PALBA.CZ

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 37.

Oblast OMAHA i se 14ti německými silně opevněnými opěrnými body WN (viz text).





Na mapě je i útes Pointe-du-Hoc, který byl od vyloďovacích pláží poněkud vzdálen.

Oblast OMAHA, Den D, Hodina H - 6 hodin 30 minut.

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu a kvůli většímu zachování faktů, menší chybovost, jsem většinou od těchto míst použil text z historického pojednání Den D 1944 Pláž Omaha - Steven J. Zaloga a místy pak text z historického pojednání Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey - což jsou podklady uvedeně i u Č 39 na konci.

Některé věty z historických autorů a jejich děl, zde nahoře uvedených, cituji, u některých složitějších vojenských textů, jejich autentičnosti, zachování historické faktografie, ale i atraktivnosti a poutavosti textů, používám celé věty, které převyprávím, mnohdy s vlastním doplněním a vysvětlením potřebného. Jedná se o články od Č 37. až do Č 44, oblast OMAHA: Všechny texty jsou dle osnovy mnou logicky sestaveny. Mnohde jsou ve větách použity informace z historické literatury uvedené na konci článků v - Použité podklady. Celé Č 37. až Č 44. jsem označil - "........"


"Stejně jako v oblasti UTAH, rozhodla o Hodině H i v oblasti OMAHA doba přílivu. I v oblasti OMAHA zněla Hodina H - 6 hodin 30 minut, aby měli ženisté dostatek času na odstranění min a protiinvazních překážek, dřív než budou zaplaveny přílivem.
Již bylo řečeno, že americká oblast OMAHA měla, dle plánu Operace NEPTUNE, rozkazem s označením ON1, dodatek VIII, doplněk B, kvůli kódování sektorů sedm - Able, Baker, Charlie, Dog, Easy, Fox, George.
Sektory pláží, jako např. zvláště silně krvavý sektor Dog - Pes, se rozlišoval vlastním názvem pláže - White - Bílá, Green - Zelená, Red - Rudá, tedy Dog White, dále pak již vzpomínaný Zelený pes - Dog Green a Dog Red - Rudý pes.
Oblast OMAHA se rozkládala mezi Port-en-Bessinem a řekou Vire, když jednotlivé sektory vylodění se táhly do celkové šířky přibližně 6 300 až 6 500 m (někde uvedeno také 4 míle), čímž se OMAHA stala nejširší oblastí vylodění v rámci Operace OVERLORD.
Vyloďovací prostor v oblasti OMAHA, je široká mírně do oblouku zatáčející část pobřeží Calvadosu, jejíž přibližně 6,5 kilometrů dlouhým plážím, dominují, na jejich obou koncích útesy zvedající se téměř kolmo do výšky 30 m.
(Mapa oblasti pláží OMAHA, místa vylodění i s - v textu jmenovanými - vesnicemi.





). Mezi těmito křídelními strmými výspami( samozřejmě vhodnými pro boční dělostřeleckou palbu, tu nejhorší palbu, kterou si lze představit, a kterou zde Němci samozřejmě využili k bočnímu postřelování pláží) navazuje na pláž náhorní plošina dosahující necelý kilometr ve vnitrozemí výšky 50ti metrů, která ovládá celé pobřeží.
Hranu náhorní plošiny, na čtyřech místech, přerušují potoky, které si v úzkých roklích prorazily cestu k moři. Rokle s potoky, svou šířkou vhodnou i pro cesty, byly jediné průchody pro vozidla do vnitrozemí. Tři z těchto čtyřech roklí, vhodných pro cesty, byly blátivé cesty, jen čtvrtý východ tvořila dlážděná cesta.
Byla zde ještě pátá, strmá úžlabina (pro pěší), která vedla k polní cestě.
Obě strany, jak útočník, tak i obránce věděly o důležitosti a významu těchto celkem pěti východů pro výsadek v oblasti OMAHA.
Pevný písek pokrýval, na samotných plážích omývaných přílivem a odlivem, pruh široký 300 metrů a pak následoval násep ohlazeného štěrku, který se ne obvyklým způsobem zvedal do vnitrozemí ( velké množství doplňujících fotografií o OMAHA Beach je na tomto odkaze:
http://www.ibiblio.org/hyperwar/USA/USA ... aha-2.html
). V západní části oblasti OMAHA pak onen štěrkový násep pokračoval k vlnolamu a dlážděné cestě za nimiž ostře vystupovala hrana náhorní plošiny. Zbytky pláže přecházely v pískové duny neprůchodné pro vozidla. Štěrkem se však na řadě míst nedalo vůbec projet. Na vzdálenější straně oněch dun byl široký pás písku, který se vždy na začátku roklí, které vytvořily potoky, měnil v bažiny porostlé chomáči tuhé trávy. Svah zde nebyl již tak strmý, ale přesto jej nemohla na většině míst z důvodů podloží zdolat ani pásová vozidla. Mimo dlážděné cesty v závětří západní výspy byly ostatní průchody, které směřovaly do vnitrozemí, vlastně jen pouhými polními cestami, určenými pro selské povozy, které vedly hustě zalesněným terénem.( Mapa terénu v oblasti vylodění OMAHA





) Většina z uvedených roklí ústila v pevných kamenných vesnicích (které sloužily jako pevnosti) Vierville, St. Laurent a Colleville, a které vlastně střežily každý východ z pobřeží.( Mapa jednotlivých pláží v oblasti Omaha i s vesnicemi z textu, když zde





není zachycen Pointe-du-Hoc).

Německá obrana, oblast OMAHA.
V oblasti OMAHA Němci zbudovali celkem 14 opěrných bodů, které označili WN61 až WN73, když dva opěrné body byly mírně ve vnitrozemí, čímž říkám, že jich bylo 12 těsně za plážemi a od dubna 1944 byla celá oblast opevněna třemi řadami zátarasů, které jsme si již řekli (225 metrů od břehu byly nejdříve překážky ve tvaru bran, 200 metrů od souše, tvořily druhou řadu trámy, či klády, s minami, namířené do moře a poslední třetí pruhy 115 metrů od břehu, byly zaminované, trojzubé ježky, každý o výšce 1,5 metru. Odhalené moře při odlivu mělo své písčité dno nezaminované, ale cesty do vnitrozemí a přístupy k nim byly plné nášlapných min.

Vůbec největším problémem pro Spojence bylo - kolik jednotek německé obrany je na plážích v oblasti OMAHA? (V únoru 1944 vypracovala americká 1. A o oblasti OMAHA studii. Studie došla k závěru, že pokud bude oblast OMAHA bráněna plukem německé pěchoty, její terén poskytne německým jednotkám výhodu, zatímco Spojencům způsobí těžké ztráty. Ale pozor - v tom samém závěru také bylo, že pokud bude oblast bráněna silou pěší divize, stane se nedobytnou!!! Jak za chvíli uvidíme, německé obranné síly rozmístěné v oblasti OMAHA převyšovaly americké odhady více než 3x. A to ještě v záloze byl německý mechanizovaný pluk.)
Obrana Němců za plážemi byla zřízena okolo oněch 14ti opěrných bodů WN61 až 74 (WN - Wiederstandnester). Právě většinu roklí střežil opěrný bod WN, který byl umístěný na vrcholu kopce, nebo po straně rokle.
( Zde je velice důležitá mapa, na které je oněch 5 krvavých roklí, výstupů z pláží, o které se nejprve tak krvavě a těžce bojovalo. Rokle zleva, z pohledu z Anglie, z pohledu vyloďujících se Američanů - F-1, E-3, E-1, D-3 a D-1. Ještě budou mnohokrát zmiňovány.





Zapamatujme si je).
Dva opěrné body WN, vybudované na východní straně pláže na mysu Pointe-et-Raz-de-la-Percée, umožňovaly boční palbu, jak jsem již částečně zmínil, podél pláže a tři další WN, situované za pláží, pokrývaly východy z roklí.
Uspořádání každého WN se lišilo podle povahy terénu, navíc se během vylodění Spojenců 6. června 1944, mnohé z nich ještě dostavovaly. Obvykle se WN sestával z malého krytu, nebo kulometného hnízda - tzv. Tobruku - na úpatí útesů, které bránilo vstup do roklí. Větší rokle přehrazovala zeď, protitankový příkop a zátarasy (ta zeď bránila účinku ostřelování z lodí). K nejúčinnějším opevněním patřily protitankové dělostřelecké bunkry - Bauform 667, vybudované po stranách útesů, jejichž zbraně však byly zacíleny rovnoběžně s pláží. Bunkry kryla na straně od moře právě ona obranná zeď, která dělostřelecké palbě lodí ztížila možnost účinně pevnůstku zasáhnout. Také promyšlené rozmístění bunkrů bránilo spojeneckým tankům v přístupu do rokle, protože německá děla mohla zasáhnout tanky do slabě pancéřových boků, jakoby ze zálohy, z bezprostřední blízkosti, když navíc byla umístěna tak, aby mohla střílet dolů po celé délce pláží (jak víme, dlouhé jen něco okolo 6,5 km). Němečtí vojáci, kteří byli v betonových bunkrech, sice používali některé starší protitankové zbraně, jako byl například již v té době zastaralý 50 mm kanón Pak 38, přesto byly tyto zbraně schopné prorazit boční pancéřování tanků Sherman a účinné byly rovněž proti výsadkovým člunům.
Němci měli v oblasti OMAHA celkem 8 protitankových bunkrů, které disponovaly, mimo jiné, dvěma 88 mm víceúčelovými kanóny. Mimo těchto plně krytých protitankových zbraní měli Němci 3 kanóny ráže 50 mm na podstavcích, které umístili v betonových okopech, a 10 dalších protitankových a polních děl v otevřených postaveních a na různých opěrných bodech. dalšími obrannými prostředky pak byly betonové bunkry, na kterých byly otočné střelecké věže ze starých francouzských a německých tanků. Přímo v oblasti OMAHA jich bylo 5, z nichž 3 se nacházely v opěrných bodech WN66/68 a pokrývaly rokli D-3 Les Moulins. Opěrné body byly obvykle chráněny kombinací všech těchto typů palebných postavení. Například WN61/62 v rokli E 3 Colleville měl k dispozici 2 protitankové kanóny ráže 75 mm PaK 40 v kasematech určené pro boční palbu na pláž, 2 protitankové kanóny 50 mm na podstavcích v otevřených okopech, 50 mm minometný Tobruk a 6 kulometných hnízd. Mimo této obrany si německá pěchota vykopala množství zákopů, které postupně propojovala kryty a chráněnými chodbami. Jen nedostatek betonu (prioritně byl beton přidělován do oblasti Calais) na jaře roku 1944 způsobil, že byl zpevněn betonem jen malý úsek této zákopové linie. V německé armádě se měnily v dubnu, květnu, červnu 1944 priority Wehrmachtu, a tak třeba Luftwaffe a Todtova organizace vybudovaly například v sousedním Pointe-et-Raz-de-la-Percée komplikovaný kryt pro obsluhu své radarové stanice, ale ten kryt vlastně Radiolokátor nechránil, neboť anténa musela být v otevřeném prostoru. V té samé době bylo mnoho klíčových zákopů pěchoty během jarních dešťů kvůli nedostatečnému vyztužení vytopeno, takže se během útoku nemohly používat.
Z celého systému obrany oblasti OMAHA byl nejvíce opevněn Pointe-du-Hoc. Němci zde totiž plánovali umístit 6 děl 155 mm v otevřených postaveních, ale pak opevnění přebudovali tak, aby každé dělo chránil železobetonový bunkr Bauform 671. Navíc se na tomto stanovišti nacházela opevněná dělostřelecká pozorovatelna, umístěná na útesu vybíhajícím do moře a chráněné kryty pro posádku a munici(ještě bude řeč).
Po Rommelových zásazích tvořila většina německého opevnění jen tenkou linii podél pobřeží a pro případ nutnosti zůstaly za hlavní linií německé obrany jen velice malé záložní jednotky.

Spojenci, jejich průzkumy, špatně vyhodnotil situaci, neboť věřil, že celá 352. pěší divize je soustředěna v záloze kolem St. LÓ, a nevěděl o tom, že v květnu 1944 převzala divize obranu oblasti OMAHA ( její dva pluky - GR 914 a GR 916).
Původně byla od roku 1942 oblast OMAHY bráněna jedním plukem 716. pěší divize. Tahle neúplná poziční divize byla roztažena vlastně od města Carentan až k ústí řeky Orne a bránila všechny normandské pláže, mimo oblast UTAH na Západě. Za obranu oblasti OMAHA zodpovídal v letech 1942 až 1943 německý 726. granátnický pluk (GR.726), který zde byl v rámci 716. pěší divize. Německou 716. pěší divizi tehdy tvořili starší odvedenci kolem 35ti let, když čtvrtým praporem 726. granátnického pluku byl i 439. východní prapor zformovaný z bývalých příslušníků Rudé armády. Celá 716. měla výrazný podstav, když z předpokládaných 12 000 vojáků jich měla jen 7 000. Musíme jen říci, že většina vojáků byla umístěna v bunkrech, či polních opevněních s velkým množstvím doplňkových zbraní, včetně 197 kulometů, 12 protitankových pušek, 75 středních minometů a 249 plamenometů.
Dne 15. března 1944 dostala německá 352. pěší divize rozkaz, aby převzala obranu pláží v sektoru Bayeux, v souladu s Rommelovou snahou posílit opevnění v této oblasti.