Na Palbě se již nalézá několik článků o PL samohybných dělech, najdete tu sovětské/ruské stroje i československý příspěvek v této kategorii. Armády východního bloku a hlavně Rudá armáda si byli vědomy síly letectva NATO a proto byla zavedena do výzbroje pozemních armád větší množství samohybných protiletadlových kanonů, ať již čistě kanónových nebo v poslední době hybridních. Naproti tomu jsou podobné prostředky zavedené v západních armádách přece jen méně známé, některé armády nemají tyto prostředky asi vůbec ve výzbroji. Přitom západní zbrojovky produkují dost typů vhodných kanonů použitelných v PL kompletech.
Přece se ale u našich západních sousedů začal v roce 1965 vyvíjet velmi moderní samohybný PL dvojkanon. Projekt vypracoval německý Rheinmetall a švýcarský Oerlikon-Contraves. Mělo se jednat o dvojkanon umístěný na podvozky tanky Leopard 1. Rheinmetall navrhl jako výzbroj kanony ráže 30 mm pro svůj komplet Matador, švýcaři použili pro svůj projekt dva kanony KDA ráže 35 mm doplněné o holanský radiolokátor pro vyhledávání cílů. Tento projekt byl nakonec po zkouškách vybrán a bylo objednáno 12 předsériových kusů pod označením Flugabwehrkanonenpanzer 1 „Gepard“. Dalších pět kompletů bylo vyrobeno pro Nizozemí, tamní označení je CA 1.
Podvozek kompletu Gepard je i s korbou převzat z tanku Leopard 1, je však přece jen modifikován. Je prodloužen o 80 mm mezi třetím a čtvrtým pojezdovým kolem. K pohonu se používá desetiválcový vícepalivový motor MTU MB-838 o výkonu 640 kW při 220 ot./min. Samočinná převodovka se štyřmi rychlostmi vpřed a dvěma vzad pohání zadní hnací kolo. Vozodlo je vybaveno pomocným motorem Daimler-Benz OM-34 o výkonu 66 kW pro pohon hydrauliky.
Věz umožňuje otočení o 360° a na jejích bocích jsou lafetovány kanony Oerlikon KDA ráže 35 mm s palebným průměrem 620 protiletadlových a 40 protipancéřových nábojů. Kadence kanonu je 550 ran za minutu, úsťová rychlost střely je 1175 až 1375 m/s. Délka hlavně je 3150 mm a použitý náboje mají označení 35x228 mm.
Gepard je vybaven v přídi věže střeleckým radiolokátorem Albis s dosahem 15 km, v zadní části věře je umístěn sklopný přehledový radar. U německé verze je použit radar Siemens MPDR 12 s dosahem 15 km, nizozemská verze používá radar domácí produkce Holland Signaal (Phillips).
Sériová výroba začala u koncernu Krauss-Maffei v roce 1976 a do roku 1980 bylo vyrobeno 550 vozidel – 420 kusů pro Bundewehr, 95 kusů putovalo do Nizozemí a 35 do Belgie. Ve výzbroji německé a nizozemské armády Gepard zůstal, Belgie je již vyřadila z výzbroje. V roce 1999 zakoupilo Rumunsko v Německu 32+11 ks Gepardů, těch 11 je určeno na náhradní díly.
Modernizace je nyní levnější metodou získání modernějších prostředků snad ve všech armádách světa a tak se jí nevyhnul ani Gepard. V roce 1996 byla firmou Krauss-Maffei Wegmann započata modernizace Gepardu pro německou a nizozemskou armádu. Ta spočívá v použití nového systému palby, možnosti použití nové protipancéřové munice FAPDS a je zde také možnost vybavit Gepard dvěma páry protiletadlových raket FIM-92 Stinger. Modernizace probíhala v letech 1998 – 2003 a bylo modernizováno 147 německých a 60 nizozemských Gepardů. Jejich životnost se má prodloužit o 15-20 let.
technická data FlakPZ 1A2 „Gepard“
délka – 7,73 m
šířka – 3,25 (3,37) m
maximální výška – 4,03 m (vztyčený radar)
hmotnost – max 47,3 t
výkon motoru – 640 kW
max. rychlost silnice – 65 km/h
zásoba PHM – 985 l
maximální dojezd – 550 km
osádka – 3
Použité zdroje:
Jane´s – Tanky - příručka pro rozpoznávání
Lubomír Popelínský – Hřmící dvacítky
časopis ATM
www.wikipedia.org
Ukazuje se, že když Rheinmetall nakupoval švýcarský Oerlikon, tak si měli pořádně ošéfovat exportní práva.
