Utajený výzkum ve Völkenrode
Britské vyšetřovací zprávy
BIOS (British Intelligence Objectives Subcommittee) zkoumaly po druhé světové válce německé tajné letecké technologie v tajném výzkumném středisku Völkenrode u Braunschweigu.
Šípovitá křídla měly projekty jako Fw Ta 183, Ju 287, Me 262 HG II, Me P 1101
A ČÍM SE POTÉ INSPIROVALI tzv. bývalí spojenci po válce?
https://www.luftfahrtmuseum-hannover.de ... echnik.pdf
S Völkenrode jsem narážel na téma viz odkaz.
viewtopic.php?p=497237#p497237
Zprávy BIOS. Renato Vesco z nich čerpal, ale jak už jsem napsal, jeho interpretace je hodně sporná.
Co tam bylo nebo nebylo
Například A7 (Supersonický tunel): Jeden z technologických vrcholů schopný simulovat nadzvukové proudění vzduchu.
V tomto aerodynamickém tunelu dosáhli němečtí inženýři v roce 1939 rychlosti proudění třikrát vyšší než je rychlost zvuku.
Ústav občas sdílel aerodynamický tunel A2 s Ústavem aerodynamiky, ale přirozeně měl i vlastní specializovaná testovací a experimentální zařízení.
Jedním z nich byl vysokorychlostní aerodynamický tunel A6/7 (postavený od května 1936 do dubna 1938), který ve své zkušební sekci o rozměrech 25 cm x 25 cm dosahoval rychlostí proudění až Mach 3 v přerušovaném provozu (až 20 sekund tahu, 180 až 300 sekund klidu). Toto zařízení nepracovalo s turbínou, ale bylo napájeno vakuem a mělo vakuovou komoru o objemu 1 000 m³.
Druhý aerodynamický tunel ústavu (A9), postavený mezi lety 1938 a podzimem 1941, nabízel více prostoru se dvěma zkušebními sekcemi o průměru až 90 cm a se svými motory 2 x 4000 koní dokázal generovat i velmi vysoké rychlosti (těsně pod Mach 1) v nepřetržitém provozu.
Předtím už existovaly tunely ŘADY A...
Aerodynamický tunel A1, postavený v letech 1935 až 1937, byl schopen pracovat s rychlostmi proudění až 55 m/s s použitím dvou různých trysek (kruhové o průměru 2,5 m nebo eliptické o rozměrech 2,2 m x 3,0 m).
Aerodynamický tunel A2 o průměru 2,8 metru byl používán pro vysokorychlostní testy v blízkosti zvukové bariéry. Byl postaven mezi srpnem 1937 a polovinou roku 1939.
Prováděly se zde četné testy s komponenty rakety V-1, protiletadlové střely „Hecht“ nebo Arado Ar-234.
-
Zkušební stanoviště pro proudové zkoušky (raketové motory), které se nacházelo v areálu Ústavu pro kinetiku, bylo poprvé použito k testu v říjnu 1939. Sloužilo pouze k testům menších motorů, protože testy s většími motory byly považovány za příliš nebezpečné pro provádění v prostorách LFA (Leibnizův výzkumný ústav).
To byl také důvod pro přemístění velkého zkušebního stanoviště ústavu do pobočky Faßberg/Trauen (viz další odstavec), kde testy řídil
Eugen Sänger.
Zařízení na testování raket Trauen
V roce 1936 byl Rakušan
Eugen Sänger, který již dříve úspěšně prováděl experimenty se spalovacími komorami ve Vídni, pověřen Říšským ministerstvem letectví zřízením výzkumného ústavu pro Luftwaffe.
Jeho hlavním úkolem měl být mimo jiné vývoj nových kombinací paliv s vysokými rychlostmi výfukových plynů.
Oficiálně měl Sänger kancelář v Braunschweigu, ale prakticky tam nikdy nebyl – většinu času trávil v Trauenu.
Pro RLM (Říšské ministerstvo letectví) byl tímto cílem přirozeně Amerika – chtěli využít Sängerův vývoj k bombardování měst na východním pobřeží USA.
Z TOHO potom možná plynuly báchorky od Součka a jiných, že NAZI UFO talíř měl bombardovat Ameriku. S nějakým větším souhrnem přišel Rudolf Lusar.
Mezi válkami ho jeho inženýrská kariéra zavedla do mnoha cizích zemí, včetně Sovětského svazu. Od roku 1945 se věnuje studiu a analýze německé námořní historie a příbuzných témat, o kterých napsal několik článků a knih.
https://www.usni.org/people/rudolf-lusar
Tohle tvrdí oficiálně USA, ale nepsal jen o námořní historii. Německé zbraně a tajné zbraně druhé světové války a jejich další vývoj - tím se proslavil asi nejvíce. Nicméně už to je asi překonaná publikace. Má tam však zajímavé nákresy.
Zpátky k tématu...
Souběžně s tímto pravděpodobně nejdůležitějším projektem probíhaly v Trauenu i další vývojové práce.
Na konci roku 1940 začaly testy a vylepšování náporového motoru pro raný proudový stíhač. Tento poměrně primitivní pohonný systém se skládá z trubky bez turbíny.
Při rychlém pohybu vzduchem je vzduch tlačen nahoru kompresním kuželem a tím je předstlačen. Palivo se vstřikuje do spalovací komory umístěné za vstupem a směs se zapálí.
Po válce se výzkum zaměřil na kapalné i pevné pohonné systémy a byl zahájen vývoj částí programu ELDO a třetího stupně rakety
Europa I.
https://www.geschichtsspuren.de/artikel ... rauen.html
Historik z Technické univerzity zkoumá historii výzkumného místa Braunschweig-Völkenrode.
Některé zdroje se však nacházejí v USA a Velké Británii a byly digitálně přístupné pouze částečně.
https://magazin.tu-braunschweig.de/m-po ... n-im-wald/
Kromě toho často existuje personální kontinuita mezi nacistickou érou a poválečným obdobím. Vědci, kteří prováděli výzkum za nacismu, se po válce často vrátili ke své práci.
Rheintochter se tam vyvíjel, Enzian, Ruhrstahl X-4, Schmetterling a další střely.
ALE TO BY BYLO asi zase na úplně jiné téma!
Pjaro ono se v tom podzemí asi už nic nenajde. Spíše si myslím, že dost technologií jim dal Hans Kammler nebo jiní vědci na stříbrném podnosu.
Podobně jako u toho Völkenrode.
Děkuji za pozornost. Je toho mnoho o čem by šlo psát, ale to není vůbec mým cílem.