ZEMĚ VE VÁLCE A NÁROD VE ZBRANI,
aneb
STÁT IZRAEL NA VLASTNÍ KŮŽI.
Reportáž z cesty po Izraeli v rámci tematického zájezdu zaměřeného na vojenskou historii této malé země. aneb
STÁT IZRAEL NA VLASTNÍ KŮŽI.
ÚVOD
Předchozí reportáž skončila tím, že jsem po odpřednášení přednášky s prezentací o válce na Jom Kippur šel spinoškat. Ráno bylo maličko jiné, vstávalo se dříve a vyrazilo se na další trasu po historii a vojenské historii Státu Izrael. Takže budeme pokračovat třetím dnem v této zemi, kde mě ledacos překvapilo.
Den třetí - by bylo vidět, že náš program byl oproti původnímu flexibilnější, poprvé sem vložím předpokládaný program dne, cituji:
22.3. neděle – snídaně, Safed – místo těžkých bojů v roce 1948 (příběh místního legendárního děla Davidky), Kirjat Šmona - Tel Chai – místo,kde se odehrál jeden ze střetů mezi prvními židovskými obrannými milicemi HaŠomer a arabskými nájezdníky. V boji proti přesile zde zahynul významný židovský velitel Josef Trumpeldor, Tel Dan – pohraniční opevnění přímo na bývalé hranici se Sýrií – místo tzv. Války o vodu v roce 1964, zároveň starověká svatyně severního Izraele, podvečerní plavba po Galilejském moři, návrat do hotelu, večeře, nocleh.
My se ale domluvili na návrh šéfa celého zájezdu, že se ještě jednou vrátíme na Golany, podle meteorologů se tam mělo počasí změnit a vidět v dobrá viditelnosti místo vybojování nejdivočejší bitvy tankových sil od bitvy u Kurska v roce 1943. Na tomto základě byla vypuštěna večerní plavba po Galilejském moři a přeložena na ráno dalšího dne.
Kapitola první: Jako první nás po potřebném přejezdu čekalo město Safed.
Ale abychom se do tohoto města ostali, museli jsme přejet přes izraelskou TOP hvězdu mostní architektury 21- století a to Most Akbara. Je to most přes vádí Nachal Akbara v severním Izraeli, na jihovýchodním okraji města Safed. Vede po něm dálnice číslo 89. Po které jsme sem přijeli i my. Jižně od mostu leží čtvrť Safedu Akbara.
Most Akbara a výhled z něj směrem na jih. Je vidět i severní část Galilejského moře.
Jde o nejvyšší most v zemi. Vyprojektovala ho kancelář Yaron-Shimoni-Shacham. Je to velký most. Jeho délka mostu 435 metrů, výška nad dnem údolí či spíše vádí je 65 metrů a rozpětí mezi jednotlivými pilíři je 100 metrů. Výstavbu prováděla firma Šapir. Práce zde začaly v roce 2001 a počítalo se s dokončením mostu do roku 2003.Je postaven tak, aby snášel i zemětřesení, která v této části světa nejsou nijak vzácná. Most jsme si sami nefotili, jen jsme po něm tam i spět přejeli, takže dvě krásné přejaté fotografie.
A nyní se podíváme na samotné město Safed
Město leží v Horní Galileji v průměrné nadmořské výšce okolo 700 metrů na svazích hory Har Kana'an a nedaleko od východního okraje masivu Har Meron, od kterého je odděleno hlubokým údolím řeky Nachal Amud. tato řeka je krátká, má je asi 25 kilometrů ale má velký význam. Na východ od města se terén prudce svažuje do příkopové propadliny horního toku řeky Jordán. Směřuje tam i vádí Nachal Roš Pina, které na úpatí svahu protéká městem Roš Pina, cca 4 kilometry od Safedu. Safed je na dopravní síť napojen pomocí Dálnice číslo 89, po které jsme k němu přijeli i my. Dálnice ho míjí po západním okraji a překlenuje zde hluboké severojižní údolí vádí Nachal Akbara, přes které vede Most Akbara. Ten už jsem trochu popsal výše.
Safed se nachází v hustě zalidněné a zčásti zalesněné krajině. Osídlení v tomto regionu je etnicky smíšené. Vlastní město je převážně židovské, v jeho okolí se ale vyskytují i vesnice a města osídlená Araby. Přímou součástí města Safed je navíc arabské předměstí Akbara obývané Araby.
Výhled ze Safedu směrem na jihovýchod
Safed se proslavil v raném novověku jako centrum židovské učenosti a kabalistických studií. Spolu s Jeruzalémem, Tiberias a Hebronem je považované za „svaté město“ judaismu. Dějiny města ale sahají hlouběji do historie. Podle legendy Safed založili po potopě Noemovi synové. Když jsem se na to ptal šéfa zájezdu pana Haslingera, tuto tezi odmítl. Jelikož nejsem znalec tohoto segmentu dějin, ponechávám tento pomyslný rozpor otevřený, třeba v čase objevím jak to s těmi legendami je.
Faktem totiž je, že historické zdroje ukazují, že město bylo založeno v 2. století. V roku 1102 tu křižáci postavili pevnost, kterou v roce 1188 dobyl Saladin. Hrad obnovili v roce 1240 francouzští templáři, ale v roce 1266 jej definitivně dobyli muslimové. Safed se tehdy stal hlavním městem severní Galileji.
Uličky staré židovské čtvrti.
V 16. století se Safed pod osmanskou nadvládou stal „židovským městem“. Okolo roku 1550 tu žilo okolo 10 000 Židů - mnozí přišli ze Španělska po svém vyhnání v roce 1492. Usadili se tu mnozí známí židovští učenci, např. rabíni Josef Karo, Moše Cordovero a Jicchak Luria. Safed se stal centrem kabalistických studií. V roce 1578 zde byla založena první hebrejská tiskárna v tehdejší osmanské Palestině. Možnost šířit víru pomocí tištěného slova dala Židovské populaci velký impuls k populačnímu i duchovnímu rozvoji. V 17. století se Safed stal centrem mesianistického hnutí pod vedením Šabtaje Cviho - sabatianismu. Ze Safedu pochází také jedna z Cviho manželek. Sám Cvi byl velmi komplikovanou osobou, sám se vydával za mesiáše a nakonec konvertoval k islámu. Inspiroval několik náboženských sekt, a to třeba v Turecku a Polsku.
Šabtaj Cvi na dobovém dřevorytu.
Další století, 18. se stalo naopak stoletím úpadku.
- dvě zemětřesení v letech 1759 a 1837,
- tři velké epidemie v letech 1742, 1812 a nakonec 1847 ale hlavně
- tří útoků arabského obyvatelstva v letech 1833, 1834 a poslední v roce, vedlo zásadnímu poklesu počtu židovského obyvatelstva, který dosáhl nejnižší hodnoty za doby britského mandátu nad Palestinou.
Bylo to vlastně skoro zničující. V roce 1948, před začátkem války za nezávislost, žilo v Safedu 12 000 Arabů a 1700 Židů.
Zde jsou dvě fotografie Safedu. První je z roku 1908 a ta druhá je z roku 1948. Jsou hodně zajímavé a člověk by řekl, že je stačí kolorovat a byly by z dnešní doby.
Během jara 1948 již mezi Haganou a arabskými jednotkami propukla otevřená válka, ve které měly arabské síly navrch. Hagana se proto rozhodla přejít do ofenzívy, šlo o operaci Operace Nachšon, i když riskovala možný střet s britskými jednotkami. Obklíčení Jeruzaléma bylo prolomeno 21. dubna, po dvoudenní bitvě obsadily židovské oddíly Haifu a arabské obyvatelstvo, které do té doby tvořilo těsnou většinu obyvatelstva, uprchlo. O tom jsem psal už v první reportáži.
Z tohoto domu byla řízena obrana obklíčené židovské čtvrti.
V Safedu došlo k podobné situaci jako v Jaffě. Město se v boji rozdělilo a židovská populace byla sevřena v obklíčení, kde uvízla na dobu několika týdnů. Šlo o městskou gerilovou válku a Židé bojovali o svoje přežití. A to ještě hrozilo, že v rámci arabské koaliční intervence bude nutno bojovat i se syrskou a libanonskou armádou. Jenže Libanonci selhali od samého počátku a Syřané uvízli u kibucu Deganja, o čemž už také víme z naší návštěvy u tohoto kibucu.
Poškozené domy v židovské čtvrti v Safedu, 1948
Dům nesoucí stopy poškození střelbou ručních zbraní a detail tohoto poškození v okolí zazděné střílny
Budova s doposud zachovalou střílnou. A druhý obrázek ukazuje nouzové kulometné hnízdo na jiné z budov. I zde jsou stopy nepřátelské střelby.
Když byla v noci z 9. na 10. května Palmachem dobyta po několika marných pokusech Safedská citadela, arabské obyvatelstvo z města uprchlo. Pád Safedu byl pro Araby žijící v Horní Galileji šokem a řada z nich začala kvapně opouštět své domovy. Do 14. května tak byla Galilea, přímořská planina a Jafo v rukách Židů. Arabové většinou uprchli do Libanonu nebo Sýrie, část z nich pak do samařských hor. Od té doby je Safed převážně židovským městem. Ale jen převážně.
Bojovníci Palmachu v dobitém Safedu.
Součástí města Safed je dnes čtvrť Akbara, byla kdysi samostatná vesnice v Izraeli.
Nachází se v nadmořské výšce cca 400 metrů v Horní Galileji, Vesnici obývají izraelští Arabové. V roce 1931 zde žilo 275 lidí v 49 domech. Roku 1948 měla vesnice 402 obyvatel a 53 domů. Vesnice se v roce 1949 po podepsání dohod o příměří, jež ukončily první arabsko-izraelskou válku, stala součástí státu Izrael, přičemž ale místní arabská populace byla zachována. Původní arabské obyvatelstvo z doby před rokem 1948 ovšem zčásti uprchlo a obec pak byla dosídlena Araby z jiných části státu Izrael, jejichž vesnice byly zničeny
Historie vesnice je ale o hodně starší. Ve starověku se tu připomíná židovské sídlo. V době první židovské války v 1. století křesťanského letopočtu byla opevněna a sloužila jako jeden z opěrných židovských bodů v jejich revoltě proti Římanům.
Židovské osídlení se tu udrželo i v raném středověku. Akbara se připomíná na Madabské mapě z 6. století.
Zde je ta mozaiková mapa.
Působil tu i rabi Janaj, který tu založil ústav náboženských studií. Křižáci lokalitu nazývali Athbara nebo Achara. Teprve někdy po 11. století byla vesnice opuštěna a zůstala tak až do novověku. Tehdy se objevovaly legendy, podle kterých je v ruinách staré vesnice ukryt poklad ze zničeného druhého chrámu. Když Napoleon táhl tímto regionem v roce 1799, nechal poslat své vojáky, aby po pokladu pátrali. Arabové se tu usadili někdy v 17. století. Během druhé světové války za britského mandátu tu Britové zbudovali opevnění kvůli přípravám na případnou invazi nacistického Německa. V prostoru vesnice se stále nalézají stavební pozůstatky středověkého a starověkého osídlení.
Současná zástavba Akbary a lepší pohled na místní novou mešitu.
Současná zástavba čtvrti Akbara je od roku 1980 plánovitě zřizována na novém místě cca 0,5 kilometru západně od historické lokality arabské a předtím židovské vesnice. V původní lokalitě v údolí vádí Nachal Akbara zůstává 15 starých domů a škola. Podle informací z roku 2010 žilo v Akbaře víc než 200 arabských rodin.
Dnešní podoba osmanské pevnosti Seraya, jde o onu citadelu, kterou dobil po několika pokusech oddíl Palmachu.
Dnes je v Safedu něco umělecká tvůrčí a obchodní komunita. Zde jsou dva obrázky, které to dokumentují, ale jsou to desítky a desítky obchůdků a minigalerií, prostě to se nedá zprostředkovat, to se musí vidět.
Během Druhé libanonské války v roce 2006 dopadly na město rakety vypálené z Libanonu. Ty poničily zejména porosty v lese Birija - rozsáhlém lesním komplexu, který se rozkládá severně od Safedu.
Ve městě funguje Nemocnice Ziv. Tato nemocnice je zajímavá tím, že se v ní soustřeďují lidé - Syřané, zranění v občanské válce, která v Sýrii probíhá. Podle šéfa zájezdu to probíhá tak, že když Syřané poblíž hranice s Izraelem nevědí co s vážně raněnými lidmi - hlavně ženami a dětmi, prostě je přehodí přes pohraniční bariéry. Jakmile je izraelské pohraniční hlídky najdou, skončí v Nemocnici Ziv, a jsou zde, pokud je to vůbec možné, vyléčeni na náklady Státu Izrael. Občas se tak stane, že se Syřan probere z hlubokého bezvědomí a nestačí se divit.
A nyní pár dalších fotografií ze samotného Safedu.
Vstup do místní synagogy.
Zde jsou první dvě fotografie interiéru synagogy. Já znám synagogy od nás, jsou krásné, jako například Šachova synagoga v Holešově, ale tato měla své vlastní kouzlo.
Další dvě fotografie interiéru synagogy v Safedu. Uznejte, že je to nádherná záležitost.
A nyní nastal čas pro místní technickou celebritu. Legendární dělo Davidka.
Dělo - minomet Davidka v muzeu Givati
Jde o unikátní ukázku improvizační výzbrojní konstrukce. Při pohledu jen tak, by v tom asi zbraň nebyla hned vidět. O tom, že to byl prostředek unikátní, svědčí to, že zbraň byla vyrobena jen v 6 exemplářích. Ty byly po dvou kusech přiděleny po dvou kusech jednotlivým brigádám Palmachu.
Název Davidka je ruskou variantou jména „Davídek“ Toto jméno symbolicky odkazuje k biblickému příběhu boje krále Davida proti obru Goliášovi a mělo vyjadřovat paralelu v boji malého a mladého Státu Izrael proti nepoměrně větším armádám sousedních arabských států. Tento původ názvu je obecně přijat, avšak samotná zbraň byla pojmenována po svém konstruktéru Davidu Leibowitchovi, který ji navrhl a sestrojil v zemědělské škole Mikve Jisra'el ve městě Cholon v zimě 1947/1948.
První střela z minometu Davidka byla odpálena 13. března 1948 v boji u Abu Kabir na předměstí Jaffy. Pravděpodobně největší vítězství se tomuto minometu připisuje při osvobození opevněného stanoviště v citadele v centru Safedu v noci z 9. na 10. května 1948.
Celkem bylo vyrobeno šest minometů Davidka a každá ze tří brigád Palmachu, tedy brigády Harel, Jiftach a ha-Negev získala dva z nich. Jeden z nich, který byl použit brigádou Jiftach při bojích o Safed, dnes stojí na jednom z místních náměstí jako památník. Další, který stojí na jeruzalémském náměstí Davidka, připomíná účast brigády Harel v bojích o Jeruzalém.
Náměstí Davidky v Jeruzalémě, a jeden z dochovaných originálních exemplářů, který je jeho součástí.
Bylo by ale omylem se domnívat, že to byla zázračná zbraň. Její přínos byl v tom, že dokázala tam, kde dopadla způsobit nesmírně hlučnou detonaci, obrovské oblaky kouře a ve velkém poplašit jak vojenskou, tak hlavně civilní populaci.
Obdobně jako u jiných minometů, bylo tajemství Davidky její 40-ti kilogramová střela. Jak je patrné z obrázků které lez nalézt na mnoha internetových stránkách, samotná střela byla výrazně větší než vlastní minomet, ze kterého byla vystřelena. Nadkaliberní střela dávala zbrani skutečně netušené možnosti. Na rozdíl od běžných minometů, u kterých je dělostřelecká mina spuštěna do trubice minometu celá, byl u Davidky do trubice minometu vkládán pouze ocas střely. To však způsobovalo známou nepřesnost, neboť díky tomu neměla střela dostatečné nasměrování na cíl.
Safedské náměstí s bývalou policejní stanicí, malou neodolnou britskou pevnůstkou a jak jinak, dělem Davidka. Zde ale tatím vidět není.
Na vnější stranu střely byly přivařeny malé kousky železa, které ještě více zvýšily nepřesnost zbraně. Díky nim však střela za letu vydávala pronikavý a silný pískot a jekot. Hřmot dopadající střely minometu Davidka byl jejím nejdůležitějším efektem, a tak každý kdo střelu slyšel se mohl domnívat, že je potenciální obětí, což výrazně zvyšovalo strach mezi Araby. Šlo o hlaveň ráže 76,2 mm a na stvolu, který do ní byl vsunut, seděla nadkaliberní hlavice o váze 40 kilogramů. Hlavice byla naplněna šrotem, kameny a vším co se dalo použít jako šrapnel.
A zde je zachovalá Davidka, použitá při dobývání safedské citadely, tvrdě bráněné arabskými bojovníky. Druhý snímek ukazuje kamenný panel s popisem událostí s tímto dělem spojený, zde je anglická verze, z druhé strany je to hebrejsky.
Z tohoto místa byly odpalovány nadkaliberní střely z dělostřeleckého zázraku. Je to přímo naproti synagoze, a od místa na které se střílelo, asi tak 400 metrů vzdušnou čarou a 100 metrů převýšení. Stačilo to na vítězství.
Její detonace byly natolik působivé, že si postižení protivníci mysleli, že Palmach nasadil nějakou děsivou zbraň. Dokonce si mysleli, že jde o zbraň podobnou těm jaderným. Na jejím účinku hlavně na psychologii arabů zapracovalo nejvíce to, že jim byly podsunuty informace o tom, že několik významných fyziků židovského původu se na vývoji této zbraně podílelo. Když byly potom využity, nízká úroveň vzdělanosti arabské populace sehrála svoji roli. Bylo jim totiž řečeno, že mnoho z konstruktérů amerických atomových bomb byli Židé například Einstein, Fermi či Oppenheimer, a ti si následně mysleli, že jsou proti nim použity atomové zbraně.
Safedská Davidka v celé kráse bez rušivého vlivu mojí osoby. Minomety Davidky byly použity dále v bitvách o Haifu, Ein Zeitun a Bidu.
Poslední fotka ze Safedu:
Je to taková zajímavost. Je na ní moje maličkost a osobní řidič Ariela Šarona, bývalého izraelského premiéra. Nyní si vydělává jako prodejce čerstvých ovocných šťáv - neskutečně dobrých a naprosto skutečně dost drahých. Je to taková místní celebrita a dokonale toho využívá - chová se jako dokonalý model. Přitom je to bývalý statečný voják a loajální člen Šaronova týmu.
No a po této části denního programu jsme s manželkou napůl vypili ještě jeden velký pohár čerstvé šťávy z granátového jablka. Po napáskování do autobusu se jelo dále. Cílem bylo další místo vojenské, ale i současně kolonizační historie Izraele, Kirjat Šmona.
