Radiostanice a spojení v Pacifiku (3)
Rádiová komunikace probíhala převážně telegraficky, fonicky, případně radiodálnopisem. Každý typ komunikace používá jiný způsob modulace vysílače.
Technicky nejjednodušší typ provozu je telegrafní. Radista vysílá text pomocí telegrafního klíče v tzv. Morseově abecedě, kde má každé písmeno přiřazen jeden sled teček a čárek. V rytmu těchto teček a čárek je přerušovaná nosná vlna, generovaná vysílačem. Na přijímací straně je pomocí zařízení nazývaného BFO (Beat Frequency Oscilátor, česky „záznějový oscilátor“) přijímaná přerušovaná nosná vlna převedená do slyšitelné podoby – pípání v rytmu protistanicí vysílaných značek v Morseově abecedě.
Telegrafie je zde od samého počátku rádiového vysílání. Její značnou výhodou je vedle technické jednoduchosti potřebného zařízení i vysoká komunikační účinnost. Dobrý telegrafista dokáže přijímat i signály na hranici šumu a v prostředí, zarušeném atmosférickými výboji. To vše je ale vykoupeno nutností jeho dlouhodobého výcviku, přičemž ne každý je schopen příjem a vysílání v Morseově abecedě zvládnout tak, aby se stal v běžné praxi použitelným radiotelegrafistou. V civilní námořní plavbě se radiotelegrafie používala do roku 1999, poté byla nahrazena prostředky, které může obsluhovat i poučený laik a není k tomu třeba zvlášť školeného radiodůstojníka, ovládajícího telegrafní provoz. Ve vojenské sféře se radiotelegrafie na krátkých vlnách používá dodnes a pro své nesporné výhody přežila i fázi okouzlení satelitními spoji s digitálními módy provozu.
Hlasová (fonická) komunikace používala modulaci amplitudovou a ke konci války i frekvenční. Amplitudová modulace spočívá v řízení velikosti amplitudy nosné vlny ve vztahu k modulačnímu signálu – hlasu operátora. Používá se od začátku rozhlasového vysílání do dnešních dnů na dlouhých, středních a krátkých vlnách. Její výhodou je technická nenáročnost na potřebné zařízení, na příjem dokonce stačí i obyčejná krystalka, která se používala hlavně v začátcích rozhlasového vysílání. Dále se dodnes amplitudová modulace používá v civilní letecké dopravě, i když zde začíná být pomalu vytlačována digitálními datovými prostředky.
Frekvenční modulace je založena na změně kmitočtu nosné vlny podle modulačního signálu. Používá se též dodnes pro rozhlasové vysílání na VKV a pro různá pojítka na krátkou vzdálenost, především ruční radiostanice.
Všeobecně platí, že hlasová komunikace má za jinak stejných podmínek menší dosah než telegrafie. Její velkou předností je, že operátor nemusí zvládat telegrafní provoz a jeho výcvik je proto kratší a jednodušší.
Šíření rádiových vln je závislé na mnoha okolnostech. Aby se signál dostal z vysílací antény do přijímací, musí být splněná řada podmínek. Rádiové vlny se šíří vlnou přímou, povrchovou a prostorovou.
Šíření přímé je prakticky totožné s optickou viditelností, antény na sebe musí doslova vidět, přímé spojení přes horizont zde není možné. Používá se pro pojítka na převážně vyšších kmitočtech v pásmu VHF a UHF. Toto spojení je použitelné např. pro vzájemnou komunikaci lodí, plujících ve svazu. Krátký dosah zde nevadí a je dokonce vítaný, protože takovéto spojení se hůře odposlouchává nepřítelem.
Šíření povrchovou vlnou se uplatňuje u vln dlouhých, středních a krátkých. Povrchová vlna kopíruje povrch Země a pomocí refrakce dosáhne i za horizont. Kam až dosáhne je závislé na elektrických vlastnostech té části povrchu Země, přes který se šíří. Zemský povrch je elektricky vodivý, míra vodivosti je ale závislá na jeho složení. Čím lepší elektrická vodivost, tím lépe pro šíření. Nejlépe vede mořská voda, nejhůře skalnaté či písčité partie a tím je daný i dosah povrchové vlny. Záleží také na hloubce průniku vlny do zemského povrchu, který je závislý na kmitočtu a s rostoucím kmitočtem se snižuje. To má za následek, že u tohoto typu šíření mají za jinak stejných podmínek vyšší kmitočty menší dosah než kmitočty nižší. Dosah tohoto typu šíření je zpravidla nanejvýše desítky kilometrů.
Zdroje:
Žalud Václav – Vysokofrekvenční přijímací technika, SNTL 1986
Švanda Michal – Slunce, AVENTINUM 2012, ISBN 978-80-7442-024-5
Procházka Miroslav – Antény, encyklopedická příručka, BEN 2000, ISBN 80-86056-59-7
Časopis - Amaradio Electus 2001
https://www.usni.org
https://www.radioblvd.com/wwii_communic ... _part1.htm
www.aldebaran.cz/
https://www.navy-radio.com/xmtrs/ww2/teb/teb-26-01.JPG
https://www.navy-radio.com/xmtrs/ww2/tb ... b35-01.jpg
https://hackaday.com/2019/12/12/wwii-ai ... f-history/
https://en.wikipedia.org/wiki/SCR-284#/ ... ration.png
https://en.wikipedia.org/wiki/SCR-300#/ ... Scr300.png
https://en.wikipedia.org/wiki/SCR-536#/ ... SCR536.png
https://ussslater.org/radio-room
https://edu.techmania.cz/cs/encyklopedi ... diove-vlny
http://geologie.vsb.cz/jelinek/tc-atmosfera.htm
https://ussslater.org/radio-room
