# píše:Je rozdíl mezi Ačkovou řadou, včetně U3 verze a F a G. A4 U3 je stíhací bombardovací, F čistě bitevní a G stíhací bombardovací, ale zase jen se dvěma kanóny, jinými (a více) závěsníky, měla větší dolet, atd.
U A4 U3 šlo vlastně jen o dodatečný zamontování spodního pancéřování, které však na celkové váze letounu přidalo jedno velké nic a jednoho závěsníku na bombu, případně nádrž. Váha se pak kompenzovala vymontováním křídelních kanónů. Žádný další změny mi nejsou známy a jelikož se v testu o žádným držáku bomb nehovoří, logicky mi z toho vychází, že tato verze byla naopak ještě lehčí, než byla klasická stíhací, právě o ony vymontované kanóny. Spodní pancéřování dělalo nějakých 30kg, takže nic.
No..A-4/U3 byl v průběhu výroby přeznačen na Fw 190 F-1. Takže ono to s těmi rozdíly není zase tak jednoznačné. Montování pancíře na spodní partie letounu se sice u Fw 190 F provádělo, ale zase jen u některých subverzí. Nejrozšířenější Fw 190 F-8 létaly bez přídavného pancéřování pouze s tím, s čím do boje chodily Fw 190 A-8. Zásadní rozdíl mezi Fw 190 A a F netkvěl ani tak v absenci kanonů, jako spíše v instalaci trupového a případně křídelních závěsníků včetně upravené elektroinstalace (aby bylo možno křídelní závěsníky ovládat) + nezbytná úprava ovládacích prvků v kokpitu. Pokud jde o výkony, tak Fw 190 F-8 a Fw 190 A-8 s obdobným závěsníkovým vybavením a obdobnou motorizací podávaly výkony de facto identické.
# píše:V tématu u 190A uvádíš (konkrétně u Liškutínovy kauzy), že tyhle bitevní či stíhací bombardovací verze mohly díky závěsníkům pum přijít až o několik desítek km/h. O několik desítek. Pořád ti to připadá, že to je letadlo, které se mohlo v klidu postavit komukoliv? Protože zase v jiných tématech píšeš, že rozdíl několika desítek km/h je rozdíl třídy...
Záleželo na typech a množství závěsníků, které byly na daném stroji použity. Jednu dobu byl zkoušen (a nasazen) takový "Aerodynamický bazmek". Fw 190 s touto hrůzou byl dokonce ukořistěn Brity. Rychlostní ztráta díky instalaci těchto závěsníků šla hodně nahoru a spolu s ETC 501 to mohlo dělat právě i několik desítek km/h. Poměrně brzy bylo od této závěsníkové tragédie upuštěno.
# píše:Takže trvám na tom, že u F a G šlo o letoun nevhodný ke stíhání a stejně tak mi připadá, že testovaný letoun má s bitevním asi tolik společného, jako můj bicykl.
Chtěl bych mít tvůj bicykl
# píše:ETC 501 bral (dle mých zdrojů) zhruba 40km/h (jestli to je správnej údaj, to netuším, ale věřil bych mu), což je už hodně znát. A nejspíš by byl aspoň trochu znát i na zhoršení rollu. Pokud teda fakt testovali verzi s tímhle držákem, mohlo by to (částečně?) vysvětlit nesoulad mezi hodnotama od Britů a americkýma, jak píše Hans. Ten test jsem ale neviděl.
ETC 501 sice mohl roll ovlivnit a jistě ho i ovlivnil, ale domnívám se (ba jsem si tím dokonce naprosto jistý), že ovlivnění bylo tak malé, že snad ani nemohlo být měřitelné. Závěsník je stále velice blízko osy letounu a jeho hmotnost je velice nízká. To už roll více ovlivnila montáž vnějších kanonů..možná i těch vnitřních.
Závěsník ETC 501 ubíral na maximální rychlosti něco okolo 10 km/h. Fw 190 A-8, kde byl ETC 501 standardním vybavením, létal pomaleji o 20 km/h, nežli Fw 190 A-5 bez tohoto vybavení. Tuto ztrátu měl na svědomí právě ETC 501 a další úpravy rušící aerodynamickou čistotu stroje - jiná instalace kulometů a další antény. Někde mám naměřenou přesnou ztrátu způsobenou ETC 501. V případě zájmu mohu dohledat.
# píše:Jen co mi říká selskej rozum- když už nemám plnohodnotnou stíhací verzi toho daného letounu, ale mám jabo modifikaci, která spočívá vlastně jen v tom držáku, a chci-li porovnat letouny, jak by obstály ve vzájemném stíhacím souboji, jednoduše bych ten držák sundal. To mi říká logika.
Má logika to vidí podobně. Ovšem jen pokud znáš přesnou konfiguraci stíhací verze. Američané na to u Fw 190 A-4/U3 šli podobně, stejně tak Britové.
# píše:Jinak bych byl opatrnej s těma Lavočkama a Jakama, ona taková FN by asi s aspoň trochu schopným pilotem udělala z F trhací kalendář, pakliže by neměl německej pilot nějakou taktickou výhodu.
To zase nemusí být tak docela pravda. La-5FN sice podávaly velice dobré tabulkové výkony, ale kvalita jejich výroby byla údajně natolik rozkolísaná, že často výkonově spadly hodně hodně hodně dolů. Nejsem si vůbec jistý, jestli Lavočky měly proti Fw 190 F aktivní skóre. Na těchto strojích létalo pár letců, kteří dosáhli i dosti slušného množství sestřelů. Vedoucí mezi bitevníky - August Lambert - padl po 116ti sestřelech. A to do toho ještě likvidovali tanky apod. Největší ztráty bitevníkům působil flak, ne stíhači.
cayman píše:Hans, pozerám že na americké lietadlové lode sa okrem nočných stíhacích dostalo prakticky len pár jednotiek Corsairov a aj to od marines, hoci možnosť by tu bola ďaleko skorej. Čo k tomu američanov viedlo? Bolo to proste preto, že Hellcat stále plne postačoval už len kvoli kvalite pilotov (či skorej nekvalite tých japonských) a nič ich k výmene (čo by znamenalo preškolovanie pilotov a "pozemneho" personálu, nejaké tie počiatočné problémy s prevázkou atď.) proste netlačilo? Alebo za to mohlo práve to zložitejšie pristávanie kvoli blbému výhladu?
Osobně se domnívám, že hlavním důvodem byly potíže s velice náročnou údržbou a extrémními obtížemi při opravách poškození způsobených v boji. Corsairy musely své konstrukčně velice specifické křídlo třeba kompletně vyměnit, zatímco u Hellcatu stačila nějaká ta "záplata". Domnívám se, že důvod nenasazení Corsairů na letadlových lodích měl především logistický charakter. Na druhou stranu Britové to "nějak zvládali". Jenže britské Corsairy v porovnání s těmi americkými toho zrovna moc nenabojovaly a tyto obtíže se tedy u nich nemohly naplno rozvinout.
Co se týče schopnosti operování z letadlových lodí, tak Corsair od pozdější verze F4U-1 (občas značené jako -1A) už za Hellcatem nijak výrazně nezaostával.
Ale ono bude asi souviset všechno se vším - náročná údržba, přecijen horší použitelnost na palubě + slabý nepřítel.
cayman píše:P.S. Bearcat nám už asi nehrozí... (?)
No..nikdy neříkej nikdy
. Ale spíš jsem se chystal na německou reaktivní techniku.
[quote"Micuhide Akechi"]Boyington ve své knize zmiňuje, že ve střemhlavém letu Corsairu stačila jediná japonská stíhačka, Ki-44. Nevíte někdo, jestli je to pravda, nebo jen mýtus tehdejších pilotů? Mám pochybnosti, zda se vůbec v té době v oblasti Šalamounských ostrovů Corsair s "Tódžem" střetl. Několikrát už jsem o takových případech slyšel, ale dosud jsem nezjistil, která jednotka tam mohla Ki-44 používat. Muselo jich být hodně málo, pokud vůbec nějací.[/quote]
O japonském armádním letectvu mám jedinou knihu, ale nevzpomínám si, že by tam byly zmínky o Ki-44 na Šalamounech. Ty snad operovaly hlavně z kontinentální části Asie, Mandžusko a tam někde. Ale asi by se to i dalo dohledat
Mám teď rozkoukané Black Sheeps, tak třeba se v seriálu u nějakých Ki-44 "Pappy" zmíní
.
Ki-44 byl dle amerických hodnocení velice silný jak ve střemhlavých letech, tak při stoupání. Těžko říci, zda se skutečně vyrovnal Corsairu, ale jestli se mu něco japonského přibližovalo, tak to byl z těch starších letounů skutečně snad jen Ki-44. Modernější Ki-84 a námořní J2M + N1K by v tomto směru měly být taky hodně silné, ale s těmi se Boyington myslím už nestřetl.
