Sešlo se nám tady toho více, takže budu reagovat na etapy, což se může hodit i při rozdělování vlákna.
Pátrači a Tuchačevskij díky, už jsem se trochu vyčerpal, ale pokud bude mít někdo dotaz, tak se možná něco zase rozvine. Všechno taky nevím a něco musím hledat, i když orientaci v tom mám. Osobně se zajímam hlavně o čs. opevnění, maginotovku, atlantický val. Historie opevňování je určitě zajímavá. Už od hradiště byla snaha budovat pevnosti nad údolími vodních toků, nebo vrcholech kopců, tam vznikaly hranice mezi kmeny a později i státy, posádky hlídaly přístupové cesty, apod.

Montgomery asi máš na mysli protibetonové granáty
Röchling, ale ty se testovaly až letech 1940-41, mimo jiné i na našem opevnění. Na Dobrošově proběhly další zkoušky v roce 1943, zde došlo právě k postřelování pěchotního srubu
N-S 72 Můstek. Ale opět je třeba uvažovat, že děla mířila z blízkosti, takové dělo se musí v bojových podmínkách včas zlikvidovat křížovou a krycí palbou. Třeba i z minometné věže.
Postavení německého dělostřelectva bylo od objektu vzdáleno 150 až 300 metrů. Za celý týden ovšem Němci nedosáhli průstřelu týlové stěny objektu. Přesto je interiér poničen. Obrázky, diskuse se vedla už tady
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=94207#p94207
***************************************
Montgomery je kvalitou a houževnatostí betonku trochu posedlý

Opravdu to není jen tak, tady třeba odborný článek, hlavně se to musí taky dobře zvibrovat, resp. upěchovat.
http://www.agg-net.com/resources/articl ... f-concrete
Kvalita betonu maginotovka vs. čs. opevnění přesně nevím, ale myslím, že si nezadala s našim. Asi by to šlo někde dohledat. Tvrze měly vydržet přímý zásah 356 až 406 mm děly.
Obecně pro lehká opevnění min. 200-250 kg/cm2. Objekty byly betonovány běžným postupem dle tehdy platných čs. norem, předepisujících pevnost betonu 200 kg/cm2 při použití 360 kg cementu na 1 m3 betonové směsi.
Pro těžké objekty měl mít beton pevnost minimálně 450 kg/cm2 (cca 4,5 MPa). Postavení objektu těžkého opevnění bylo mnohem náročnější. Betonování pěchotního srubu římské odolnosti trvalo pět až sedm dní a rovněž nesmělo být přerušeno. Kromě značné kubatury betonu je pro objekty charakteristická i velice hustá síť armovacího železa.
Pro stavby opevňovací se používá
portlandského cementu, který počíná tuhnouti po páté hodině od přidání vody, avšak doba jeho tuhnutí je normální, tj. tuhnutí musí být skončeno do 15 hodin. Toho se dociluje větším přídavkem sádrovce a kysličníku křemičitého k surovině. Tímto posunutím počátku tuhnutí je umožněno zpracování zavlhlé směsi, která vyžaduje důkladného spěchování, nová vrstva je zpracována dříve, než začne tuhnout cement ve vrstvě spodní.
Těžké opevnění bylo projektováno v šesti různých stupních odolnosti. Jednotlivé objekty se lišily například tloušťkou stěn či stropu. První dva stupně byly označovány arabskými číslicemi 1 a 2, proto se jim slangově říkalo „arab“, či po vojensku objekt malého typu, zbylým pak bylo přiřčeno číslo římské I až IV, těm se analogicky říkalo „říman“ či objekt velkého typu.
Nejnáročnějším stavitelským úkolem bylo budování dělostřeleckých tvrzí, protože kromě staveb na povrchu bylo nutné hornickým způsobem vyrazit podzemní chodby a sály. Výstavba tvrze začínala z místa budoucího vchodového objektu. Celková doba výstavby dělostřelecké tvrze dosahovala asi dvou až tří let naplněných pilnou prací. Žádnou z plánovaných tvrzí se však u nás bohužel nepodařilo plně dokončit. Nicméně i tak je dnes její návštěva silným zážitkem nejen pro vojenské odborníky.