Německo
rok 1908
Lodě ve třídě: - SMS Blücher - (1907 – 1908 – 1910)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
VÝVOJ
Již v dobách plachetních válečných plavidel, neexistovala jediná univerzální loď, která by dokázala plnit všechny zadané úkoly na jedničku. Proto již ve druhé polovině 17.století existovala plavidla určena k různým speciálním účelům, například průzkum, ochrana konvojů atd. Ani po zavedení parního pohonu tyto jednotlivé úkoly nezmizely. Křižník jako takový se poprvé objevil po válce Severu proti Jihu (USA), během které existovala plavidla, korvety, které neustále křižovaly po Atlantiku a prováděly blokádu námořních spojů. Od názvu křižování, vznikl název nového druhu lodi. Pokusy pancéřovat takovéto ranné křižníky se nesetkalo s velkým úspěchem, protože hmotnost pancíře značně snižovala rychlost křižníku. Velké námořní velmoci dále sázeli především na stavbu těžce pancéřovaných a vyzbrojených lodí, protože nákladný provoz těchto plavidel mohl být zajištěn pomocí husté sítě základen po celém světě. Jiná situace ale panovala například u Ruska, které mělo potřebu chránit své operační oblasti, které byly ale od sebe značné vzdálené a na cestě neměli k dispozici vlastní přístavy, loděnice. Proto jeden z tehdejších nejtalentovanějších ruských admirálů S.A.Popov přišel s návrhem stavby velkých oceánských obrněných křižníků, které by měly dostatečný akční rádius, palebnou sílu a rychlost k překonávání velkých vzdáleností. Z těchto myšlenek vznikl nový typ plavidla tzv. „belted cruiser“ (opásaný křižník), později se z tohoto typu plavidla vyvinul obrněný či pancéřový křižník. První plavidlo dle výše popsané myšlenky vzniklo v carském Rusku v roce1873 a další lodě po čase následovali. Samozřejmě tento nový trend neunikl ani Anglii, jakožto největší námořní velmoci a tak i zde již krátce po prvním ruském pancéřovém křižníku vznikla plavidla obdobného typu. Další země se postupně přidávali, modernizovali a vylepšovali tuto koncepci a tak se na konci 19.století plavila celá řada pancéřových křižníků po světových mořích a to i včetně Německa, které se mezi námořní velmoci vyšvihlo až v poslední dekádě 19.století.
Koncem 19.století se na světě stavěli již pancéřové křižníky podle moderního pojetí (tj. například bez takeláže, otočné dělové věže atd.) a z moderních materiálů. Vilémovské Německo začalo se stavbou těchto moderních pancéřových křižníků o dva roky dříve než Anglie a v roce 1897 byl na vodu spuštěn první německý pancéřový křižník Furst Bismarck. Dalším v řadě byl pancéřový křižník Prinz Heinrich (1900), který byl postavený jako vylepšení předchozího plavidla. Dále následovali pancéřové křižníky tříd Prinz Adalbert a Roon, kde se již ustálila koncepce a výzbroj plavidel, která byla soustředěna do děl ráže 210 mm. Přímým následovníkem poslední třídy Roon, tak byli dvě plavidla třídy Scharnhorst, kde došlo opět k určitým změnám v konstrukci. Tím největším bylo odstranění čtyř děl střední ráže 150 mm a jejich nahrazení 4 děly ráže 210 mm umístěných v kasematách. Dále prodloužení a zeštíhlení trupu a zvýšení výkonu pohonné jednotky, což mělo za následek nárůst rychlosti. Posledním a nejmodernějším pancéřovým křižníkem postaveným v císařském Německu byl křižník Blücher. V jeho stavbě již byly zúročeny poznatky ze stavby lodí typu dreadnought.
KONSTRUKCE a STROJNÍ VYBAVENÍ
V roce 1906 byla ve Velké Británii spuštěna na vodu nová válečná loď Dreadnought, která již byla konstruována v duchu moderních myšlenek na tzv. „All big guns ship“, tedy loď se všemi velkými děly. Rázem tak poslala do rezervy všechna plavidla, která kdy byla postavena, protože je ve všech parametrech hravě předčila, především pak v silné boční salvy. Ta byla dvojnásobná v porovnání s tehdy běžným standardem. Na tuto novou britskou konstrukci nejrychleji zareagovalo císařské Německo, které jen o rok později začalo se stavbou svých bitevních lodí třídy Nassau, kde již byly myšlenky z Dreagnoughtu použity. Ovšem Velká Británie se po Dreadnoughtu nesoustředila jen na stavbu bitevních lodí tohoto moderního typu. Na popud admirála lorda Fishera (*1841 - +1920) se již na jaře roku 1906 začalo se stavbou rychlých bitevních plavidel třídy Invincible, což byla plavidla s výzbrojí bitevních lodí, slabým pancéřováním ale vysoké rychlosti. Německá rozvědka získala o stavbě těchto lodí chybné informace. Lépe řečeno, stali se obětí úmyslné britské dezinformace. Britové o stavbě bitevních křižníků uvolnili v oficiální ročence Jane´s informace, že se jedná o plavidla o výtlaku nějakých 15.000 tun a s výzbroji 254 mm děly. Německá rozvědka si tyto volně přístupné informace přečetla a dále již po skutečnostech nepátrala. Když se pak provalilo, že britská plavidla jsou daleko větší a mají ve výzbroji 305 mm, bylo již pozdě na rozestavěném Blücheru cokoliv měnit. Blücher se nemohl britským lodím rovnat ani výzbrojí ani rychlostí. Britský „vtip“ tak stál císařské Německo stavbu zbytečné lodi v ceně 28,532 Mio zlatých Marek.
Jednalo se o loď délce 161,7 metrů, šířce 24,4 metrů a ponoru 8,8 metrů. Stavbou byla pověřena loděnice Kaiserliche Werft sídlící v Kielu. Se stavbou se započalo 21.února 1907. Loď byla na vodu slavnostně spuštěna 11.dubna 1908, pojmenována po pruském polním maršálovi z dob Napoleonských válek, a do stavu císařského námořnictva byla zařazena 1.října 1910.
Svým výtlakem (standardní 15.842 tun, plný výtlak 17.300 tun) se jednalo o jeden z největších postavených pancéřových křižníků na světě. Pouze jej velikostí překonával ruský křižník Rjurik II., který svým standardním výtlakem 16.930 t byl tak největším pancéřovým křižníkem, jaký kdy byl postaven.
Pohon byl zajištěn 18 parními kotli typu Schulz-Thornycroft a třemi vertikálně uloženými parními stroji, které dokázali lodi udělit maximální rychlost 24,8 uzlů (46 km/h) při konstrukčním výkonu 34.000 k (25.000 kW). Při zkouškách dosáhl Blücher maximální rychlosti 25,8 uzlů při výkonu pohonné jednotky 38.323 k. Na palubě mohlo být uloženo mezi 900 až 2.400 tunami uhlí, což umožňovalo akční rádius 6.600 námořních mil (12.220 km) při ekonomické 12 uzlové rychlosti. Při rychlosti 18 uzlů poklesl dojezd na 3.520 námořních mil (6.520 km). Posádku tvořilo 835 námořníků a důstojníků v době míru a 1.026 v době války.
PANCÉŘOVÁNÍ
Pancéřování dodala firma Krupp, která dodávala pancéřové desky a výzbroj snad na všechna německá plavidla. Hlavní boční pancéřový pás byl připevněn 30 mm podložce z teakového dřeva. Ve středu lodi tak byl pancéřový pás silný 180 mm a ke koncům plavidla se pak tento pás zeslaboval na 80 mm. Pancéřový pás nesahal od horního okraje až ke dnu lodě, ale kryl boky na nejvíce exponovaných místech, a tedy na úrovni hladiny. Proti torpédové přepážky kryl 35 mm silný pancéř. Proti zásahům granátů dopadajících pod ostrým úhlem z velké vzdálenosti, byla loď chráněna pancéřovou palubou, kterou představoval pancíř o síle 50 až 70 mm. Obecně platilo že více chráněn byl střed lodi, kde byla kotelna a strojovna. Děla hlavní ráže, která stála po jednom v jedné věži na přídi, jednom na zádi plavidla a vždy dvou věžích na každém boku, byla chráněna z čelní strany 180 mm pancířem, strop pak kryl 80 mm pancíř. Děla střední ráže 150 mm byla umístěna v kasematách a i tato byla náležitě chráněna před účinky nepřátelské palby. Kasematy chránil 140 mm a děla byla od sebe vzájemně oddělena pancéřovou přepážkou, která tak měla zabránit zničení více děl jedním zásahem. Samotné věžičky středních děl kryl 100 mm pancéř. Citadelu lodi chránil 160 mm pancíř, a hlavní velitelskou věž krylo pancéřování silné 250 mm na bocích a strop 80 mm. Zadní velitelské stanoviště chránil z boku 140 mm a na stropu 30 mm silný pancéř. Štíty 88mm děl kryl 80 mm pancíř.
Pancéřování Blücheru bylo tak na velmi vysoké úrovni a bylo nejkvalitnější ze všech německých pancéřových křižníků a dokonce lepší, než jaké měli první britské bitevní křižníky.
VÝZBROJ
Ranné německé pancéřové křižníky používali ještě děla hlavní ráže 240 mm, ale od třídy Prinz Adalbert se ustálila děla ráže 210 mm. Jejich nejmodernější verze o délce hlavně 45 ráží byla použita u Blüchera a to v celkovém počtu 12 děl. Děla byla umístěna vždy po dvojici v jedné věži. První věž byla v ose plavidla na přídi, stejně tak byla v ose umístěna věž hlavní ráže na zádi plavidla. Další čtyři věže se nacházeli ve středu lodi, vždy po dvou na každé straně. Elevace ve věžích byla možná od –5° do +30°, odměr pak činil +150/-150°. Podle typu a modelu munice dokázala děla vystřelovat projektily o hmotnosti 108 kg (projektil AP) na maximální vzdálenost 19.100 metrů. Kadence palby byla 4 až 5 ran za minutu. Vezená zásoba střeliva představovala 85 střel na hlaveň, celkem tedy Blücher vezl zásobu 1.020 střel o hmotnosti 110 tun (bez výmetné nálože).
Pod hlavní palubou, na které stála děla hlavní ráže, byla umístěna ve středu plavidla baterie středních děl. Jednalo se o děla ráže ráže 150 mm (15 cm/45 SK L/45) v celkovém počtu osmi děl. Boční palba tak mohla být současně vedena ze čtyřech děl této střední ráže. Kadence střelby mohla být 5 až 7 ran za minutu (dle sehranosti obsluhy), přičemž vystřelený projektil vážil 45,3 kg. Boční salva z těchto děl střední ráže tak představovala hmotnost 181,2 kg. Životnost hlavně byla přibližně 1.400 výstřelů. Vezená zásoba byla 165 střel na hlaveň, celkem tedy 1.320 nábojů o hmotnosti téměř 60 tun. Maximální dostřel byl 17.600 metrů při 30° elevaci děl v kasematách.
Kromě děl hlavní a střední ráže byla loď vybavena rychlopalnými děly ráže 88 mm (celkem 16 děl) a o délce hlavně L/45. Tato děla měla především sloužit jako ochrana před rychle plujícími torpédoborci a torpédovkami a byla umístěna po jednom v kasematách. Kadence těchto děl byla kolem 15 ran za minutu (podle sehranosti obsluhy) a vystřelený projektil měl dle typu hmotnost od 9 do10 kg. Vezená zásoba byla 200 střel na hlaveň. Maximální dostřel při elevaci 45° byl 11.790 metrů.
Jak už bylo v té době standardem, byla součástí výzbroje i torpéda. V případě SMS Blücher se jednalo o čtyři torpédomety ráže 450 mm, přičemž všechna byla umístěna pod hladinou. Jednalo se o typ 45cm C/03 a C/03 D model 1903 o hmotnosti 662 kg respektive 675 kg (typ C/03 D). Výbušná hlavice měla hmotnost 176 kg TNT, délka torpéda 5,51 metrů a dosah 3.000 metrů při rychlosti 26 uzlů, nebo 3.700 metrů při stejné rychlosti ale u modelu C/03 D.
věž děl ráže 210 mm a pod nimi v kasematě 150 mm dělaTTD _ námořní dělo ráže 21 cm/45 (8,27“) SK L/45
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Výrobce: Kruppovy závody, Německo
* Model zbraně: 1905 (ve službě od roku 1909)
* Ráže: 210 mm
* Celková délka hlavně: 9,45 m
* Délka vývrtu hlavně: 8,9 m
* Hmotnost hlavně: 5.730 g
* Hmotnost střely: 108 kg (AP)
* Hmotnost prachové náplně:
* Počáteční rychlost střely: 900 m/s
* Pracovní tlak:
* Životnost hlavně:
* Počet ran za minutu: 4 – 5 x
* Dostřel: 19.100 m (při elevaci 30°)
Hmotnost boční salvy:
8 x 210 mm = 864 kg
4 x 150 mm = 181,2 kg
Celkem: 1.045,2 kg
BOJOVÁ SLUŽBA
Po svém dokončení a převzetí do stavu německého císařského námořnictva byl SMS Blücher zařazen k Předzvědnému svazu kontradmirála Franze von Hippera jehož součástí v srpnu 1914 byli bitevní křižníky Seydlitz (vlajkový), Moltke, Von der Tann a Derfflinger (od září 1914). Po zahájení válečných akcí se Blücher zúčastnil ostřelování britského pobřeží. Dne 3.listopadu 1914 tak například bombardoval Yarmouth a 16.prosince 1914 bombardoval Hartlepool. Během tohoto ostřelování byl zasažen britským pobřežním dělostřelectvem, lehce poškozen, ale vrátil se vlastními silami na základnu.
Akce v podobném duchu byla německým velením naplánována na leden 1915, ale došlo k jedné podstatné taktické změně. Hipperovy bitevní křižníky jejichž součástí byl i SMS Blücher měly za úkol vylákat britské bitevní křižníky viceadmirála Davida Beattyho na širé moře. Tam na ně mělo číhat hlavní německé loďstvo a následně mělo Brity rozstřílet dříve, než dostanou posily. Za tímto účelem večer 23.ledna 1915 vyplul admirál Hipper se svou eskadrou na širé moře a zamířil směrem k mělčinám Doggerbanku. K německé smůle ale britská rozvědka zachytila rádiovou depeši pro Hippera, rychle jej dešifrovala (k tomu pomohla zachycená šifrovací tabulka z křižníku Magdeburg – více viz. ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1797) a prakticky ve stejnou dobu, co vyplul Hipper se svou flotilou, vyplul s Rosythu i Beatty se svou (bitevní křižníky Lion, Tiger, Princess Royal, New Zealand a Indomitable). Oba nepřátelské svazy byly doprovázeny mnoha lehkými plavidly. Pozdě večer pak ze Scapa Flow vyplulo hlavní Britské loďstvo Grand Fleet. Ráno 24.ledna se pak obě bitevní eskadry setkali u Dogger Banku. Nejdříve se srazili lehké jednotky, křižníky a torpédoborce a v 9:05 se dostali na dostřel i hlavní jednotky. Jako první zahájili palbu britské bitevní křižníky na vzdálenost 18.000 metrů a jejich terčem se stala koncová loď v kýlové německé sestavě, pancéřový křižník Blücher. Ten byl svou max. 25 uzlovou rychlostí jednoznačně nejpomalejším plavidlem obou flotil. Postupně se vzdálenost mezi britskou a německou eskadrou zkracovala a do dělostřeleckého souboje se zapojovala další plavidla. SMS Blücher byl ostřelován bitevním křižníkem New Zealand (výzbroj 8x305 mm) přičemž již v úvodu střetnutí byl zasažen z britských děl ráže 343 mm. Poté co utržil asi čtyři zásahy z těžkých děl ráže 305 a 343 mm (hmotnost projektilu 390 a 635 kg), začal Blücher ztrácet rychlost a stal se snadným terčem pro britská děla. Vinou v britské komunikaci se pak všechna britská plavidla soustředila na zničení již těžce poškozeného Blücheru místo toho, aby dále pronásledovali slabší německou eskadru. Blücher byl zcela bezmocný, ale přesto se ještě pořád pokoušel bránit. Proti obrovské nepřátelské přesile však neměl žádnou šanci a byl doslova rozstřílen. Ve 12:30 hod po asi 70 zásazích z těžkých děl ráže 305 a 343 mm a zásahu torpédem z křižníku Arethusa, se převrátil dnem vzhůru a pak za obrovských ztrát na lidských životech klesl ke dnu. Na palubě SMS Blücheru tak zahynulo 792 námořníků dalších 234 padlo do britského zajetí včetně kapitána S.Erdmana, který později v zajetí zemřel. (více o bitvě u Dogger Banku naleznete ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=665)
Chybou německého velení bylo, že do eskadry bitevních křižníků zařadilo plavidlo úplně jiné kategorie, které se jim nemohlo rovnat ani palebnou silou, ani pancéřováním a hlavně ani rychlostí. Tak se tedy stalo, že nejpomalejší plavidlo nemělo od samého počátku střetnutí šanci na únik a bylo předem určeno ke zničení. Paradoxně však obět Blücheru a jeho námořníků zachránilo zbytek německé eskadry, která byla výrazně slabší a jen britskou vinou mohla uniknout do bezpečí, zatímco se Britové soustředili na doražení nehybného Blücheru.
SMS Blücher jde ke dnuVelitelé
KzS Frhr v. Rössing: říjen 1909 - září 1910
KzS Scheidt: září 1910 - duben 1911
KzS Trendtel: duben 1911 - září 1911
KzS Pieper: září 1911 - září 1913
FK Erdmann: říjen 1910 - leden 1915
TTD _ pancéřový křižník SMS BLÜCHER
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Německo
* Délka celková: 161,7 m
* Šířka: 24,4 m
* Ponor: 8,8 m
* Výtlak standardní: 15.842 t
* Výtlak plný: 17.300 t
* Výzbroj: 12x210 mm (6xII), 8x150 mm (8xI), 16x88 mm (16xI), 4x torpédomet ráže 450 mm
* Pancéř paluba: 50-70 mm
* Pancéř dělová věž: 180 mm
* Pancéř kasematy: 140 mm
* Pancéř velitelská věž: 250 mm
* Pancéř boky: 80-180 mm
* Pohonná jednotka: 18 parních kotlů
* Zásoby pohonných hmot: 900 - 2.400 t
* Výkon strojů: 34.000 k (konstrukční)
* Rychlost: 24,8 uzlů (46 km/h)
* Dojezd: 6.600 nm (12.220 km) při rychlosti 12 uzlů
* Posádka: 835 mužů (1.026 v době války)
Zdroje:
Válečné lodě (3) – Hynek, Klučina, Škňouřil – 1988
Velká válka na moři (1) – Jaroslav Hrbek – 2001
www.deutsche-schutzgebiete.de
www.navalhistory.flixco.info
www.kaiserliche-marine.de
www.german-navy.de
www.worldwar1.co.uk
www.warshipsww2.eu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
))
