PALBA.CZ

Americký tank z období studené války

Americký základní bojový tank M60 Patton
(zezačátku označen jako přechodný)

Předmluva :
Začátkem padesátých let se silně zhoršily vztahy Spojených států a Sovětského svazu, který byl podporován komunistickou Čínou. Tento stav nepřímo vyústil v korejský konflikt. Tankové jednotky Severní Koreje a Číny byly v té době vyzbrojeny sovětskými středními tanky T-34/85, používané ještě za druhé světové války. Sbory jednotek OSN, hlavně tankové útvary americké armády se dopravily do tohoto střetu převážně na amerických vozidlech M46, M26 a M24. Obě znepřátelené strany měly ke svým tankům určité výhrady.
Ruští konstruktéři a technici pracovali na vývoji nového tanku již v roce 1945 a dali tak vzniknout tanku T-54. Tento stroj byl silně pancéřovaný, poháněl ho motor V-54 s výkonem 382 kW (520 HP) a s instalovaným kanonem D10-T ráže 100 mm svými bojovými parametry podstatně převyšoval vozidla, kterými byly v té době vyzbrojeny americké tankové útvary. Na tomto nepříznivém stavu nezměnilo ani zařazení tanku M48 Patton do výzbroje, neboť Sovětská armáda rychle zareagovala modernizací svého nového tanku T-54. Sovětské elitní jednotky brzy dostaly modifikované T-54A a T-54B, ty posledně jmenované, vyráběné od roku 1958 obdržely nový typ kanonu D10-TS2. Tento kanon stabilizovaný ve dvou rovinách (stabiliz. STP-2), byl vybaven denním a nočním pozorovacím systémem velitele a střelce, zvýšil údernost sovětských tankových vojsk a přesvědčil americké velení, že srovnat nepoměr sil mohou jen úplně novým typem tanku. Americké tanky M47 a M48 měly lafetovány kanon M36 ráže 90 mm, a pokud by se měl nový typ tanku srovnat v palebné síle sovětskému tanku T-54, musí mít nainstalován kanon větší ráže.



Část první : Vznik a vývoj konstrukce základního tanku M60

Američtí konstruktéři se pustili do vývoje nového kanonu, a co bylo nejdůležitější, společně spustili vývoj nového tanku. První prototyp , výrobně označen názvem T95 byl hotov v polovině roku 1956. Byl mu nainstalován nový kanon T208 ráže 90 mm, vybavený testovaným systémem řízení palby OPTAC a byl u vozidla zkušebně zavedeno hydropneumatické zavěšení. Další prototyp měl jako první vyzkoušet plynovou turbínu Solar Saturn. U prototypu tanku T95 bylo použito velmi mnoho nových postupů a řešení, nové konstrukční a technické návrhy ve velkém překonávaly stávající a známé řešení konstrukce britských a sovětských obrněných vozidel. Tyto přednosti jej však zaroveň degradovaly. Rozjet velkovýrobu a zařazení takto složitého tanku do výzbroje armády se jevilo velmi rizikové. Jako zářný příklad si můžeme připomenout v druhé světové válce profesorem Ferdinandem Porschem vyvíjený německý tank Tiger-P. který používal benzinoelektrický pohon a velké množství experimentálních řešení, jeho výroba byla velmi složitá a jeho použití v praxi bylo značně problémové. Ty samé obtíže se s přestihem prorokovaly zařazením tanku T95 do výzboje, a proto se kompetentní americké velení dalo cestou menšího rizika, to je modernizací stávajících vozidel amerického parku, tanků M48. S touto modernizací měly ale pokračovat práce na novém tanku. To dalo vzniknou plánu přezbrojit armádu přechodným typem tanků, tzv. Interim Tank. Mělo jít o konstrukci, zařazenou do služby jen na přechodnou dobu, než bude vyvinut definitivní, plnohodnotná verze nového tanku. Jako největší zádrhel se stal pro americké konstruktéry kanon, z nabizených typů se žádný neukázal jako vhodný, američtí technici nakonec přijali pomoc britských konstruktérů. Ve stejné době u firmy Royal Ordnance Factory v Nottinghamu byl vyvinut prototyp kanonu ráže 105 mm (sériové ozn. L7 ), který kritéria hlavní výzbroje tanku naplnil takřka dokonale. Američané koupili od Britů licenci a ve velkém rozjeli sériovou výrobu a tento nový kanon pak zastupoval standardní výzbroj amerických tanků po celá dvě desetiletí. Hlaveň kanonu L7 (americké označení M68 ) vydržela zpočátku 100 výstřelů podkaliberním střelivem s oddělující se paticí (APDS ) nebo 125 výstřelů protitankovou kumulativní municí ( HEAT ). Po modifikacích vydržela hlaveň dokonce 400 výstřelů municí APDS a u střeliva HEAT až 1 000 výstřelů. Nový kanon ráže 105 mm byl do věže standardního tanku M48 zkušebně instalován v únoru 1956. Firma Chrysler Corp. dne 4. června 1958 předložila rozpočtové komisi Kongresu plány programu přechodného tanku XM60. Plán byl silně omezen, změny se týkaly pouze nového kanonu a použití nové pohonné jednotky, kterou byl motor AVDS-1790-2 firmy Continental o výkonu 560 kW ( 750HP). V případě tohoto vozidla se mělo jednat o první vyvinutý a sériově vyraběný tank s dieselovým motorem, v předchozím období byly vznětové motory použity v rámci modifikace nebo z nedostatku zážehových motorů. Samozřejmě v rámci celkové úpravy tanku bylo nutno zabezpečit i řadu drobných dílčích změn, týkající se nové výzbroje a motoru. V porovnání s vývojem zcela nového tanku to byl nesrovnatelně menší problém.
Když v červnu 1959 zástupci firmy Chrysler Corporation převzali zakázku na první sérii tanků M60, určitě nepočítali s tím, že toto vozidlo, naplánované jako tzv. přechodný tank v reakci na sovětský tank T-54, bude z výrobních linek sjíždět až do roku 1983. V šedesátých a sedmdesátých letech byl tank M60 Patton základní typ výzbroje amerických tankových jednotek a z cizích armád ho měly ve výzbroji ponejvíce obrněné síly Izraele. Byl použit v bojích ve Vietnamu a zúčastnil se mnoho dalších lokálních konfliktů. Nikdo určitě nepředpokládal, že tento tank, bude bojovat při osvobozování Kuvajtu, kde byl zařazen ve verzi M60A3 do jednotek americké námořní pěchoty. První zakázka se datuje na červen 1959, kde se jednalo o 180 tanků, vzápětí (září 1959) byla zvýšena o dalších 750 kusů. Velkovýroba byla zastavena v roce 1983, počet tanků M60 všech verzí se vyšplhal k číslu 15-ti tísíc, ze kterého celých 5400 strojů tvořily tanky ve verzi M60A3.



Tank M60 byl sestrojen v konvenčním konstrukčním systému s motorem vzadu a bojovým oddílem nacházejícím se ve střední části korby. Tank obsluhovala posádka složená ze čtyř mužů (velitel tanku, řidič, střelec a nabíječ). Stanoviště řidiče se nacházelo v hlavní ose korby před věží. K pozorování terénu využíval řidič tři stálé periskopy typu M27. K nočnímu pozorování byl určen střední periskop vyměnitelný za aktivní noktovizor typu M24. V řídícím oddílu byly uloženy také i zásobníky se střelivem.
Bojový oddíl byl v obležení nabíječe (v levé části věže ), velitele a střelce ( oba v pravé části věže ). Ve stropu věže se na levé straně byl umístěn jednodílný, dozadu odklápěný průlez, který byl opatřen otáčivým periskopem typu M37, umožňující nabíječi okružní pozorování v rozsahu 360˚. Velitel využíval ke sledování bojiště pozorovací věžičku typu M19, osazenou osmi stálými periskopy a základním pozorovacím přístrojem. Ve věžičce M19 byl také nainstalován kulomet M85 ráže 12,7 mm, který měl ruční ovládání v rozsahu od -15˚ do +60˚. Zprvu byl umístěn nad hlavou velitele, což však byl důvod, že věžička byla tím pádem velmi vysoká a představovala tak snadný cíl. Vyšší věžičku dostalo jen prvních 300 tanků M60, později pak byla díky posunu kulometu dopředu snížena. Před ni byl navíc namontován držák pro instalaci kulometu M85. Ve stropu byl vytvořen jednodílný, do zadní polohy odklápěný průlez určený pro velitele tanku. V motorovém oddílu se nacházel motor AVDS-1790-2 a převodovka CD-850-6. Oba prostory, motorový i bojový, byly vzájemně odděleny dvoudílnou pancéřovou deskou.
Korba tanku byla složena z válcovaných desek spojených s odlévanými díly. Její čelo mělo tvar klínu, což dost zvýšilo odolnost tanku proti zásahům protitankovými střelami. Tvar klínu zajišťoval mnohem vyšší pravděpodobnost odrážení střel , zasahujících čelo korby. Tloušťka čelních desek korby byla určena na 120 mm. Dno korby bylo oválného tvaru, který zvýšil odolnost vůči možné explozi miny. Proud plynů, vytvořen výbuchem, byl tak rovnoměrně formován a sklouzával díky tomu po desce korby. Věž tanku M60 byla vytvořena odléváním a víceméně byla shodná s věží tanku M48A2, přičemž její maximální tloušťka byla až 180 mm.
Kanon tanku M68 se skládal z jednodílného brzdovratného zařízení, pružinového vratníku a hydraulické brzdy. Hlaveň měla nainstalován ejektor (ventilaci ), pomáhající odstraňit plyny vzniklé při výstřelu. Navádění kanonu ve svislé rovině bylo v rozsahu od -9˚do +19˚. Kadence podle zkušenost posádky dosáhla k osmi výstřelům za minutu. K palbě byla používána munice typu APDS-T M728, APDS-T M392A2, HEAT-T M456, HEAT-T M393A1 a WP-T M416. Později byla vyvinuta nová kompaktní munice, které používaly novějšíc verze tanků M60. Kanon byl spřažen s kulometem M73 ráže 7,62 mm. Základní stav střeliva tanku M60 obnášel 57 nábojů do kanonu, 900 do kulometu M85 a 5 950 do kulometu M73.
Jak zde bylo již uvedeno, pohonnou jednotkou tanku M60 byl určen vznětový motor Continental AVDS-1790-2 ( byla používána i verze AVDS-1790-2A ). Motor s válci uloženými do V dovoluje získání maximálního výkonu 560 kW ( 750 HP ) při 2 400 ot./ min. Točivý moment motoru je přenášen na hnací kola ( umístěná vzadu ), automatickou převodovkou typu CD-850-6, která byla složena z hydrokinetické převodovky (dvou rychlostí dopředu a jedné zpátečky ), diferenciálu, řídících pák a brzd. Zásoba paliva dopraví tank na vzdálenost asi 500 km (350 mil). Tank byl schopen vyvinout maximální rychlost až 48 km /hod.
Pozvozek byl složen se šesti dvojitých pojezdových kol o průměru 66 cm na každé straně. Věncem obdařená hnací kola mají místo v zadní části korby, napínací kola pak byla instalována vpředu. Tím, že byly hnací kola namontována vzadu bylo uvnitř korby ušetřeno místo, které převážně blokují části pohonného systému. Horní větev pásu byla zajištěna třemi nosnými kladkami, osazené ( tak jako pojezdová kola ) gumovými bandážemi. Zavěšení pojezdových kol bylo vyřešeno samostatně, na torzních tyčích. První, druhý a šestý pár pojezdových kol byl navíc doplněn hydraulickými tlumiči. Výroba tohoto základního tanku M60 byla uskutečňována až do roku 1962.
V období šedesátých let nakoupil tanky M60 Izrael pro svoji armádu, která na nich uskutečnila mnohé modifikace. I když byla věž M19 předělána, stále dosahovala velkých rozměrů. Další problém, s kterým se musel velitel tanku v boji vyrovnat, bylo sledování bojiště. Na základě zkušeností z jomkippurské války se zraelská armáda rozhodla věžičku jako nedostatečnou část tanku přestavět. Byla vyvinuta věžička Urdan, která byla složena z kvalitně pancéřované základny o odklopného průlezu. Průlez byl umístěn na dvou ramenech, což dovolovalo jeho odklápění dozadu a také otáčení v jakékoli pozici. Velitel tanku tak průlez mohl jen minimálně nadzvednout a vzniklou štěrbinou uskutečnit pozorování. Tím pádem měl shora zajištěnou ochranu, tohle v amerických tancích nebylo možné, velitel před střelbou shora nebyl nijak chráněn. Dále byly namontovány tři výsuvné periskopy. Plně otočná věž zabírala zorné pole v rozsahu 360˚. Dále zde byly umístěny držáky pro dva kulomety M1919 ráže 7,62 mm, které mohli používat velitel s nabíječem. Velitel tanku navíc disponoval vnějším minometem ráže 60 mm a vrhači dýmovnic instalovaných po obou stranách věže.
Další důležitou součástí izraelských modernizací tanku M60 bylo nové rozdělení uložení munice. Ve věži byla zanechána tzv. pohotovostní zásoba, zbývající náboje byly přemístěny do korby. Takto modifikované tanky M60 a M60A1 dostaly název Magach 6 a do služby byly zařazeny do výzbroje tankových jednotek v roce 1978. Počátkem osmdesátých let obdržely tanky Magach 6 navíc reaktivní pancíř typu Blazer.


Americké tanky verzí M60A1 a M60A3

Charakteristické rysy tanku M60 Patton
> věž tanku aerodynamického tvaru s výrazným sklonem stěn, nad profil věže vyčnívající velitelská věžička s kulometem umístěným po pravé straně, vzadu koš.
> záď korby se žaluziemi
> hlaveň kanonu s nesymetricky umístěným ejektorem, štít kanonu krytý celtovinou
> šest pojezdových kol, tři nosné kladky, hnací kolo vzadu, napínací vpředu



Technická data tanku M60 Patton
> posádka : 4 muži
> bojová hmotnost : 46,3 t
> délka : 6 947 mm ( s hlavní dopředu), šířka : 3 632 mm, výška : 3 270 mm, světlá výška : 463 mm
> výzbroj : kanon M68 ráže 105 mm (57 náb.) spřažený kulomet M73 ráže 7,62 mm (5 950 náb.), velkorážný kulomet M85 ráže 12,7 mm ( 900 náb.)
> motor : Continental AVDS-1790-2 , dvanáctiválcový diesel, výkon 560 kW (750 HP ), při 2 400 ot./min
> měrný hmotný výkon : 12,09 kW/t
> tlak na podloží : 0,08 MPa
> maximál.rychl. : 45 km/hod, dojezd : 500 km



Část druhá : Další verze a modifikace tanku M60 Patton

Po nejdelší dobu sériové výroby tanku M60 byla vyráběna verze označená M60A1 (až do roku 1980 ). Když si velení americké armády v roce 1962 ujasnilo, že tvz. přechodný tank, kterým měl původně M60 být, se stane základním tankem, rozhodli o jeho modifikaci. Tank obdržel úplně novou věž, oválnou věž převzatou z tanku M48, nahradila nová, ve tvaru klínu, směrem dozadu zúžená, s náklonem bočních stěn. Konstruktéři tímto tvarem zvýšili odolnost věže oproti působení protitankových střel protivníka, a bez toho aby museli přidat na tloušťce pancíře a tím zvyšovat hmotnost vozidla. Zásoba munice, v počtu 63 kusů, byla rozložena takto : 26 kusů se nacházelo v předním zásobníku (u místa řidiče), 21 kusů uloženo v dolní části věže, 13 pohotovostních ve výklenku v zádi věže a 3 kusy připravené k okamžitému použití v zásobnících u nabíjecí komory. Střelec dostal novou sadu optických přístrojů, skládajících se z teleskopického zaměřovače typu M105D, zvětšujícího 8x, a dálkoměru typu M17A1, zajisťujícího zvětšení 10x a umožňujícího zaměření v rozsahu od 500 m do 4 000 m. Pro velitele byl namontován zaměřovač M28C. Při noční činnosti velitel používal noktovizor M36E1 a střelec noktovizor M32, a protože jsou tyto noktovizory aktivního typu, byl nad hlavní kanonu v přední části věže instalován reflektor AN/VSS-1 o výkonu 2,2 kW vydávající infračervené světlo.
V průběhu další sériové výroby byly u tanku M60 pozorovací přístroje vyměněny za přesnější a byl také použit reflektor AV/VSS-3A - stroje modifikované tímto způsobem ( vyráběné hlavně od roku 1977 ) opatřena názvem M60A1 (PASSIVE).
Tanky verze M60A1 neměly instalovaný, tak jako ostatní stávající M60, systém stabilizace kanonu. Tato vymoženost se objevila až u vozidel vyráběných od roku 1971, kdy začal být montován elektromechanický stabilizační systém ve dvou osách : - AOS ( Add-on-stabilizer). Do tanků byl instalován nový model motoru, označený AVDS-1790 -2C, vybavený novým, olejem chlazeným alternátorem, regulátorem a novou převodovkou typu Allison CD-850-6/6A.
Všechny tyto změny byly uskutečněny postupně do roku 1974, ve kterém byl započat program RISE (Reability Improvement of Selected Equipment - Zlepšení odolnosti vybraného vybavení ). Tanky dostaly název M60A1 (RISE), toto upřesňující označení se od roku 1977 přestalo používat. Hmotnost se tímto vybavením zvýšila z 49,7 t na 52,6 t, což mělo za následek snížení pohyblivosti vozidla. Tanky M60A1si objednala rovněž italská armáda, která jich převzala 200 kusů (licenční výrobu zahájila firma OTO Melara ), větší počet těchto vozidel zakoupily také Rakousko, Izrael, Irán a Jordánsko. Izraelci tuto modifikaci tanku označili názvem Magach 6 Alef. U tanků M60A1 (RISE), zhotovených ve druhé polovině sedmdesátých let, byly provedeny změny s podobným rozsahem a jejich upravené verze nesly označení Magach 6 Beth. Na přelomu 70. a 80. let začaly izraelské zbrojovky rozjíždět výrobu vlastního tankového střeliva ráže 105 mm typu APFDS-T M 111 a M413 s wolframovým jádrem. S touto munici byly tanky Magach 6 Beth schopny zničit tank T-72 ze vzdálenosti až 4 000 m. V rámci izraelských inovací došlo na výměnu pásů, na jednosvorníkové (vyvinuty během vývoje tanku Merkava ) a hnacích kol. V polovině osmdesátých let byly tanky izraelské armády doplněny systémem řízení palby typu Matador ( vyráběný firmou El-Op ), který byl složen z laserového dálkoměru, zaměřovacího přístroje velitele, balistického počítače a systému meteorologických čidel ( poskytující posádce informace o teplotě, rychlosti a směru větru ) : takto modernizované stroje obdržely označení Magach 6 Beth-Gal.
I výzbroje izraelských tanků se dotkla probíhající modifikace. Na hlaveň kanonu M68 byla namontována termoizolační ochrana společnosti Vidco, co mělo za důsledek zvýšení přesnosti palby. Na tank byly umístěny kulomety FN MAG ráže 7,62 mm a odmontován s hlavní spřažený kulomet M73 i kulomety M1919. Tanky s těmito změnami získaly označení Magach 6 Mem. V pozdějším období byly všechny tanky Magach 6 Beth-Gal doplněny krytem kanonu a novou střeleckou výzbrojí.
Když skončila operace ,,Mír pro Galileu,, byly tanky Magach 6 Beth-Gal a Magach 6 Mem opatřeny doplňujícím pancéřováním ( reaktivní a keramicko-pancéřové). Tyto změny zvedly hmotnost tanku na 54 t a donutily Izraelce nainstalovat novou pohonnou jednotku, motor AVDS-1790-5A o výkonu 677 kW (908 HP), a převodovku Allison CD-580-6-BX, a provést změny tlumičů. Takto doplněné tanky získaly označení Magach 7.
V americké armádě byly tanky M60A1 (hlavně tanky z 1. divize námořní pěchoty, která byla během operace ,,Pouštní bouře,, součástí Expedičních námořních sil ) modernizovány doplněním reaktivního pancíře. Pancíř tanků M60A1 ERA (Explosive Reactive Amor ) je poskládán z dílů obsahujících schránky s výbušninou, které jsou upevněny na speciální nosníky. Systém je složen buď ze 42 větších a 49 menších schránek (o hmotnosti kolem 1 400 kg), nebo 52 menších a 24 větších (o hmotnosti kolem 1 900 kg).



Tank M60 Patton byl dále vylepšován, následná modifikace je označována jako verze M60A2 Starship. Přepracováním prototypového stroje M60A1E1 byl vyvinuto vozidlo M60A2, navžené jako stíhač tanků.
Počátkem šesesátých let testovala americká armáda tank, který měl být využit u paradesantních jednotek. Konečný produkt tohoto vývoje byl tank M551 Sheridan, vyzbrojený kanonem M81, ráže 152 mm, který byl vybaven vrhačem řízených střel typu MGM-51-A Shillelagh. Vývoj střely MGM-51-A byl prováděn v US Army Missile Command a ve Philoc-Ford Company. Velkovýroba byla zahájena v roce 1964. Střela měla hmotnost 26,8 kg a délku 1 155 mm. Pohon tvořil raketový motor na pevné palivo, účinnost zásahu byla dosahovala 2 500 m.
Začátkem sedmdesátých let byl započat vývoj dalšího prototypu tanku M60, jehož hlavní výzbrojí měl být drážkovaný kanon M162, uzpůsobený k odpalování protitankových řízených střel typu Shillelagh. Tenhle stroj dostal označení M60A1E1, u kterého byla přestavěna věž s tvarem kvádru položeného na půlkulaté kopuli. Úplně byla přestavěna jeho věž, která získala vzhled kvádru usazeného na půlkulaté kopuli. Na stropě věže byla umístěna pozorovací věžička. Ve věži měl stanoviště nabíječ a střelec, řidičova sedačka byla umístěna, tak jak u sériového M60, v přední části tanku, velitel obsadil své místo v zadní části věže. Testy dopadly nad očekávání velmi dobře a první kusy začaly sjíždět z výrobních pásů v roce 1973. Tank obdržel název M60A2, a jeho sériová výroba byla zastavena v roce 1975, po postavení 540 kusů ( ve skutečnosti jich bylo jen 527, protože zbývajících 13 kusů M60A2 bylo předěláno na vyprošťovací vozidla M728 ).


Technické nákresy tanků M60A2 a M60A3

Tank M60A2 měl být využíván hlavně jako stihač tanků, tedy jako obrněná vozidla M10, sloužící v období druhé světové války. Posádka mohla použít v boji 13 řízených protitankových střel a 33 konvenčních nábojů ráže 152 mm. V čase výroby byl postaven druhý prototyp označený jako M60A1E2, který byl vyzbrojen dělem ráže 20 mm, sloužícím k obraně na krátké vzdálenosti. Pro mechanizované divize byl problém mít ve stavu výzbroje raketové tanky, neboť se daly rychle nalézt a posléze zlikvidovat obyčejnými tanky ( tento typ tanků byl vyráběn také v SSSR, např. Objekt 775 ). Zničit tank odpálením řízené protitankové střely mohl snadno provést i jeden jediný voják s přenosnou rampou. V praxi byla teorie mnohokrát potvrzena za jomkippurské války, kdy egyptští vojáci, vyzbrojení odpalovacím zařízením 3M6 Čmelák, bez problémů likvidovali izraelské M48 a M60.



Firma Teledyne Continental Motors vyvinula začátkem osmdesátých let modernizovanou verzi tanku M60, nazvanou jako Super M60. Tank byl poháněn pohonnou jednotkou typu AVCR-1790-1B o výkonu 882 kW (1 182 HP ) s automatickou převodovkou Renk RK-304. Vývoj tohoto typu se avšak zastavil hranici prototypového stroje.
V prosinci 2000 skončila vývoj firma General Dynamics Land System prototyp modifikovaného tanku na podobnosti M60A3. Modifikace se týkala nové pohonné jednotky, kterou byl motor AVDS-1790-9A o výkonu 882 kW (1 200 HP ), převodovky Allison X-1100-5, podvozeku typu GDLS 120S, který dá se říci kopíroval řešení zavěšení a podvozku tanku M1A1 Abrams. Nejpronikavější a vůbec nejdůležitější změnou byla nová věž, pocházející z tanku M1A1 Abrams s kanonem M256 s hladkým vývrtem ráže 120 mm. Prototyp tanku M60-2000 byl hotov v srpnu 2001 a předveden na zbrojním veletrhu v Ankaře, kde o něj projevily zájem turecké, egyptské a jordánské armády.

Americký tank verze M60A3

Zastarávající tank M60 byl dále využíván k přestavbám na různé pomocné verze, jakými byly například mostní a vyprošťovací stroje.
Mostní tank M60 AVLB ( Armored Vehicle Launched Bridge ) byl zkonstruován přestavbou asi 400 tanků M60A1 a M60A2. Mostní tanky byly vyráběny ve dvou verzích, odlišující se délkou mostovky. Byly na nich umístěny rozložitelné mosty o délce 15 m nebo 20 m. Hmotnost samotného nosiče pohybovala kolem 56,6 t, čas potřebný k položení mostu byl dvě až pět minut. Mostní tanky byly přidělovány po jednom každému tankovému praporu obrněných jednotek.
Odmiňovací tank M60 AVLM ( Armored Vehicle Launched MICLIC ) je standardní tank M60A3, měl umístěny na přední části podvozku dva odmiňovacími vleky typu M58 MICLIC ( Mine-Clearing-Line-Charge ). V průběhu operací v Kosovu byl používán odmiňovací tank M60 Panther, který byl uzpůsoben k vyčištění minových polí. Na tento typ byla umístěna nová věž a systém STS, který likviduje nášlapné i protitankové miny.
Ženijní tank M728 CEV ( Combat Engineer Vehicle ) byl upravený podvozku stroje M60A1 a americké armádě slouží od roku 1966. Jeho hlavní výzbrojí je krátkohlavňový kanon M135 ráže 165 mm, spřažený s kulometem typu M73 ráže 7,62 mm, umístěný v modifikované standardní věži. Ve věžičce naintalován kulomet M85 ráže 12,7 mm. Vozidlo bylo doplněno hydraulickým jeřábem, který je schopen zvedat břemena o hmotnosti až 9 t. V pozdějším období byla tato vozidla doplněny buldozerové radlice M9, které byly upevněny vepředu. Celkem bylo tímto způsobem upraveno 291 ženijních tanků M728.

Tank M60A1 sloužící u americké jednotky umístěné v Evropě, odlišující se od původní verze M60 viditelnou ostrou špičkou věže.

Protože o tank M60 byl vcelku zájem, bylo jich vyvezeno poměrně velké množství, jako první zahraniční odběratel tanků M60 byl Izrael. Koncem roku 1970 jich izraelská armáda této země odebrala 150 kusů. O tři roky později (1973), po vzniku jomkippurského konfliktu, poslala americká armáda Izraeli díky vytvoření speciálního leteckého mostu dalších 150 tanků M60A1. Izraelským tankovým jednotkám se pomocí těchto vozidel podařilo zastavit egyptské útočníky. Ale cena byla byla dost vysoká, Izrael ztratil asi o 200 tanků M48A2 a M60. Celkem obdržela izraelská armáda 1 400 tanků M60 všech verzí. Po roce 2000 (do roku 2002) sloužilo v izraelské armádě asi 600 tanků M60A3, 300 tanků M60A1 a 400 tanků bylo modernizováno na standardy Magach 6 a Magach 7.
Izraelská armáda ale nedisponovala největším množstvím nakoupených tanků M60, přeborník na Blízkém východě s největším počtem tanků M60 byl Egypt. Jednalo se aso o 1 500 ( některé prameny uvádějí 1 700 ) tanků M60A3 a M60A1. Po uklidnění situace kolem izraelsko- egyptských vztahů na konci 70. let, získali Američané zakázku na objemnou modernizaci egyptského tankového parku. Na základě tohoto kontraktu bylo vyvezeno do Egypta do počátku 80. let 650 tanků M60A1 a vzápětí je následovaly tanky M60A3. V čase přidružení Egypta k protiirácké koalici, byla vyzbrojena jeho armáda 1 150 tanků M60A3 ( včetně do standardu A3 zmodernizovaných tanků A1 ).
Zde jsou další odběratelé tanků M60 : Saudská Arábie (400 tanků M60A3, mostních a ženijních M728 ), Irán ( 90 tanků M60A1, dodaných před rokem 1976 ), Jordánsko ( 118 tanků M60A1 a 100 tanků M60A3 ), Jemen - 140 tanků M60A1, Maroko - 108 tanků M60A1, Tunisko- 54 tanků M60A3, a 24 tanků M60A1,Etiopie - 22 ks M60A1, Libérie - 6 ks M60A1; Sjednocené Arabské Emiráty - 54 tanků M60A3. Tanky M60 zakoupily též další státy : Rakousko - 159 M60A3, 50 M60A3, Itálie - 300 M60A1, Portugalsko - 80 M60A a 100 M60A3, Omán - 43 ks M60A3, Súdán - 20 ks M60A3, Řecko - 610 ks M60A1/A3, Španělsko - 272 ks M60A1, 260 ks M60A3, Brazílie, Bahrajn - 40 ks M60A3, Tchajwan a Thajsko po 30 ks M60A1 a 54 M60A3, Turecko (970 ks M60A1/A3), Singapůr a exotické Bahamy.

Tank M60 sloužící v italské armádě.

<> Pokračování <>