Farky píše:V Asii je tohle naprosto normální. Oni tam zásadně nedojídají všechno, vždycky toho hromada zbyde (protože toho vaří nebo objednávají mnohem víc než dokážou sníst). A o jídle dokáží klidně mluvit celé hodiny, ne jen když ho konzumují. Z pohledu Evropana je tam spousta věcí nesmyslných, těžko pochopitelných nebo přinejmenším divných. Naše zvyky zase naopak přijdou nesmyslné, těžko pochopitelné a přinejmenším podivné místním.
No jo, ale je to takhle i v Severní Koreji? CAT to myslel trošku jinak...je to víceméně sled nacvičených šťouchů, které mají něco ukázat:
My máme na stole spoustu jídla = jé, my se máme dobře a není pravda, že tu nemáme občas co do huby.
Dej si tohle a tohle, nezapoměň si to namočit v tom a tamtom = mrk mrk, koukejte, mrk mrk, my máme tohle a tohle, namáčíme si to v tomhle a tomhle, mrk mrk.
Nemohu dojíst, jsem celý žhavý do toho studovat = my toho máme tolik, že můžeme nechat, nějaké jídlo mě nezajímá, navíc jsem pilný student.
Baťůžek s kočičkou = hele, my máme také kočičku.
A tak je to tam do zblbnutí od "nevinného" rozhovoru o sledování televize až do alelúja. Ale to je úplně šumák, protože to jen dokresluje to dění na pozadí, které není nijak cenzurované a je to opravdu nedocenitelný naivní export vlastní blbosti a absurdity. Ten autor by opravdu zasloužil metál
