PALBA.CZ

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 52.

Mapa situace v prostoru "Baterie u Merville".





Jednu ze zásadních rolí, v rozhodnutí buď pokračovat v násilném dobití a obsazení "Baterie u Merville", nebo celou akci "zabalit" a stáhnout se, sehrála ta skutečnost, že " Skupina průzkumu" seskočila včas, celá a na správném místě.
Již během přesunu hlavní skupiny ze shromaždiště, se k podplukovníku Otwayovi připojil major George Smith velitel "Skupiny průzkumu" a podal hlášení. Všemi zprávami se neslo, že největší problém průzkumníkům způsobovalo bombardování vlastního letectva, jehož bomby německou baterii minuly, ale pumy spadly těsně vedle průzkumné skupiny. Když nálet skončil( asi takhle to vypadalo v cílové oblasti po bombardování - letecký snímek






) začali svou práci parašutisté-průzkumníci, kteří nejprve přestříhali vnější drátěné překážky, postupně pronikali i minovým polem až se přiblížili k vnitřním zátarasům. Celou jednu půlhodinu sledovali vše co se dělo v německém obranném perimetru a jak vše u Němců funguje. Zároveň poslouchali rozhovory německých vojáků( měli mezi sebou přeci německy mluvící vojáky), aby si ověřili současný stav a rozložení německé obrany. Při probíhajícím průzkumu k nim dorazila ona druhá - z prvních dvou skupin - " Skupina značkařů" ( viz rozdělení skupin před výcvikem). Skupina značkařů měla již problémy, byla oslabena na polovinu stavu nepřesným seskokem, byla bez minohledaček a značkovacích pásku pro značení v minovém poli pro hlavní úderné skupiny.
Nic se nedalo dělat jiného, než, že značkaři začali dle plánu miny vyhledávat postaru, ručně, a vyčištěné průchody označovali, jako kdysi, vrypy v prachu a hlíně.
Je jasné, že i postupný seskok několika stovek parašutistů v oblasti " Baterie u Merville" probral německou obranu "ze spánku" a uvedl jí do pohotovosti Jak se začaly přibližovat hlavní síly úderných skupin parašutistů ze shromaždiště, zahájily všechny německé zbraně do směru jejich příchodu zuřivou palbu( nejen do jejich směru, ale na všechny strany, zvláště zuřivou kulometnou palbu - prozradili tím svá umístění - , i ta, která ještě průzkum do té chvíle neodhalil - jak uvádějí zápisy).
Podplukovník Otway po vyhodnocení vydal poslední instrukce!
Bylo jasné, že za vzniklého stavu šel naučený plán "do kytek"! Podplukovník vyšel z možností lidí a materiálu, který byl v současném stavu k disposici. Protože "Úderná skupina", která měla hlavní útok provést byla "kdovíkde" i se svým velitelem majorem Dyerem, musel ji Otwey vytvořit z toho co měl v dané době k disposici. "Nová Úderná skupina" dostala nového velitele - majora Allena Parryho.
Major Parry měl k dispozici 3 důstojníky - s ním to byly 4 důstojníci, a měli 50 parašutistů.
Z takto slabých sil vznikli 4 družstva s důstojníkem v čele - každé družstvo mělo za cíl - zaútočit a zničit v kasematu 1 dělo. Sám Parry vedl jedno družstvo, které mělo zaútočit na pravé dělo "Baterie u Merville".
Ještě než proběhlo rozdělení do " Úderných družstev", rozštěkaly se další německé kulomety, ale prozrazená postavení svítícími střelami využila diverzní skupina, která se vydala k hlavnímu vchodu do prostoru baterie a zničila je a jediný kulomet, který měla diverzí skupina k dispozici, "držel palbou v šachu" ostatní německé kulomety.
V době kdy 4 "Úderná družstva" majora Parryho čekala na Otwayův signál k zahájení útočné akce, objevily se 2 s celkem 3 kluzáků, které měly za cenu postupné sebe destrukce přistát co nejtěsněji u německých dělostřeleckých kasemat. Třetí kluzák se vůbec nedostavil, neboť již krátce po startu, ještě v Anglii, se přetrhlo tažné lano. Zbylé dva kluzáky, které přilétly, se nejprve dostaly nad francouzským pobřežím do těžké protiletadlové dělostřelecké palby a v jejich kabinách bylo několik vojáků raněno. Piloti obou tažných letadel nejprve sestoupili na 300 metrů a když si mysleli, že jsou nad cílem, byli uvolněny kluzáky. Piloti kluzáků pak sami marně pátrali po dohodnutých signálech. Nic nezahlédli, protože materiál k značení ztratili výsadkáři-značkaři při obtížném přistávání.
Pilot prvého kluzáku nejprve zaměnil orientační bod vesnice Merville za "Baterii v Merville". Když ve výšce 150 m zjistil, že se spletl, obrátil se správným směrem( měl štěstí a nebyl nepřesně střílejícími Němci sestřelen) a přistál poměrně "hladce" 800 metrů od Mervillské baterie".
Ale ani druhý pilot, protiletadlovou palbou zle pošramoceného kluzáku, neměl jednoduchý přílet. Také jemu se nepodařilo přistát v cíli - v areálu baterie - přistál však v ovocném sadu, 50 m od vnějšího obranného pásma "Mervillské baterie. I když přistání všech kluzáků dopadlo jinak než se plánovalo, přesto právě vojáci přepravovaní oním druhým kluzákem zásadně přispěli k úspěchu celé bojové akce.
Totiž těsně po tvrdém přistání, po jakž takž vzpamatování, zahlédli vojáci druhého kluzáku německou četu, která spěchala pomoci ohrožené obraně " Mervillské baterie". Byl to výcvik co rychle zafungovalo. Kulometčík zaujal pozici, přidali se další ruční zbraně a vylétly první granáty. Začala zuřivá bitka a přes početní převahu Němců cíl splnili Britové. Po rozhodující dobu drželi Němce "v šachu" a dosáhli nejdůležitějšího - obránci "Mervillské baterie" v rozhodující dobu posily nedostali!
Když Otwayovým mužům nevyšel záměr s přistáním kluzáků uvnitř obranného pásma, kde měli zároveň způsobit zmatek, nebylo již dál možno ztrácet čas. Podplukovník Otway vydal svým silně neúplným jednotkám rozkaz k zahájení útoku, aniž dál domýšlel následky. Major Parry a jeho čtyři družstva zahájila útok. Několik minut po páté hodině ranní prorazila "torpéda Bangalore" na dvou místech drátěné zátarasy. V oblacích kouře začala jednotlivá "Úderná družstva", nedbajíce okolní německé obranné palby, násilně pronikat otevřenými průchody. Parašutisté využívali každou díru v terénu, každý kráter po leteckých bombách ( zároveň jim "zjizvený a neznámý terén" působil obtíže při rychlejším běhu - klopýtali a padali), ke krytí při svém postupu. Padali a znovu se zvedali. Došlo na boj muže proti muži s Němci ukrytými v okopech a výsadkáři si probojovávali cestu vpřed. Němci nechali naštěstí ocelové dveře kasemat otevřeny, aby se sami mohli ukrývat a vyrážet. Výsadkáři po krátkém a zuřivém boji vnikli do betonových kasemat, kde se jim zaskočení obránci, s očima vytřeštěnýma hrůzou, vzdávali.
V dělostřeleckých kasematech čekalo výsadkáře překvapení. Ve střílnách nebyla těžká 150 mm děla. Němci je sem do "Mervillské baterie" prostě nestačili ještě instalovat. Byly zde pouze zastaralé 75 mm polní kanóny.
Vznikl problém, jak i tyto 75 mm polní kanóny zničit, neboť výsadkáři přišli o všechny nálože, které si sebou do kluzáků vzali. Štěstím bylo, že v osobní výbavě každého výsadkáře byly dvě tyčinky plastické výbušniny, detonátory a zápalná šňůra. Major Parry nařídil všem, aby shromáždili výbušniny a takto vytvořené nálože odpálili v závěrech všech čtyř děl. Někteří obránci "Mervillské baterie" ve vnějším obranném pásmu ještě pokračovali v boji a vyčlenění výsadkáři se jim dál "věnovali".
Když byly 4 hodiny 40 minut, což bylo čtvrt hodiny před uplynutím stanoveného času, nechal podplukovník Otway vypálit smluvený signál, který oznamoval hlídkujícímu letadlu, že "Baterie v Merville" byla vyřazena. Úkol byl splněn.
Signál byl zdvojen ještě poštovním holubem, který byl se stejnou zprávou vyslán do Anglie. Skutečně tohoto poštovního holuba měl stále u sebe jeden z výsadkářů po celou dobu bojové akce.
Bilance nebyla moc hezká, ze 150 mužů, kteří vyrazili do útoku na "Mervillskou baterii" byla téměř polovina zabita, nebo zraněna. Skutečností však zůstává, že muži 9. výsadkového praporu, kteří se akce zúčastnili, dokázali v počtu 150 to, co měl dokázat celý prapor v počtu 650 mužů. Dokázali to o čem si všichni mysleli, že je vůbec nad síly celého parašutistického praporu.
Stále však ještě zbývalo 50 minut do chvíle, kdy měl křižník "HMS Arethusa" začít ostřelovat "Mervillskou baterii", pokud nedostane zprávu, že to již není nutné. Zpětná vazba nebyla. Podplukovník Otway nechtěl riskovat, aby lodní děla "HMS Arethusa" ostřelovala jeho zdecimované jednotky a dal příkaz ke stažení z ohroženého prostoru.
A splněním úkolu - vyřazení "Baterie v Merville" - splnila celá 6. vzdušně-výsadková divize jeden ze svých hlavních a nejdůležitějších úkolů.

Třetí vlna výsadku 6. vzdušně-výsadkové divize.
Třetí a závěrečná vlna vzdušného výsadku, 6. vzdušně-výsadkové divize generálmajora Richarda N. Gala, měla přistát v údolí řeky Orne ve 3 hodiny 30 minut. Třetí vlna byla tvořena 72 kluzáky, které přivážely 11 protitankových děl, lehká vozidla, těžkou výzbroj, munici a další vybavení. S touto třetí vlnou přilétal do Francie i generálmajor Gale se svým štábem 6. vzdušně-výsadkové divize. Když přilétala třetí vlna, zabýval se nejen velitel myšlenkami co naleznou.
Nalevo od formace letounů, které táhly kluzáky, bylo vidět jak spojenecké bombardovací svazy napadly německé dělostřelecké baterie u Le Havre. Formace letadel s kluzáky prolétala mraky a nad Francií se objevily první červené a žluté záblesky explodujících protiletadlových granátů. Vlečné letouny sestoupily pod mraky a v matném měsíčním světle se objevily na zemi dva vodní pruhy - řeka Orne a Caenský kanál. Žádná orientační světla přistávacích zón vidět nebyla.
Nešlo čekat, piloti kluzáků upozornili své osazenstvo, že začnou odpojovat vlečná lana a zahajovat přistávací manévr. Na okamžik bylo ticho a kluzáky začaly klesat. Teprve v nižší výšce zpozorovali několik světel, které značkaři přece jenom umístili.