Již delší dobu jsem se chystal napsat článeček o něčem ze Švédska. Švédský přístup k vývoji a výrobě bojové techniky mě fascinuje, nevelký stát dokáže vyvíjet a vyrábět bojovou techniku na špičkové úrovni. Kolik států světa dokázalo vyrábět bojové letouny schopné dosáhnout rychlosti Mach 2? Jen domácí omezení zabránilo vývozu určitých zbraní v předchozích desetiletích, dnes již je situace přece jen trochu jiná. I armáda ČR používá švédskou techniku a to nejen JAS-39 Gripen. Armáda používá i protiletadlový komplet RBS-70 a dělostřelecké radary ARTHUR. Vzájemná spolupráce ale začala již v dobách mezi světovými válkami, švédově zavedli do výzbroje čs. tančík Praga AH-IV-Sv a posléze i licenčně vyráběli lehké tanky Praga TNH-Sv. To je ale dávná historie, dnes se „tok“ bojové techniky obrátil... Ale dost bolo počátečního plácání, začnu se věnovat zvolenému tématu.
Každý se snad někdy podíval na mapu a průměrně inteligentnímu člověku je jasné, že země táhnoucí se od Baltu až za severní polární kruh má hodně specifické podnebí. Hodně sněhu, velké mrazy i bažiny, to je opravdu hrozná kombinace pro jakoukoliv bojovou techniku. Švédská armáda používala po válce víceúčelová vozidla M29 Weasel které se osvědčily v těchto tvrdých podmínkách. V 50. letech již nastaly problémy s údržbou těchto vozidel a armáda hledala jeho nástupce mezi domácími výrobci. Jelikož se žádný nenašel, armáda vyvinula vozidlo vlastními silami. První prototyp se objevil v roce 1958. A zrodilo se opravdu netradiční vozidlo. Jeho označení bylo Bv 202.
Vzniklo opravdu vozidlo neobvyklého vzhledu které může připomínat traktor táhnoucí návěs. Ale obě části jsou propojeny kloubovým hřídelem, zadní část tak není pouze tažená ale má hnané pásy. Pásový podvozek je schodný jak pro přední tak i pro zadní část vozidla. Na každé straně ho tvoří jedno hnací a pět pojezdových kol, poslední z nich je zároveň napínací. Celé vozidlo poháněl zážehový motor Volvo B18 o výkonu 68 kW. V předním části měl stanoviště velitel vozu a řidič, v zadní části se na lavicích tísnilo až 8 vojáků. Před nepřízní počasí je chránila jen plátěná střecha. Vozidlo bylo koncipováno jako obojživelné, ve vodě je pohání jeho široké pásy. Díky zvolené koncepci je Bv 202 při jízdě skvěle manévrovatelný, dokázal zdolat stoupání až 60°. Nosnost nákladní varianty byla 1000 kg, při jízdě v terénu byla snížena na 800 kg.
Ve výběrovém řízení na výrobce Bv 202 zvítězila v roce 1961 firma Bolinder Munktell. Vozidlo se velmi dobře prodávalo jak klasickým severským zákazníkům, Norsku a Finsku, tak i netradičním – Nizozemí, Turecku a Velké Británii. Ta ji použila ve válce o Falklandy v roce 1982. V tomto konfliktu dobře vynikly skvělé vlastnosti vozidla, hlavně možnost jízdy přes bažiny. Bv 202 se vyráběl celých 20 let s mnoha úpravami.
technická data Bv 202
délka – 6,17 m
šířka – 1,76 m
výška – 2,21 m
hmotnost – 4,2 t
výkon motoru – 68 kW
max. rychlost silnice – 39 km/h
dojezd silnice – 400 km
Od roku 1974 začala firma Häglunds & Söner vyvíjet nástupce Bv 202. Úspěšnou koncepci nebylo třeba měnit, největší změnou bylo zvětšení přední části vozidla které teď může přepravit až 6 osob včetně velitele a řidiče. Nové vozidlo dostalo označení Bv 206. V zadní části, která dostala uzavřenou karoserii z kompozitu, se může přepravovat až 11 osob nebo náklad o hmotnosti až 1400 kg. Pohonná jednotka doznala změn, je možno zamontovat zážehový vidlicový šestiválec Ford 2658E o výkony 101 kW nebo benzínový pětiválec Mercedes-Benz OM603.950 o výkonu 93 kW
Bv 206 dosáhl velkých exportních úspěchu. Pro americkou armádu bylo vyrobeno 1100 kusů Bv 206 v několika verzích. M937 SUSV jako podpůrné vozidlo - transportér, M1065 jako velitelské vozidlo, M1066 jako sanitka a M1067 jako nákladní vůz. Mezi další provozovatele patří - mimo těch co měli tu čest provozovat Bv 202 – Německo, Itálie, Francie, Kanada a další. Celkem bylo vyrobeno více něž 11 000 Bv 206, jsou zde ale započítány i vozidla v civilním sektoru.
technická data Bv 206
délka – 6,86 m
šířka – 2 m
výška – 2,4 m
hmotnost – 6,34 t
výkon motoru – 101 (93) kW
max. rychlost silnice – 55 km/h
dojezd silnice – 330 km
Stále se ale jednalo o neobrněné vozidlo, osádka mohla být ohrožena i ručními zbraněmi. Proto vznikla obrněná verze Bv 206S. Přední část vozidla doznala opět změny, oproti trambusovému vzhledu verze 206 je nyní kabina vzdáleně podobná prvním typu 202. Vpředu jde jasně rozeznat motorový prostor, korba dokáže odolat střelám až do ráže 12,7 mm. Nová je také pohonná jednotka, montuje se zde motor Steyer o výkonu 130 kW. V přední části vodila je možno přepravovat pět osob nebo náklad 500 kg, v zadní části osm osob nebo náklad 2500 kg. Na přední část je možno zamontovat kulomet ráže 7,62 nebo 12,7 mm. Obrněnou verzi si opět objednalo více států, v US Army nese toto vozidlo označení M973A2. V licenci vyrábí toto vozidlo singapurská firma ST Kinetics pod názvem Bronco (není ale totožný s originálem).
technická data Bv 206S
délka – 6,9 m
šířka – 2 m
výška – 2,1 m
hmotnost – 7 t
výkon motoru – 130 kW
max. rychlost silnice – 52 km/h
dojezd silnice – 300 km
Zatím poslední variantou vozidel řadu Bv je obrněná verze BvS 10. Jde o zvětšené vozidlo s větší nosností a zlepšenou pancéřovou ochrannou, prototyp začal být zkoušen v roce 1998. Vozidlo je poháněno výkonnějším motorem Cummings o výkonu 186 kW. Prvním uživatelem byla britská námořní pěchota která objednala v roce 2000 108 vozidel pod označením Viking. BvS 10 si rovněž objednala nizozemská námořní pěchota, jedná se o 74 kusů, které mají být dodány do dubna 2007.
technická data BvS 10
délka – 7,56 m
šířka – 2,2 m
výška – 2,2 m
hmotnost – 10,7 t
výkon motoru – 186 kW
max. rychlost silnice – 65 km/h
dojezd silnice – 300 km
Firma Häglunds se postupem doby stala pobočkou britské obří firmy BAE Systems, takže určitě se dočkáme dalších objednávek od významných zákazníků. Kvalita výrobku se za ten čas již prokázala.
Použité zdroje:
časopis ATM
Jane´s – Tanky, příručka pro rozpoznávání
internetové stránky výrobce BAE
