Petrz píše:Rabo:to bude asi tím že o určení mého stroje sám nemám jasno. No vlastně teď už jo -je vcelku zbytečný- musím totiž uznat že máte asi pravdu -zejména prostorově a hmotnostně přináší tolik komplikací že ona přesnost (a pár jiných výhod) za to nestojí. Tímto na dvouhlavňový tank rezignuji -tedy pokud mne v v budoucnosti nenapadne něco zázračného. Tímto děkuji všem za-teď již vím že oprávněnou-kritiku.
Tohle je Petrzův boj. Někteří k tomu měli věcné připomínky, jiní to sarkasticky odmítli. Dále rozvedu určení a „filosofii“ některých dvouhlavňových strojů.
Má to být flak, útočná houfnice, nebo protitankový kanón, či něco mezitím? Osobně se mi zamlouvá spíše koncepce kasematového tanku
VT, GVT s hmotností okolo 45 tun. Do roku 1975 doručené Versuchsträgery provedly rozsáhlé střelecké a polní zkoušky. Výsledky přinesly cenné postřehy z tankových technologií a nasazení 120 mm dvojitého kanónu na jednom vozidle při jednotlivém nebo dvojitém výstřelu. Závěr - pohyblivost a palebná síla je sakra dobrá věc, ale takový stroj musí na bojišti najít opodstatnění.
Petrz to ve svých příspěvcích definoval jasně, ale možná, že váha a silueta jeho stroje je moc velká. O lafetě psal už Knezdub, navíc chce u ní zajistit odměr děl, další komplikace, složitost a váha. Každé dělo by mělo umožňovat také samostatný náměr. Že jsou děla příliš u sebe jsem psal zase já.
Např.
švédský Strv 103 má kanon namontován zcela pevně, odměr se měnil otáčením celého stroje a náměr byl nastavován náklonem korby.
STRV 103 S Tank Documentary
A jsme u toho - na jedné straně
Jagdtiger na druhé
Hetzer. Do toho problém s osádkami, které by měly být vyškolené. Ale já bych dal klukům z Hitlerjugend do ruky radši toho Hetzera než Jagdtigera, a radši 5 (odhad Skeptika) až 8 Hetzerů než jedno monstrum (stačí si jen spočítat, že např. jeden tank E100 měl dosahovat hmotnosti až 140 tun, což znamená 140 tun materiálu, který by v případě stíhače E10 o hmotnosti 15 tun, znamenalo materiál na stavbu 9 strojů). Kluci se to naučí ovládat podobně jako Panzerfaust, zas takový problém v tom nevidím. Nebude to sice na nějaký špičkový úrovni, ale možná lepší něco, než se nechat rozmašírovat od nepřítele.
Pro Němce byla trochu škoda, že na takové efektivní řešení nepřišli dříve. Jagdpanzery 38 (t) mohly být vybavené také pěší divize a tím dostat aspoň nějakou mobilní obrněnou zbraň.
Jagdpanzer E10 měl být pokračovatel, ale bylo už pozdě.
Ruská příručka, kterak zlividovat Ferdinanda?
Vyhovující stíhač v druhé polovině války byl podle mě
Jagdpanther.
Ale nebudu rušit vaše kruhy. Bavíte se “akademicky”, takže ostatní věci jdou trochu stranou.
Panzerkleinzerstörer Rutscher
Dále možná někoho zaujme, že Němci vymýšleli na konci druhé světové války tzv. Panzerkleinzerstörer (Kleinpanzerjäger)
RUTSCHER. Do té doby role útočné zbraně tanku se změnila na obrannou obrněnou zbraň. Na konci války byla menší důležitost přikládána dělu velké ráže a těžkému pancéřování, přednost byla nyní kladena na obratnost a rychlost.
Nejzajímavějším prvkem stroje "Rutscher" (bruska) byla jeho hlavní výzbroj a to sice dva 80 mm Panzerabwehr-Wurfkanone PAW-600 8H63. Jednalo se o bezzákluzová děla. Dostřel měla až 2000 metrů s úsťovou rychlostí 550 mps. Náboje do tohoto kanónu byly Wgr.Patr. 4462 s kumulativní hlavicí Pwk.Gr.5071. Zbraň vyráběla firma Wolf v Magdeburgu. Do konce války vyrobila okolo 260 ks děl. Některé kanony na kolových lafetách se dostaly v lednu 1945 na frontu k regimentům pancéřových granátníků.
Zdroj:
alternathistory.org
Löwe
Nu nebo hypotetický „PzKpfw VII Löwe“ o hmotnosti až 90 tun a maximální rychlosti pouhých 23 km/h. Výzbroj mělo tvořit dělo ráže 105 mm a spřažený kulomet.
Více na
www.palba.cz/viewtopic.php?t=371
Když Hitler viděl návrhy, rozhodl se od lehčí verze upustit a těžší verzi nakázal upravit tak, aby výzbroj tvořilo dělo ráže 150 mm, přední pancíř zesílit na 140 mm a maximální rychlost zvýšit na 30 km/h. Ale žádná z verzí nebyla nikdy postavena, jen některé prvky z těžší verze byly použity u tanku Königstiger.
Série E100
Pak tu máme stroje série E100.
Např.
Flakzwilling E100 Alligator, Flakpanzer, další německá fantazie. Pro nás je zajímavé, že nesl dvě 88mm děla KwK 43 L/71, upravená i pro Flak. Nabíjení mělo být poloautomatické.
Prototypy tanků série E
VT prototypy
Lahůdkou byly experimentální prototypy VT tanků. Všimněte si, že kanóny jsou dále od sebe, po straně. Zbraně byly v horizontální rovině natočeny tak, aby byla jejich podélná osa řezu ve vzdálenosti odpovídající maximálnímu efektivnímu dosahu proti pancéřovaným cílům, cca 1500 metrů, a byly stabilizovaný ve dvou osách. Orientace ve směru byla prováděna otáčením celého vozidla. Jeden z módů střelby byl následující - nejdříve byla zahájena palba jedním ze dvou děl, jehož přímá viditelnost se shodovala s cílem. Když nebyl cíl zničen, vypálil druhý lauf. Celkově byla 90 % pravděpodobnost zásahu, neboť cíl se nalézal s velkou jistotou uprostřed těchto dvou děl, resp. jejich výstřelů.
Kromě již uváděných nevýhod dalšího neseného děla, byla výhoda v malé siluetě a velké palebné síle. Ještě kolem roku 1975 Němci spekulovali Versuchsträger 1-2 od Maschinenbau Kiel. Firma byla v roce 1964 součástí koncernu Krupp AG. V r. 1990 rozdělení, divize zbraní prodána Rheinmetallu jako
MaK System GmbH. Stíhače měly pokročilý systém řízení palby, který garantoval větší pravděpodobnost zásahu díky dvěma kanónům.
VT tank byl navržen tak, aby:
- dosáhl vyšší účinnosti, díky krátšímu reakčnímu času, vyšší pravděpodobnost zásahu, buď dvojitým zásahem nebo salvou,
- byl mobilnější - silnější motor a nový podvozek. Pro pohon byly vybrány motory s výkonem 1472, resp. 1620 kW, což při hmotnosti 38, resp. 43,5 tun dávalo oběma typům výbornou pohyblivost,
- měl vyšší úroveň přežití, nižší silueta stroje a silný čelní pancíř, schopnost používat Wedelkurs techniku, tj. jízda bokem (kličkování), taktická bojová jízda na nepřátelském styku, také metoda Wedelfahrt.
Když byl zaznamenán cíl, řidič otočil celé vozidlo takovým způsobem, že zbraně měly přímou viditelnost na cíl. Také velká palebná síla (v průměru mohla jedna zbraň vystřelit každé tři sekundy, nebo mohly vystřelit oba kanony najednou) a dobrá ochrana, byly výhodami tohoto stroje.
VT 1-1 byl vyzbrojen dvěma 105 mm děly, které se nabíjely ručně. VT 1-2 nesl dvě 120 mm děla, z nichž jedno mělo automatické nabíjení. VT 2 byl vrchol – automaticky nabíjené oba 120 mm kanony vyvinuté Rheinmetall. Kromě vyzbrojených VT 1-1 a 1-2 byly vyrobeny pro zkoušky tankové techniky GVT -Fahrzeuge 01 až 05. Vozidla využívala korby, pohonného systému a modifikovaných dílů z tanku Leopard 1.
Také
Série Versuchsträger
Závěrečné soudy o VT zněly, je možné realizovat tuto koncepci s odpovídajícími vysokými technickými výdaji, ale existují určité praktické a taktické problémy.
CV90 AMOS
Že dvouhlavňové uspořádání má někdy určité výhody dokazuje i švédsko-finský CV90 AMOS. Ojedinělost minometu AMOS (Advanced MOrtar System) spočívá v dvouhlavňovém uspořádání (a s tím související mimořádné palebné síle) a umístění této zbraně do relativně malé otočné věže. Navíc k základním zadávacím požadavkům patří modulové uspořádání, které umožňuje instalaci věže na různé pozemní či námořní nosiče.
Finsko plánuje použít jako nosič nový kolový obrněný transportér AMV 8 x 8, zatímco švédská armáda si zvolila pásový
podvozek bojového vozidla pěchoty CV90. Třetí prozatím známá verze je určena pro švédské námořnictvo. Jako s nosičem se zatím počítá s upravenými víceúčelovými rychlými bojovými čluny CB 90.
Díky dvouhlavňovému uspořádání dokáže
AMOS v krátkodobém režimu střílet kadencí 26 ran/min, přičemž první čtyři miny vypálí za 8 sekund. To kromě jiného znamená, že AMOS dokáže za minutu dopravit na cíl 400 kg střepin a je z tohoto ohledu ekvivalentní moderní 155mm kanonové houfnici. Ustálená rychlost palby se pohybuje okolo 12 ran/min. Maximální dostřel dosahuje 10 km. Věžově lafetovaný AMOS je však schopen i přímé palby. Vzhledem k malé úsťové rychlosti miny (480 m/s) je dostřel limitovaný do 1000 m, avšak v této kategorii výzbroje se jedná o mimořádnou vlastnost.
Pohled do budoucna
Vozidla budoucnosti mají mít univerzální kanón, který bude schopen střílet jak přímo tak i jako houfnice. Ale to už se probíralo v jiném vlákně.
které jsou asi tak stejně ekonomicky a výrobně náročné jako toto monstrum a navíc mnohem spolehlivější - šasi bylo koncem války již více než odzkoušené.
