích na cisterny hovořil i velitel německé tankové divize Panzer Lehr, generálporučík Bayerlein zde v Č 80. - http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5522 ).
A byl to také nedostatek PHM, který zdržel celou přípravu protiútoku německé "Tankové skupiny Západ" v oblasti Caen, i příjezd německých divizí, které byly určeny k uzavření průlomu.
Průlom z vyloděného předmostí se také stále rozšiřoval, když Američané z OMAHY postupovali směrem k Caumontu. Jejich zastavení dostal za úkol německý 2. výsadkový sbor generála Eugena Meindla, který musel postupovat pěšky po silnici z Bretaně. Již 10. června ráno hlásil generál Meindl, že jeho 3. výsadková divize je přesunována po částech, neboť má nedostatek PHM. Jeden její pluk se již nacházel východně od St. Lö, ale hlavní část 3. výsadkové divize se stále ještě nacházela v Bretani. Do štábu německé 7. A pak stejný den dorazila další "Jobova zvěst", která říkala, že předsunuté jednotky německé 17. (mot.) divize pancéřových granátníků SS, ze stejného důvodu, nedostatek PHM, uvízly v oblasti St. Lö. K OMAZE proto německé posily dorazit včas nemohly.
V té samé době "praskala vlastně německá obranná linie ve švech" jak v "Britské", tak v "Americké frontě" a Hitler proto vydal striktní příkaz, že "Vůbec nepadá v úvahu otázka ústupových bojů, nebo stažení na novou linii odporu. Každý muž bude bojovat a padne tam kde stojí"!
Jenomže ani tento Hitlerův striktní příkaz nemohl zaplnit mezery v německé obraně vzniklé nedostatkem jednotek.
V té době například, mohl 10. června proti americkému 5. as poslat velitel německé 7. A generálplukovník Dollmann, jenom jedinou jednotku - průzkumný prapor 17. (mot.) divize pancéřových granátníků SS, což bylo velice málo na zastavení spojeneckého postupu. Její 2 pluky pancéřových granátníků byly v té době - jeden poblíž Avranches - a druhý pluk východně od Lavalu.
Bylo časně ráno 11. června 1944, když velitel německého 84. (LXXXIV.) as generál Marcks oznamoval nadřízené 7. A, že situace v sektoru St. Lö - Caumont je kritická.
V té době totiž ztratil německý 84. as spojení s německou 352. pěší divizí, o které generál Marcks prohlásil, že má nyní už jen malý bojový význam, vzhledem k ztrátám, které utrpěla, a dál hlásil, že mezera mezi zbytky 352. divize a jejím sousedem na pravém křídle tankové divize Panzer Lehr se neustále rozšiřuje.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5537&f=137




(Tahle mapa ukazuje, že : V noci z 9. na 10. června odešla německá 352. pěší divize směrem k Saint-Lö, čímž vytvořila širokou mezeru v německých liniích, které byly pak bráněny pouze lehkými silami. Dne 12. června, britská 7. obrněná divize prošla touto mezerou a zamířila k Villers-Bocage a k hřebeni za ním - viz britská "Operace PERCH" - , zatímco americká 1. a 2. pěší divize zahájily své vlastní útoky na podporu britského útoku.)

Tehdy zbytek německé 17. (mot.) divize pancéřových granátníků SS dorazil k St. Lö za 24 hodin, když se však chtěla divize ráno 12. června dát do pohybu směrem k Caumontu, přišla znepokojivá zpráva o těžkých bojích v okolí města Carentanu. Víme, že 11. června americká 101. vzdušně-výsadková divize prorazila po celodenním těžkém boji vnější obranu města Carentan a pronikla přes zaplavený terén k severním předmostím. Ve večerních hodinách začala německým obráncům v Carentanu docházet munice. Žádali o shoz munice na padácích. Když nic nedostali, ustoupili. Hovořili jsme o tom, že pád města Carentan znamenal odstranění klínu, který spolu s dobytím Isigny znamenal spojení obou spojeneckých předmostí, zde však především spojení v americkém sektoru mezi UTAH a OMAHA. Když bylo tohle nahlášeno Rommelovi, okamžitě nařídil německé 17. (mot.) divizi pancéřových granátníků( v některých literatůrách se překládá grenadýrů) SS, aby "klín u Caumontu okamžitě vrazila nazpět".
A tady zasáhl Bletchley Park - zpráva ULTRA.
V záplavě depeší se tehdy objevila jedna, kde pozemní jednotky Wehrmachtu žádaly Luftwaffe o podporu vojsk, které bojovaly v blízkosti Caen a zároveň říkala o pozici německé 352. pěší divize a 3. výsadkové divize generála Meindla, kterým bylo nařízeno, aby se spojily co nejdál na západ po obou stranách silnice St. Lö - Bayeux, a současně zmiňovala, že se německá 17. (mot.) divize SS shromažďuje v této oblasti. Po ověření dalších skutečností - letecký průzkum - bylo jasné, že německá 17. (mot.) divize SS chce další den, 13. června 1944, zaútočit na Spojenci čerstvě obsazený Carentan. Během noci muselo německé velení, ale útok odložit, neboť dostalo zprávu, již v poledne 12. června, - zprávu, kterou zachytila ULTRA, - že se situace horší ve směru k St. Lö. Další z depeší ULTRA poskytla další cenné údaje - shromažďovací prostor 17. (mot.) divize SS byl stanoven jihozápadně od Carentanu a západně od St. Lö, a zejména tam bylo jasně řečeno, že chystaný německý útok má zabránit Spojencům v odříznutí Cotentinského poloostrova. Dokonce telegram odesílaný německou "Námořní skupinou Západ" hovořil o "osudové důležitosti nadcházející bitvy pro Velkoněmeckou říši a nabádal všechny, aby bojovali do posledního dechu".
Bylo 13. června ráno, když německá 17. (mot.) divize SS vyrazila. Čekaly je jednotky americké 1. A generálporučíka Bradleyho, který byl od ULTRA varován, a dokázal včas provést protiopatření.
Američané skvěle rozmístili své tanky a dělostřelecké oddíly. Němci byli odraženi.
Sám generálporučík Bradley pak v publikaci, která vyšla v roce 1951 připisoval úspěch informacím, které dostal od svého hlavního zpravodajského důstojníka, neboť ještě v tomto období nebylo možno odkrýt tajemství " depeší" ULTRA ( a v ní Enigmy) - utajování až do 70tých let 20. století. Ale protože jeho zpravodajský důstojník byl jedním z příjemců rozšifrovaných německých depeší, Bradley vlastně potvrdil jen to, že zmaření německého útoku bylo možné zásluhou zpravodajců pracujících v budově č. 3 v Blatchley Park u Londýna.
Tady je nutno říci, že všechna soustřeďování a přeskupování německých jednotek, s cílem dobýt zpět Carentan, vlastně znamenala, že Němci ponechali zcela nechráněné město Caumont, což byl nejdůležitější strategický bod mezi Caen a St. Lö, nalézající se na hřebenu ovládajícím okolní krajinu. V té samé době dostala americká 1. pěší divize rozkaz, aby hřeben a Caumont obsadila. Německý generál Marcks velitel 84. as chtěl v poslední minutě obsazení zabránit, alespoň improvizovanou obranou a tak se osobně vydal k Caumontu, aby si vše na vlastní oči prohlédl. Po cestě ze svého velitelství směrem k Caumontu, byl velitel německého 84. as generál Marcks zabit při náletu amerických stíhacích bombardérů. Když se ve štábu německého 84. as o smrti generála Marckse dozvěděli, bylo již pozdě zorganizovat jakoukoliv obranu. Proto se americké předsunuté jednotky, které dosáhly již 12. června Caumontského předmostí snadno dostaly do města, vzdáleného 8 km, a obsadily ho.
Když byl obsazen Caumont a Carentan, začaly další přípravy k postupu směrem k St. Lö, které 14. června 1944 začal provádět, pod velením generálmajora Charlese H. Corletta americký 19. (XIX.) as, který v té době zaujal postavení na středním úseku fronty mezi americkým 5. as (z OMAHY) a 7. as (z UTAHU).



Na mapě je situace amerických jednotek, - Americká fronta - vzniklá z vyloděných jednotek Z UTAH a OMAHA ke dni 14. června 1944. A zde





mapa bojů ve směru k St. Lö od 14. června do 18. června 1944.
V souladu ze směrnicí spojenecké 21. Skupiny armád Montgomeryho a instrukcemi od Bradleyho, chtěl velitel amerického 19. as Corlett nejprve zabezpečit své levé křídlo u Caumontu, aby tak zajistil v dané době na tomto směru Dempseyho britskou 2. A, která právě prováděla "Operaci PERCH", a svůj útok na St. Lö, s cílem obsadit jej, chtěl provést později...!!!
(některé doplňující mapy k operacím viz předchozí Č 85, 86 a 87., zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5551&f=137
)
Je jasné, že nasazení nového amerického 19. as nutně vyžadovalo v daném prostoru přeskupení sil a proto americký generál Bradley poskytl i 5. as z OMAHY dočasný oddech a stabilizaci sektoru. Do hry také vstupoval již předtím řečený hlavní úkol americké 1. A - přetnutí Cotentinského poloostrova a obsazení města a přístavu Cherbourg. Americký 7. as v té době také sváděl těžké boje v severním a západním úseku oblasti vylodění UTAH, když se německý odpor kolem řeky Merderet začal hroutit až po 12. červnu. Až teprve tehdy mohl americký 7. as pokračovat v útocích na západ. V severní části, směrem od UTAHU, stále ještě Němci drželi Montebourg, ale americký 7. as jej již svíral stále těsněji a za stálé podpory děl z bitevních lodí získával výhodné nástupiště na výšině, severovýchodně od téměř obklíčeného města ( Montebourg byl, jak jsme v minulém článku říkali, dobyt Američany 19. června 1944).