Ona tato myšlenka hromadného torpédového útoku zase až tak zcestná nebyla. Stejný nápad měli i Japonci a tak před válkou přestavěli dva lehké křižníky třídy Kuma, konkrétně Oi a Kitakami na specializované torpédové křižníky. Je ovšem pravdou že jejich "dlouhá kopí" byla co se dosahu a rychlosti týká někde jinde než torpéda používaná v evropských vodách. Samotná boční salva těchto dvou lodí (tedy 40 torpéd) by teoreticky byla schopná zničit nebo alespoň rozehnat nepřátelskou formaci než by se ta dostala na efektivní dostřel vlastních děl. A myslím že kdyby byly někdy použity tak jak bylo plánováno tedy ve formaci vlastních bitevních lodí že by šlo o poměrně efektivní zbraň.Mirek58 píše:Proto bylo reálné v průběhu boje vypálit celou linií BL salvu torped a případnými zásahy, nebo úhybnými manévry napadené linie sestavu protivníka rozrušit. Tím došlo k oslabení jeho děl. palby.
Ale celou tuhle tak promyšlenou konstrukci vedení boje zhatil vývoj dělostřelectva rapidním zvyšováním dostřelu, kdy dosah torped prostě nestačil zbranovému systému se kterým měl spolupracovat.
Pokud máš na mysli dvojčata S+G později doplněná Princem Evženem tak to pro Němce zase až taková výhra nebyla. Sotva se lodě objevily v Brestu tak se jim celkem pravidelně věnovalo britské letectvo a všechny tři lodě schytaly pěkných pár ran. Minimálně jedna loď byla vždy v opravě, například těžký křižník prakticky celou druhou polovinu roku 1942.Mirek58 píše:Zhlediska Německa postačovalo bohatě, že část jejich těžkých lodí bylo ve Francii.
Scrat