Podle Gemini: V Tu-160 tvoří titanové slitiny přibližně 27–30 % hmotnosti celé konstrukce. Unikátní znalost a technologie nesouvisela primárně s lopatkami motorů (tam se titanové slitiny a monokrystalické superslitiny používají v leteckých motorech celosvětově běžně), ale se středovým nosným nosníkem křídla a nosným boxem pro měnitelnou šípovitost. Jde o masivní titanový prvek (tzv. "centroplan"), který drží celou konstrukci pohromadě a přenáší obrovské síly při otáčení křídel. Tento díl má délku přes 12 metrů. Pro jeho svaření musely být v závodě KAPO v Kazani postaveny obří vakuové komory, kde svařování probíhalo pomocí elektronového paprsku v hlubokém vakuu, aby se zabránilo křehnutí titanu reakcí s kyslíkem a vodíkem.
Jak to dopadlo s technologií po rozpadu SSSR? Po zastavení výroby v 90. letech technologie v Kazani téměř vyhynula: Vakuové komory a speciální svařovací zařízení zchátraly. Unikátní operátoři a inženýři odešli nebo odešli do důchodu.
Když byl v roce 2015 ohlášen program obnovy výroby Tu-160M2, klíčovým úkolem byla právě rekonstrukce této technologie. V závodě v Kazani musely být vakuové instalace a elektronová děla kompletně modernizovány a digitalizovány (nová elektronika, přesnější navádění paprsku). Oficiálně Rusko v roce 2017/2018 oznámilo, že technologii obnovilo a opět svařilo první nosný titanový box pro novovýrobu. I když se jim podařilo technologii elektronového svařování titanu resuscitovat, svařování v obřích vakuových komorách je pomalý, extrémně drahý a technologicky náročný proces s nulovou tolerancí k chybám. Takže to na nějakou sériovou výrobu fakt nevypadá.
