PALBA.CZ

Vojenská doktrína Sovětského svazu se vždy opírala o svoji obrněnou techniku, už sovětský maršál M. N. Tuchačevskij před válkou upřednostňoval velké tankové útvary. Vojenský teoretik V. K. Triandafilov v roce 1926 zpracoval koncepci hlubokého průlomu, kde tankové jednotky ve spolupráci s pěchotou likvidovaly hlavní linii obrany nepřítele, zároveň se opíraly o zabezpečená křídla. Strategie byla nadále vylepšována, ale základní úkoly tankových jednotek se víceméně neměnily. Rozvoj raketových zbraní po druhé světové válce nabyl neočekávaného rozmachu a důležitosti, což se projevilo na snížení tankových vojsk. Avšak v případě použití jaderných zbraní, to měly být právě sovětské tankové svazy, které by projely obranou a dorazily protivníka. Jak bylo někde uvedeno v "obranných" plánech sovětských velitelů, zastavily by se až na březích Atlantiku.


Sovětský tank T-72 byl mnohokrát modernizován a vylepšován. Jeho početné verze se nacházejí v armádách mnoha států.

Než se začneme zabývat tankem T-72, projdeme ve zkratce jeho předchůdce. Rokem 1947 se začal vyrábět nový, vcelku podařený tank T-54, sestrojený konstrukční kanceláří KB-60M, které velel Alexandr Morozov (tvůrce tanku T-34/85). Tank byl vyráběn v Charkovských strojírenských závodech, kde také došlo v roce 1952 k jeho modernizaci. Stroj byl označen jako Objekt 430 (plánována výzbroj D-54 ráže 100 mm), jeho vývoj byl za rok hotov (1953) a předveden Vědecko-technickému výboru Vrchního velení tankových vojsk Ministerstva obrany (GBTU). Ten projekt schválil a povolil výrobu prototypu.
V konkurenčním závodě Uralvagonzavodu, konstrukční kanceláře OKB-520, vedené Leonidem Karčevem vznikla varianta T-54 (Objekt 137G) vyzbrojená kanonem D-10TG a v roce 1956 další verze T-54B nazvaná Objekt 137G2 (kanon D-10T2S stabilizovaný ve dvou rovinách). Karčevův tým nelenil a další model (Objekt 139) měl pohánět motor V-54-6 (nová hliníková nosná kola), avšak vývoj byl přerušen, protože tým se začal věnovat úplně novému vozidlu (Objekt 140), který měl být protikonkurentem Morozova tanku Objektu 430. Objekt 140 s předpokládanou hmotností 37,6 t měl mít vcelku odlévanou věž, kanon D-54TS (stabilizovaný. ve dvou rovinách) s 50 náboji a pohon vznětový motor V-36 (konstruktéra Antěmějeva). Konkurenční stroj Objekt 430 byl svařen z válcovaných desek, s věží tloušťky pancíře 185 - 240 mm (vrstvený pancíř) a výzbrojí kanonu D-54TS ráže 100 mm. V roce 1957 nebyly prototypy Objektu 140 po testech schváleny, tak se Karčev pustil do dalšího, Objektu 155. Ten byl nakonec v květnu 1958 s označením T-55 předán do výroby. Koncem roku se Karčev pustil do vývoje dalšího vozidla, na korbu tanku T-55 chtěl umístit vylepšenou věž Objektu 140 (vyhazovač nábojnic), jelikož věž měla větší průměr, došlo ke změně korby a podvozku. Stroji byl instalován novější kanon U-8ST a prototypy byly hotovy v listopadu, s novým označením (Objekt 165). Další vývoj byl zaměřen na kanony (vyrovnat se britskému kanonu L7A1), změny u D54TS se týkaly stoupání závitu, zmenšení profilu nábojové komory, demontáž úsťové brzdy a prodloužení vedení hlavně a instalace ejektoru v polovině délky hlavně (nikoli zepředu), to dalo vzniknout kanonu U-5TS Molot (Kladivo). Byl to první kanon s hladce vrtanou hlavní ráže 115 mm, s označením 2A20. Kanon byl instalován do věže Objektu 140, tímto byl název změněn na Objekt 166. Oba stroje (Objekty 165, 166) prošly úspěšně testy, ale generál Ustinov zamítl jejich výrobu a měl se vyrábět Morozovův Objekt 430. Do hry zasáhla náhoda v podobě západní techniky vyzbrojená kanonem L7A1 a vývoj tanku Chieftain s kanonem ráže 120 mm. Znovu došlo na testy a nový Karčevův Objekt 167 (novější motor V-26) vyhrál a začal se sériově vyrábět od července 1962 (Nižný Tagil). Tank dostal označení T-62 a do roku 1973 ho bylo zhotoveno na 20.000 kusů.


Tank T-62, předchůdce tanku T-72

Morozovův konstrukční tým se zatím věnoval vývoji a nový Objekt 432 obdržel mnoho vylepšení, například pancířová deska korby se byla složena ze čtyř vrstev( tvrdá ocel, ocel o střední tvrdosti, umělá hmota a měkká ocel). Hlavní zbraní byl hladce vrtaný kanon D-68 ráže 115 mm (sériově označený 2A21) s elektro-hydraulickým systémem automatického nabíjení (snížení osádky na 3 muže). Kanon D-68 obnášel dvojrovinný stabilizátor Sereň-P a zaměřovač TPD-43B, spojený se stereoskopickým dálkoměrem. Náročnost Objektu 432 se podepsala na zdržení zhotovení prototypů, které byly hotovy až koncem roku 1962 a testy se uskutečnily v letech 1963 a 1964. Sériová výroba započala v roce 1964, ale po zhotovení 1305 strojích v roce 1968 ukončena. Došlo k jejich modernizaci, například vyzbrojením kanonem 2A46 ráže 125 mm (1969), možností palby protitankových střel 9K112-1 Kobra (1979 s označením T-64B). Tank nebyl vyvážen, byly jím vyzbrojeny pouze sovětské tankové útvary. Velení sovětské armády si upevnilo názor, že z T-64 vyjde nový stroj s výzbrojí ráže 125 mm. Podle některých zdrojů se tanků T-64 všech verzí vyrobilo něco mezi 10 - 13 tisíci.

Tank T-64, modernější verze konkurovala Objektu 172M při vývoji.
V roce 1966 konstrukční tým KB-60B vedený inženýrem Morozovem vylepšil Objekt 432 instalací kanonu D-81 ráže 125 mm, který tak přijal nové označení, a to, Objekt 434. Toto opatření si vyžádala reakce na informace zpravodajských služeb o vozidlech západních armád s instalací kanonu ráže 120 mm. To se potvrdilo zavedením britského tanku Chieftain s kanonem L11 ráže 120 mm v roce 1967. Také Karčevova skupina hledala nové možnosti v oblasti pohonu a palebné síly stroje. Byla sestrojena vozidla poháněná plynovou turbínou, nebo umožňující palbu protitankovými střelami Maljutka (Maličká).


< Tank T-72 byl zkonstruován v klasickém uspořádání.
> Tank T-72 verze A s kanonem ráže 125 mm.

Rusové se snažili tank T-64 modernizovat, ale vylepšení se nijak zvlášť neprojevila na jeho celkovém zkvalitnění. Testována byla hlavně motorová jednotka V-55 s výkonem 432 kW (580 HP), kterou používaly starší tanky T-55 a T-62. Také byla zkoušena plynová turbína GDT-1000T konstruktéra Izotova. Rozhodnutí Rady ministrů SSSR ze srpna 1967 opět roztočilo kolotoč konkurenčního boje mezi Karčevem a Morozovem. Nařízení přikazovalo rozjet sériovou výrobu tanků T-64 v podnicích, které se předtím věnovaly Karčevovým projektům, šlo o závody v Nižném Tagilu a v Leningradě. Karčev a vedení Uralvagonzavodu se s tím nechtěli smířit a jediným řešením byl vývoj vlastní a hlavně lepší konstrukce. Karčev měl svůj trumf, při vývoji Objektu 167 vymyslel jednodušší nabíjecí automat ke kanonu D-81 a také ho vhodně předvedl při návštěvě ministra obranného průmyslu Zvěreva, kde mu mimo jiné také představil motor V-45 k tanku T-64A. Ministr Zvěrev Karčeva podpořil a poslal do Nižného Tagilu pět sériových tanků T-64, aby je vylepšil podle svých možností. Tyto přestavěné stroje obdržely název Objekt 172 a byly zcela tvarově odlišné od předchozích typů. Vozidlo bylo instalací motoru V-45 (později V-46) prodlouženo a změny se podepsaly na tvaru čelní desky a na její tloušťce (na 205 mm) vrstveného pancíře. Projekt si měl ponechat ejektorový systém chlazení a dostat nabíjecí automat Žalud, kde byly střely a prachové náplně umístěny svisle ve věži. Elektricky poháněný dvoufázový nabíjecí automat sice prodloužil kadenci palby (porovnání: T-64 > 10 výstřelů/min., Objekt 172 > 6-8 výstřelů/min), ale byla tím zjednodušena obsluha. Tyto různá vylepšení se odrazily na zvýšení hmotnosti o 4 t (na 40 t), a na novém typu zavěšení pojezdových kol. V této době už vedl konstrukční tým Viktor Venediktov, Karčev byl povýšen do funkce zástupce Vědeckovýzkumné komise v GBTU. Objekt 172 byl nadále modifikován, dostal nový motor V-46 s výkonem 581,6 kW (780 HP) a nové upevnění protiletadlového kulometu (označení se změnilo na Objekt 172M). Jelikož služba tanku T-64 vyvolávala neustálé problémy, nejen vlastním osádkám, ale i vedení Pozemních vojsk, bylo rozhodnuto takto : uralský závod bude nadále vyrábět dle vlastní dokumentace tanky T-64A (s motorem V-45) a v co nejkratším čase bude dotažen vývoj Objektu 172M.


< Tank T-72 má ve srovnání se západními tanky menší hmotný výkon a náměr hlavně.
> Sovětští obrněnci T-72 při májové přehlídce.

Při státních zkouškách roce 1971 tak proti sobě stanuly Karčevův Objekt 172M a Morozovův T-64A, kde na zděšení Morozova a armádních představitelů přesvědčivě vyhrál Objekt 172M. Morozov se však nevzdal, zkoušel všemožné (podpora generála Ustinova), ale Karčev , který působil od roku 1969 u GBTU dokázal svými argumenty přesvědčit mnoho lidí, kteří ho plně podpořili. Tento problém nakonec vyřešila až komise vedená maršálem Jakubovským, velitelem spojených sil Varšavské smlouvy. Kompromisní řešení ponechalo sériovou výrobu tanků T-64A Charkovskému podniku (nakonec v roce 1973 zastavena) a závod v Nižném Tagilu měl započít sériovou výrobu Objektu 172M (což bylo velkým oceněním týmu i stroje).
Kolotoč testů Objektu 172M se zastavil na konci roku 1972 a na začátku roku nového (1973) byla konečně rozjeta velkovýroba. Do výzbroje Sovětské armády byl stroj s označením T-72 začleněn v srpnu 1973.

Tanky verze T-72A

První stroje T-72 (Objekt 172M) s neoficiálním názvem "Ural" byly zkompletovány v letech 1974 až 1976 a jejich hlavní zbraní byl kanon D-81TM ráže 125 mm. Rokem 1975 započala velkovýroba vylepšeného vozidla pojmenovaného "Ural-1" (Objekt 172M1) se zesíleným čelním pancířem korby a věže, trvající do konce roku 1979.
Pro velitele nižších tankových jednotek byla v roce 1974 vyvinuta verze tanku T-72, obnášející navíc radiostanici R-130M (ke standardní R-123), generátor AB-1 a navigační systém TNA-3. Toto vybavení se podepsalo na snížení vezené munice z 39 na 31 nábojů.
Verze tanku určeného na export vznikla v roce 1975, vyzbrojená kanonem D-81T ráže 125 mm a se zásobou vezené munice v počtu 44 nábojů, s určením pro tankové jednotky armád Sýrie a Iráku.
Modernizací vozidla Objekt 172M1 vznikla verze s označením T-72A (Objekt 176), jejíž hlavní zbraň byl kanon 2A46 ráže 125 mm se stabilizátorem 2E-28M (od roku 1982 montován stabilizační systém 2E-42-2) a vezeným počtem nábojů 44 kusů. Změny se týkaly také pozorovacího přístroje střelce, dříve používaného TPD-2-49 na TPD-1K a noční zaměřovač TPN-1-49-23 byl nahrazen zaměřovačem TPN-3-49. Dále byl zaveden novější navigační systém GPK-59. Tank měl možnost instalace
ženijního vleku KMT-6 a byl opatřen ocelovými ochrannými zástěrami podél horní větve pásu. Výroba tanku T-72A byla započata v prosinci 1979 a trvala až do roku 1983.


< Reaktivní pancíř ERA poskytuje dodatečnou ochranu před střelami HEAT.
> Sovětský tank verze T-72A.

Konstruktéři nezaháleli a v průběhu sériové výroby dali vzniknout další velitelské variantě (Objekt 176K) s označením T-72AK s instalovanou radiostanicí R-130M, kde radiostanice omezila počet nábojů na 36 kusů.
Pro tankové jednotky armád Varšavské smlouvy byla vyvinuta exportní varianta nazvaná T-72M, která vzešla z verze T-72A , s instalovaným kanonem D-81. Její nástupkyní, v roce 1982 modernizovaná verze T-72M1 měla lafetován kanon 2A46 a přidánu pancéřovou desku s tloušťkou 16 mm. Na její zcela novou odlévanou věž byla použita specificky odlévaná ocel. Vylepšení se projevilo v zavedení tzv. písečných jader mezi vnější a vnitřní vrstvou věže, šlo o keramický písek zpevněný ocelovými pruty. Tato verze používala nový motor V-46 s výkonem 581,6 kW (780 HP).

Charakteristické znaky tanku T-72
> vícepalivový (může používat naftu, nízkooktanový benzin nebo petrolej) vznětový motor V-46 s přímým vstřikováním
> vícevrstevný pancíř o síle 205 mm, díky úhlu sklonu je ekvivalentem pancíře o síle 630 mm
> poprvé v sériovém vozidle použitý kanon s hladce vrtanou hlavní ráže 125 mm, automatické nabíjecí zařízení



Podrobnější popis tanku T-72
Tank T-72 prozrazuje zvláštní vlnolam tvaru písmene "V" umístěný na horním šikmém pancíři, přičemž na dolním pancíři čela korby je možnost instalovat dozerovou radlici. Průlez řidiče se nachází v uprostřed horního pancíře a kruhová věž je umístěna ve středu korby. Motorový oddíl je v zadní části korby. Na pravé a zadní stěně věže mají místo schránky na nářadí a příslušenství, pomůcka na překonání vodní překážky (šnorchl) je upevněn na její levé straně. Velitel tanku má stanoviště v levé polovině věže, střelec v pravé. Nabíječe nahrazuje nabíjecí automat. Kanon ráže 125 mm může použít střely kategorie HEAT-FS, HE-FRAG (FS) a APFSDS. Obvyklá kombinace munice je 12 střel APFSDS, 21 střel HE-FRAG (FS) a 6 střel HEAT-FS. Hlaveň kanonu je chráněna termoizolačním pláštěm a opatřena ejektorem. S kanonem je spřažený kulomet ráže 7,62 mm. Napravo od tohoto kulometu je nainstalován infrasvětlomet. Na věži je lafetován protiletadlový kulomet ráže 12,7 mm. Na záď tanku je možné připevnit sudy s palivem pro zvýšení maximálního dojezdu a kládu pro samovyprošťování. Podvozek je složen ze šesti pojezdových kol, napínacím kolem vpředu, hnacím vzadu a třemi nosnými kladkami. Horní část pohybového ústrojí bývá často opatřena gumovými bočními ochrannými štíty nebo rozkládacími pancéřovými panely, které zvětšují šířku na 4,75 m.
Technická data tanku T-72
> bojová hmotnost : 41 t
> rozměry : délka (s hlavní dopředu) 9530 mm, délka korby 6670 mm, šířka 3460 mm, výška 2190 mm, světlost 470 mm
> osádka : 3 muži
> výzbroj : kanon 2A46 ráže 125 mm (39 nábojů), kulomet PKMT ráže 7,62 mm (3000 nábojů) spřažený s kanonem, protiletadlový kulomet NSVT ráže 12,7 mm (500 nábojů)
> motor : V-46 čtyřtaktní, vícepalivový, vznětový, kapalinou chlazený, s přímým vstřikováním, o výkonu 566,7 kW (760 HP) při 2000 ot./min.
> zásoba paliva : 1590 l
> maximální rychlost : 60 km/h
> dojezd : 480 km v terénu, 700 km po silnici.
Tank T-72 byl následně modernizován a tato varianta nesla označení T-72A. Stroj byl osazen laserovým dálkoměrem TPD-K1(místo optického) a dalšími vylepšeními (noční zaměřovač střelce TPNB-3-49, infrareflektor L-3, granátomet 902B TUČA, řidič dostal přístroj pro noční vidění TVNE-4B). Stroj byl vybaven novějším kanonem 2A46 a pohonem (motor V-46-6). Tato varianta určená pro export obdržela označení T-72M a vyznačovala se lepší balistickou ochranou. Pokračovací verze T-72M1 měla v základě shodné parametry, odlišovala se vylepšenou věží.
Korba tanku T-72A byla použita v roce 1985 jako výchozí prvek ke vzniku tanku T-72AV ("V"jako "vzryj" tj. výbuch), ale byla osazena novou věží obloženou reaktivním pancířem systému Kontakt. Nálože reaktivního pancíře měl tank nainstalován také na bocích a toto
Další modernizace, která proběhla v polovině 80. let dala vzniknout úplně nové verzi s označením T-72B. Stalo se tak montáží nového motoru V-84-1 s výkonem 626 kW (840 HP) a kanonu 2A46M-1 ráže 125 mm s vezenou zásobou munice 45 nábojů. Z kanonu mohly být vystřelovány také raketové střely systému 9K120 Svir a pro zjednodušení oprav v polních dílnách nebylo nutno demontovat věž. Do vozidla byl montován moderní systém řízení palby 1A40-1 a jako standard tank T-72B obnášel reaktivní pancíř. Tato ochrana obsahovala 227 krychliček, přičemž 61 z nich zajišťovalo boky. V průběhu roku 1988 byl na vozidla instalován reaktivní pancíř 2. generace (Kontakt-5), stroje pak nesly označení T-72BM. Stroj měl také zařízení k uchycení ženijního vleku KMT-6.
S krátkým časovým odstupem se objevila také "jednodušší" varianta tanku T-72B, a to T-72B1, která postrádala některé systémy optoelektroniky montované do sériových tanků.
Byla vyvinutá i velitelská verze T-72BK a verze T-72B(M) s novým systémem reaktivního pancíře Kontakt-5. Bloky ochranných krychlí věže byly upevněny v úhlu na držácích, což umožnilo lepší ochranu věže (kumulační proud se měl roztříštit dříve, než dorazí k povrchu pancíře). Tank T-72B byl nabízen také na vývoz.
Technická data tanku T-72B :
> osádka: 3 muži
> rozměry : délka s kanonem 9240 mm, šířka 3600 mm, výška 2370 mm
> hmotnost : 44,5 t
> výzbroj : kanon s hladkým vývrtem 2A46M-1 ráže 125 mm, kulomet PKT ráže 7,62, protiletadlový komplet ZU-72 ráže 12,7 mm, zadýmovací granátomety 902B TUČA ráže 81 mm
> pohon : motor V-84-1 s výkonem 626 kW (840 HP), motor byl schopen spalovat tyto produkty ( motorovou naftu (DL, DZ, DA), raketové palivo (T-1, TS-1, T-2) automobilový benzin (A-66, A-72).
> obsah nádrží : 1000 l
> rychlost : silnice 60 km/h
> dojezd : 480 km (dalších 70 km s příd. nádržemi)

Tank verze T-72B

Mezi modernizaci, která byla uskutečněna na tanku T-72, ale nebyla sériově vyráběna, se počítá tato, po které tank dostal označení T-72 MP. Zabývaly se jí Přerovské strojírny a PSP Bohemia ve spolupráci s firmami Sagem, SFIN (systémy řízení palby) a ukrajinská firma CHKBM (modernizovaný podvozek a pancéřování). Stroj T-72 MP byl poprvé představen na veletrhu IDET v roce 1997 (také 1999), pak v roce 1998 na výstavě Eurosatory v Le Bourges ve Francii. Vývoj vozidla T-72 MP vycházel z T-72AG, tj. od poloviny 90. let, avšak AČR tento stroj nepřijala (pravděpodobně finanční důvody), i když použité komponenty měli světovou úroveň.
Tato modernizace tanku je brána jako otevřený modulární systém, který se lehce přizpůsobí vývoji tankové a protitankové techniky a hlavně přání zákazníka. V budoucnu by nebyl žádný problém s další možnou modernizací.
Ochrana tanku proti řízeným střelám s IČ a laserovým naváděním se zvedá instalací systému Štora 1 a 2. Dále nezanedbatelnou měrou přispívá přídavný dynamický pancíř, nové protipožární, diagnostické a komunikační systémy.
Vylepšený stroj má i slušné dynamické vlastnosti, za které děkovat hlavně novému powerpacku. Ten netrvá na zásadních změnách v korbě vozidla a navíc dovoluje zkrátit výměnu motoru o 60 % oproti běžným tankům T-72. Výkon tanku vzrostl o 26 % na 723 kW. Navýšení výkonu motoru ve spolupráci s novým systémem podvozku (tlumiče) dává tanku vynikající zrychlení a zlepšení jízdních vlastností. Tank může mít nainstalováno navigační zařízení, které využívá informací z družic systémů GLONASS a NAVSTAR (GPS). Komunikační zařízení obsahuje UHF a SW radiostanice a intercom. Výzbroj tanku se nemění, změny se týkají systému řízení palby. Vozidlo má nainstalovány senzory k rozpoznání nepřítele za všech podmínek. Došlo ke zvýšení pravděpodobnosti zasažení cíle za klidu i za jízdy první ranou, a to jak ve dne tak i v noci i za všech klimatických podmínek, a všechny změny se neodrazí na složitosti obsluhy . Střelec má k dispozici integrovaný zaměřovač SŘP SAVAN 15 (Sagem), velitel používá stabilizovaný panoramatický zaměřovač VS/MVS 580 (SFIM), informace získané z venku jsou ihned zpracovány.
Jako součást modernizace se nabízí dodávka kvalitní munice a systém řízení bojové činnosti.
Technická data tanku T-72 MP :
> rozměry : délka korby 7200 mm, délka s kanónem dopředu 9800 mm, šířka 3620 (bez krytů pásů 3460 mm), výška 2640 mm (po věž 2190 mm), světlost 470 mm
> posádka : 3 muži
> výzbroj : kanón 2A46M-1ráže 125 mm (45nábojů), spřažený kulomet ráže 7,62mm (1250 nábojů), protiletadlový kulomet ráže 12,7 mm
> bojová hmotnost : 47,5 t
> měrný výkon: 15,5 kW/t
> max. rychlost: 65 km/h
> akcelerace z 0 na 40 km : 15 sekund
> dojezd: 700 km
> brodění : bez přípravy 1,8 m, s přípravou 5 m
> pohon : vícepalivový motor 6TD-1 o objemu 16 300 cm3, s výkonem 735 kW (6TD-2, s výkonem 895 kW)
> pravděpodobnost zásahu za jízdy : 80% , v klidu 90%
> obsah nádrží : 935 l (+400 l přídavné nádrže)
> zaměření cíle : ve dne 5 km, v noci 3 km, rozpoznání cíle : ve dne 4 km, v noci 3 km


< Modernizovaná verze tanku T-72S určená pro vývoz, cenu podle výbavy určoval zákazník. Verze byla zprvu označena T-72M1M1.
> Modernizovaný tank verze T-72M1.

V roce 1987 byl vyvinut stroj vycházející z exportního vozidla T-72M1, který nesl označení T-72M1M1 (označení T-72S bylo pro tento tank zavedeno později). Tento tank si vynutily armády Varšavské smlouvy, které žádaly novější výzbroj pro své tankové útvary.
Vylepšení mělo být shodné s typem T-72B (ne kompletně), reaktivní pancíř 1. generace (jen 155 dílů). Z tohoto tanku byl použit protitankový komplet Reflex, celkově měl být tank T-72S bojově navýší oproti předcházejícím variantám. Jeho hlavní zbraní byl kanon s hladkým vývrtem 2A46M ráže 125 mm, tepelnou ochranou a stabilizací ve dvou rovinách. Sekundární výzbroj obnáší spřažený kulomet ráže 7,62 mm a protiletadlový kulomet ZU-72 ráže 12,7 mm. Jako pohon byl určen dvanáctiválcový kapalinou chlazený diesel B-84-1 s výkonem 618 kW, se zadýmovacím zařízením. Podvozek je částečně chráněn a vozidlo je vybaveno integrovaným systémem řízení palby. Zároveň s touto variantou byl vyvinut T-72S1, určený pro státy, které nebyly členy VS. Zde nebyla možnost střílet PTŘS přes kanon. Tank T-72S byl poslední modernizací základního typu T-72, jeden kus tohoto tanku byl nabízen za cenu 1,2 milionu USD (1993).
Technická data tanku T-72S :
> hmotnost : 44,5 t
> posádka : 3 muži
> rozměry : délka s kanonem 9530 mm, délka korby 6950 mm, šířka 3590 mm, výška 2480 mm, světlost 470 mm
> pohon : dieselový motor B-84-1 s výkonem 618 kW
> max. rychlost : 60 km/h
> dojezd : 600 km
> obsah nádrží : 1000 l
> překážky : příkop 2,8 m, brod 1,20 m (bez přípravy), svislá stěna 0,80 m, náklon 40%, stoupání 60%
> výzbroj :
Výzbroj : kanón 2A46M ráže 125 mm ( 45 ks), spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm, protiletadlový komplet ZU-72 ráže 12,7 mm, 9K119 Reflex / 9K120 Svir


< Vylepšená verze tanku T-72BV
> Tank T-72B1, ochuzená verze T-72B, byla určená také pro vývoz.

Maličko podrobněji k tankům T-72 v československé armádě. První vozidla tohoto typu byla dovezena do Československa v roce 1978 v počtu 31 strojů, které měly nainstalovány optické dálkoměry TPD-2-49. S těmito tanky byla také koupena licence na jejich výrobu, ujal se toho ZŤS Martin (nyní Slovensko). V průběhu sériové výroby byly tanky různě vylepšovány, například nový systém řízení palby "Palcát". Sovětům se zamlouval, po otestování už nebyl systém vrácen československé straně a byl upravený použit k modernizaci sovětských tanků. V období od roku 1981 do 1990 bylo celkově v Československu zhotoveno na 1757 strojů (jiný zdroj 1719) různých verzí, československá armáda odebrala 917 vozidel T-72 (v tomto počtu je i 60 strojů T-72 K), zbytek byl prodán. Oproti původním tankům se licenční lišily jen v instalaci laserového dálkoměru TPD-1K, varianta T-72M se od základní víceméně neodpoutala (počet vezené munice stoupl z 39 na 44 nábojů, řidič měl pohodlnější sedačku, nový noční optický přístroj, zvýšenou ochranu proti zápalným látkám, boční ochranné štíty pojezdového ústrojí a zadýmovací granátomety na čele věže). Tyto drobné úpravy se podepsaly ve zvýšení bojové hmotnosti tanku o 500 kg.
Verze T-72M1 vycházela s typu T-72M. Její modernizaci obnášelo zdokonalení horního čelního pancíře korby a nová odlévaná věž z pancéřové oceli a keramických materiálů. Zde jsou ve zkratce uvedeny úpravy : pérování (hydraulické tlumiče), nosné kladky, příklop řidiče, ventilátoru, napínací zařízení pásů a kryt motorové přepážky.
Série 60 tanků byla vyrobena ve velitelské verzi T-72MK. Na podvozku tanku T-72 vznikl jistý počet vyprošťovacích tanků VT-72B.
Tank T-72 byl do výzbroje bývalé ČSLA zaveden počátkem 80. let 20. století. Jako první byla vyzbrojena 1. tanková divize. Ve 2. polovině 80. let následovala 9. tanková divize. První velitelské tanky T-72K k jednotlivým útvarům dorazily začátkem roku 1985. V roce 1988 byly dopraveny první vyprošťovací tanky VT-72. Byly zařazeny ke všem tankovým plukům 1. tankové divize. Ke dni 30. 11. 1991 československá armáda vykazovala 815 tanků T-72, z toho 783 v základní bojové verzi a 32 tanků varianty T-72K.


T-72M2

Pokračování ve 2. části