Fenka zachraňovala vojáky v zajateckém táboře
Judy byla čistokrevnou fenkou ohaře (Pointer), stala se maskotem několika válečných lodí v Pacifiku a od roku 1942 byla zajata Japonci a odvezena do zajateckého tábora, kde prožila spoustu strastiplných dobrodružství, z nichž jen tak tak vyvázla životem.
Judy (1936-1950) se narodila v únoru 1936 v Šanghajské chovatelské stanici, jako jedno ze štěňat fenky jménem Kelly, kterou vlastnil pár ze Sussexu. Ve věku tří měsíců utekla z domu a několik měsíců žila u jistého prodavače v boční uličce. Byla ale nalezena dělníkem ze stanice a vrátila se tak domů, ale to již byla její matka a sourozenci pryč. Na podzim téhož roku hledala posádka dělového člunu HMS Gnat lodního maskota. Kapitán a důstojníci se ji rozhodli zakoupit a v dokumentech Royal Navy je následně uváděna jako Judy ze Sussexu. Netrvalo dlouho a z Judy se stal domácí mazlíček a byla obviňována z nedostatku loveckého instinktu. Jediný moment kdy se projevovala divoce prý bylo, když ucítila jídlo .)) V červnu 1939 se část posádky přesunula spolu s Judy na dělový člun HMS Grasshopper, který byl následně přesunut na britskou základnu v Singapuru. Hned na začátku druhé světové války se ukázalo, že Judy dokáže slyšet japonská letadla dlouho před tím než si jich někdo mohl všimnout, a upozornit posádku lodi štěkáním. V únoru 1942 se HMS Grasshopper dostal do střetu s Japonci a začala se potápět. Judy tehdy málem umřela, když ji zavalily padající skřínky. Naštěstí ji ale našli členové osádky, když se do lodi vrátili hledat zásoby. Na opuštěném ostrově s přeživší posádkou se Judy podařilo najít zdroj sladké vody a zachránit je všechny. Dostali se do Singkep v nizozemské východní Indii a poté na Sumatru, kde se měli spojit s britskými silami. Pět týdnů putovali džunglí, ušli více 320 kilometrů a Judy jen tak tak přežila útok krokodýla, nakonec dorazili do cíle, ale pozdě. Jen o den dříve odplula poslední evakuační loď a nešťastní posádka lodi tak 18. března 1942 padla do japonského zajetí. Nakonec se ji podařilo propašovat do zajateckého tábora, kde se v srpnu poprvé setkala s letcem Frankem Williamsem, který se s ní podělil o svou malou porci rýže. Spolu měli strávit zbytek života.
Williams přesvědčil velitele tábora, aby ji zaregistroval jako oficiálního válečného zajatce, s číslem "81A Gloeger Medan". Byla tak jediným psem, který byl registrován jako válečný zajatec během druhé světové války. Judy zvyšovala morálku v zajateckém táboře a také štěkala, když se k vězňům blížili jedovatí hadi, krokodýli nebo dokonce tygři. Vyrážela také do okolí tábora a nosila zajatcům krysy a hady. Když byli vězni v červnu 1944 posláni zpět do Singapuru, byla propašována dovnitř v pytli rýže, vůbec nekňučela, aby neprozradila svou přítomnost strážím. Následující den byla loď Haruku Maru torpédována. Williams vystrčil Judy z okénka ve snaze zachránit ji život (byť to bylo 4,5 metru nad hladinou). Podařilo se mu z lodi utéct (přes 500 lidí tehdy utonulo), ale poté byl znovu zajat a poslán do nového zajateckého tábora. Nevěděl zda Judy přežila, ale brzy začal slýchat příběhy o psovi, který pomáhal topícím se mužům dostat se po ztroskotání na plovoucí trosky. V novém táboře se spolu znovu setkali. "Nemohl jsem uvěřit svým očím! Když jsem procházel branou, skočil na mě štěkající pes a srazil mě. Nikdy jsem nebyl šťastnější, než když jsem zase uviděl svou starou psí holku!" Strávili spolu krušný rok v táboře na Sumatře. "Judy mi zachránila život mnoha způsoby," řekl Williams. "Ale nejdůležitější ze všeho bylo, že jsem měl důvod žít. Stačilo se podívat do těch unavených, krví podlitých očí a zeptat se sám sebe: 'Co by se s ní stalo, kdybych zemřel?' Musel jsem pokračovat."
Když válka skončila, byla Judy propašována na palubu vojenské lodi mířící zpět do Liverpoolu. V Anglii jí byla v květnu 1946 udělena Dickinova medaile ("Victoria Cross" pro zvířata). Nápis na ní zní: "Za velkolepou odvahu a vytrvalost v japonských zajateckých táborech, která pomohla udržet morálku mezi jejími spoluvězni, a také za svou inteligenci a ostražitost, kterou zachránila mnoho životů". Ve stejné době byl Frank Williams oceněn White Cross of St. Giles od PDSA, za oddanost Judy. Frank a Judy strávili první rok po válce návštěvami příbuzných anglických válečných zajatců, kteří nepřežili, a Judy tehdy prý vždy poskytovala rodinám útěchu. Dne 22. července 1946 byla dvojice demobilizována. Frank vzal Judy domů do Portsmouthu. Dne 10. května 1948 odjeli pracovat do východní Afriky. Zde měla Judy třetí a poslední vrh štěňátek (první měla na lodi krátce před válkou a druhý v zajateckém táboře). O dva roky později bylo zjištěno že trpí rakovinou. Nádor byl sice odstraněn, ale utrpěla infekci a 17. února 1950 musela být utracena. Bylo jí téměř 14 let. Pohřbena byla ve své letecké bundě RAF, se svými medailemi. Frank strávil dva měsíce budováním žulového a mramorového památníku na její památku, jehož součástí byla deska popisující její životní příběh.
https://en.wikipedia.org/wiki/Judy_%28dog%29