Osádka byla tvořena řidičem (mechanikem) - svoji pozici měl v kopuli v přední části tanku. Radio- operátorem (zastával také funkci kulometčíka) - otočná vyvýšená věžička vedle kopule řidiče. Dále následovala velká hlavní věž pro kanon ZIS-6 ráže 107mm. V ní byl velitel, který měl k dispozici velitelskou kopuli umístěnou na stropnici hlavní věže (na boku kopule byla tyč s periskopem, aby bylo vidět přes kulometnou věžičku), na druhé straně směrem dozadu byla kulometná věžička. Ve velké věži byl dále střelec a nabíječ pro hlavní zbraň. Osádka měla k dispozici dostatek místa pro svoji práci. Pancéřování tanku se pohybovalo v rozmezí od 150-180 mm.
Osud projektu byl stejný jako u KV-4. V souvislosti s počátkem války s Německem byl projekt stornován. V srpnu 1941 byl design KV-5 prakticky hotov a mnoho komponent pro tank bylo k dispozici. Avšak problematická frontová situace kolem Leningradu zastavila všechny experimenty v Kirovově závodě a výroba se soustředila na zvýšení dosavadní produkce tanků KV.
Koncepce věže
Tím byla také definitivně opuštěna koncepce svařované věže a nahrazena věží odlévanou. Tato technologie umožnila výrobu srovnatelného pancéřování při nižší hmotnosti, ale především šetřila mnoho času a práce a tak umožnila Sovětskému svazu vyrábět masově daleko větší množství tanků.
Tanky KV měly věž svařovanou z pancéřových desek, ale například T-34 měl již věž odlévanou, rovněž tak pozdější verze KV-85 což byla modifikace KV-1S. Následující těžké tanky IS měly také odlévanou věž. Ovšem jeden z prvních prototypů tanku T-44 (konstrukce z konce války, která vycházela T-34, www.palba.cz/viewtopic.php?t=517 ), měl mít kanon ráže 100 mm umístěnou ve svařované věži. Nakonec to nebylo realizováno a Rusové tak do dnešních dnů mají u svých tanků odlévané věže. Výjimkou pak může být demonstrátor Černý orel nebo nový tank T-95.
Problém s motorem
V létě 1941 nebyl k dispozici požadovaný motor o síle 1200 h.p., protože nebyl ještě vyvinut. Proto musela být konstrukce KV-5 upravena pro montáž dvou paralelních dieselových 12-válcových motorů V-2K. Tento vylepšený motor V-2 pro KV-1 dával 600 h.p. (448 kW), tedy 2 x 600 dávalo potřebných 1200 koní. Uspořádání bylo nejspíš takové, že každý motor poháněl jeden pás. Jak byla vyřešena synchronizace se mně neptejte. Každý motor měl asi svoji převodovku, která poháněla buď pravou nebo levou rozetu, potažmo pás.
( Poznámka - Porsche tento problém u Mause vyřešil „jednoduše“ pásy poháněly elektromotory. A ty je možné plynule regulovat, elektromotory mají také velký kroutící moment a tím odpadá nutnost převodovky www.palba.cz/viewtopic.php?t=1342 ).
Tank KV-1 vážil 47,5 tun a max. rychlost byla 35 km/h. Ale KV-1S, písmeno S v názvu tanku znamená ruské označení „skorostnyj“ což znamená rychlostní. Měl sníženou hmotnost na 42,5 tun a rychlost stoupla až na 43 km/h při výkonu motoru 600 koní.
Motor o výkonu 1200 koní měl mít také tank KV-4. Maximální rychlost u varianty KV-4 Kreslavskij při hmotnosti 92,6 tun činila 45 km/h. Počítáno opravdu na dobré silnici, v terénu rychlost těchto monster mohla rapidně klesnout až na polovinu. Vhodné je rozpočítat kolik koní (kilowatt) připadalo na jednu tunu. V těžkém terénu navíc dochází k velkému zatížení namáhaných mechanických částí pohonného ústrojí, někdy je vhodné jet pomalu už kvůli zachování životnosti stroje.
Hodnocení stroje
Z připojeného výkresu je patrné, že tank nemá příliš široké pásy, které by dokázaly efektivně rozložit hmotnost tanku kolem 100 tun. V blátivém terénu to mohl být problém. Zdá se, že jsou použita stantartní kola a pásy z vyráběného tanku KV-1, tank je však delší. Věž tanku je až příliš vysoká, ačkoliv na svou dobu jistě dobře pancéřovaná. Umožňovalo to pohodlí posádce a možnost vést větší zásobu munice. Na druhou stranu vyšší silueta umožňovala potenciální zásah stroje, také zde nebylo použito skloněného pancíře. “Krabice” se pouze mírně zužuje směrem dozadu. Zajímavostí jsou dvě pravděpodobně otočné pancéřované kulometné věžičky. Důležitá to ochrana proti nepřátelské pěchotě.
Související téma:
Supertěžké tanky KV-4
www.palba.cz/viewtopic.php?t=2039
), po dvou spojkách a převodovkách. Jeden motor hnal naviják, 1. a 3. nápravu a druhý se staral o 2. a 4 nápravu. Navíc mizerný přístup ke všemu, PUčko bylo přecpané pokročilou sovětskou elektronikou (od slova elektronka) a když nám na něm jednou před delším výjezdem opravovali spojku, tak se na tom několik lidí dřelo skoro týden.
