Chráněný křižník Bojarin

[jarl]

Jj, vzhledem k tomu počtu těch křižníků s touto výzbrojí to je možné že to bylo po technické stránce ok. Bohužel si nevzpomínám na zdroj, ale někde jsem četl že u chráněného křižníku Bogatyr měly být nějaké komplikace s pevností trupu kvůli umístění části jeho šestipalcových děl v těch dvouhlavňových věžích.

To je možné. Bogatyr měl dvě pancéřované dělové věže i s barbetami, takže tam mohlo docházet k nadměrnému zatížení trupu. Ty chráněné křižníky s 203mm děly je ale neměly ve věžích, nýbrž na obyčejných otočných platformách s dělovým štítem, takže trup nebyl zdaleka tolik namáhán.

[Raiden]

Jj, to by dávalo smysl, pokud ty věže i barbety měly slušnější pancéřování.

[Lord]

V Dánsku v loděnici Burmeister & Wain v Kodani objednali Bojarin.
Typ: Lehký chráněný křižník (2. třídy).
Bogatyr byl výrazně větší, silnější a relativně úspěšnější křižník než Bojarin. Obě lodi vznikly na carskou objednávku v zahraničí, každá měla trošku jiný účel, ale z hlediska pevnosti struktur více ve spoileru.

Zdroje jsou

.... nevzpomínám na zdroj, ale někde jsem četl že u chráněného křižníku Bogatyr měly být nějaké komplikace s pevností trupu kvůli umístění části jeho šestipalcových děl v těch dvouhlavňových věžích.... to by dávalo smysl, pokud ty věže i barbety měly slušnější pancéřování.

Profesor Melnikov byl legendární ruský lodní inženýr a historik, který prostudoval kompletní carské archivy.

V těchto knihách detailně popisuje technické zadání pro německou loděnici Stettin Vulcan, která Bogatyr navrhovala, a rozebírá slabá místa přechodu mezi lehkou konstrukcí chráněného křižníku a těžkými pancéřovými věžemi.

Крейсер «Богатырь»
https://www.klex.ru/2blw

Hlavní obranou křižníků třídy Bogatyr byla jejich pancéřovaná paluba s krunýřovým pláštěm. Její horizontální část sahala 750 mm nad čarou ponoru a byla silná 35 mm.... Věže hlavních děl měly svislé stěny o proměnné tloušťce, od 120 mm do 90 mm, a střechu o tloušťce 25 mm.
https://wiki.lesta.ru/ru/%D0%91%D0%BE%D ... %8C_(1901)

Něco z toho je také na ruské wiki nebo prostě TopWar.

O důvodech, které vedly ministerstvo námořnictva k výstavbě eskadry bitevní lodi Pobeda podle projektu Peresvet
Nešlo o klasické bitevní lodě určené pro střet s hlavními silami nepřítele, nýbrž o takzvané „křižníkové bitevní lodě“ (či bitevní lodě 2. třídy).
Bogatyr do celé této ruské strategie zapadá jako přímý partner a chybějící článek k bitevním lodím třídy Peresvet v rámci téže námořní doktríny pro Dálný východ.

Technické slabiny podle R. M. Melnikova

Přechod struktur: Kombinace lehké křižníkové paluby a těžkých věží trpěla na pnutí trupu.
Ochrana: Úspora na svislém pancíři snížila odolnost v řadovém boji proti plnohodnotným nepřátelským dreadnoughtům
Stabilita: Vysoký boční profil zhoršoval dělostřeleckou přesnost při bočním vlnění.


Bogayr v roce 1903 odplul na Dálný východ. Během války s Japonskem však jako jediný velký ruský křižník neoperoval z Port Arturu, ale z Vladivostoku jako součást tamní samostatné křižníkové eskadry. V květnu 1904 najel v mlze na skaliska a byl tak vážně poškozen, že zbytek války strávil v opravě v doku a díky tomu na rozdíl od většiny ostatních lodí přežil. A to bylo podstatné nebo ne ?
V srpnu 1904 se Rusové střetli s Japonci v bitvě u Ulsanu. Křižník Rurik byl v této bitvě potopen. Křižníky Rossija a Gromoboj byly těžce poničeny.