Po „úspěchu“ prvního dílu této „ságy“ si Vám dovoluji přinést její druhé pokračování. Po opakovačkách se zaměřím na jejich logické pokračovatele, tj. samonabíjecí a samočinné pušky. Snad vás tímto tématem neunudím k smrti.
Takže něco o samonabíjecích puškách
Opakovací pušky se zdály být ideální zbraní. Vysoký výkon náboje a zavedení spolehlivého závěru spolu se zásobou až 10 nábojů daly armádám na celém světě velmi dobrou zbraň. Ačkoliv se vývoj těchto zbraní nezastavil, téměř ve stejnou dobu se objevují i první samočinné zbraně (první dokonce již roku 1866!). Tyto automaty však prozatím nemohou konkurovat opakovačkám, hlavně z důvodů spolehlivosti. Přesto jsou tuto zbraně postupně zaváděny do výzbroje.
Nejedná se však o nějak masově nasazované zbraně. Problémem je vysoká cena puškového náboje, problém zásobování střelce v boji (200 nábojů váží až 5 kg) a střelec je schopen se jich zbavit za pár minut... Proto jsou v počátcích tyto pušku zavedeny jen jako doplněk k základnímu modelu, tj. k opakovačce.
Princip samonabíjecí pušky je poměrně jednoduchý. Místo ručního natahování závěru se používá nějaký pohon, který tuto činnost vykoná za střelce. Asi nejjednodušším a nejznámějším způsobem je využití odběru prachových plynů z vývrtu hlavně. Některé vzory používají také zpětného rázu.
Již před první světovou válkou je zavedeno do výzbroje několik modelů. Kvůli použití výkonného náboje mají tyto pušku uzamykatelné hlavně. Za první světové války se na bojiště dostalo několik modelů. Například mexický Mondragon 1908 (vyráběný ve Švýcarsku) byl zaveden do výzbroje německého letectva. Francie zavádí pušky RSC 17 a 18, v USA vzniká Browning 1918 později používaný i za WW2.
V Rusku je zaveden automat Fedorov 1916 ráže 6,5 mm (japonský náboj!) pracující na principu zpětného rázu s krátkým pohybem hlavně. V ruské armádě „chudé“ na lehké kulomety tato puška se zásobníkem na 25 nábojů suplovala do jisté míry právě lehké kulomety. I po válce se snad používala ve výzbroji prvních ruských tanků. (T-18).
Po WW1 opět nedochází k žádnému masivnímu přezbrojení. Dochází sice k vylepšování automatiky, žádná armáda však v 20. a 30. letech nezařazuje samočinné pušky jako základní vzor do své výzbroje. Objevují se sice nové vzory, u nás například konstrukce Václava Holka – ZH 29, ZH 32, ZH 37 a ZH 39. Několik set kusů bylo vyvezeno do Číny. (tam například bylo vyvezeno více než 30 000 kulometů ZB-26!). Těsně před okupací v březnu 1939 je rozhodnuto o zavedení strakonické pušky ČZ 37(39?) do výzbroje jako „7,92 mm puška vz.39“.
Rovněž ve světe dochází pozvolna k zavádění samonabíjecích pušek do výzbroje. V roce 1936 je zavedena do výzbroje v USA samonabíjecí puška GARAND, označovaná jako M1. Používá výkonný americký náboj .30-06 (7,62x63). Pracuje na principu odběru plynů, nabíjí se rámečkem s osmi náboji který se zasouvá do schránky shora. Nevýhodou je nemožnost dobíjet náboje před vystřelením celého rámečku.
V Sovětském svazu vzniká několik zajímavých vzorů a mezi tvůrci můžeme nalézt známá jména – Fedorov, Simonov, Tokarev. Do výzbroje se dostává v roce 1936 automatická puška AVS-36 (Avtomatičeskaja Vintovka Simonova) pracující na principu odběru plynů. Je možno z ní vést i palbu dávkou. Posléze je nahrazována Tokarevovou puškou SVT-38 a SVT-40. Tyto pušku používaly běžné ruské náboje 7,62x53R.
V Německu se za WW2 objevuje několik vzorů samonabíjecích pušek. Mauser G 41 M pracuje na principu odběru plynů z hlavně a je plněn z nábojových pásků, stejně jako Walther G 41 W. Zdokonalený Walther má označení G 43 a je nabíjený zásobníkem.
Samostatnou kapitolou jsou zbraně určené pro výsadkáře. FG 42 existuje ve dvou verzích, liší se jen v detailech. Pracují na principu odběru plynů z hlavně, dokáží střílet jednotlivými ranami i dávkou. Zajímavostí je zásobník na 20 nábojů 7,92x57 nasazovaný zleva.
Po WW2 ještě dochází k vývoji tohoto typu zbraně, vývoj se však ubírá cestou snížení výkonu náboje a použití levnějších materiálů. Vzniká tak „útočná puška“.
I tak se ještě objevují noví vzory, např. belgický FN 49 nebo francouzský MAS 49. V Sovětském svazu vzniká ostřelovačská samonabíjecí puška Dragunov – SVD. (Snajperskaja Vintovka Dragunova)
Pokračování někdy příště.......
...................................................................................................
Použité zdroje:
A.V. Žuk – Pušky a samopaly
Popelínský - československé automatické zbraně a jejich tvůrci
Fedorov 1916
Mondragor 1908
RSC 18
To len tak medzi rečou... 
).
