Režisér Oliver Hirschbiegel nám despotického a šovinistického Hitlera nepředstavuje jako masového vraha. Čalouník na filmovém plátně ve skutečnosti působí jako stresovaný a vyčerpaný člověk. Tedy až na výjimky žádné plamenné projevy. Herec znamenitě okoukal diktátorova gesta. Ganz se už asi je tak lehce nezbaví nálepky filmového Hitlera a názory, že byl zrozen pro roli Vůdce bude muset přijímat s polehčujícím úsměvem.
Na filmu jsou zajímavé i některé dialogy a momenty. Například, když Hitler (Bruno Ganz) chladnokrevně plánuje sebevraždu a současně operuje s neexistujícími armádami. Boj v ulicích Berlína označuje za „obrovský zastírací manévr" a věří ve zvrat ve vývoji války, neboť k Berlínu má dorazit Wenckova armáda (či Steiner) a Rusy obklíčit. V kontextu toho není ani zarážející, že jeho generálové mu prakticky nebyli schopni říci pravdu.
Čím víc se blíží k centru Berlína hordy „barbarů z východu“, tím víc je divákovi líto i samotného Hitlera, který je čím dál tím více přihrbenější a jeho klepající se levá ruka čím dál tím více prozrazuje nervové zhroucení (ruka se mu ovšem údajně klepala z jiných důvodů, od chvíle kdy byla zraněna při atentátu ve Wolfschanze).
Mezi dojemné scény patří, např. když děti zpívají se „strýčkem Adim“ píseň plnou citu. Do této idyly jsou mixovány záběry z bitevního pole, např. když jeden z velitelů je nucen v zájmu zachování života svých vojáků ustoupit z pozic, což Hitler zuřivě odmítá a hrozí smrti tomu, kdo neuposlechne. Tento velitel s ocelově vytesanou tváří se nezalekne trestu a vydá se přímo do Hitlerova bunkru. To Hitlera překvapí a po vyslechnutí odvážné řeči jmenuje tohoto šturmera hlavním velitelem obrany Berlína.
ende_reich_Bruno_Ganz.
Bunker_Hopkins.
