Při návratu z akce narazily obě ruská plavidla na skupinu čtyř japonských torpédoborců, kterým během boje přišlo na pomoc ještě několik lehkých křižníků. Během bitvy byl torpédoborec Stěreguščij těžce poškozen, kapitán Sergejev padl a loď zůstala ležet bezmocně na vlnách. Na poškozenou loď se dostal japonský výsadek a pokusil se ji odvléci. Přežívši zbytek ruské posádky se zabarikádoval ve strojovně a po té, co pochopil, o co se japonci snaží, otevřel Kingstonovy ventily a zvolil hrdinnou smrt před potupným zajetím ...
Tak vzniklo v ruském námořnictvu tradiční jméno hrdé bojové lodi podle níž byla v současnosti pojmenovaná celá třída nových víceúčelových raketových korvet. Autorem projektu je konstrukční kancelář Almaz. Kýl prvního plavidla o výtlaku okolo 2200 tun byl položen v roce 2001 v petrohradské loděnici Severnaja Verf a dnes jsou rozestavěny další tři z celkem dvaceti plánovaných (Bojkyj, Sobrazitělnyj, Soveršenyj). Při stavbě byly použity také kompozitní materiály. Pohon zajišťuje kombinace diesel a dieselpropulzních jednotek a rychlost by měla být až 27 uzlů. Loď, která nese jméno celé třídy byla spuštěna na vodu v květnu 2006 první etapa dvouměsíčních zkoušek byla zahájena v listopadu téhož roku. Druhá etapa byla zahájena letos v květnu. Výzbroj pavidla tvoří kanón A-190 o ráži 100 mm řízený střeleckým radiolokátorem 5P-10, dva protiletadlové hybridní systémy Kaštan-M (2 x 6-hlavňový Gatling 30 mm - AK-630M,8 x PLŘS 9M311M s dosahem 10 km) ), protiponorkový system Paket, hlavní výzbroj tvoří 8 protilodních střel 3M24 Uran (rychlost 1 Mach, dolet 130 km, bojová hlavice 145 kg - ekvivalent střely Harpoon), příďový sonar Zarja, tažený aktivní/pasivní sonar Vinětka, 3D radiolokátor Furke-E, střelecký radiolokátor Monument a systém REB TK-25. Plavidlo má krytý hangár pro protiponorkový vrtulník KA-28. Loď byla zkonstruována s ohledem na potlačení radiolokačního odrazu a patří tedy do skupiny plavidel Stealth.
Zdroj: ATM 2007/08, Internet
Letecká varianta střely 3M24 Uran
