Pozice německých a holandských jednotek dopoledne 14. května 1940 – dle německých podkladů – červené šipky - směry odkud přicházely Němcům posily:
Minule jsme si řekli (v Č 60), že pozdě večer dne 13. května 1940 měl generálporučík Student v 9. td, která dorazila na jih Rotterdamu, konečně vojsko s kterým mohl zaútočit na sever Rotterdamu, přes Vilémův most a rozvrátit „ Pevnost Holandsko“.
Řekli jsme si také, že během předchozích dní až do 14. května 1940 ráno ( od 10. května dopoledne a odpoledne) neustále přistávaly na letišti Waalhaven Němcům posily, které se přes těžké ztráty dostávaly až k Vilémovu mostu v Rotterdamu.
Brzy ráno dne 14. května se na velitelském stanovišti generála Studenta objevil nejprve velitel 9. td generálporučík Ritter dr. von Hubicki
a pak sem dokonce dorazil i velitel 39. tankového sboru (39.ts z 18. A), generál Schmidt
(ano, je to onen generálplukovník Rudolf Schmidt, který později velel na Východní frontě 2. TA, když vystřídal generála Guderiana, kterého Hitler odvolal a hovořili jsme o něm v souvislosti s Enigmou v Č 43. viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3703
), kterému generál Student předal řízení dalších operací německého pozemního vojska.
Tady je k pochopení následné situace nutno říci, že různí holandští civilisté s bílými vlajkami jednali s vojáky - holandskými i německými vojenskými představiteli - na obou stranách Vilémova mostu v Rotterdamu již od 13. května 1940 od večera a také během dopoledne 14. května 1940 - o kapitulaci Holanďanů.
Situace byla nepřehledná!
Když tedy převzal generál Schmidt velitel 39. ts velení nad operacemi pozemního vojska, došel s generálem Studentem, pod dojmem poměrně vysokých ztrát německých tanků u Dordrechtu k závěru, že plánovaný útok v Rotterdamu musí začínat bombardováním holandských hnízd odporu. Bombardovat se bude buď do té doby, než se Holanďané vzdají, nebo dokud nebude vše napadrť. Teprve pak zaútočí, nebo raději, bude postupovat německé pozemní vojsko.
Posuzování tehdejšího rozhodnutí o bombardování Rotterdamu je těžké – pokud ho bude hodnotit voják - řekne bombardovat - pokud ho bude hodnotit historik a veřejné mínění, řekne nebombardovat a jenom jednat.
Němečtí velitelé (Schmidt a Student) přesně vybrali cíle, které mělo německé letectvo bombardovat. Cíle ležely tam, kde Holanďané nejhouževnatěji bojovali.
A kde to bylo?
Tak v Rotterdamu to bylo u nádraží na řece Maase a v jednom malém úseku na severním konci Vilémova mostu (i záznamy v německých hlášeních ze dne 14. května 1940 o použití a spotřebě bomb hovoří o tom, že v Rotterdamu nebyly použity zápalné bomby).
A co rozhodlo o bombardování?
O bombardování rozhodlo to, že holandský velitel Rotterdamu nejen večer 13. května 1940, ale i dopoledne 14. května 1940 nejprve odmítal kapitulaci a potom si začal vymýšlet. Ještě ve 14 hodin 15 minut si Holanďané vymínili, aby byly všechny německé depeše o kapitulaci přepsány a to tak, aby obsahovaly jméno, hodnost a nesly podpis německého velitele. Holandský velitel Rotterdamu tak chtěl různými úhybnými manévry získat čas, a to přesto, že moc dobře věděl, že je situace holandské armády beznadějná (měl totiž takový rozkaz od nejvyššího velitele holandské armády).
Generál Schmidt, který 14. května 1940 dopoledne neustále přijímal holandské parlamentáře, jim několikrát poskytl odklad a ve stejné době byl také dohodnut klid zbraní.
Rozkaz k bombardování vojenských cílů v Rotterdamu šel do Německa již dopoledne 14. května a na základě jednání o kapitulaci byl pak v brzkém odpoledni odvolán.
Jenomže.
Radiogram o bombardování byl vyslán na letiště na západě Německa, ale musel však jít přes velitelství 2. letecké armády, a to stejně jako potom o půl dne později i ono odvolání bombardování. Rozkaz k bombardování na letiště v Německu přišel a letadla vzlétla ve třech vlnách. Jednalo se o He 111, viz zde bombardér v technickém článku od Hans. S:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2204
Radiogram o odvolání bombardování Rotterdamu však dorazil - až když vlastně letadla He 111 přilétala od východu k Rotterdamu ( před náletem letadla svinula antény a kdo odvolání zachytil tak věděl – kdo nezachytil tak nevěděl nic – jen původní rozkaz – bombardovat).
Na kruhovém náměstí v Rotterdamu čekali 14. května 1940 generálové Schmidt a Student na rozhodnutí holandského velitele o kapitulaci města.
Jižně od Vilémova mostu a v ulicích Rotterdamu stály maskované a v úkrytech připravené jednotky Wehrmachtu, které byly určeny k útoku na sever.
Náhle zaslechli oba generálové ohlušující zvuk leteckých motorů.
Od východu rozeznali německé bombardéry He 111 a generál Schmidt, velitel 39. ts a zároveň velitel útoku v Rotterdamu, zařval, cituji:
„Proboha to bude katastrofa! Světlice!“
Všichni, kdo měli světlice k dispozici, červené světlice, je začali střílet do vzduchu, - prý je střílel i generál Schmidt, dle zápisů té doby - neboť červené světlice měly znamenat bombardovat náhradní cíle.
Na Rotterdam útočilo 100 letadel He 111 v útočných vlnách.
První sled bombardérů červené světlice uviděl, znamení pochopil a otočil se zpět. Také následující letka He 111 světlice poznala a otočila se bez toho, že by svrhla bomby. Takto se otočilo 43 He 111, aby pak své bomby shodily na náhradní cíle.
Zbytek, tedy 57 bombardérů He 111 pak svrhl tříštivé bomby v blízkosti severního předmostí Vilémova mostu v Rotterdamu.
Tříštivé bomby většinou takovou paseku, myšleno tady velké požáry, nezpůsobí!
Bohužel, tady v Rotterdamu jedna z tříštivých bomb zasáhla sklad margarínu a začal „tanec“!!!
Hořící tuk totiž rozšiřoval požár nekontrolovaným způsobem okolo sebe ( „rozprskával“ se a hořící margarín létal dál a dál).
Severní část Rotterdamu za řekou Másou v plamenech.
Vodovodní potrubí v Rotterdamu bylo bez tlaku a rotterdamský požární oddíl se tehdy skládal pouze z dobrovolníků.
Tehdejší „Občanský hasičský sbor Rotterdamu“ sice zvládal požáry občanských rozměrů, ale bohužel na oheň takovéto velikosti prostě neměl. Neměl například vůbec čerpadla k tažení vody z řeky Maasy.
A tak požár severního předmostí Rotterdamu, zničil 2,8 čtverečního km centrální části Rotterdamu. Při tomto požáru zahynulo podle německých pramenů 850 lidí, podle anglosaských historiků to bylo 980 mrtvých a 78 000 lidí zůstalo bez přístřeší. Pověst o tomto strašném bombardování a následném požáru se rozletěla po celém Holandsku a vyvrcholila oficiálním prohlášením, že následkem „zavrženíhodného útoku“ zahynulo dokonce 30 000 lidí.
Severní část Rotterdamu po požáru vzniklém po německém bombardování.
Již 6 hodin po bombardování oznámil nizozemský nejvyšší velitel kapitulaci celé – takřka bojem nedotčené - holandské armády.
Takovou jen kuriozitou v té hrůze bylo, že ještě než byl požár uhašen dorazily hasit do Rotterdamu německé požární oddíly až ze vzdáleného Porúří.
Historici říkají, že bombardování Rotterdamu bylo důsledkem ukvapených postupů obou zainteresovaných stran. Na velitele obou stran byl vyvíjen tlak ze shora – na Němce, aby rychle ukončili boje v Nizozemsku, aby mohly být tanky 9. td a motorizovaná pěchota nasazeny na jihu – na holandského pak, aby zdržoval obranu Rotterdamu (což je tady sice z vojenského hlediska obránce pochopitelné, ale důsledek byl strašný).
Nikde neexistuje záznam o tom, že bombardování Rotterdamu bylo provedeno na přímý Hitlerův, nebo Göringův rozkaz.
Rotterdam, toto slavné a půvabné město zaplatilo za rychlé útočení Němců – za Blitzkrieg – hodně vysokou daň.
K jednání o kapitulaci nizozemských jednotek byl určen generálporučík Student, který za tímto účelem jel v doprovodu kapitána Hübnera na velitelské stanoviště holandského velitele Rotterdamu, které bylo na severozápadě města. Velitelství se nacházelo ve třetím poschodí, nejvyšším poschodí, nájemního domu. Jednání se také za německou stranu zúčastnil i podplukovník von Choltitz, který o popsané události v Č 62. sepsal hlášení.
