No přidám taky názory a zdroje do pranice, pro upřesnění a vyjasnění, zase to je trošku výživné
Mirek58 píše:A jen připomínám základ, opět!:
HITLER ŽÁDNOU INVAZI NECHTĚL A NEHODLAL USKUTEČNIT.
(Kolikrát to mám opakovat?)
Zde v této části tématu je téma posunuté do podoby:
Byla invaze reálná? Uskutečnitelná?
Tedy - Co kdyby -
No Mirku, možná to nebylo tak jednoduchý, ale i Albert Kesselring se ve svých pamětech vyjádřil, že Luftwaffe nebyla ve vzduchu v bitvě o Británii vážně poražena, a že operace Seelöwe - invaze do Británie - byla promyšlená, ale nikdy vážně plánována, že šlo o "Scheinmanöver" za účelem nátlaku a uzavření míru s Anglií. Přitom dodal, že štáby Luftwaffe a Wehrmachtu, ale i Kriegsmarine mezi sebou vážně neplánovaly koordinaci operace. To samozřejmě vzbudilo určité kontroverze. Během padesátých let, v nepřítomnosti jiných zdrojů, vojenští historici často používali monografie.
Dnes to někteří historici vysvětlují jako rivalitu všech tří složek, pravda ovšem je, že z Hitlerovy strany, zde neexistoval dostatečný tlak, na druhou stranu měl možná informace, které ostatní neměli, a tak se 17.září 1940 nakonec rozhodl Lvouna definitivně odpískat, zřejmě z důvodu uvědomění si nedostatečných námořních sil.
Pravdou je, že pro vylodění v roce 1940/41 by se musela dát priorita výroby vyloďovacím plavidlům. Pověřit Himmlera agendou na okupovaném území, atd.
kacermiroslav píše:OK, tak ještě jednou: Ještě před Hitlerovou směrnicí č.17 z 1.srpna 1940 se Němcům podařilo shromáždit od Delfziju až po Le Havr jen v transportních lodích 700.000 BRT. O dalších plavidlech nemluvě. A jak správně píše Mirek58, v Třetí říši a jejich satelitech běžel program výroby vyloďovacích plavidel typu A a následně typu B. tato výroba běžela na úkor výroby ponorek, což jsem také již uváděl. Schenk uvádí, že k 1.10. bylo k dispozici více jak 200 člunů typu A s vlastním pohonem. Jen dodám, že typ A1 bych schopen nést tři střední tanky Pz-III, model A2 měl kapacitu čtyř Pz-III nebo Pz-IV. Ke dni 30.září 1940 pak mělo být dodáno 75 typů B určených pro Tauchpanzery. Jestli byl termín dodání splněn, jsem zatím nedohledal. Dá se ale předpokládat, že ano, i když jsem našel i info, že k 1.říjnu byly dodány první dva prototypy. Pro říjen tedy mohlo být k dispozici kolem 200 - 275 plavidel typu A a B.
Něco k typům člunů A nebo B, jen bych trošku polemizoval se souslovím "běžel program výroby". Myslím, že většina člunů už byla vyrobená, že šlo spíše o jejich úpravy v loděnicích, odstraněním přepážek, pokud se v nich převážel sypký materiál, či uhlí, a přidání ramp.
Tedy co se dělalo, a bylo zamýšleno:
- Vyřezání otvoru na přídi prámu, tím se trošku narušila strukturální pevnost, proto následoval další krok ...
- Přidávání a svařovacích podélných nosníků a příčných výztuh (kvůli způsobilosti k plavbě)
- Přidání vnitřní rampy (kombinace železných nosníků a dřeva) pro rychlou vykládku
- U některých člunů, nalévání betonové podlahy v podpalubí (pro přepravu tanků a dělostřelectva)
- Typ A1 pak mohl nést, jak bylo uvedeno tři tanky Panzer III a Typ A2 mohla nést čtyři tanky, případně i tanky Panzer IV.
- Otevřené čluny byly také určeny k obsluze jako nosiče pro větší lodě, ukotvené daleko od pláží.
Galerie člunů a úprav v loděnicích:




Pro vojenské využití byl pak speciálně navržen a vyráběn
Marinefahrprahm. Ovšem první kusy byly uvedeny do provozu až v dubnu 1941. U prototypů bylo použito šest přebytečných motorů BMW a Deutz, a rychlost byla 13 uzlů. Na konci války se montovaly už jen tři spolehlivější dieselové motory, a rychlost se snížila na 10 uzlů.
Jinak tady správně píšete, že lodě byly rozděleny do jednotlivých tříd podle účelu a rychlosti. Němci zrekvírovali dost námořních lodí ve Francii, Belgii a Holandsku, které mohly být použity k přepravě vojáků, ale nebyly toliko vhodné pro přepravu těžké výzbroje a hlavně vyložení děl a tanků na pobřeží.
K tomu se hodily spíše říční čluny s rovnou palubou, i taková plavidla německé orgány sbíraly na okupovaných územích, která měla rozvinutou síť říčních nákladních tras a lodních kanálů, viz typy A a B.
Spíš Kačermíra rozlišuje čluny vlastním pohonem asi jen 200 člunů typu A, ale pro vylodění tanků na pláži zase dostatečné množství, Britové taky moc tanků neměli.
Jiné zdroje uvádí celkem 1336 typu A a B. Tedy podle Schenka neměla většina z nich vlastní pohon. Některé bárky by tak musely tlačit remorkéry. Ano, rychlost nebyla závratná, ale zase se nepočítalo s tím, že vše budou tahat až z Francie, nýbrž rychlejší nákladní lodě měly připlout k anglickému pobřeží a zde se měl materiál a vojáci překládat na čluny. Přesto celá tato akce by trvala cca 2 dny, protože byla částečně závislá na nejpomalejším článku, tedy říčních člunech
u nichž se počítá s pendlem od lodí k pobřeží. Tudíž část invazních lodí by byla ohrožena.
Dnes by se to řešilo třeba speciálními výsadkovými loděmi, vznášedly, rychlost výsadku je holt důležitá
Ale zase v takovém rozsahu i dnes těžko realizovatelné. Němci si však pohrávali s transportem Hydrofoil VS 8.
Typ A - v podstatě se mělo jednat o říční čluny "Peniche" dlouhé asi 38,5 metrů s nosností 360 tun nákladu.
Nebo další kategorie Kampine cca 50 metrů dlouhé a 620 tun nákladu.
Pro jednoduchost Němci označili jakýkoli člun do velikosti standardního Peniche jako typ A1 a cokoli většího jako typ A2.
Některé sesbírané čluny pak byly upravovány, tak že jim byla udělána vyloďovací rampa.
Typ B - byl člun typu A změněný tak, aby nesl a rychle vyložil ponorné tanky Tauchpanzer.
Měl tu výhodu, že mohl vyprázdnit tanky přímo do vody až do hloubky 15 metrů, několik set metrů od pobřeží.
Typ B vyžadoval delší vnější rampu (11 metrů) s plovákem připevněným k její přední straně.
Když se první tank valil dopředu na rampu, jeho hmotnost naklonila přední konec rampy do vody a tlačila ji dolů na mořské dno.
Jakmile se tank odvalil, rampa odskočila zpět do vodorovné polohy připravená k dalšímu výstupu Tauchpanzera.
Typ C - člun pro Schwimmpanzery.
Typ AS - odolný člun obložený betonem ze stran. Na trupu člunu byly také nainstalovány dřevěné skluzavky, které pojaly deset útočných člunů (Sturmboote).
Extra hmotnost tohoto přídavného betonu a vybavení snížila nosnost člunu na 40 tun.
Typ AF - Luftwaffe vytvořilo vlastní speciální prám pod vedením majora Fritze Siebela.
Některé prámy byly také silně vyzbrojené protileteckými flaky.
Pionierlandungsboot 39 - slangově mezi vojáky
Pilabo - Model 39 měřil 15 m na délku a 4,7 m na šířku.
Poháněly ho dva dieselové motory o výkonu 86 koní, maximální rychlost 20 km/h. Vážil 20 tun prázdný.
První kusy byly přijaty do služby podle některých zdrojů skutečně už v září 1940, podle jiných šlo jen o prototypy.
Pro zajímavost. Německé obojživelné lodě z 2. světové války. Od Lvouna až do konce války.
https://www.naval-encyclopedia.com/ww2/ ... ious-ships